Pod pojem nebezpečné zboží zahrnujeme látky, přípravky, odpady a výrobky, které svými vlastnostmi mohou ohrozit zdraví a život lidí a negativně působit na prostředí. Nebezpečné zboží má rizikové vlastnosti, které kladou velké nároky na zabezpečení jejich oběhu mezi výrobcem, distributorem – prodejcem a spotřebitelem – konečným odběratelem. Tyto rizikové vlastnosti jsou při oběhu ovlivňovány komplexem organizačních a technických opatření, mezi nimiž má velký význam správně zvolený, zejména z hlediska mechanických a klimatických rizik, a předpisy povolený obal a balení.

Z hlediska obalů a balení není však požadována jen funkční ochrana baleného nebezpečného zboží proti nepříznivým vlivům okolního prostředí, ale prvořadou vlastností je naopak ochrana vnějšího prostředí před agresivním působením nebezpečného zboží. Vzhledem k neustále rostoucímu přepravovanému množství a sortimentu nebezpečných věcí se otázky obalů a balení, ale i ostatní podmínky přepravy staly nedílnou součástí českých a mezinárodních právních předpisů, norem a směrnic. Z toho důvodu byly zpracovány a postupně doplňovány předpisy, které upravují přepravu a balení nebezpečných látek. Postupný rozvoj vědy a techniky a rovněž tak nové a nové zkušenosti z následků způsobených úniky nebezpečných věcí do vnějšího prostředí vedou k postupnému zdokonalování technických prostředků, které jsou zaměřeny na snižování těchto negativních vlivů. Všechny takové poznatky se následně promítají do právních norem a technických předpisů, které upravují podmínky balení a přepravy nebezpečného zboží a postupným projednáváním a schvalováním v zapojených státech se tyto předpisy stávají mezinárodními dokumenty a podmínkami pro balení a přepravu nebezpečných věcí.

Každý obal musí odpovídat schválenému konstrukčnímu typu
Obaly určené pro balení nebezpečných věcí jsou svým tvarem a použitým obalovým materiálem na jejich výrobu rozmanité, ale jejich vlastnosti jsou v předpisech pro balení a přepravu nebezpečných věcí přesně definovány a použité obaly se od předepsaných požadavků nesmějí odlišovat. Každý konstrukční typ obalu má svůj kód, který jej charakterizuje v základních rysech a je následně součástí takzvaného UN kódu označujícího úspěšně vyzkoušené konstrukční typy obalů. Používané obaly musí být dobré kvality a takových pevnostních parametrů, aby odolávaly rázům a namáhání, jež se mohou vyskytnout při běžné přepravě z místa plnění do místa spotřeby nebo distribuce. Současně musí být uzpůsobeny k ruční nebo mechanizované manipulaci. Obaly musí být vyrobeny a uzavřeny tak, aby za normálních přepravních podmínek bylo zamezeno úniku obsahu z obalu připraveného k přepravě, zvláště následkem vibrací, změny teploty, vlhkosti a tlaku. Na vnější straně obalu nesmějí ulpívat žádné nebezpečné látky. Na části obalů, které přicházejí bezprostředně do styku s nebezpečnými látkami, nesmějí tyto látky svými chemickými nebo jinými účinky škodlivě působit. Každý obal musí odpovídat vyzkoušenému a schválenému konstrukčnímu typu. Pro každý druh a typ obalu jsou v přepravních předpisech detailní podmínky pro konstrukci, dimenzování a provedení jednotlivých obalů. Konstrukční typ každého obalu musí být přezkoušen a schválen pro balení a přepravu nebezpečných věcí příslušným úřadem (Ministerstvo dopravy ČR) nebo jím pověřeným akreditovaným zkušebním místem, v ČR např. CIMTO, státní zkušebna s akreditovanou zkušební laboratoří AZL č. 1075 a akreditovaným certifikačním orgánem pro výrobky COV č. 3063. Zkoušky musí být znovu provedeny po každé změně nebo úpravě konstrukčního typu anebo po uplynutí stanovené doby platnosti certifikátu a povolení k označování UN kódem osvědčujícím provedené zkoušky v souladu s akreditovaným certifikačním postupem. Druh konstrukce obalu (konstrukční typ) se určuje vyložením, velikostí, použitým materiálem a jeho tloušťkou, druhem výroby a sestavou. Může také zahrnovat různé druhy povrchové úpravy.
Příslušný úřad nebo jím pověřené zkušební místo může kdykoliv požadovat, aby se zkouškami podle konstrukčního typu prokázalo, že obaly sériové výroby splňují požadavky konstrukčního typu prokázané při zkouškách tohoto typu.

Parametry jsou stanoveny s ohledem na obalové skupiny
Zkoušky se provádějí na obalech připravených k přepravě včetně použitých vnitřních obalů. Pro zkoušky lze použít náhradní náplně, pokud tím nedojde ke zkreslení výsledků zkoušek.
Technické parametry a způsob provádění těchto zkoušek jsou specifikovány v předpisech pro příslušné druhy přeprav, které se u zkoušeného obalu předpokládají. O provedených zkouškách musí být vypracován akreditovanou laboratoří protokol o zkoušce obsahující všechny předepsané náležitosti. Protokol slouží pro případné kontroly odzkoušených konstrukčních typů obalů pro nebezpečné věci.
Uvedené zkoušky pokrývají nároky k modelaci nejzávažnějších přepravních rizik – a to jak z oblasti mechanických, tak i klimatických rizik. Parametry jsou stanoveny s ohledem na obalové skupiny pokrývající rizika různé nebezpečnosti přepravovaných nebezpečných věcí.
Pro každý druh a typ obalu jsou v přepravních předpisech uvedeny detailní podmínky pro konstrukci, materiál, dimenzování a provedení jednotlivých obalů.
Obaly musí být vyrobeny, obnoveny a odzkoušeny podle programu zajištění kvality, který určuje příslušný úřad. Musí být zajištěno, že každý vyrobený obal splňuje požadavky stanovené v jednotlivých předpisech pro přepravu nebezpečných věcí. Kontrolní program je zpravidla sestaven podle ČSN EN ISO 16106 Obaly – Přepravní obaly pro nebezpečné věci, velké nádoby pro volně ložené látky (IBC) a velké obaly – Návody pro aplikaci ISO 9001. Výrobci a distributoři obalů musí uživatelům poskytnout informace týkající se postupů, které je nutno dodržovat, a popis typů a rozměrů uzávěrů (zahrnujíc v to i požadovaná těsnění) a jakékoliv další komponenty potřebné pro zabezpečení toho, že obaly připravené k přepravě jsou schopny projít stanovenými aplikovatelnými zkouškami odolnosti. Zkoušky musí být opakovány na výrobních vzorcích sériově vyráběných obalů ve lhůtách stanovených příslušným orgánem.

Písmena T, V nebo W uvedená za kódem obalu
Záchranný obal označený písmenem T musí odpovídat následujícím požadavkům: Záchranné obaly musí být zkoušeny a označeny UN kódem pro II. obalovou skupinu – Y určené pro přepravu tuhých látek nebo vnitřních obalů. Obaly musí mimo vybrané zkoušky vyhovět při zkoušce těsnosti 30 kPa.
Písmeno V označuje zvláštní obal určený pro tuhé látky nebo kapaliny, které mohou být společně uloženy a přepravovány bez zkoušení, pokud vnější obal byl úspěšně odzkoušen s vnitřními skleněnými obaly v parametrech obalové skupiny I/X.
Písmeno W označuje obal, ačkoliv je téhož typu jako označení uvedené v kódovém znaku, ale je ve své technické specifikaci odchylný proti stanovenému konstrukčnímu typu
. Tyto odchylky jsou však považovány za ekvivalentní vzhledem k požadavkům konstrukčního typu.
Toto je úvodní článek do problematiky zkoušení obalů pro nebezpečné věci. V srpnovém čísle se seznámíte s požadavky na konstrukci a zkoušení IBC a velkých obalů.

Renata Kupová, CIMTO

Box:
Preventivní zkoušky už ve výrobě
Kovové sudy v České republice vyrábí např. společnost Greif Czech Republic v Ústí nad Labem. Polotovary, z nichž jsou sudy vyráběny, zde vznikají stříháním kovového svitku na příslušné rozměry. Pláště sudů jsou svařeny podélným průběžným odporovým svarem. Právě svary představují při výrobě kovových sudů choulostivé místo. Dna a víka sudů jsou připojena k plášťům sudů technologií rotačního tváření za studena tzv. zadrápkováním. Při spojení pláště a dna se pak aplikuje těsnicí hmota. Před odesláním do státní zkušebny procházejí sudy pro přepravu kapalin tlakovou zkouškou na těsnost a zkouškou pádovou. Sudy určené pro přepravu sypkých produktů jsou testovány pouze zkouškou pádovou. Pomocí výřezu v místě spojení víka a pláště se taktéž kontroluje správnost zavření sudu. Po úspěšných testech ve výrobním závodě následuje testování ve státní zkušebně. „Je v našem zájmu, abychom prováděli preventivní zkoušky už ve výrobě. Kdybychom sudy posílali bez kontroly přímo do státní zkušebny, riskovali bychom, že neprojdou náročným testováním,“ podotýká Zdeněk Jurček, vedoucí výroby společnosti Greif Czech Republic, a dodává, že na konci výrobní linky dochází ke kontrole na těsnost sudu speciálním automatickým testovacím zařízením, které je pomocí helia schopno kusy s případnou netěsností z produkce vyřadit.
„Heliový test pochopitelně nelze provádět na sudech s odnímatelným víkem,“ upozorňuje Zdeněk Jurček. „Tyto sudy jsou testovány tzv. diferenciálním testem. Ve zvonu, kde se sud nachází, se vytvoří vakuum. Přitom je porovnávána diference mezi tlaky.“
Roman Weiss, finanční ředitel společnosti Greif Czech Republic, dodává, že výše uvedeným testům předchází kontrola dodržování standardů, kdy dochází k měření rozměru a rovinatosti pláště, kontroluje se správný přesah svarů apod. „Dodržováním těchto standardů předcházíme výrobě značného množství zmetků, na které by se přišlo až při výše uvedeném testování po výrobě,“ zdůrazňuje Roman Weiss.

vp