Kompostovatelné kávové kapsle nemusí být v českých podmínkách automaticky vhodné pro zpracování na průmyslových kompostárnách. Podle Milana Tománka ze společnosti AVE CZ odpadové hospodářství je problémem zejména délka rozkladu a obtížná identifikace materiálu při čištění bioodpadu.
Standardní proces kompostování trvá podle Milana Tománka přibližně 70 dní. U kompostovatelných kapslí je podle něj pravděpodobné, že se v této době nestihnou plně rozložit.
„Vzhledem k našim prostorovým kapacitám není možné prodlužovat kompostovací cyklus na půl roku, aby se kapsle rozložila. Kapsle by tak skončily jako nerozložitelný výmět,“ uvádí Milan Tománek.
AVE podle něj s tímto konkrétním materiálem na svých kompostárnách praktickou zkušenost nemá. Pavel Tománek proto vychází zejména ze zkušeností s obdobnými kompostovatelnými materiály, například s takzvanými kompostovatelnými kelímky, které je v praxi obtížné identifikovat a na standardních kompostárnách často končí jako nepovolená příměs.
Bioplasty nejsou běžným bioodpadem
Další komplikací je podle Milana Tománka zařazení a rozpoznání materiálu. Bioplast ve skutečnosti není biologicky rozložitelným odpadem ve smyslu běžného katalogového zařazení a nemá vlastní katalogové číslo. Na průmyslovou kompostárnu by se tak pravděpodobně dostal pouze jako součást svozu bioodpadu od občanů.
Problém vzniká také při mechanickém čištění bioodpadu, kdy se odstraňují nežádoucí příměsi, například plasty, květináče, igelity nebo kamení. „Je prakticky nemožné vizuálně odlišit certifikovaný bioplast od běžného plastu s příměsemi. To do procesu vnáší riziko kontaminace výsledného kompostu materiálem, který do něj nepatří,“ říká Milan Tománek.
Rozklad vyžaduje vhodné podmínky
Pokud jsou kapsle vyrobeny například z materiálů na bázi kukuřičného nebo bramborového škrobu či cukrové třtiny, nemusí se podle Milana Tománka během zhruba 60 až 70 dnů standardního kompostovacího procesu plně rozložit. V kompostu pak mohou zůstávat viditelné zbytky, což by mohlo zhoršit jeho uplatnění.
Zpracování podobných materiálů si dovede představit spíše v intenzivních zakládkách, kde je zajištěna dostatečná vlhkost, teploty nad 65 °C a časté provzdušňování. Zároveň ale upozorňuje, že bez praktického ověření jde pouze o předpoklad.
Podobnou zkušenost podle něj ukazují i takzvané kompostovatelné kelímky, které je v praxi obtížné identifikovat a na standardních kompostárnách často končí jako nepovolená příměs.
Připravil: Filip Hubička
Ilustrační foto: Nespresso
Tématu kompostovatelných kávových kapslí, jejich funkčnosti, značení i reálného konce životnosti se podrobněji věnujeme v tištěném vydání časopisu Svět balení 131 (str. 32 až 33), jehož PDF je k dispozici ZDE.
