Hollandia Karlovy Vary letos slaví 35 let na trhu. S Michalem Škodou, ředitelem, jednatelem a spoluzakladatelem společnosti, jsme hovořili o vývoji obalů, limitech jejich odlehčování, dostupnosti recyklátů, připravované evropské legislativě i o tom, proč je často rozdíl mezi tím, co zákazníci deklarují, a tím, co skutečně požadují.
Slavíte 35 let na trhu. Jak vnímáte aktuální obalové trendy?
Trend je jednoznačně v odlehčování obalů. My jsme původně používali polystyren, ale ten nám dlouhodobě nevyhovoval, a to i z hlediska uhlíkové stopy a dalších vlastností. Dnes jedeme na polypropylenu, případně na jeho kombinaci s papírem. V souvislosti s novou legislativou se připravujeme také na využití PET. Co se týče víček, tam stále považujeme hliník za nejlepší řešení.
Používáte kelímky od společnosti Greiner. Které typy?
Používáme především dva typy. Greiner je označuje jako K1 a K3. K1 je kelímek s přímým potiskem technologií suchého ofsetu. U K3 se nejprve hlubotiskem potiskne papírový segment, který se následně aplikuje na kelímek.
Podle čeho vybíráte typ obalu pro konkrétní výrobek?
Možností je více. Kelímek lze přímo potisknout, etiketovat, použít sleeve nebo právě variantu K3 s papírovým pláštěm. Ve výsledku je to hlavně otázka pozice produktu a ekonomiky. Ne každý výrobek unese dražší obal. K3 s papírovým pláštěm je přibližně dvakrát dražší než standardní K1 s běžným potiskem. Proto se používá spíše u prémiovějších produktů.
A poměr mezi K1 a K3?
Odhadem bych řekl, že asi 75 % produkce tvoří K1 a zbytek představují luxusnější varianty K3.
Zmínil jste polypropylen. Využíváte recyklovaný plast?
Kolem toho se vede poměrně rozsáhlá odborná diskuse, ale recyklovaný polypropylen zatím nevyužíváme.
Proč?
Na rozdíl od recyklovaného PET je dnes problém s dostupností recyklovaného polypropylenu. Recyklovaný PET lze na trhu získat relativně bez problémů, ale u polypropylenu je situace úplně jiná. Je ho nedostatek a prakticky není k dispozici.
Takže nejde o technologické limity, ale o dostupnost materiálu?
Přesně tak. V tuto chvíli je to především otázka nabídky a poptávky. Čirý recyklovaný PET na trhu existuje, ale recyklovaný polypropylen v potřebné kvalitě a množství ne.
Kde jsou dnes hranice odlehčování kelímků?
Limitem je vzpěrová pevnost. V určitém okamžiku při dalším odlehčování začne docházet k jejímu narušení a obal přestává plnit svou funkci při manipulaci nebo dopravě.
Jak často řešíte další odlehčování?
Řekl bych, že jsme dnes už prakticky na hranici možností. Nikdo nebude vyrábět zbytečně těžký kelímek, když je polypropylen drahý materiál. Týká se to nejen kelímků, ale i větších kbelíků. Proto jsme se bez ohledu na legislativu postupně dostali k maximálnímu rozumnému odlehčení. Dál už je to velmi problematické právě kvůli vzpěrové pevnosti. Obal by jednoduše přestal fungovat.
Jak do toho vstupuje logistika a paletizace?
Jsou tam dvě roviny. Jedna je samotné ukládání na paletu, druhá pak strečování a fixace nákladu. Máme k dispozici různé dynamické testy, protože výrobek musíme zákazníkovi dovézt v pořádku a musí s ním být možné bezpečně manipulovat. Teorie jsou různé, ale realita bývá mnohem tvrdší.
Co jste například zkoušeli a neosvědčilo se?
Snažili jsme se dál snižovat tloušťku fólie používané při ovinování palet. Jenže v určité chvíli se začaly bortit palety a přicházely reklamace od zákazníků. Samozřejmě i obchodní řetězce tlačí na snižování spotřeby plastů, ale existuje hranice, za kterou už obal přestává fungovat.
A alternativy typu paletových sítí?
Uvidíme, co přinese čas. Vždy je potřeba oddělit teorii od reálného provozu. U stolu lze navrhnout ledacos, ale ve výrobě musíte výrobek skutečně dopravit k zákazníkovi nepoškozený. Podívejte se na dnešní dopravní situaci. Naše výrobky cestují i 500 nebo 600 kilometrů. Řidič brzdí, akceleruje, musí dělat nepředvídatelné manévry. To všechno musí obal vydržet.
Jaké používáte terciární obaly?
Ve výrobě používáme plastové palety. Souvisí to mimo jiné s certifikací a požadavky na čistý provoz, kam dřevěné palety nemohou. Směrem k zákazníkům pak využíváme klasické Eur, respektive Epal palety v požadované kvalitě.
Na příští rok připravujete investice za čtvrt miliardy korun. Čeho se budou týkat?
Zhruba 140 milionů korun představuje kompletní nové chlazení. Jde o výměnu technologie v návaznosti na evropskou legislativu, včetně změny chladiv a souvisejících systémů. Je to modernější a ekologičtější řešení s vysokou mírou zabezpečení a monitoringu. Bez splnění těchto požadavků bychom v budoucnu nemohli fungovat. Zbytek investice půjde do nové plnicí linky, která už je objednaná a dorazit by měla v květnu příštího roku.
Bude to klasická plnicí linka na kelímky?
Ano, ale půjde o novou generaci zařízení. Na konci linky bude plně robotizovaná koncovka a celkově přinese další úspory energií i materiálu.
Už jste zmínil evropskou legislativu. Jak se připravujete na PPWR?
My dlouhodobě říkáme, že řadu věcí děláme ještě předtím, než nám je nařídí legislativa. To, co je technicky možné a ekonomicky rozumné, se snažíme realizovat už dnes. Upřímně řečeno nevím, kam až nás nová legislativa ještě posune. Za nás jsme v tuto chvíli prakticky na maximu možného. Další vývoj bude hodně záviset na tom, zda bude k dispozici recyklovaný PET, případně zda se podaří ve větším měřítku zajistit recyklovaný polypropylen. Právě ten je dnes velmi problematický. A je tu ještě jeden paradox. Obaly z recyklátu jsou dnes často dražší než výrobky z primárního materiálu. To není dobře.
Zdá se, že se dnes debata o obalech točí hlavně kolem legislativy, recyklátů a udržitelnosti. Neztrácí se trochu tradiční role obalu jako marketingového nástroje?
Řetězce i nadnárodní společnosti deklarují různé environmentální cíle a principy. Pak se ale podíváte do regálů a vidíte mnohabarevné potisky, lakovanou kartonáž a spoustu dalších prvků, které z hlediska udržitelnosti nejsou nezbytné. Jedna věc je marketing a druhá to, co odběratelé skutečně chtějí. Dovedu si představit, že by kelímek byl jen dvoubarevný, krabice hnědá bez potisku. Jenže když se podíváte do obchodů, realita je jiná. Všude vidíte červenou, žlutou, modrou, bílé plochy, laky, osmibarevné nebo možná i desetibarevné potisky.
Přesto jste v posledních letech plochu potisku na kelímku částečně omezili.
To je podle mě hlavně selský rozum. Chceme ukázat, že tomu rozumíme a že nad tím přemýšlíme. Ale nemůžeme jít proti trhu.
K výročí 35 let jste také upravili podobu kelímků a ustoupili od dominantního motivu mlýna. Byla kolem toho velká diskuse?
Je to spíš symbolické. Chceme zákazníkům říct: jsme tady už 35 let a jsme tady díky vám. Proto jsme letos zvolili tuto výroční podobu. Samozřejmě přicházíme s různými inovacemi, ale mlýn zůstává součástí naší identity. S ním jsme začínali a věřím, že s námi bude i dál.
Připravil: Stanislav D. Břeň
Foto (3x): Stanislav D. Břeň
