Redukce plastového odpadu začíná u koše

30. května 2026

Udržitelnost 0

220

Plasty patří k materiálům, bez nichž se moderní balení neobejde, zároveň ale tvoří viditelnou část komunálního odpadu. Česko dnes stojí hlavně před praktickou otázkou, jak dostat co nejvíc plastových obalů ze směsné popelnice do odděleného sběru a jak zároveň udržet systém ekonomicky zvládnutelný pro obce, svozové firmy i obyvatele. Ve stále větší míře se uplatňuje multikomoditní sběr, pohodlnější třídění u domu nebo chytřejší evidence a poplatky podle toho, kolik kdo skutečně vyhodí.

Přinášíme vám článek z časopisu Svět balení 130 (leden–březen 2025). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé čtvrtletí v tištěném „obalu“. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání.

V roce 2023 vyprodukovaly státy EU podle Eurostatu dohromady 79,7 milionu tun obalových odpadů, tedy 177,8 kg na obyvatele. Každý průměrně vyprodukoval 35,3 kg plastového odpadu, z čehož se recyklovalo (materiálově i energeticky) 14,8 kg. Pro český kontext je podstatné srovnání výkonnosti: Česko se v evropských statistikách řadí mezi státy, které už před třemi lety recyklovaly více než 70 % všech obalových odpadů (konkrétně 74,8 %), a zároveň patří mezi země „v závěsu“ za cílem pro recyklaci plastových obalů – u plastů vykazuje recyklační míru 52,4 %. Eurostat ovšem zároveň ukazuje i méně lichotivý detail spotřebního chování: Česko v roce 2023 patřilo mezi země s vysokou spotřebou lehkých plastových tašek (185 kusů na obyvatele). I tento údaj připomíná, že vedle recyklace zůstává velkým tématem i samotné předcházení vzniku plastového odpadu.

Drahé je hlavně to, co končí ve směsi

Ministerské modelace ukazují, že otázka plastů není jen otázkou ekologie, ale i rozpočtů. Podle ekonomické analýzy z podkladů Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) mají ve všech scénářích růst celkové náklady obcí na nakládání s komunálními odpady. V roce 2035 se očekává úroveň nad 27 miliardy korun ročně, tedy přibližně dvojnásobek proti roku 2022. V přepočtu na obyvatele se mezi roky 2025 a 2035 počítá s nárůstem průměrných ročních nákladů asi o 700 korun, což odpovídá zhruba 40 % proti předpokladu pro rok 2025. Právě proto se vyplácí dostat co nejvíc využitelných složek ze směsné popelnice do odděleného sběru – a u plastových obalů to platí dvojnásob.

D2D: třídění u domu jako praktická páka

V Příbrami rozvíjejí D2D systém v lokalitách s rodinnými domy. Foto: město Příbram

Jedním z nejviditelnějších trendů je sběr tříděných složek přímo od domácností, tedy door-to-door (D2D): nádoby na plast, papír nebo bio má domácnost u domu či vchodu a svoz probíhá po trase mezi domy. Například Příbram tento systém rozvíjí v lokalitách s rodinnými domy a postupně ho rozšiřuje do dalších částí. Tisková mluvčí městského úřadu Eva Švehlová popisuje, že projekt je postavený na online registraci zájemců, poskytnutí nádob na plast, papír a bio a na pravidelném svozu; domácnostem přitom zůstává i nádoba na směsný odpad. „Distribuované kontejnery jsou opatřeny čipy a sváženy pouze svozovým autem, které je opatřeno čtečkou,“ popisuje Eva Švehlová. Frekvence svozu směsného komunální odpadu se snížila na dvakrát měsíčně. Papír se od domů odváží jednou za měsíc, plast každé dva týdny. Bioodpad se v období duben až listopad sváží každý týden, ve zbytku roku je to měsíčně.

PAYT: motivace přes peněženku

Ještě adresnější je princip plať, kolik vyhodíš (PAYT – pay-as-you-throw). V Sedlci-Prčici město od ledna 2025 přešlo z paušálu na model, kdy se platba odvíjí od objemu nádoby a počtu vývozů. Starostka Miroslava Jeřábková vysvětluje, že důvodem byl růst směsného odpadu a zjištění, že ve směsi končí i složky, které lze třídit nebo kompostovat. Systém stojí na čipovaných nádobách a evidenci vývozů; vedle spravedlivějšího nastavení plateb je klíčový efekt provozní – rychlý pokles množství odpadu ukládaného na skládku a tím i menší tlak na obecní rozpočet v době, kdy se zpřísňují limity a rostou poplatky za odstranění. Vytříděné složky podle starostky rostou spíše postupně, ale pro obce je často největší úspora právě v tom, co už do směsi vůbec nedoputuje.

Multikomodita: žlutá nádoba pro více obalů

Současně se dál rozšiřuje multikomoditní sběr, který v řadě obcí a svozových systémů umožňuje dávat do žluté nádoby vedle plastů i kovové obaly a nápojové kartony. Tento přístup vysvětluje Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství. Podle něj jde hlavně o zjednodušení každodenní praxe: pokud domácnost nemusí řešit, zda plechovka, víčko nebo krabice od nápoje patří do jiné nádoby, roste šance, že tyto obaly neskončí ve směsném odpadu jen kvůli pohodlnosti. Multikomodita však zároveň klade větší důraz na dotřiďovací linky, které musí jednotlivé složky ze „žluté směsi“ spolehlivě oddělit, aby výstupní suroviny měly potřebnou kvalitu pro další využití.

Propojení multikomodity a D2D přitom začíná být v praxi stále důležitější. Jak popisuje Milan Tománek, tiskový mluvčí společnosti AVE CZ, skupina od 1. ledna 2026 nabízí obcím, kde zajišťuje svoz, možnost odkládat do žlutých popelnic vedle plastů také kovy a nápojové kartony, a to i v systémech D2D. Zkušenosti z Prahy podle něj ukazují, že v těchto nádobách sice dlouhodobě objemově převládají plasty, společný sběr s kartony a kovy ale zvyšuje celkovou efektivitu: obyvatelům zjednodušuje třídění, zvyšuje jejich zapojení a lépe využívá sběrnou kapacitu nádob. Milan Tománek zároveň zdůrazňuje i logistický efekt – díky jedné „žluté“ trase není nutné vyjíždět pro každou komoditu zvlášť, takže se šetří kilometry, palivo i dopravní zátěž, přičemž následné roztřídění probíhá na třídicí lince. Výsledkem je efektivnější a ekonomicky udržitelnější systém sběru. Společný sběr nijak negativně neovlivňuje možnost a kvalitu recyklace plastů a současně navyšuje míru třídění nápojových kartonů a kovových obalů.

Data a technologie: čipy jako standard, vážení s rozvahou

Digitalizace je společným jmenovatelem moderních systémů. Vojtěch Nozar (JRK Waste Management) považuje v českých podmínkách za nejpraktičtější PAYT založené na frekvenci svozu a objemu nádoby, případně na evidenci přidělené kapacity domácnosti. Vážený sběr podle něj není univerzální – v praxi vyžaduje průběžnou kalibraci a ovlivňují ho proměnné jako vlhkost odpadu, terén či rozdíly mezi vozidly, což může zvyšovat počet reklamací. Připomíná také, že náklad tvoří už samotný výjezd a manipulace. RFID čipování už není novinka, nádoby s ním běžně počítají. Rozhodující je, jak obec nastaví pravidla a komunikaci. „Data mají být nástrojem řízení, ne cílem,“ říká Vojtěch Nozar.

Kde D2D funguje, tam je to vidět

Podle Lucie Müllerové, mluvčí AOS Eko-kom, se D2D nejvíc promítá do výsledků tam, kde jde o převažující sběr – tedy kde se zapojí většina obyvatel. Obce, které ho mají jen doplňkově, pak často zůstávají na celorepublikovém průměru, protože většina lidí stále třídí do veřejných kontejnerů. Vedle množství zdůrazňuje i kvalitu: u plastů z domácích nádob bývá nižší podíl příměsí než u plastů z kontejnerových stání mj. proto, že domácí třídění je méně anonymní. Lucie Müllerová zároveň upozorňuje na bariéry plošného rozšíření – konec dotačních titulů na nádoby a náročnější logistiku svozu. A právě proto se v praxi často hledá kombinace opatření, nikoli jedno univerzální řešení.

Peníze na změnu: investice do sběru i recyklace

Do debaty o redukci plastového odpadu stále víc vstupují investice. Podle podkladů MŽP mají jen investice do rozvoje sběrné sítě (nádoby a sběrné dvory, nikoli obměna) v období 2025–2035 dosáhnout přibližně 6,4 až 7,5 miliardy korun; největší část z toho tvoří právě nádoby pro papír, plast a bio, kde se počítá s intenzivnějším zaváděním D2D. V širším pohledu se pak odhady potřebných investic do technologií pro nakládání s komunálními odpady pohybují v řádu desítek miliard – samotné rozpětí 2025–2035 je 34 až 64 miliardy korun, a po započtení modernizací 50 až 81 miliardy korun. V části věnované materiálovému využití se uvádí i potřeba rozšířit kapacity recyklace plastů zhruba o 280 000 tun ročně, s odhadovanými investičními výdaji kolem 4,2 miliardy korun, pokud by se významnější část recyklace měla odehrávat na území ČR.

Zákon o obalech: otevřené téma, bez rychlých závěrů

Evropské cíle míří k tomu, aby se do roku 2029 zvýšil oddělený sběr nápojových plastových lahví a hliníkových plechovek, a i proto se v Česku opakovaně vrací debata o tom, jakou kombinací nástrojů se k těmto parametrům nejlépe přiblížit. V praxi nejde o jednoduché rozhodnutí „pro nebo proti“ jednomu řešení, ale spíš o hledání modelu, který bude dlouhodobě funkční v českých podmínkách, ekonomicky udržitelný a zároveň prokazatelný z hlediska výsledků. V návrzích úprav zákona o obalech se opakovaně objevuje i zálohování PET lahví a hliníkových plechovek jako jedna z možných cest, jak zvednout oddělený sběr nápojových obalů. Téma se ve Sněmovně otevřelo už na jaře 2025, do konce minulého období ale poslanci novelu neprojednali. Po volbách se téma vrátilo v podobě poslaneckého návrhu, k němuž současná vláda v lednu 2026 zaujala nesouhlasné stanovisko. V únoru 2026 byl návrh na programu schůze, aniž by byl v tu chvíli legislativně uzavřen.

Pro obce tak zůstává podstatné hlavně to, co mohou ovlivnit hned: zvyšovat dostupnost třídění, snižovat podíl plastů ve směsném odpadu, zlepšovat kvalitu vytříděných toků a opírat řízení systému o data. V tom se v praxi mohou doplňovat D2D, PAYT a multikomoditní sběr – tedy kroky, které zlepšují výsledky už na úrovni obcí a domácností.

„Nastavili jsme platbu na korunu za litr odpadu“

Majitelé všech nemovitostí na území města obdrželi nové nádoby opatřené čipem, které byly zaneseny do aplikace pro následnou evidenci svozů a výpočet poplatku. Zároveň došlo ke změně frekvence svozů, a to na jedenkrát za 14 dnů. Administrativně se sice jednalo o dost náročnou práci, protože jsme museli nejen vytvořit databázi poplatníků, ale zároveň i rozvést nádoby a při předání požádat všechny o podpisy na předávacích protokolech, odsouhlasit veškeré údaje a spárovat čipy na popelnicích s nemovitostmi, ale to se podařilo v podzimních měsících roku 2024 a od 1. ledna 2025 tak mohl být systém PAYT spuštěn.

Miroslava Jeřábková, starostka,Sedlec-Prčice

„D2D systém podporuje třídění“

Obce mají ze zákona stanoveny povinné cíle třídění, a rok 2025 je první, kdy se tyto cíle budou vykazovat. Obce musí vytřídit 60 % komunálních odpadů, a to není malé číslo. Je prokázáno, že obcím, které zavedly D2D systém, množství vytříděného odpadu stoupá nejvíc. V této rovině se jedná o nejúčinnější způsob.