Méně odpadu, vyšší recyklovatelnost a větší tlak na původ i složení materiálů: nové evropské regulace výrazně proměňují obalový trh. Tomáš Körner, vedoucí produktu Obaly ve společnosti Geis CZ, v rozhovoru pro popisuje, jak se tyto změny promítají do návrhu transportních obalů, jakou roli hrají monomateriály a proč se firmy vedle udržitelnosti stále musí ohlížet i na cenu a praktickou proveditelnost.
Jaké legislativní změny ovlivňují obalové materiály? V čem se musíte přizpůsobovat?
Legislativa dnes hraje v oblasti obalů velkou roli a je jasné, že směr je nastavený. Méně odpadu, více recyklace. Myslím, že to dává smysl. Třiďme, neplýtvejme a používejme monomateriály, aby se obaly daly snadno recyklovat. Hodně se také sleduje podíl recyklátů, třeba v páskách nebo fóliích, a to je určitě dobrý krok.
Nejdůležitější je PPWR – Packaging and Packaging Waste Regulation. Jde o nové nařízení EU, které má za cíl snížit množství obalového odpadu, podpořit recyklaci a oběhové hospodářství. Firmy jsou tímto nařízením vlastně donuceny přemýšlet jinak, udržitelněji.
Druhá zásadní norma je EUDR – EU Deforestation Regulation. Týká se komodit jako dřevo, kaučuk, káva, kakao a jejich derivátů. V praxi to znamená povinnost doložit původ materiálu. U obalů z papíru nebo dřeva je to velmi složité. Upřímně, EUDR mi zatím nedává takový smysl. Byla už dvakrát odložena, naposledy pár týdnů před účinností. Komunikace ze strany úřadů byla špatná, hrozily vysoké pokuty, ale nikdo přesně nevěděl, co má dělat. Vznikla obrovská administrativní zátěž a zaměstnalo to spoustu lidí, ale reálný efekt zatím nevidím. Pravděpodobně se bude opět přepracovávat.
Jak tedy přistupujete k ekologickým materiálům a recyklovatelnosti?
Řekl bych to jednoduše: náš zákazník – náš pán. Pokud si přeje ekologické řešení, umíme ho nabídnout. Ale budu se opakovat, protože už jsem to zmiňoval… Rozhoduje cena. Většina zákazníků se nakonec rozhoduje podle ní.
Standardem jsou dnes recyklovatelné materiály a stále větší oblibu získávají monomateriály, protože ty dávají smysl nejen z pohledu regulací, ale i udržitelnosti. Bio alternativy se prosazují pomaleji, opět kvůli ceně.
Velkou roli hraje také edukace. Je důležité vysvětlovat, proč některé materiály dávají větší smysl z hlediska životního cyklu a jak správné třídění ovlivňuje jejich další využití. Proto říkám: třiďme, neplýtvejme a vybírejme materiály, které se dají znovu využít. To je cesta k odpovědné spotřebě.
Jaké trendy v oblasti transportního balení teď sledujete? Které z nich zavádíte do praxe?
Nevím, jestli se tomu dá říkat trend, ale dnes je to hlavně o tlaku na cenu. Zákazníci chtějí perfektní balení, ale co nejlevnější. Přestože dokážeme nabídnout řadu inovací – od obalů s lepší ochranou zboží přes inovativní materiály až po ekologické alternativy – rozhodujícím faktorem bývá cena. Typickým příkladem je výplňový materiál z čistě přírodních materiálů. Toto vysoce udržitelné řešení jsme klientovi nabídli, ale vyšší cena odradila i firmu, která jinak ekologii výrazně podporuje a do udržitelných řešení investuje.
Do hry dále vstupují nové evropské regulace, například PPWR, které firmy motivují přemýšlet udržitelněji. V praxi to znamená snižování prázdného prostoru v balení, omezení plýtvání, používání monomateriálů pro snadnou recyklaci, minimalizaci složitých kombinací materiálů a hledání řešení, která jsou nejen funkční, ale i šetrná k životnímu prostředí.
Co je klíčové při návrhu obalů pro přepravu?
Umíme zabalit prakticky jakýkoliv výrobek tak, aby byl obal téměř nezničitelný. Jenže to by bylo extrémně drahé a nikdo by to nechtěl. Proto hledáme rovnováhu mezi ochranou, náklady a ergonomií. Vždycky zvažujeme riziko poškození, cenu materiálu i manipulace.
V praxi se tento přístup osvědčuje. U některých klientů známe procento zásilek doručených bez poškození a je opravdu velmi vysoké. A to díky správné konstrukci obalu, vhodným výplňovým materiálům a jednoduchým postupům pro baliče. Není to o složitých řešeních, ale o chytré kombinaci detailů.
Jaké výzvy přináší přeprava křehkých a těžkých zásilek?
Křehké zásilky jsou vždy výzva, ale největší komplikace nastává, když se v jedné zásilce kombinuje lehká a těžká věc, křehké s nekřehkým, což je typické pro e‑commerce. Snažíme se proto vyrábět co nejvíc univerzální obaly, které umožní fixaci různých typů zboží.
Velkým tématem jsou vratné obaly. V B2B prostředí je jejich zavedení relativně jednoduché, ale v B2C je to složitější kvůli logistice, hygienickým nárokům a motivaci zákazníka. Češi jsou přitom národem „třídičů“, což je skvělé, protože správné třídění je klíčem k tomu, aby každý materiál mohl být ekologický. Nejen papír. V Německu se hodně přechází na papír, plast je tam skoro sprosté slovo, ale realita je taková, že papír lze recyklovat asi sedmkrát, zatímco plast téměř donekonečna, pokud se správně třídí. Takže ne vždy je papír automaticky ekologičtější, někdy je to právě naopak.
Proto se snažíme hledat řešení, která dávají smysl nejen z pohledu ochrany zboží, ale i udržitelnosti.
Jaké technologické inovace ve světě obalových služeb vás teď nejvíc zajímají a jaký vliv budou mít?
Myslím, že největší smysl mají inovace, které dělají obaly chytřejší a zároveň šetrnější. Už to není jen o tom, aby obal chránil zboží. Obal se stává součástí moderní logistiky.
Zajímavé jsou senzory, které hlídají podmínky při přepravě, třeba teplotu nebo vlhkost. Pak umělá inteligence, která pomáhá navrhovat balení tak, aby spotřebovalo méně materiálu, ale pořád bylo bezpečné. A samozřejmě nové ekologické materiály, které se dají snadno recyklovat nebo opakovaně použít. To všechno dohromady znamená, že obal už není jen „obal“, ale chytrý prvek, který šetří zdroje a zvyšuje efektivitu.
Připravil: Filip Hubička
Foto: Geis
