„Před čtyřmi lety jsme přešli na plastové palety z recyklátu, protože dřevěné poškozovaly obaly, hnily a ztrácely se. Dnes jich máme v oběhu 120 tisíc a návratnost investice odhaduji na šest let,“ říká Tomáš Zítko, ředitel logistiky společnosti Agro CS. Firma, známá svými substráty a hnojivy, snižuje gramáže obalů, testuje podíly PCR a chrání barvy před UV zářením.

Přinášíme vám článek z časopisu Svět balení 129 (říjen–prosinec 2025). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé čtvrtletí v tištěném „obalu“. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Pro výrobce baleného zboží je zasílání zdarma.  

Svět balení:

Jaká je vaše celková strategie v oblasti obalů? Jak vaše firma k této problematice přistupuje?

Tomáš Zítko:

Hlavním cílem je, aby obal splnil svou funkci. To znamená, aby se obsah pytle, krabičky nebo čehokoli, co balíme, v pořádku dostal k zákazníkovi na prodejní místo a aby měl požadovaný vizuál. Aby výrobek na regálu dobře vypadal a aby byla spokojenost na obou stranách. Samozřejmě řešíme také obalovou přiměřenost. Snažíme se navrhovat obaly v takových gramážích, které produkt bezpečně unesou, abychom ušetřili náklady. To je asi základní motivace, kterou mají všichni. Snižovali jsme tedy gramáže našich obalů, zejména fólií. Domluvili jsme se s dodavateli a po sérii zkoušek jsme zjistili, kam až můžeme zajít. Hlavně u LDPE fólií jsme přistoupili k přidávání PCR materiálu.

Svět balení:

LDPE je pro vás tedy klíčový obalový materiál?

Tomáš Zítko:

V zásadě ano, protože hlavní produkty, které vyrábíme – substráty a mulčovací kůra – se balí právě do LDPE fólií.

Svět balení:

Když jste upravovali gramáž, z jaké hodnoty jste vycházeli a na jakou jste se dostali? Jak probíhaly testy a co obal musí zvládnout, speciálně s ohledem na příměs recyklátu?

Tomáš Zítko:

Pro zvětšení vždy klikejte do obrázku.

Byl to poměrně dlouhý proces, během kterého jsme ve spolupráci s dodavatelem obalového materiálu vyzkoušeli mnoho různých vzorků. Pro různé litráže máme samozřejmě jinou gramáž fólie, která je ve vztahu k váze pytle. Zkoušeli jsme tedy, kam až můžeme zajít, kde materiál ještě vydrží a kde už ne. Odhaduji, že jsme gramáž snížili v průměru o 20 mikronů oproti původnímu stavu. Co se týče PCR materiálu, začali jsme přidávat mezi 30 až 50 %.

Svět balení:

Objevují se nějaké problémy v souvislosti s recyklátem, například z hlediska chování materiálu, potisku nebo odolnosti proti vodě?

Tomáš Zítko:

Samozřejmě. Když začnete používat PCR například do kašírovaných obalů, které používáme na naše prémiové řady (kde je vrchní tisk kryt vrstvou transparentní LDPE fólie), a PCR se objeví v této vrchní vrstvě, má to negativní vliv na vizuál. Obal působí ve srovnání s konkurencí trochu zašedle. Proto letos experimentujeme s tím, že bychom chtěli PCR dávat do střední vrstvy laminátu. Pravděpodobně to bude znamenat snížení podílu PCR, ale na základě prvních vzorků se zdá, že je to správná cesta. Obal se výrazně „rozsvítí“, když je recyklát pouze ve střední vrstvě a svrchní i spodní (svařovací) vrstva je z primárního materiálu. Tím se eliminuje negativní vliv na balení i na vizuální stránku.

Svět balení:

Jaké jsou základní parametry a faktory, které sledujete z hlediska grafiky obalů a potisků? Co je pro vás klíčové?

Tomáš Zítko:

Nejsem schopen plně odpovědět na strategii vzhledu sáčku. Mohu ale popsat, jak potřebujeme, aby fólie nebo pytel fungovaly. Náš sortiment substrátů je velmi náročný na odolnost a stálost barev. Protože velkou část zboží předvyrábíme na podzim, aby bylo připraveno na jarní sezonu, může zboží čekat na odvoz od října do března. Vzhledem k tomu, že se jedná o živý materiál, pytle perforujeme. Po narovnání v paletizéru se převlékají přepravním obalem, v našem případě stretch fólií, což vytváří specifické mikroklima, které není pro barvy přátelské. To je jeden z důvodů, proč jsme se zčásti rozhodli pro kašírovanou fólii jako ochranu barev. U koexových fólií se může stát, že barvy začnou šisovat působením UV záření nebo právě vlivem mikroklimatu v paletě. Pro nás je tedy nejdůležitější správně zafixovat barvy, ať už kašírováním, nebo spoluprací s dodavateli, kteří jsou schopni zajistit, aby barvy na koexové fólii vydržely šest měsíců, neumazaly zákazníka nebo nezmizely. To se řeší s dodavatelem barev a někdy i lakováním.

Svět balení:

Jedná se o klasické chemické barvy? Neexperimentovali jste s vodouředitelnými nebo ekologičtějšími alternativami?

Tomáš Zítko:

V zásadě to v tuto chvíli detailně neřešíme. Zadáme požadavek na funkčnost a je na dodavateli fólie, jak jej naplní. Komunikace s dodavateli a jejich dodavatelský řetězec je jejich věc. Pokud vím, pro náš sortiment existuje pouze úzká skupina dodavatelů a myslím, že všichni odebírají od stejných subdodavatelů.

Svět balení:

Jak často obměňujete vzhled obalů?

Tomáš Zítko:

Design se mění každý rok.

Svět balení:

Máte stabilní skupinu dodavatelů?

Tomáš Zítko:

Máme dlouhodobého dodavatele, který s námi spolupracuje od začátku firmy, a k němu přibývají další, kteří vždy získají část našeho portfolia. V současnosti pracujeme se třemi až čtyřmi dodavateli potištěných fólií.

Svět balení:

Kdo je hlavní dodavatel?

Tomáš Zítko:

Chemosvit Slovensko. Oni mají právě ty lamináty, které umožňují dát PCR doprostřed. Tento koncept vznikl možná i na popud našeho odvětví. Před 20 lety jsme řešili extrémní problémy, kdy všichni balili do koexu. Zajímavé je, že zbytek Evropy, hlavně západní, stále balí pouze do koexových fólií. Nikdy by substráty nebalili do kašírované fólie, protože pro ně je to zbytečný luxus. Toto je specifické pro Českou a Slovenskou republiku. S tímto projektem jsme začali se společností Chemosvit a později se přidali i další výrobci substrátů v rámci ČR.

Svět balení:

Nakousli jsme otázku specifik a zákaznických požadavků. Jak zákazníci ovlivňují obaly? Děláte průzkumy trhu?

Tomáš Zítko:

Toto je spíše záležitost obchodu a marketingu. Samozřejmě máme nějaké informace z trhu, regionální manažery, kteří sbírají feedback od zákazníků, ať už menších prodejen nebo řetězců. Změna, která v současnosti rezonuje a je pro nás zajímavá, je, že zatímco v Německu, Rakousku nebo Dánsku je PCR standardem a už se ani neuvažuje o jiných variantách (spíše se řeší, jak vylepšit receptury pro vyšší podíl PCR), v Čechách to zákazníky příliš nezajímá. PCR zde není vnímáno jako benefit, něco, co děláte pro planetu. Tady by každý nejraději měl fólii z prvotního materiálu. Myslím, že je to dáno mentalitou, že jsme v tomto ohledu stále o krok pozadu za Západem. Proti konkurenci, která PCR nepoužívala, to byla naše nevýhoda, protože jsme s ním v tomto sortimentu začali. Naše obaly jsou pak pružnější, jak zmiňoval kolega, možná méně barevné. My tedy máme opačný problém – zákazníci na tuto věc nechtějí přistupovat.

Chybí také jednotné označení. Každý si dává na obal vlastní značku, je v tom zmatek. Myslím, že by pomohlo, kdyby zde působila nějaká autorita, která by nastavila parametry používání a jasné značení. Samozřejmě by velmi pomohlo, kdyby Eko-kom začal obaly s příměsí recyklátu zvýhodňovat, což se zatím neděje.

Svět balení:

Musí tam být určitá „technologická neutralita“.

Tomáš Zítko:

Zdůvodňují to tím, že potravináři PCR používat nesmějí, a proto by zvýhodnili jednu skupinu výrobců na úkor druhé. To je jejich argument. Já si myslím, že to tak není. Přitom existuje výjimka na PET lahve a přepravní obaly – když do nich dáte recyklát, je tam určité zvýhodnění, ale nejsou to žádné miliony. Situace se pravděpodobně posune s novým nařízením o obalech, jak budou postupně nabíhat cíle.

První cíl je stanoven na rok 2030 a měl by činit 35 % podílu PCR materiálů. Když se o tom s někým bavím, mám pocit, že mnoho lidí a firem tomu úplně nevěří. S ohledem na současný pohled na Green Deal, který je odlišný od situace před třemi čtyřmi lety, se někteří domnívají, že se povinnost možná ani neuplatní. Pak by ale nastala panika, kde brát recyklát. My jsme chtěli být první v řadě, až na něj bude poptávka, proto jsme s tím začali dříve. V našem oboru jsme ale zůstali prakticky osamoceni. Trochu jsme očekávali, že nadnárodní řetězce nebo potravináři to začnou vyžadovat, ale v tuzemsku to nikdo neřeší. Není to součástí žádných tendrů.

S čím se naopak setkáváme v zahraničních tendrech, je požadavek na recyklovatelnost jako takovou, což je samozřejmost, a často také požadavek na „carbon free“ obaly. To zde ještě není běžné.

Svět balení:

Pojďme k paletám, větší část máte plastovou? Jaké to má benefity?

Tomáš Zítko:

Rozhodli jsme se tak přibližně před čtyřmi lety z několika důvodů. Za prvé, dřevěné europalety měly třísky, které poškozovaly naše obaly. Za druhé, byl tu problém s krádežemi a nekalými výkupy. Za třetí, zaujala nás firma Stabilplastik tím, že jejich recyklát není z čistých plastů pro potravinářství, ale využívá i jiné složky, což je z ekologického hlediska zajímavé. Dále, asi 80 procent našeho sortimentu skladujeme venku. Naši zákazníci jsou ze 40 procent zahradnictví, která nemají ideální skladovací podmínky – tráva atd. – takže dřevěné palety hnily a špinily se. U plastových palet z recyklátu toto nehrozí, povětrnostní vlivy jsou minimální a dají se omýt. To byly hlavní důvody.

Svět balení:

Byla za tím také ekonomika provozu?

Tomáš Zítko:

Ekonomický důvod byl ten, že asi 20 % dřevěných palet jsme museli ročně posílat do likvidace nebo oprav. Zaměstnávali jsme lidi na přebírky a opravy. Nyní, když je plastová paleta poškozena, vrací se výrobci. Bylo těžké to ve firmě prosadit z důvodu prvotní investice, a protože celá republika a velká část Evropy expeduje na dřevěných paletách. Předložil jsem vedení ekonomický plán s návratností šest, maximálně sedm let. Roční náklady na opravy a likvidaci dřevěných palet činily kolem sedmi milionů korun, takže si myslím, že návratnost bude spíše šestiletá.

Svět balení:

Kolik palet máte nyní v oběhu?

Tomáš Zítko:

Momentálně asi 120 tisíc. Myslím, že se to už výrazně měnit nebude. Ročně expedujeme kolem 360 tisíc palet, z toho 300 tisíc na paletách z recyklátu a 60 tisíc na klasických dřevěných. Problém je s potravinářskými řetězci, kam se je stále nedaří plně protlačit. Vyžadují dodávky na europaletách. Máme například Lidl, který dodává na recyklátových paletách, ale od německého výrobce, takže prosazují svého dodavatele. Na druhou stranu, hobbymarkety jako Obi nebo Hornbach na to přistoupily poměrně snadno, což mě překvapilo. U nezávislého trhu, tedy zahradnictví, na to nakonec všechna přistoupila a jsou spokojena hlavně proto, že každá paleta je stejná a lépe vyhovuje jejich skladovacím podmínkám.

Svět balení:

Jaké máte zkušenosti z hlediska intralogistiky? Chovají se palety jinak v porovnání se dřevěnými?

Tomáš Zítko:

Hmotnost palet nám tolik nevadí, protože naše zboží je poměrně těžké (průměr kolem 900 kilogramů na paletu), takže rozdíl 10 kilogramů nás netrápí. Malé problémy jsme měli hlavně v létě v regálových vozících (shuttle). U normálních regálů problém nebyl. V shuttle musíme skladovat zboží na dřevěných paletách.

Svět balení:

Jak máte nastavena paletová konta s odběrateli?

Tomáš Zítko:

Máme klasická paletová konta. Paradoxně recyklátové palety dodáváme hlavně nezávislému trhu, zahradnictvím. Začátek byl složitější, protože zahradnictví neměla palety na výměnu, ale stejně tomu tak často bylo i s dřevěnými. Držíme se klasického schématu: dodáme, odsouhlasíme nesoulad, odvezeme. Máme sběrače, menší auta s čely, která objíždějí republiku pro menší zákazníky a zpětně sbírají palety.

Svět balení:

Využíváte pro sledování RFID tagy?

Tomáš Zítko:

Chtěli jsme to zkusit, ale když jsme si to spočítali, výrazně by to prodražilo výrobek. Je to skvělá technologie, ale pro náš sortiment to není úplně vhodné. Nedávají je tam standardně, je to spíše na vyžádání.

Svět balení:

Jak je to se ztrátovostí plastových palet ve srovnání s dřevěnými?

Tomáš Zítko:

Je to o dost lepší, protože to není tak snadno odcizitelná komodita. Ročně odepíšeme asi dva tisíce kusů z důvodu poškození, což je asi 1,5 procenta. Ztrátovost je tedy podstatně nižší než u dřevěných. Hlavní výhodou je, že pokud se poškodí, odvezeme je výrobci, který je znovu využije ve výrobě.

Svět balení:

Pozorujete rozdíly v kvalitě mezi šaržemi? Jsou některé palety lepší, jiné horší z hlediska průhybu nebo stability?

Tomáš Zítko:

Občas se stane, že ve výlisku zůstane bublina, a v tom místě pak může prasknout. To je jediný problém, na který jsme zatím přišli. Na začátku jsme řešili také zesílení v rozích po kratší straně, která byla slabší. Expedienti do nich najížděli vidlicemi. Sice to nemělo vliv na funkčnost, ale palety vypadaly vizuálně špatně. Výrobce to následně upravil do kónusu a problém se vyřešil.

Svět balení:

Jaká je životnost těchto palet ve srovnání s europaletami?

Tomáš Zítko:

Naše palety, ať už euro nebo z recyklátu, se otočí přibližně třikrát ročně. Používáme je čtyři roky, takže nemohu plně posoudit celkovou životnost. S roční ztrátovostí 1,5 % a bez dalších problémů si myslím, že životnost je velmi dobrá.

Svět balení:

Má používání recyklátových palet dopad na vaše ESG reportingy nebo měření uhlíkové stopy?

Tomáš Zítko:

Před dvěma třemi lety to bylo větší téma, nyní trochu pohaslo, stejně jako požadavky bank. Určitě tyto věci do reportování zahrnujeme, protože to dává smysl a mělo by nám to pomáhat snižovat uhlíkovou stopu. Nezveličujeme to, ale rozhodnutí jít do plastových palet z recyklátu a používat PCR v obalech jsou důvody, které tam patří. Kolega, který jedná s bankami, to určitě zmiňuje, protože si bereme úvěry. Celkově se společnost snaží – máme soláry, hydroelektrárnu, bioplynovou stanici. Byli jsme v tomto ohledu průkopníky.

Svět balení:

Plánujete další inovace v logistice nebo obalech?

Tomáš Zítko:

V logistice se samozřejmě snažíme o digitalizaci. Letos máme poměrně dost projektů, ačkoli některé jsou ve výrobě. Část logistiky a skladů už je digitalizovaná. Do konce roku 2025 plánujeme vybrat projekt na řízení skladu (WMS), abychom ho mohli implementovat v roce 2026. Ve výrobě máme videokiosky pro sběr dat. Největším tématem je však automatizace – snížení podílu lidské práce. Snažíme se zautomatizovat všechny balicí postupy, ať už jde o balení do ploché fólie, papírových krabiček nebo plastových balíků, tak aby finální fáze nevyžadovala lidský zásah. Dva naše provozy jsou již plně automatické, například plnění substrátů pomocí automatických baliček a paletizátorů. Cílem je ušetřit lidem těžkou práci a kompenzovat situaci na trhu práce.

Svět balení:

Jdete cestou generálních dodavatelů, nebo si projekty řídíte sami?

Tomáš Zítko:

Máme vlastní divizi, která se zabývá technickými záležitostmi nejen pro nás, ale i pro jiné firmy. Máme tedy slušný technický support. Zároveň máme standardní osvědčené dodavatele technologií, které oslovujeme jako první. Pokud se s nimi domluvíme na řešení a ceně, spolupracujeme s nimi. Pokud ne, hledáme dál.

Svět balení:

A co automatizace v logistice, například zmíněné shuttly?

Tomáš Zítko:

Máme jeden sklad se shuttle systémem, což je poloautomatizace. Když člověk čte o Amazonu a jeho plnoautomatických skladech, vypadá to lákavě, ale firmy, které jsme oslovili, nám řekly, že pro naše produkty (různé krabičky, 10kg balíky, 25kg pytle) to není vhodné. Lidská práce je tedy v expedici stále klíčová. Jinak máme klasické regálové systémy.

Svět balení:

Zmiňoval jste, že vyrábíte na půl roku dopředu. Držíte tedy velké zásoby hotových výrobků?

Tomáš Zítko:

Ano, v celkovém objemu to je asi 10–15 %. Nejsme zakázková výroba. Naše hlavní sezona je jaro (březen, duben, květen), což je krátké období na výrobu „za běhu“. Nabízíme proto zákazníkům podzimní předzásobení za výhodnější ceny a delší splatnosti. Tím si uvolníme sklady, získáme jistotu odbytů a zákazníci mají jistotu dodávek. Výroba tedy kontinuálně běží od začátku čtvrtého kvartálu do poloviny května. Třetí kvartál je pak na údržbu, opravy a přípravu na novou sezonu. I přes čtyři výrobní linky na substráty a kůru bychom nebyli schopni denně expedovat 150 kamionů, pokud bychom nevyráběli dopředu. Je nutné mít před sezonou k dispozici asi 30 000 palet.

Svět balení:

Předzásobení se týká distribučních center hobbymarketů, nebo i menších prodejen?

Tomáš Zítko:

Jedná se o dvě časová období. Na podzim (říjen–prosinec) se bavíme s nezávislým trhem – zahradníky – kterým nabízíme benefity. Poté, kolem ledna nebo začátkem února, přicházejí na řadu některé řetězce jako OBI nebo Hornbach, které mají prostory (například parkoviště) a jsou schopny si větší objemy převzít.

Svět balení:

Jaké jsou aktuální trendy ve vašem oboru? Kam směřujete?

Tomáš Zítko:

Trendem je snižování podílu rašeliny. Z pohledu Bruselu a zelené politiky není rašelina považována za ekologickou surovinu, protože její těžbou se uvolňuje oxid uhličitý. V některých zemích, například ve Skotsku, už rašelinu vůbec nepoužívají a nahrazují ji kokosovými vlákny, což je pro mě nesmysl z hlediska dopravy. Jedná se však o velké téma na Západě, kde roste podíl bezrašelinových substrátů s náhradami jako dřevní vlákno. Toto téma zde ještě masy zákazníků neoslovilo, stejně jako obaly s recyklátem.

U hnojiv se nesnažíme pouze nabízet směsná hnojiva jako konkurence, ale vyrábíme kompaktovaná hnojiva, kde jsou všechny živiny stlačeny do jedné granule. To je trend v zahraničí a pro zákazníka to má benefity. Jsme také schopni na zakázku vyrábět hnojiva na požadovanou recepturu, takzvaná hnojiva na klíč, což v menších objemech umí málokdo. To znamená privátní značky pro konkrétní zákazníky, jako jsou golfová hřiště, fotbalové stadiony, technické služby. Dodávky jdou přímo na zakázku po celé Evropě, plus máme vlastní standardní sortiment.

Svět balení:

Jaké jsou rozdíly v preferencích mezi nezávislým trhem a řetězci?

Tomáš Zítko:

Myslím, že u řetězců jde nyní hodně o cenu. Tam vám možná prominou, že obal obsahuje recyklát. U nezávislého trhu si více potrpí na kvalitu. Na druhou stranu například Hornbach mezi řetězci preferuje kvalitu. Naopak u Penny nebo Lidlu je hlavním faktorem cena. Začínají se také objevovat preference ne minerálních, ale organických hnojiv. V Rakousku se již minerální hnojiva prakticky neprodávají, vše je v organické formě.

Já jsem k tomu trochu skeptický, pokud jde o účinnost. Je hezké koupit organické hnojivo, ale nejsem si jist jeho efektivitou. S ohledem na globální situaci, ceny plynu a sankce je navíc výroba minerálních hnojiv čím dál dražší. Je tedy možné, že i my dospějeme k většímu využívání organických forem. Nejsem schopen odhadnout časový rámec, ale připravujeme se na to. Připravuje se projekt na výrobu organických hnojiv. Zatím je spíše nakupujeme, ale do budoucna je cílem vyrábět je sami. Musí to být ale ekonomicky smysluplné, s využitím zbytkového tepla a tak dále. Je to složitější proces.

Tomáš Zítko

Tomáš Zítko je dlouholetým manažerem logistiky ve společnosti Agro CS, kde působí od devadesátých let. V rámci divize Zahradní se podílí na řízení a rozvoji logistických procesů. Pochází z rodiny, která je jedním z akcionářů firmy. Vystudoval SZTŠ v Litomyšli.

Připravil: Stanislav D. Břeň
Foto (4x): stanilsv D. Břeň

Související články:

Petra Roulland: I doma by měl mít zákazník stejný zážitek, jaký dostane na porcelánu v naší restauraci Marius Tent: Ke zvládnutí PPWR pomůže i zjednodušení obalového portfolia Bianka Bodnárová: Obal je odrazom zodpovednosti voči zákazníkom a prírode Vousatá kosmetika z Třebíče: sklad i balení se připravují na miliardový růst