Michal Franěk spojil s cukrovarem Tereos TTD celou svoji pracovní kariéru. V balicím centru v Mělníku, které dnes patří k nejmodernějším provozům v republice, začínal před dvaceti lety jako brigádník. „Tehdy jsem s určitostí věděl, že v cukrovaru nechci nikdy pracovat,“ poznamenává s úsměvem nynější ředitel závodu.
Přinášíme vám článek z časopisu Svět balení 127 (duben–červen 2025). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé čtvrtletí v tištěném „obalu“. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Pro výrobce baleného zboží je zasílání zdarma.
Svět balení:
V balicím centru cukrovaru Tereos TTD, které je v Mělníku, působíte už dvacet let. To je dlouhá kariéra.
Michal Franěk:
V roce 2003 skončila v Mělníku výroba cukru a můj otec, který zde pracoval, odešel do cukrovaru společnosti v Českém Meziříčí. V mělnickém závodě jsem později začal pouze brigádně s tím, že určitě nechci pracovat v cukrovaru. Studoval jsem IT a nejdříve jsem byl ve skladě obalů. Pak jsem přešel do skladu hotových výrobků, kde se rozbíhalo zavádění provozu s počítači a čárovými kódy. Přes pozici předáka jsem se dostal až k vedení celého skladu a zásobníků cukru, melasy a sirobu. Po odchodu vedoucího výroby jsem přibral i tento úsek. Nakonec jsem dostal nabídku stát se ředitelem, ve 33 letech jako nejmladší na této pozici v historii. Provoz jsem dobře znal, navíc tu není vysoká fluktuace lidí. To bylo v roce 2018.
Svět balení:
Mělnický provoz patří k největším a nejmodernějším svého druhu v České republice. Zavzpomínáte na jeden z milníků, který jsme zmínili – zavádění čárových kódů?
Michal Franěk:
Na zavádění čárových kódů – SSCC kódů pro palety – jsme spolupracovali s firmou Kodys a GS1. Problémem bylo, že se jednalo o offline verzi, která nebyla propojena s naším automatickým systémem. Pouze se tiskly štítky. Mým úkolem bylo okódovat sklad plný palet. Při nakládání ale nefungovaly čtečky a muselo se ručně opisovat. Bylo to velmi náročné na lidskou sílu. Při zpětném dohledávání jsme se probírali štosy listů, protože jeden papír znamenal jedno nákladní auto. Poté už jsme přešli k propojení se systémem. Investovali jsme do automatického aplikátoru, kterým se ve výrobě označuje každá paleta – na balírně může zůstat týden nebo i celý měsíc. Aby na ni byla přiřazena správná šarže výroby, je polepena čárovým kódem. Automatický aplikátor přiloží štítek s datem výroby. Paleta přijde na sklad, což vidíme v systému, a pomocí čteček se zase expeduje. Dnes je to naprostý standard, ale začátky nebyly jednoduché.
Svět balení:
Jaké významné investice jste v poslední době realizovali?
Michal Franěk:
Hodně investujeme do kvality, máme vyšší standard normy IFS verze 8. Pokaždé obhajujeme nejvyšší úroveň, procházíme neohlášenými audity od našich zákazníků. Vyrábíme privátní značky pro Lidl, Penny Market, Aldi či rakouský Hofer. Víme, že k nám může přijít kdokoliv včetně státní správy a musíme mít nastavený standard. Audity nás ale posouvají dál. Pokud se najde problém, například poškozená podlaha, je nutné ho řešit. Podle nich se také plánují určité investice. Před dvěma lety jsme dělali nové podlahy za čtyři miliony korun. Když jsme nestíhali výrobně, přešli jsme na základě požadavku klienta na robotizaci. Robotem jsme nahradili ruční paletizaci pytlů s průmyslovou moučkou, produktivita se zvýšila o 25 procent. Pro rozvoj často využíváme dotace. Nedávno jsme instalovali další ovinovací stroj od Ekobalu. Čerstvou novinkou je také fotovoltaická elektrárna na střeše skladu o výkonu téměř 800 kilowattpeaku.
Svět balení:
Jak se mění vaše produktové portfolio?
Michal Franěk:
Pro zvětšení vždy klikejte do obrázku
Ve srovnání s mými počátky před dvaceti lety nastal z pohledu sortimentu velký rozdíl. Dříve jsme vyráběli krystal, krupici, moučku a kostkový cukr v jednom brandu. Dnes je v portfoliu padesát druhů výrobků jen pro kilogramová balení, dříve šlo o dva – krystal a krupici. Patří sem privátní značky, u kterých držíme stejně vysokou kvalitu zboží jako u naší vlastní značky. Máme výhodnou polohu i z evropského pohledu a soustřeďujeme výrobu pro Rumunsko, Chorvatsko, Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Maďarsko, Itálii a Francii.
Svět balení:
To je dáno i historicky, kdy měl cukrovar široký akční rádius pro závoz své produkce, že?
Michal Franěk:
Ano. Zajímavé je, že objem, který se dříve vyrobil v sedmdesáti cukrovarech, se vyrobí i teď, ale jen v několika provozech. Česká republika je ve výrobě cukru soběstačná. V poslední kampani jsme vyrobili 660 tisíc, což bylo páté největší množství v Evropě. Spotřeba je kolem 370 tisíc tun, takže ČR je v cukru čistě exportní zemí
Svět balení:
Jak velkými baleními se zabýváte?
Michal Franěk:
V Mělníku se zaměřujeme na drobná balení. Ve výrobě v Dobrovici a Českém Meziříčí představují gró výrobků big bagy, 50- a 25kilogramové pytle, v menší míře o váze 15 kilogramů. Společnost vloni vyrobila 372 tisíc tun cukru. Z toho 80 až 90 tisíc přejde přes mělnický závod, z nichž je 63 tisíc tun jednokilogramových balení krystalu a krupice. Na český trh jde 80 procent.
Svět balení:
Jaké máte portfolio spotřebitelských balení?
Michal Franěk:
V Mělníku provozujeme 11 výrobních linek: na čtyřgramová hygienická balení ke kávě, půlkilogramové pro kostky nebo bridge, do Francie připravujeme plastové lahvičky s moučkou, dále doypackové sáčky, jednokilogramový cukr moučku a krystal, poté linku pro průmyslové balení mouček. Linky jsou specifikovány přesně pro konkrétní výrobek. Buď balíme do singl balení na paletě nebo do skupinových. Někde potřebujeme manuální práci, kdy část sortimentu balíme do krabic. Při výkonnosti linek 130 sáčků za minutu vyrobíme za den 270 tun. Na druhou stranu máme linku, kde vyrobíme tři tuny. Přizpůsobujeme se také sezonní poptávce.
Svět balení:
Kromě doypacků se materiálově většinou jedná o papír a kartonáž?
Michal Franěk:
Základem je bělený 90gramový sulfát na kilogramová balení, kterého potřebujeme 600 tun ročně. Pro skupinová balení používáme hnědý recyklát, 80–90 gramů. Moučkový cukr se balí do papíru s vrstvou polyetylenu v poměru 60:30 nebo 70:20. Papír s polyetylen mít musíme z důvodu konstrukce linky. Ale povedlo se výrazně snížit množství polyetylenu na stretch fóliích palet, a to z 350 na aktuálních 120 gramů. Pro krabičky kostkového cukru používáme balení od značky Kromopak nebo vlnitou lepenku.
Svět balení:
Kombinace papíru a polyetylenu je nutností?
Michal Franěk:
Stroj je takto koncipován. Jinak to jde i pouze do papíru, tuto variantu umí konkurence. Ale třeba moučka je náchylná na tvrdnutí, takže do ní přidáváme škrob – zhruba jedno procento bramborového. Vydrží pak dva roky. Na výrobcích máme uvedeno datum spotřeby, ovšem cukr sám o sobě nemá spotřební limit. Pro průmyslové zákazníky přidáváme škrob podle jejich požadavků. Průmyslové moučky vyrábíme o hmotnosti 10, 15 a 25 kilogramů do ventilových pytlů s igelitovou bariérou. Pokud ji zákazník nechce, dostane balení s nástřikem polyetylenu, někdo preferuje čistý papír. Takže máme tři druhy balení a v každém je stejný cukr. Rozdíly jsou i v požadavcích na palety. Mohou být červené, modré, plastové, europalety a minipalety.
Svět balení:
Velká průmyslová balení jsou jen v uvedených třech rozměrech?
Michal Franěk:
Balení o 10, 15 a 25 kilogramech dáváme do ventilových pytlů od Mondi. Na paletu jsou paletizovány robotem. Jdou většinou do velkovýroby, například pekáren. V Dobrovici a Českém Meziříčí připravují i 50kilogramové pytle, jedná se o dodávky v kombinaci sypkého a moučkového cukru. Nedávno jsme měnili jejich grafiku. Měli jsme tři jazykové mutace, nově jich je přes deset.
Svět balení:
S kým spolupracujete v rámci poolingu?
Michal Franěk:
Začínali jsme se společností CHEP, která byla v tu dobu jediná. Některé lokace jsou daleko a stahovat palety bylo finančně náročné. Před pár lety jsme přešli na červené palety poolingu LPR. Dnes využíváme červené a plastové palety. CHEP máme v zastoupení europalet, minipalety jsou v rámci červených. V rámci IT je vše nastaveno automaticky a deklarované palety ke konkrétním zákazníkům si systém řídí již sám.
Svět balení:
Plastové palety používáte pouze pro vnitřní oběh?
Michal Franěk:
Ne, jsou pro průmyslové zákazníky. Trendem jsou plastové minipalety, které vyžadují v Rakousku. Mají už zabudovaný čip, aktuálně zkoušíme prvních 500 kusů, abychom zjistili, zda se s nimi dokáže popasovat náš systém.
Svět balení:
Jaké jsou požadavky na výrobní dávky?
Michal Franěk:
Když vezmeme kilogramová balení, bavíme se o dávkách od 300 tun výše, tedy od zhruba 300 palet. Aby se vyplatily náklady na štočky a nájezd tisku. Víme, že v segmentu cukrů ke kávě nejsme tolik konkurenceschopní. Každá restaurace nebo bar by chtěly mít svůj brand, ale naše minimální zakázka je jedna tuna.
Svět balení:
Výroba pro spotřebitele je postavena na kilogramových baleních. Jiné objemové varianty nepřicházejí v úvahu?
Michal Franěk:
Mentalita lidí je nastavena na kilogramová balení. V minulosti jsme měli půlkilogramové doypacky. Ale nedovedu si představit, že by náš brand šel do regálu se 750 gramy, když má konkurence kilogramové balení. Cukr je komodita a spotřebitelé to tak vnímají. Většinou se orientují podle nejnižší ceny.
Svět balení:
V jakém poměru vyrábíte značkovou a privátní produkci?
Michal Franěk:
Přibližně 60 procent je náš brand, jeho produkce ale klesá. Řetězce chtějí stále více své privátní značky.
Svět balení:
S čím můžete marketingově pracovat u kilogramového balení?
Michal Franěk:
Jak jsem už naznačil, hodně se to točí kolem ceny. Na druhou stranu stavíme na historii, kterou zachováváme prostřednictvím značky TTD. Historie společnosti se začala psát v roce 1831, když kníže Karel Anselm Thurn-Taxis založil v tehdy již nevyužívaném zámku v Dobrovici u Mladé Boleslavi cukrovar na zpracování cukrové řepy. Zatímco název společnosti se mnohokrát měnil (Cukrovary TTD, Cukrovar a rafinerie TTD, Cukrovary a lihovary TTD, Tereos TTD), ono TTD v něm zůstává stále přítomné. Před nějakou dobou přišel koncern s tím, že všechny pobočky se budou jmenovat Tereos. Jen Česko a Mosambik se liší – Tereos TTD a Tereos Mosambik. Korunka TTD zůstává po celou dobu existence cukrovaru. Pokud má zákazník se značkou zkušenosti, ví, jakou kvalitu může očekávat.
Svět balení:
TTD bývalo na obalech více vidět. Proč historickou značku nekomunikujete výrazněji?
Michal Franěk:
Změna grafiky před několika lety reflektovala zejména výročí cukrovarů v Dobrovici a Českém Meziříčí. Měnil se brand, přidával popisek o historii. V těchto týdnech jsme grafiku našeho brandu kompletně redesignovali. Hlavním cílem bylo držet krok se současnými trendy. Také jsme chtěli dát mnohem jasněji najevo, jaký produkt lidé v obalu naleznou – reagujeme tak na přání zákazníků, kteří někdy měli problém odlišit, zda například krupice znamená cukr, nebo dětskou krupičku. Na prvním místě je nově zvýrazněno obecné cukr, pak teprve krupice. Barevnost zůstává zachována, sytost je nižší, ale vybírali jsme z více variant. Novou grafiku jsme zavedli u zatím třech zákaznických balení a jejich přebalů.
Svět balení:
Na co směřuje QR kód na obalu?
Michal Franěk:
Odkazuje na naše stránky. Máme také certifikace halal a košer, což ale neuvádíme, prodej výrobků to neovlivní. Odkazem na Český výrobek komunikujeme udržitelnost, výrobu z české řepy.
Svět balení:
Jak se změna obalů odrazí ve výrobě?
Michal Franěk:
Pouze nákupem nových štočků, jinak vše zůstává stejné.
Svět balení:
Skupinová balení balíte do fólie?
Michal Franěk:
Do fólie balíme moučku v plastových lahvičkách, jinak používáme papír. V minulosti jsme zvažovali, zda koupíme tunel a budeme balit do fólie. Musíme ale řešit různé grafiky a plast už není trendy. Průkopníkem je u nás Lidl, který přichází s požadavky, jak snížit spotřebu fólií.
Svět balení:
Kdo dodává kartonáž?
Michal Franěk:
Tendry – na papír, krabice, fólie – jsou nastaveny na dva roky. Většinou odebíráme od čtyř až pěti firem, stávajících i nových. Dříve byl jediným dodavatelem krabic Model Obaly, dnes dělíme dodávky mezi Model a DS Smith, případně dodavatele, kteří nabídnou něco nového. Papír dodává Fiorini, to i naší francouzské matce. Část papíru bereme ze Sentrexu, z Al Investu papír s polyetylenem.
Svět balení:
Od koho odebíráte fólie?
Michal Franěk:
Strojní fólie dlouhodobě nakupujeme od Mateo Packing kvůli využití regranulátu. Letos jsme po pěti letech změnili dodavatele stretch fólií, kde nově dodává firma Nadobal. Zvítězila v tendru díky poměru cena-kvalita. Tendr na strečovou fólii probíhá tak, že dáme k dispozici dva hlavní výrobky a ovinovací stroj v našem provozu a chceme znát cenu za zabalenou paletovou jednotku. Zajímá nás zachování stability, protože zboží expedujeme i v létě. Nejdříve jsme používali ovinovací stroj se tloušťkou fólie 30 µm, pak jsme přešli na nový obalovací stroj Rotomatic od Ekobalu a změnili sílu fólie na 23 µm. Nyní používáme fólie 15 µm s tím, že se nám podařilo snížit hmotnost fólie pro jednu paletu z původních 500 gramů na současných 120 gramů.
Svět balení:
Popsal byste hlavní materiálové toky včetně procesu balení?
Michal Franěk:
Cukr převážíme v cisternách a skladujeme ve velkokapacitních silech tady nebo v Kostelci nad Labem a Čakovicích. Mimo cukrovou kampaň jej převážíme do Mělníka na balení. Cukr jde po dopravníku přes kontrolní body, síta a magnety, do násypky nad strojem. Stroj si složí z role papíru sáček, do nějž naváží danou dávku. Zkontroluje váhu, zalepí a zabalí, proběhne kontrola na metal detektoru a potom to jde do paletizátoru. Na paletě máme jednokilogramová balení buď samotná, nebo v balících. Moučku si meleme sami, ve starším kladívkovém a novém turbínovém mlýně. Přidáváme ještě aditiva, například bramborový škrob proti tvorbě hrudek v moučce.
Svět balení:
Celý proces od sila po paletizaci je tedy automatizovaný, žádnou ruční práci nepotřebujete?
Michal Franěk:
Přesně tak. V minulosti jsme manuální zakázky připravovali do Francie, kde byl požadavek mít ke každé krabičce „krmítka“, kdy se 500 trubiček muselo převažovat a vkládat ručně. Ručně zpracováváme ještě camping. Jde o práci, kdy na stroji zabalíte krabice s trubičkami, složíte malou krabičku s okýnkem, do níž se vloží dvacet pět trubiček, dvacet do krabice a na paletu více krabic. Do budoucna se možná budeme zabývat čtvrtpaletami, nyní na ně ale nemáme paletizátory, každopádně se připravujeme.
A paletizace je také strojní?
Minipalety a europalety děláme automaticky na jednom paletizátoru. Na druhém musíme v rámci kapacit občas paletovat ručně. Plánujeme, že bychom postavili nový paletizátor, aby vše zvládl a zároveň kvůli napojení další linky. Díváme se i do budoucna, kdy budou potřeba čtvrtpalety. Výstavba paletizátoru na singl balení se uskutečnila v roce 2014 a víme, že jsme nezaspali. Ne vždy mohou spotřebitelé nakupovat po celých baleních. Zároveň fóliované balíky představují vyšší odpad pro obchody, když zůstávají na prodejní ploše. Plastové proložky znamenají menší problém. Někteří zákazníci začali požadovat minipalety se singl baleními.
Svět balení:
Proložky používáte jen plastové?
Michal Franěk:
Plastové i kartonové. Na robotu pro paletizaci průmyslové moučky dáváme vlnitou lepenku. Automat pro spotřebitelské balení používá igelit. V minulosti se používal papír, ale nefungovalo to při přenosu. Máme návin fólie, která se seká a prokládá se každá vrstva. Používáme i ochranné rohy – zaoblené, aby nepraskaly. Naši zákazníci jsou hodně nároční, rozšířili jsme oddělení kvality a snažíme se předcházet reklamacím. Investovali jsme do nákupu kontrolních vah, ve výrobě máme kontrolní kameru, která ověřuje každou vrstvu, aby byly palety správně poskládány. Používáme metal detektor. Pokud jsme si jistí a jsou nastaveny kontrolní body, můžeme argumentovat při stížnostech.
Svět balení:
Na střeše máte novou fotovoltaiku. Byla důvodem energetická krize?
Michal Franěk:
Je to součást širšího přístupu. Na ekologii se zaměřujeme už při setí cukrové řepy, máme certifikace Sustainable Agriculture Initiative. Dále pak ve výrobě snižujeme energetické nároky, plynofikujeme a využíváme biometan. Výrobky dopravujeme také po železnici. Nedávno jsme investovali právě do fotovoltaické elektrárny. Před čtyřmi lety jsme kompletně modernizovali kompresorovou stanici. Využíváme také odpadní teplo – ve výrobě je 75 metrů otopných panelů nebo 13 radiátorů, kterými topíme celoročně v podsilovém prostoru. Ekologii a emise řešíme za celý koncern. TTD se zavázala do roku 2032 snížit emise oxidu uhličitého o 59 procent v porovnání s rokem 2022, což si vyžádá obrovské investiční prostředky. Jsme ale připraveni tento závazek dodržet.
Svět balení:
Biometan využíváte interně?
Michal Franěk:
Ano, máme bioplynovou stanici, kde vyrábíme pro vlastní spotřebu. Výhodou řepy je vysoký, až 75% obsah vody, přičemž veškerou vodu z přivezené plodiny využijeme v rámci vodního hospodářství. Hlínu vyčistíme a odvezeme zpátky na pole, vodu vrátíme do toku. Lisujeme řepné pelety a prodáváme je jako krmné, zároveň z nich využijeme cukr.
Svět balení:
Když už se bavíme o udržitelnosti, budete muset s recyklátem nakupovat i primární obaly?
Michal Franěk:
Zatím ne, ale už jsme zkoušeli biodegradabilní obaly a jiné varianty. Víme, že tyto možnosti existují, fungují na linkách, ale pořád je zákazník nezaplatí. Propsat jejich cenu do výrobku je problém. A nejsou čistě bílé, ale zatmavené. U retroedice pro Lidl jsme zase řešili, jak udělat obal matný. Takže jsme kromopak, který je z jedné strany krásně hladký a z druhé hnědošedivý, prostě jen otočili.
Svět balení:
Spotřebitelské preference se vyvíjejí. Co očekáváte do budoucnosti?
Michal Franěk:
V České republice jsou zákazníci konzervativní a nejprodávanější sortiment je stále jednokilogramové balení. Díky monitoringu víme, že v jiných zemích zákazníci preferují dvoukilogramové. V minulosti jsme dělali pětikilogramová balení pro včelaře. Uvidíme také, co vzhledem k nové legislativě přinese budoucnost. Pravděpodobně skončí třeba jednoporcová balení.
Svět balení:
Třeba v mlékárenském průmyslu si spotřebitel spojuje výrobky s bílou barvou. Platí něco podobného ve vaší branži?
Michal Franěk:
Nemáme na to žádné průzkumy, ale jsme se vědomi možnosti kontaminace například možnou záměnou cukru za sůl. Provedli jsme vlastní výzkum a zjistili jsme, že jen dvě tři procenta kontaminace soli s cukrem znamenají znehodnocený výrobek. To možná jednou povede k nějaké obalové nebo produktové inovaci. Cukr také hodně pohlcuje pachy, proto se dbá na správné skladování. Historicky nám přišla i reklamace na moučku zapáchající saponátem. Naše oddělení kvality a výzkumu pak zjistilo, že cukr byl u zákazníka skladován v blízkosti pracích prášků. To by zase mohlo vést k tomu, že by odběratel mohl chtít obaly s lepší bariérou.
CV Michala Fraňka:
Svoji kariéru ve společnosti Tereos TTD začal před dvaceti lety. Během následujících let pracoval v mělnickém balicím centru ve skladu obalů i hotových výrobků. Pracovní zkušenosti sbíral také ve výrobě. V roce 2018 se stal ředitelem celého závodu v Mělníku.
Článek připravil: Stanislav D. Břeň
Foto: Stanislav D. Břeň
