Lepenkám se dařilo, „kartonáři“ volají po ambicióznějších cílech

24. listopadu 2022

Průzkumy a data 0

1272

Pandemie zvýšila zájem o vlnitou lepenku, tento trend pokračoval i v loňském roce, jak dokládá SVVL. Evropští výrobci nápojových kartonů spočítali, jak by klesla ekologická zátěž v případě větší ctižádostivosti při třídění kartonů na nápoje. A Eko-kom zveřejnil data o tom, kolik „stálo“ odpadové hospodářství v loňském roce.

Přinášíme vám článek z časopisu Svět balení 116/2022 (červenec–září 2022). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé čtvrtletí v tištěném „obalu“. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Zasílání je zdarma pro výrobce baleného zboží.

Na konci června zveřejnil Svaz výrobců vlnité lepenky (SVVL) data za celý loňský rok. Čeští výrobci dodali celkem 1285 milionů metrů čtverečních pro obaly a jiné produkty z vlnité lepenky. Mezi odvětví, která požadovala více obalů z vlnité lepenky, patřili subdodavatelé strojů a automobilů, výrobci elektronických součástek, hygieny a papírenských výrobků. V číslech se významně promítl také online maloobchod, který k přepravě svých výrobků používá hlavně obaly z vlnité lepenky. Celkově prodej vlnité lepenky v Česku vzrostl meziročně o téměř osm procent.

Výrobní kapacity průmyslu byly podle SVVL prakticky naplněné a dodací lhůty se výrazně prodloužily. Současně se výrobci, stejně jako v mnoha jiných odvětvích, potýkali s nárůstem cen a nedostatkem surovin. „Požadavky na množství papíru pro výrobu vlnité lepenky byly na hraně, protože poptávka roste v celé Evropě a výrobní kapacity papíru nelze v krátké době navýšit. Stejně tak byl průmysl ovlivněn dramatickým růstem cen energií a nedostatkem zaměstnanců,“ uvádí SVVL.

O osm set tisíc vozů méně

Další zajímavé statistiky přišly od evropského sdružení výrobců nápojových kartonů (ACE). To si zadalo studii u firmy Roland Berger, ze které vyplývá, že je možné snížit emise oxidu uhličitého o ekvivalent 810 000 provozovaných automobilů, pokud Evropská unie zavede společný cíl pro sběr obalů z nápojových kartonů. V Česku se tento sběr už dlouhá léta realizuje, pravdou je, že přes vysoký podíl třídění se zpátky do výrobního řetězce dostává jen zhruba čtvrtina obalů.

Roland Berger spočítal, že bez zavedení povinného zákonného cíle pro sběr nápojových kartonů lze očekávat pozvolný nárůst počtu vytříděných obalů (44 % v roce 2030). „Pokud se ale Evropská unie shodne na plošném zavedení povinných cílů na sběr nápojových kartonů, může se míra třídění v Česku realisticky zvýšit až na 63 procent, v celé Evropské unii potom v průměru na 78 procent. To by znamenalo napříč Evropskou unií roční snížení emisí oxidu uhličitého o 990 000 tun. To je stejná změna, jako kdyby z evropských silnic zmizelo 810 tisíc aut,“ uvádí ACE. Sdružení ACE prosazuje, aby evropské země včetně Česka stanovily ambiciózní sběrový cíl 90 procent.

Zvýšení sběru a recyklace nápojových kartonů by podle ACE mohla přinést také digitalizace systému jejich zálohování pomocí unikátních kódů na každém balení: „Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že skenování těchto identifikátorů při vracení obalů výrazně zvyšuje flexibilitu celého systému a kvalitu vráceného materiálu. Digitální zálohování může být dobrovolné a fungovat jako doplněk k běžným automatům na vracení obalů.“

Třídění vyžaduje čtvrtinu nákladů

V srpnu zveřejnila AOS Eko-kom zprávu Ekonomika odpadového hospodářství v roce 2021. Z dat např. vyplývá, že největší podíl ve struktuře celkových nákladů obcí tvoří sběr a svoz směsného komunální odpadu (v roce 2021 52 %). Následovány jsou náklady na sběr a svoz tříděných odpadů, které tvoří asi 24 %. Další složky představovaly náklady na objemné odpady (8 %) a náklady na bioodpady (5 %). Zbytek tvoří „ostatní náklady“.

V roce 2006 platily obce v oblasti odpadového hospodářství v průměru 698 korun za jednoho občana, o patnáct let později se tato částka vyšplhala na průměrných 1167 koruny. Především v posledních šesti letech lze podle Eko-komu pozorovat konstantní výrazný růst.

Pokud bychom se zaměřili pouze na složku tříděného sběru (zmiňovaných 24 %) pak v posledních šesti letech rostou výrazněji náklady přepočtené na obyvatele. Tento vývoj AOS komentuje takto: „To je způsobeno především výrazným růstem výtěžnosti tříděného sběru v obcích, především pak prostřednictvím relativně drahých způsobů sběru, jako jsou veřejné nádoby nebo nádoby určené pro jednotlivé domácnosti, takzvané door-to-door čili individuální nádobové sběry.

Zajímavé je také sledovat náklady na vytříděnou tunu z hlediska regionů. Celkový průměr v roce 2021 činil 5595 korun na tunu. „Nejdražší“ je v tomto směru hlavní město Praha, kde tato částka činí 8028 korun, nejnižší náklady na tříděný sběr pak reportoval Zlínský kraj s 4825 korunami na vytříděnou tunu odpadu.