ROZHOVOR: „Nechceme jen zlepšovat, chceme dosáhnout maxima“
Zavedení zálohového systému pro PET a plechovky na Slovensku podnítilo další debaty o možnostech implementace v České republice. Svět balení o tématu hovořil se dvěma významnými zastánci zálohování – Alessandrem Pasqualem, generálním ředitelem skupiny Mattoni 1873, a Jannisem Samarasem, předsedou představenstva a CEO skupiny Kofola ČeskoSlovensko. Oba respondenti odpovídali na stejné otázky, ale nikoliv ve stejném čase.
Přinášíme vám rozhovor z časopisu Svět balení 115/2022. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé čtvrtletí v luxusním tištěném „obalu“. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Zasílání je zdarma pro výrobce baleného zboží.
Svět balení:
Proč by byl pro český trh lepší systém plošného zálohování vybraných obalových odpadů, příkladně PET nebo plechovek, než je současná praxe?
Alessandro Pasquale:
Je potřeba říci, že nevedeme kampaň „jen“ za plošné zálohování, ale za plně cirkulární systém nakládání s PET lahvemi a plechovkami. A zálohy jsou jedním z pilířů, které jsou k jeho dosažení nezbytné. Oběhový systém je lepší z hlediska dopadu na životní prostředí, takzvaného litteringu – už žádné PETky a plechovky pohozené v přírodě – i ekonomiky. Umožňuje sběr 90 a více procent nápojových obalů. Žádný jiný systém sběru tohoto cíle EU nedosahuje. Navíc umožňuje místní recyklaci a místní opětovné využití materiálu v uzavřeném cyklu. Je plně transparentní a spravedlivý vůči všem účastníkům. Vše toto potvrdily výsledky mnoha studií, není to jen moje přesvědčení. Spíše bych se ptal, jaké jsou výhody zachování stávajícího systému. Já žádné nevidím. Neexistuje žádná studie nebo vědecký důkaz, který by dokazoval, že je lepší zachovat stávající stav.
Jannis Samaras:
Pokud jde o vysbírání materiálu z trhu, jeho skutečnou recyklaci a cirkulární využití, je zálohový systém jednoznačně lepší a efektivnější než ten stávající. Nám, nápojářům, navíc umožní mít pod kontrolou kvalitu suroviny na výrobu nápojového obalu. Pokud chceme totiž využívat PET materiál a zpracovávat ho takzvaně bottle to bottle, je zálohový systém rozhodně vhodnější cestou. Nehrozí u něj kontaminace materiálu jinými odpady.
Současný systém podporuje třídění, ale ne vše, co se díky němu vysbírá, se dostane znovu do zpracovatelského kolečka a je znovu využito. Aktuální čísla hovoří o tom, že zhruba jen 42 procent plastových obalů je v Česku znovu recyklováno, v případě plechovek je zhruba jen třetina vytříděna a použita pro další zpracování. A to je daleko od cílů, které stanovuje pro další roky Evropská unie. Zálohový systém zajistí až 90procentní návratnost, zaručí, že materiál bude využit cirkulárně, bude čistý a kvalitní a neskončí zbytečně ve spalovně, což se děje teď.
S Eko-komem jsme se snažili dlouhé roky najít společnou řeč, ale jejich sběrný systém je pro nás neprůhledný a dochází v něm ke cross-subsidiaci – z peněz jednoho materiálu se podporuje jiný materiál a někteří výrobci platí téměř nulu, a jiní nesou na svých bedrech neúměrně vysoké poplatky za zpracování odpadu.
Svět balení:
Vnímáte problémy, se kterými se systém rozeběhl na Slovensku? Jsou to přechodné potíže, nebo by bylo nutné systém v Česku nějak adaptovat?
Jannis Samaras:
Zavedení zálohového systému na Slovensku bylo velmi úspěšné. Slovensko dnes má nejmodernější zálohový systém v Evropě, stanovené cíle EU jsou překračovány a podpora celé společnosti je až neuvěřitelná. Slováci se cítí hrdi, že jsou jedni z prvních, kteří takový systém mají, a že jejich materiál správně cirkuluje. Logistické problémy jsou krátkodobou daní za extrémně limitovaný čas zavedení, který byl necelých devět měsíců. To je na takto komplexní projekt málo. Nezaznamenali jsme ale žádné výrazné stížnosti a ani propad spotřeby. Zavedení systému v Česku bude jistě na podobných principech, ale využije zkušenosti nejen ze Slovenska, ale i dalších desítek systémů, které se nyní ve světě připravují.
Alessandro Pasquale:
Z každé zkušenosti se lze poučit. I když si myslím, že slovenský systém je nejlepší v Evropě, i tak se dá vylepšovat. Je to ale solidní základ pro začátek. Na Slovensku je zatím systém spotřebiteli dobře přijímán, míra návratnosti je lepší, než se očekávalo, a podnikáme zde nezbytné kroky k dosažení cirkularity. Věřím, že je to velký úspěch.
Existují určité logistické problémy, provozní problémy, které jsou běžné v každém novém systému. Nejsou to však problémy se samotnou konstrukcí systému nebo jeho základními myšlenkami. Nezapomínejme, že slovenský zálohový systém byl z politických důvodů zřízen za pouhých 10 měsíců, tedy v rekordním čase. Právě tato krátká doba na zřízení způsobila, že nějaké drobné problémy byly nevyhnutelné.
Svět balení:
Proti zálohování se staví Asociace českého tradičního obchodu. Pokud by zálohování pomohlo mj. „plničům“, jak by z něj mohli benefitovat i obchodníci?
Alessandro Pasquale:
Obchodníci, stejně jako všechny ostatní zúčastněné strany, by neměli ze systému benefitovat, protože veškeré takové benefity by nakonec zaplatili spotřebitelé. Na druhé straně musí systém obchodníkům spravedlivě kompenzovat veškeré náklady, které jim přinese. Proto ze systému budou dostávat takzvaný manipulační poplatek.
Co vím, tak slovenský tradiční obchod není se zálohovým systémem nespokojen a necítí se diskriminován. Proto nechápu, proč a na základě čeho si to někteří čeští tradiční prodejci myslí. Mohu říci, že jsme více než otevřeni naslouchat jejich konkrétním obavám a v případě potřeby spolupracovat na nalezení vhodného řešení, což jim bylo mnohokrát vyjádřeno.
Jannis Samaras:
Nápoje v plastu jsou poměrně velkou kategorií. Pokud se my, výrobci a obchodníci, nespojíme v tom, abychom společně postupovali ekologičtěji v rámci nakládání s obaly, pak bude celá kategorie regulovaná shora a může dojít i ke snížení spotřeby, což obchodníky poškodí stejně jako nás výrobce. Pokud se totiž kategorie zredukuje na prodejní ploše, bude těžké ji nahradit něčím jiným. Musíme se proto společně snažit o zachování relevance celé kategorie. Druhá věc je, že když mají lidé doma prázdné flašky, tak se s nimi opět brzy do obchodu vrátí…
Co se tradičního trhu týče, zálohovací systém v Česku musí jednoznačně nabídnout masivní podporu menším prodejnám. Reálně se bavíme o vyšší penetraci zálohových automatů i v místech, kde nyní nemají ekonomickou efektivitu. Takové řešení musí podpořit celá společnost, na to samotný tradiční trh nestačí. Přispět budou muset jak výrobci nápojů, kteří celý systém financují, tak bude třeba hledat podporu v rámci fondů EU.
Svět balení:
O kolik je pro vás jako výrobce balených nápojů ekonomicky náročnější kupovat například rPET ze zahraničí ve srovnání s tím, kdyby v Česku fungovala uzavřená recyklační smyčka?
Jannis Samaras:
V zájmu všech je, aby míra recyklace odpadů fungovala stabilně. Aby nedocházelo k tomu, že jsou ceny materiálů neúměrně vysoké nebo se cenné suroviny naopak zbytečně pálí, protože je nikdo nechce. rPET je u nás v tuto chvíli v nedostatečném množství. Sběr PETu je velmi neefektivní a materiál je často zpracováván do méně náročných aplikací – například jednorázově využit v textilním průmyslu. Kdyby fungovala uzavřená recyklační smyčka, byl by provoz celého systému stabilní a trh by nepodléhal spekulacím a výkyvům podle toho, jak moc je nasycený.
Je to podobné jako třeba s cenami energií – když byl přetlak, energie byly levné. Teď je nedostatek, jsou drahé. V zemích, kde stát dokázal zajistit zásoby energií, jsou ceny relativně stabilní. A takovou stabilitu může zajistit právě i zálohový systém.
Alessandro Pasquale:
Pokud vyjdu z předpokladu, že naším cílem je cirkularita, není klíčovou otázka ceny, ale způsob, jak tohoto stavu dosáhnout; v rámci současného systému je to jednoduše nemožné. Dnes je cena recyklátu PETu velmi vysoká, ale v době, kdy bychom mohli mít zálohový systém v Česku, se již určitě normalizuje.
Je chybou se domnívat, že kampaň za zavedení záloh vedeme proto, abychom dosáhli lepší ceny rPETu kvůli našemu zisku. Naše odvětví je vysoce konkurenční a nesmíme tedy zapomínat, že jakékoli zvýšení nebo snížení cen surovin se promítne do ceny pro konečného spotřebitele. Všichni máme zájem na tom, aby byl systém efektivní, protože jakákoli neefektivita bude v konečném důsledku znamenat náklady pro všechny.
Svět balení:
Část kritiků zálohování poukazuje na to, že máme velmi rozvinutý systém třídění. Cílem posunu měřicího bodu recyklace podle loňské legislativy je zvýšit podíl reálné materiálové recyklace, kdy se obalový odpad opět stává surovinou pro další výrobu. Není toto pádným argumentem pro pokračování současné praxe?
Alessandro Pasquale:
Naším záměrem je zřídit zálohový systém, abychom vytvořili systém oběhový, tedy abychom dosáhli co nejvyšší míry recyklace bez snížení kvality materiálu. Proto jakékoli tvrzení, že náš projekt sníží podíl recyklace nebo jej nezlepší, je nepravdivé a nepřesné. Otázka zní jinak – Mattoni vede kampaň za zálohový a oběhový systém již téměř pět let a lze se zeptat, co bylo za tuto dobu uděláno pro zvýšení podílu skutečné recyklace materiálu stávajícím systémem. Nic. Změna měřicího bodu je dobrým krokem, který konečně ukazuje, že systém nefunguje tak dobře, jak se tvrdí. Sám o sobě tento počin však žádné zlepšení nevygeneruje. Myslím, že stávající systém už svůj čas a šanci prokázat, co v něm je, už měl.
Jannis Samaras:
Náš současný systém sice dobře třídí, ale málo recykluje. V porovnání s jinými obdobnými systémy třídění v Evropě je na vysoké úrovni. Při srovnání s jakýmkoliv systémem zálohování je ale nekonkurenceschopný. Až díky němu se uzavře systém hospodaření s nápojovými obaly, ze kterých se opětovně vyrobí nové. A nejen jednou, ale opakovaně v rámci cirkulární smyčky.
Nyní skončí mnoho vysbíraného materiálu zbytečně ve spalovnách, je downcyklováno – jednorázově využito v textilním nebo automobilovém průmyslu – a velká část se do oběhu ani nikdy nevrátí.
Svět balení:
Oponenti také namítají, že systém tříděného sběru může ekonomicky fungovat pouze tehdy, pokud ve „sběru“ zůstanou suroviny, po kterých je v současné době velká poptávka, třeba PET. Jen tak se bude moci financovat i separace a recyklace např. nejrůznějších plastových fólií. Neobáváte se při zavedení zálohování PET lahví a plechovek výrazného poškození současného systému?
Jannis Samaras:
Neobáváme. Účelem ekomodulace je, aby se méně používalo to, co se hůře recykluje. Za takový materiál se má platit více než za ten, který má hodnotu a je snáze recyklovatelný. Z pohledu ekonomických dopadů zavedení zálohového systému na rozpočty měst a obcí byla nedávno vypracovaná nová studie (tématu se věnujeme v rubrice Data – pozn. red.). Ukázalo se, že dopad by byl minimální a neměl by tak být překážkou zavedení plošného zálohového systému.
Alessandro Pasquale:
Tříděný sběr fungoval dobře, když byl PET, coby materiál, bezcenný. Nechápu tedy, jak by se nyní, když má PET vysokou hodnotu, měl tento systém bez něj zhroutit. Domnívám se, že spíš někdo ve stávajícím systému od toho očekává velký zisk a brání se jakékoli změně. Ale opět si uvědomme, že tyto neefektivity nakonec zaplatí normální lidé, spotřebitelé.
Svět balení:
V Česku se materiálově recyklují jen dvě pětiny plastových a zhruba třetina hliníkových obalových odpadů. Podle různých anket nebo průzkumů plošnému zálohování docela fandí spotřebitelé. Domníváte se, že by zálohování přispělo ke snadnějšímu plnění cílů, ke kterým se Česko zavázalo vůči Evropské unii? Jaké by mohly být výsledky v horizontu tří či pěti let?
Alessandro Pasquale:
Výrobci nealka i pivaři chtějí změnit systém a vybudovat systém cirkulární, proto chceme recyklovat 100 procent toho, co se vysbírá. Nechceme se jen zlepšovat, chceme dosáhnout maxima. A je vidět, že spotřebitelé naše ambice chápou a podporují.
V posledních pěti letech, kdy usilujeme o zavedení záloh, nedošlo k žádnému zlepšení stávajícího systému. Pět let je hodně času, zejména pokud mluvíme o životním prostředí. Plnou funkčnost zálohového systému můžeme dosáhnout už rok a půl od politického rozhodnutí o zavedení a plné cirkularity pak za tři roky. To není slib, to je fakt a je to mnohem více, než požaduje Evropská komise.
Jannis Samaras:
Jednoznačně. Pokud se systém nezmění, cílů nedosáhneme. Evropská unie nastavila cíle na sběr nápojových obalů opravdu vysoko – do roku 2029 musí být 90 procent ze všech PET lahví vytříděných pro recyklaci. Dále je tu povinnost dosáhnout 25procentního obsahu recyklátu v PET lahvích do roku 2025 a 30procentního recyklátu do roku 2030. V případě plechovek jde o míru recyklace do roku 2030 ve výši 60 procent. Těchto čísel nejsme schopni bez zavedení plošného zálohového systému dosáhnout. A je dobře, že 81 procent Čechů by zálohování podle průzkumů přivítalo.
Svět balení:
Využíváte různé obalové formáty a máte pro ně analýzu LCA. Které jsou z pohledu dopadů na životní prostředí nejlepší a jaké zůstávají na chvostu?
Jannis Samaras:
Výrazně nejlepší je nerezový sud, ve kterém distribuujeme naše čepované nápoje. Za ním jsou téměř nastejno recyklovaný plech, rPET a vratné sklo. Nejhorší variantou jsou nevratné sklo nebo nezrecyklovaná plechovka, ty vycházejí zhruba osmkrát hůře než sud.
Co zajímavého nám ještě ukázaly LCA analýzy, že největší dopady na životní prostředí způsobuje vytěžení a vyrobení materiálu, ze kterého obal vzniká. To v rámci celku dělá mnohem více než třeba přeprava nebo znovuzpracování materiálu, jak si mnozí myslí. Výrobou PET lahví z recyklátu lze ušetřit až 79 procent energie a díky tomu snížit uhlíkovou stopu při výrobě těchto obalů až o 80 procent. Naprostou většinu hmotnosti lahve můžeme opakovaně využít pro výrobu nových lahví, aniž bychom museli využívat nové suroviny. A to platí jak pro sklo, PET, tak i plech.
Svět balení:
Vedle PET plníte dlouhodobě do skla. Nedávno jste představili vratné lahve pro Mattoni se speciálními přepravkami. Můžete tento koncept více představit s tím, jaké benefity by měl přinést v oblasti úspory materiálu, energií, respektive emisí?
Alessandro Pasquale:
Navzdory tomu, co často slýcháme, není znovu plnitelné sklo z hlediska dopadu na životní prostředí lepší než cirkulární PET. Prokázalo to několik studií životního cyklu, tedy LCA. V Česku ale zatím nemáme systém pro cirkulární PET a protože není jasné, zda a kdy ho budeme mít, rozhodli jsme se vyvinout alternativu v podobě znovuplnitelného skla.
Z transformace ve směru udržitelnosti nelze uhnout. Pokud nedostaneme vstřícnou odpověď na naši oprávněnou žádost o naplnění našich ambicí v oblasti oběhového hospodářství PET a plechovek, budeme my i spotřebitelé motivováni k tomu, abychom používali stále více znovuplnitelného skla. Důsledkem bude, že stávající sběrná a recyklační infrastruktura se stejně bude muset přizpůsobit životu bez našich materiálů, čímž mimochodem všechny tyto diskuse ztratí smysl.
Text: Stanislav D. Břeň
Foto: Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873