Zálohování ano, či ne? Inspirativní debatu přinesl kongres Samoška

Hlavní téma 26. kongresu Samoška, jímž byla udržitelnost, se úzce dotýkalo i odpolední panelové diskuse. Je zavedení povinného zálohování nápojových obalů cestou i pro ČR, nebo je v zemi, kde zdárně funguje stávající systém sběru těchto obalů, nesmyslem či zbytečností? Co by povinné zálohování, o kterém se v poslední době hodně mluví, znamenalo pro malé prodejny na venkově? A jak by zálohy případně ovlivnily chování zákazníků?

Odpovědi na tyto a další související otázky hledali Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) a předseda představenstva Skupiny Coop, Daniel Buryš, generální ředitel společnosti Kofola ČeskoSlovensko, Daniel Džmuráň, associate v organizaci EEIP, Josef Jukl, národní manažer pro klíčové zákazníky Plzeňského Prazdroje, Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství, a Richard Piluša, client service team leader Spotřebitelského panelu GfK Czech. Debatu moderoval Jeffrey Osterroth, generální ředitel společnosti Atoz Group, která kongres Samoška pravidelně pořádá.

Jak uzavřít kruh

A že jde o téma nejen vyhrocené, ale také poměrně komplikované, potvrdila i tato panelová diskuse. Existuje řada argumentů jak pro zálohování nápojových obalů, tak i proti němu. Stejně tak není jednoznačný názor na současný systém sběru nápojových obalů v ČR prostřednictvím známých barevných kontejnerů. Ten je sice mnohými považován za úspěšný, má ale i řadu nedostatků. „Ve stávajícím systému nevidíme cestu. Hlavně nevede k výsledku, kterým je cirkulární kolečko, tedy oběh materiálu,“ poznamenal Daniel Buryš. Připomněl i požadavky Evropské unie na povinný podíl recyklovaného plastu v nápojových obalech. Ten má podle EU činit 25 % v roce 2025 a 30 % v roce 2030.

„Cirkularita je směr, kterým chceme jít,“ potvrdil za jedničku na tuzemském pivním trhu Josef Jukl. „V našem případě jde tedy o to, aby se materiál dostal zpátky do nového obalu, který se znovu použije, a tak se kruh uzavřel.“ Podobně jako Kofola je i Plzeňský Prazdroj zapojen do projektu zálohování na Slovensku, jehož ostrý provoz bude spuštěn od ledna 2022. Obě společnosti také deklarují zájem o vstup do zálohového systému, pokud by se o jeho zavedení rozhodlo i v České republice.

Naopak skeptický názor k případnému zálohování vyjádřil jako zástupce tradičního trhu Pavel Březina. Ocenil skutečnost, že žluté, modré i další kontejnery na tříděný odpad se pro občany nacházejí často blíž než samotné prodejny potravin. To, že se leckde v přírodě válejí použité lahve či plechovky, podle něj zálohový systém nevyřeší – respektive musely by být zálohy ve výši třeba stovek korun.

Nutnost systémového řešení

Daniel Džmuráň nastínil základní obrysy návrhu depozitního systému pro jednorázové nápojové obaly v ČR, na jehož přípravě se podílel. Zmíněný návrh ukazuje možnou cestu, jak by se mohl tuzemský nápojový průmysl stát téměř stoprocentně cirkulárním odvětvím, a to bez dopadů do peněženek spotřebitelů a bez potřeby finanční pomoci ze strany státu.

Podle Miloše Kužvarta, mj. také někdejšího ministra životního prostředí, je nezbytné o záležitostech kolem zálohování dále diskutovat a promyšleně zvolit co nejvhodnější řešení. To vše na základě detailních výpočtů a analýz, bez módních výstřelků a problematických aktivit spočívajících v tzv. greenwashingu.

Spotřebitelé si uvědomují svou odpovědnost

V rámci panelu prezentoval Richard Piluša data týkající se spotřebitelských preferencí a postojů. Plastový odpad je respondenty průzkumu GfK považován za největší ekologickou hrozbu, konkrétně pro 48 % odpovídajících, dokonce i před změnou klimatu (38 %) nebo znečištěním vody (34 %). Plastové lahve jsou mezi „nejhoršími“ obaly uváděny nejčastěji. Například téměř 35 % kupujících již aktivně a cíleně vybírá výrobky s co nejnižším počtem obalů a velká část kupujících tento krok zvažuje. Pokud jde právě o myšlenku záloh na jednorázové obaly (tedy plastové lahve a plechovky), označuje ji jako dobrý nápad 69 % spotřebitelů.