Nejnižší uhlíkovou stopu mají překvapivě plastové obaly

Plastové obaly mléčných výrobků zatěžují životní prostředí méně než obaly z jiných materiálů, jako je nevratné sklo, papír, hliník nebo spotřebitelem neoddělitelná kombinace materiálů. Takové porovnání umožňuje metoda posuzování životního cyklu neboli LCA. Pro Plastikářský klastr ji vypracoval vědecký tým Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Z analýzy vedené děkanem Fakulty technologie ochrany prostředí Vladimírem Kočím vyplývá, že uhlíková stopa je u monomateriálových plastových obalů jogurtů více než čtyřikrát nižší než u jednorázových ‘skleniček’.

Graf 1: Srovnání uhlíkové stopy (v gramech CO2 ekv.) potravinových obalů vztažené na 1 ks obalu (hranice systému cradle to grave)

Významnější environmentální dopady v kategorii ‘klimatická změna’ má oproti plastu také plechovka, nápojový karton nebo tzv. kapsička. U nich se výsledky kvůli různému objemu porovnávaných vzorků vztahují na 1 litr zabaleného produktu (viz graf 2). Obaly schopné pojmout větší množství obsahu jsou přitom k přírodě šetrnější.

Nejnižší uhlíkovou stopu konkrétně vykázal potištěný polypropylenový kelímek a také obal z papíru. „Na trhu však momentálně neexistuje funkční obalové řešení mléčných výrobků výhradně z papíru. Analyzovaný kelímek má neoddělitelnou polyethylenovou laminaci, LCA analýza však počítá s teoretickou recyklací papíru a polymeru zvlášť,” upozorňuje ředitel Plastikářského klastru David Hausner.

„Na rozdíl od kombinace plastu a papíru, kterou může spotřebitel snadno oddělit a každá část je zvlášť 100% recyklovatelná, papírové kelímky s mikrolaminací v současném systému mechanické recyklace znovuvyužitelné nejsou,” potvrzuje Ivo Benda, jednatel společnosti Greiner Packaging Slušovice, jejíž plastové obaly byly analyzovány. Zároveň se na ostatní vzorky ve studii pohlíželo, jako by se vyrobily ve slušovickém provozu.

Graf 2: Srovnání uhlíkové stopy (v gramech CO2 ekv.) potravinových obalů vztažené na 1 litr baleného produktu (hranice systému cradle to grave).

Právě potvrzení, že je kromě materiálu stěžejní také ekodesign obalu, je důležitou nadstavbou výsledků studie. „Po vyčíslení dopadů obalů na životní prostředí již delší dobu volali zákazníci obalářů naplňující strategie udržitelnosti a také koncoví spotřebitelé,” zmiňuje Hausner.

Výrobci plastových obalů environmentální dopady své produkce dlouhodobě vyhodnocují. „Podle dat upravujeme stávající a vyvíjíme nová obalová řešení tak, aby byla co nejvíce udržitelná. Stále častěji však narážíme na líbivý požadavek vyhnout se úplně plastům, který je, jak ukazuje studie, neopodstatněný,” vysvětluje Ivo Benda.

Bez plastu se v konečném důsledku neobešel téměř žádný z porovnávaných vzorků. Jednoznačně nejnižší množství CO2 ale vykázaly jednodruhové plastové obaly resp. ty kombinující plast a papír.