Lehké, levné, odolné a s výbornými bariérovými vlastnostmi. Plasty. „Co je činí úspěšné, jim ale i škodí. Tím, že jsou levné a dostupné, se k nim nechováme jako ke zdroji, ale končí často na skládkách nebo v horších případech v oceánech,“ říká Ivo Benda, general manager společnosti Greiner Packaging Slušovice.

Přinášíme celý text rozhovoru, který jsme ve zkrácené podobě publikovali v časopise Svět balení 106 / leden-březen 2020. Jde o jeden z příspěvků, jež uveřejňujeme k výročí 20 let Světa balení.

Které plastové obalové materiály jsou nejžádanější a jaké požadavky přicházejí z různých segmentů potravinářského trhu?

S ohledem na naši specializaci a portfolio výrobků jsou logicky nejžádanější plastové obaly a kombinace plastu a papíru. Jsme největším výrobcem obalů pro mlékárenský průmysl, kam dodáváme především různé typy kelímků, vaniček či víček. Nabízíme ale také vyfukované obaly, jako například lahve, dózy či kanystry. Potravinářství a potažmo mlékárenství jsou relativně stabilními obory, kde nedochází k velkým výkyvům v poptávce. S ohledem na větší akcent na zdravý životní styl, kam spadá i celá řada mlékárenských produktů, poptávka po našich obalech již řadu let meziročně roste o 3–5 %. Plastový obal je pro potravinářství výbornou volbou – je lehký, chrání potravinu a prodlužuje její trvanlivost, zjednodušuje přepravu, distribuci a spotřebu. Plasty mají v současnosti i negativní mediální obraz s ohledem na plasty v oceánech. Ale mohou za to opravdu plasty, nebo my lidé, kteří je tam necháme uniknout? „Protiplastové“ nálady se však na poptávce po našich výrobcích neprojevují. Vždy se snažíme obal navrhovat tak, aby byl co nejvíce udržitelný.

Co rozhoduje o tom, že plastový obal je nejen efektivní, ale právě i udržitelný?

Udržitelnost je velmi široký pojem. Pokusil bych se to zúžit tři hlavní aspekty: 1. použitý materiál, 2. recyklovatelnost 3. uhlíková stopa. Samozřejmě, že tyto aspekty jsou vzájemně provázány. Začněme materiálem. Zdá se, že v současnosti plasty tahají za kratší konec. Můžeme se dočíst prohlášení velkých obchodních řetězců nebo výrobců potravin a nápojů, jak se budou zbavovat plastů, jak je budou nahrazovat papírem či sklem.

Opravdu se tak děje?

Realita není tak jednoznačná. Podívejte se do obchodů a uvidíte, kolik je stále plastových obalů. A ony zůstanou, protože se zkrátka často jedná o nejlepší volbu. Samozřejmě tam, kde lepší volbu představuje papír nebo sklo, nemá plast co dělat. Problém plastů spočívá ve skutečnosti, že existuje obrovské množství druhů. To komplikuje recyklovatelnost. Dá se tak očekávat, že postupem času získají dominanci plasty z rodiny polyolefinů (tedy PP a PE) spolu s hojně rozšířeným PET. Tím se dostáváme k recyklovatelnosti. Kromě volby materiálů je pro recyklovatelnost důležitá i jejich skladba v případě vícevrstvých obalů a zvolený způsob dekorace. Zjednodušeně řečeno se nejlépe recykluje jednodruhový transparentní plast bez jakékoliv dekorace. Ale recyklovatelnost ještě neznamená i automatický podíl recyklátu ve výrobku. Evropská komise vydává různé směrnice a nařízení, které mají docílit určitého podílu recyklátu v nových výrobcích, a to včetně obalů pro potraviny či nápoje. Tady je však nutno zajistit nejen recyklát, ale hlavně recyklát takové kvality a čistoty, že jej bude možno použít pro výrobu obalů bez rizika kontaminace obsahu.

Jak to lze učinit?

U řady plastů se nyní jako alternativa pro takovou „čistou recyklaci“ jeví chemická recyklace, kdy je polymer rozložen zpět na monomer (v podobě oleje) a z něj se může znovu vyrobit plast. Vypadá to skvěle, nicméně je to udržitelné například z pohledu uhlíkové stopy? A to se dostáváme z mého pohledu k tomu nejkomplexnějšímu aspektu udržitelnosti – k životnímu cyklu produktu (LCA) a k uhlíkové stopě. Zde je třeba porovnat, jaké mají obaly negativní dopady na životní prostředí v podobě generování oxidu uhličitého při jejich výrobě (včetně získávání suroviny a přepravy), používání a likvidaci ve srovnání s přínosy, kdy díky obalům dochází k omezování plýtvání. A když se ptáte na efektivitu, tak za mne je efektivní obal takový, jenž snižuje plýtvání a při tom generuje co nejnižší uhlíkovou stopu.

Vidíte nějaké hrozby pro oblast plastových obalů?

Upřímně je pro mne největší hrozbou špatná informovanost veřejnosti a populismus některých politiků. Za mne jsou plasty jedním z největších vynálezů 20. století. Lehké, levné, odolné a s výbornými bariérovými vlastnostmi. Co je činí úspěšné, jim ale i škodí. Tím, že jsou levné a dostupné, se k nim nechováme jako ke zdroji, ale končí často na skládkách nebo v horších případech v oceánech. V kombinaci s jejich dlouhou životností zde pak máme medializovaný problém téměř nerozložitelných plastových obalů v přírodě. Problém ale není v obalech či plastech jako takových, ale ve způsobu nakládání s nimi. Proto se v poslední době hodně mluví o oběhovosti plastů a cirkulární ekonomice. Cirkularita velmi dobře funguje u papíru či skla, ale u plastových výrobků a obalů zvláště je třeba ji vytvořit, doladit. Takže jsme zpátky u recyklovatelnosti a udržitelnosti, což pro mne nejsou hrozby, ale spíše výzvy a příležitosti.

Vnímáte na trhu další zajímavé trendy a vývojové tendence?

Tendence jsou jasné a jsou v souladu s předcházející odpovědí. Dominuje snaha o udržitelnost, ale naštěstí v naší branži stále platí, že udržitelnost nesmí být v rozporu s primární funkcí obalu. Tou je ochrana výrobku a spotřebitele. Co ale pro nás konkrétně udržitelnost znamená? Kromě toho, že je zřetelný přechod od polystyrenu k PP, tak je snaha o redesign obalů s cílem snížit množství materiálu (plastu) a volbu takové dekorace, která usnadní recyklaci.

Jaké další zajímavé posuny pozorujete na trhu?

Dále zaznamenáváme velký nárůst poptávky po kombinovaných obalech a po bariérových obalech. Kombinovanými obaly rozumíme v našem případě obaly, které prodáváme pod obchodní značkou K3, což pochází z německého Karton – Kunststoff – Kombi, tedy kombinace papíru a plastu. Výhodou těchto obalů z pohledu udržitelnosti je možnost snížení podílu plastu, použití recyklovaného papíru a po oddělení papíru od plastu i výborná recyklovatelnost jednotlivých komponent. Další výhodou je marketingové využití papírového přebalu, kdy je možno potisknout jak vnější, tak vnitřní část vysoce kvalitním tiskem. Druhý zmiňovaný trend představují bariérové obaly, jež umožňují prodloužit trvanlivost potraviny, a to i bez použití různých konzervantů. Bariéra zabraňuje prostupu kyslíku podobně, jako je tomu u skla či hliníkových konzerv. Výhodou je však výrazně nižší hmotnost obalu. Tyto obaly se často používají pro kávové nápoje, dětskou výživu či lahůdky.

V poslední době se stále více využívá rPET. Poroste po něm nadále poptávka?

rPET je populární hlavně proto, že se momentálně jedná o jediný plast, který je možno v podobě recyklátu použít pro výrobu obalů pro potraviny. Je jediný, který je schválený pro kontakt s potravinami ze strany European Food Safety Authority. Předpokládám, že poptávka po něm i nadále poroste, a to hlavně s ohledem na SUP směrnici Evropského parlamentu (Directive on the reduction of the impact of certain plastic products on the environment) z roku 2019. Ta požaduje, aby do roku 2025 obsahovaly všechny petky alespoň 25% podíl recyklátu (tedy r-PET) a do roku 2030 pak dokonce všechny nápojové lahve 30 % recyklátu. PET ale není materiálem vhodným pro všechny typy obalů. Časem se tak na trhu budou muset objevit i rPP nebo rPE schválené pro kontakt s potravinami.

Text: Stanislav D. Břeň