Better Planet Packaging Week je pravidelná akce pro obalové odborníky, kterou pořádá společnost Smurfit Kappa. Ve dnech 12. až 14. listopadu 2019 se konala v Experience Centre v Žebráku. Během tří dnů se uskutečnilo šest seminářů pro tuzemské i zahraniční účastníky. Celkem vzdělávací akce využilo 65 zájemců.

Odborníci Smurfit Kappa seznámili v několika vstupech povětšinou zástupce současných nebo potenciálních zákazníků s výhodami a úskalími jednotlivých typů obalů. Semináře byly plné faktů, čísel, statistik, ale také nadhledu, humoru a diskuse. Řeč přišla rovněž na Great Pacific garbage patch, lepenkový košíček, který indikuje stav do něho uložených jahod (fake news) nebo zřejmě celosvětově unikátní bramborářskou metodu, která jednou vstoupí do učebnic (nebo aspoň zahrádkářských příruček Hořovicka) pod označením Brambory podle Jana Kaprhála, tzv. kartonfel (brambory pěstované na lepenkovém loži). Ale vážně…

Každý materiál má své
Semináře byly zaměřeny především na udržitelnost jednotlivých materiálů ve vztahu k jejich výhodám a nevýhodám coby obalovým řešením. Vše se neslo v duchu hesla Lets make packaging waste extinct (tedy Nechme vymřít obalový odpad).

Prvním materiálem, který přišel na přetřes, bylo sklo. Jeho základní surovinu tvoří písek s 60% až 80% podílem oxidu křemičitého, který se zpravidla získává v okolí řek a moří. Podle statistik se denně vytěží 18 kilogramů písku na hlavu. V zásadě se jedná o neobnovitelný zdroj. „Pouště nás nespasí. Například Saúdská Arábie, která je písku plná, dováží stavební písek z Austrálie,“ podotkl Lukáš Orlita, obchodní zástupce Smurfit Kappa Žimrovice. Mezi výhody skla patří prakticky neomezená recyklovatelnost (60–70 %), inertnost a perfektní bariérové vlastnosti. Nevýhody představují energetické nároky (při využívání zpravidla neobnovitelného plynu), spotřeba vody a z hlediska funkce obalů křehkost, hmotnost a nutnost transportovat vzduch.

Pokud se podíváme na hliník, je všeobecně známo, že se vyrábí z bauxitu. Ročně se vytěží 160 milionů tun bauxitu a třetina světové produkce pochází z Austrálie. „Ze čtyř tun vytěženého bauxitu lze vyrobit jen tunu hliníku, a navíc vznikají obří nádrže toxického červeného kalu,“ podotýká Lukáš Orlita. Nespornou výhodou hliníku je, že se dá dobře tvarovat i recyklovat, ve volné přírodě nekontaminuje jiné organismy a dá se velmi dobře přetavit v pecích. Hliník je kujný, lehký, odolný vůči korozi a lze jej recyklovat prakticky ze 100 procent. Sama výroba hliníku je však velmi energetická náročná (95 % materiálu na výrobu, 5 % na přetavení). „Na výrobu tuny nového kovu potřebujete 47 500 KWh elektřiny, což je průměrná spotřeba jedné domácnosti v ČR na 19 let. To je pětkrát více než u skla,“ upozorňuje account manager Marek Charbulák.

Plasty představují materiál, na který má mnoho spotřebitelů a institucí asi největší pifku. Vyrábějí se z ropy, kdy vznikají složitější polymery, nejčastěji polyetylen, polyvinylchlorid nebo nylon. „Osm procent celosvětové spotřeby ropy směřuje do produkce plastů,“ uvádí Lukáš Orlita. Marek Charbulák doplnil statistické údaje, například: na výrobu tuny plastů je třeba 2,5 tuny ropy, 32 000 až 66 000 litrů vody a 2500 kWh energie. „Ve světě se vyrobí 450 milionů tun plastů ročně, Čína se na tomto množství podílí čtvrtinou, Evropa pětinou.“ Z hlediska použití jako obalu má plast několik výhod: levná výroba, chemická a mechanická odolnost, nízká tepelná vodivost, bariérové vlastnosti, tvarová stabilita. Problémy jsou výroba z neobnovitelného přírodního zdroje (ropy), nízká hmotnost, velký objem u polystyrenu (logistika) či omezená možnost recyklace.

Jan Kaprhál, innovation & marketing manager CZ, zmínil také problém takzvaných bioplastů. Již několik studií prokázalo jejich velmi komplikovanou biodegradabilitu (většinou dochází jen k rozpadu na menší části, úplná degradace probíhá pouze za laboratorních podmínek) a speciálně zmínil potíže s oxodegradabilními plasty. Také v této souvislosti připomněl značný problém s plasty v oceánech (obří ostrovy o velikostech násobků rozlohy České republiky) nebo tikající bombu v podobě mikroplastů masivně vstupujících do potravinového řetězce. Česká republika vykazuje vysokou míru vytřídění plastů (zejména PET), horší je to s materiálovým využitím sebraných plastů.

Papír a lepenka jsou snadno recyklovatelné
Smurfit Kappa se věnuje výrobě lepenek a papíru, a tak největší pozornost byla věnována dřevu a papíru. Ve vlastních papírnách vyrábí skupina Smurfit Kappa zhruba stejné množství papíru z dřevní hmoty (kraft) a papíru z recyklované suroviny (testliner). Podle údajů Petry Pexové, obchodní zástupkyně, je díky dobré kvalitě papíru možné v Evropě recyklovat až 85 procent papíru. Poukázala také na to, že zřejmě vlivem historické zkušenosti se sběrem odpadového papíru se každoročně vytřídí velký objem použitého papíru. Pro výrobu pevnějších papírů se většinou používají borovice a smrk, pohledovější papíry vyžadují dřeva s kratším vláknem, tedy například břízu či eukalyptus.

Papír pouze z dřevní hmoty vyžaduje jeden vzrostlý strom (2–3 tuny dřeva) na tunu papíru, dále 85 000 litrů vody a energii 2500 kWh (průměrná spotřeba jedné domácnosti v ČR za rok). Při výrobě tuny papíru z recyklované suroviny stačí 0,8–1,2 tuny dřeva, přibližně 17 000 litrů vody a spotřeba energie 1250 kWh. „Na světě se v současné době vyrobí za rok asi 350 milionů tun papíru. Téměř 92 % veškeré světové produkce se produkuje v Asii, Evropě a Severní Americe,“ uvádí Marek Charbulák.

Plocha evropských lesů se nezmenšuje, naopak se každoročně zvětšuje o 1,5 milionu fotbalových hřišť (zdroj: Evropský parlament). Renomovaní výrobci papíru, nábytku či hraček většinou zpracovávají dřevo z lesů, které jsou certifikovány (většinou FSC, Forest Stewardship Council). Mezinárodní síť firem a organizací, určená k podpoře zodpovědného obhospodařování světových lesů, vznikla v polovině devadesátých let dvacátého století. Po celém světě je více než 146 milionů hektarů lesa v 80 zemích certifikováno podle norem FSC. Papír nelze nekonečně recyklovat – do procesu je třeba přidat čerstvá udržitelná dřevní vlákna. Stejný papír lze recyklovat přibližně sedm- až osmkrát.

Z pohledu udržitelnosti je nejdůležitějším faktorem, aby odpad, resp. surovina zůstaly v kontrolovaném systému sběru, třídění a recyklace. „Pokud k tomu nedojde, nastává největší problém. Sklo se nerozloží, kov a plast k tomu potřebují stovky let. V tomto pojetí papír vyhrává na plné čáře, i když to v současných analýzách životního cyklu není zohledněno,“ doplňuje Jan Kaprhál.

Závěrem semináře se diskutovalo také o tom, zda spotřebitelé kupují výrobky mj. podle druhu obalového materiálu, v němž jsou zabaleny. Názory se různily. Jan Kaprhál prezentoval jeden z výsledků studie vnímání nakupujících u produktu baleného do papírového obalu nebo plastové fólie. Uvedl, že 75 % nakupujících preferuje papír před plastem, obal na bázi papíru zvyšuje vnímání dané značky jako udržitelné z 22 % na 65 % a kvalitativní vnímaní produktu se zvýšilo ze 41 % na 54 % při změně z plastového na papírový obal.

V souladu s posledními spotřebitelskými trendy se zdá, že zákazníci budou stále častěji zvažovat, v jakém obalu koupí právě ten svůj produkt.

Text i foto: Stanislav D. Břeň

Další snímky najdete na www.facebook.com/svetbaleni.cz