Jaroslav Holán pracuje pro společnost O-I Czech Republic již 26 let a letošní rok zahájil v nové pozici obchodního ředitele pro Českou republiku a export. Jeho cílem je udržet pozici lídra trhu v pivovarnictví a zároveň vrátit více skla do potravinářství.

O-I je globální společností. Jakou klientelu obsáhne česká pobočka?

Z obchodního hlediska dělíme zákazníky na lokální a globální. O globální klienti se ve spolupráci s manažery dané země či regionu starají manažeři z centrály ve Švýcarsku společně s vedením sídlícím v USA. Pokud jednáme na globální úrovni například s Coca-Colou, vedou ho vedoucí lidé i z USA a dále třeba zástupci pro Evropu, Brazílii či Austrálii. My se v České republice staráme především o lokální klienty, ale samozřejmě svými aktivitami ovlivňujeme také obchod s nadnárodními společnostmi.

Kolik může činit podíl vašich panevropsky dojednaných kontraktů, které realizujete v Česku?

Přibližně dvacet pět procent. Ke stěžejním českým klientům patří Pivovary Staropramen, Plzeňský Prazdroj, Pernod Ricard, Stock Spirits Group nebo Danone. Největším lokálním zákazníkem, který však zmíněným konkuruje, je Budějovický Budvar. Ačkoli nespotřebovává nejvíce tun nebo kusů obalů, znamená pro nás největší podíl, který spravujeme. Pro srovnání: Plzeňskému Prazdroji dodáváme více než polovinu jeho spotřeby, pro Budějovický Budvar dodáváme v plné výši a je naším dlouhodobým exkluzivním partnerem.

Jak si stojíte oproti konkurenci?

Naší hlavní konkurencí jsou Kyjovští z Vetropacku, ale když se podíváme na český a slovenský trh, dodáváme oba bez ohledu na vzdálenost a rozdělení trhu po celém území. Někdo by si možná řekl, že naše hranice bude někde u Humpolce, ale Kyjovští dodávají například pro Mattoni nebo Jan Becher – Karlovarská Becherovka, my zase dodáváme na Moravu – pro Ostravar nebo Radegast. Oba nabízíme zhruba stejný sortiment a služby, takže jde spíše o rozdělení podle klientů než o nějaké jasně dané hranice.

Na českém trhu jste majoritní?

V Česku máme nadpoloviční většinu. Podíl se porovnává buď v prodaných tunách, nebo v kusech. Podle všech parametrů si myslíme, že se pohybujeme kolem 55 procent. Jinak se dá říci, že na zásobování celého českého trhu by stačila jedna sklárna, ale protože všichni dodávají i do ciziny, panuje spíše nedostatek výrobních kapacit.

Výsledky vaší společnosti za loňský rok patřily zejména v Evropě k velmi dobrým. Jak si v tomto kontextu vede Česká republika?

Obrat prodejů v České republice se pohybuje mezi dvou a půl až třemi miliardami korun. Ale je to komplikovanější. K prodejům v Česku se přičítají ty na Slovensku nebo v Rakousku. Obchodní skupiny a výrobní závody se nacházejí v deseti zemích po Evropě, tudíž se ke každé, kde nejsou obchodní oddělení a výroba, přiřadily další. Německo spravuje Dánsko, Italové zase Řecko.

Do jaké míry pokrýváte Slovensko?

Na Slovensku nepokrýváme většinu. Pouze odhaduji, že Kyjovští zde drží asi 70procentní podíl, ve 20 procentech se bude jednat o dovozy a my se účastníme do deseti procent. Vzhledem k nedostatku skla a více konkurenčnímu prostředí jsme si nastavili strategii zachovat materiál především pro Českou republiku.

Vaše produkce směřuje do mnoha segmentů. Můžete specifikovat odlišnosti jednotlivých oborů – nápoje, potravinářství, farmacie či kosmetický průmysl?

Provozujeme velkosériovou výrobu obalů pro potravinářský průmysl a odvětví, jako je pivovarnictví, výroba alkoholických nápojů, vinařství a potravinářský segment. Poslední se týká konzervárenského průmyslu, ochucovadel, mléka, kávy a podobně. Pro Českou republiku se nejvýznamněji podílíme na výrobě pivních láhví. V této kategorii máme kolem 75 procent tržního podílu – pro Budějovický Budvar dodáváme 100 procent skla, pro Pivovary Staropramen asi 85 procent a do Plzeňského Prazdroje přes 50 procent. Sklo pro farmaceutické účely neprodukujeme. Řadí se k velmi náročnému a specifickému oboru s vysokými nároky na hermetičnost balení. Specifické složení našeho skla a způsob výroby neumožňují ani výrobu kosmetických flakonů pro drahé parfémy.

Je snahou mít pivní trh pokrytý kompletně?

Do některých pivovarů zatím nedodáváme. Jedná se především o minipivovary, které zatím objemem výroby nepotřebují velké hráče, jako jsme my. Pokud však některý z pivovarů projeví zájem, vždy jsme otevření nové spolupráci.

Sklo dodáváte i do vinařství.

Trh s vinnými láhvemi je naším číslem dvě. Konkurence je ale lokalizovaná přímo uprostřed vinařské oblasti a asi 40procentní podíl máme díky skutečnosti, že jsme téměř výhradní dodavatel společnosti Bohemia Sekt částečně sídlící v západočeském kraji. Pro Bohemia Sekt dodáváme asi 80 procent láhví. Jedná se o platformu od německé společnosti Henkell Freixenet, která nakupuje kolem 800 milionů láhví ročně. V České republice dodáváme cirka 20 milionů, částečně na šumivá vína do Starého Plzence a na tichá vína do Mikulova, což jsou klíčové závody společnosti Bohemia Sekt. Z celkových 80 procent představují značnou část typizované láhve na šumivé víno. Vyrábějí se v Česku, na Slovensku i v Německu, protože firma Henkell provozuje více závodů.

Jak se sklo prosazuje v segmentu potravin?

Food je světově i v Evropě velmi zajímavý, z českého pohledu již méně. Po roce 1989 mnoho firem z potravinářského průmyslu nahradilo sklo jinými typy obalů – plasty nebo nápojovými kartony. Ztratili jsme trh s nealkoholickými nápoji, mlékem, částečně s majonézami, kečupem. Ale potenciál odvětví je obrovský. Pokud by ovšem došlo k návratu skla, není sklářství kapacitně připravené. Rozhodně ne v Česku, a zřejmě ani jinde.

Dokázali byste navýšit výrobu, pokud byste získali velkého klienta z kategorie potravinářství?

Problém na různých úrovních řešíme, a kdyby se výrobci odklonili od PETu ke sklu, budeme muset investovat. Vytváříme podklady pro rozhodnutí O-I, které finálně záleží na vedení společnosti. V současnosti je trh sice zajímavý, přesto jsme v Čechách byli poslední dobou nuceni potravinářství z důvodu nedostatku kapacit trochu opomíjet. U výrobků, které nepřinášejí potřebný zisk, jsme po diskuzi se zákazníkem omezovali produkci. Rozhodnutí nebyla jednoduchá, nejsme schopni předvídat, co přinesou následující roky. Nikdy jsme ale neopustili zákazníky stoprocentně a zůstáváme s nimi v obchodním vztahu. Zakládáme si na dobrých vztazích s klienty a oboustranné spokojenosti. Z foodu obsluhujeme zákazníky, jako jsou Boneco, Kand, Efko nebo Spak Foods, který aktuálně uvádí na trh novou řadu kečupů v našich láhvích.

Neuvažujete o nových výrobních kapacitách v České republice?

V tuto chvíli nelze nic komentovat. Firma má svoji filozofii a světově navyšuje kapacity, kupuje nebo staví sklárny. Důvodem, proč se tak doposud nedělo v Evropě, je, že jde o dost složitý trh. V Jižní Americe a Mexiku, kde jsme koupili závody na výrobu skla pro tequillu a pivo, se výborně daří jednocestným obalům. Investice probíhají i u nás, každá se ale schvaluje v USA. Naposledy jsme v Dubí investovali v roce 2016. Vyměňujeme stará zařízení za nová a o deset dvacet procent se navyšují kapacity. Nové velkokapacitní sklárny na zelené louce se tu ale zatím nestaví.

Zmínil jste zásadní investici do technologie před dvěma lety. Lze sklářskou výrobu výrazněji automatizovat?

Sklářská výroba se rozděluje na dvě zóny, teplá zahrnuje vanu a sklářské stroje, studená pak chladící pec, kontrolu lahví a balení. U sklářských strojů jsem robotizaci nikdy neviděl, i u nás zastávají tyto činnosti pouze lidé. O tom, že část jejich práce by mohl nahradit robot, se diskutuje, ale v současné době je lidská práce stále potřebná. Součástí pracovní náplně operátora je třeba mazání forem štětkou, kterou namáčí do grafitu. Je však možné stříkat formy automaticky přes rozvody acetylenem. Takže určité prvky práce jsou nahrazovány automatizací již teď. Ve studené části, na jejímž konci během balení a vkládání proložek dříve pracovali lidé, je dnes zásobník na palety a proložky. Robotizaci lze použít na tom studeném konci, ale v rámci oboru je vše ještě v plenkách.

Dlouhodobě problematická je situace s primární i druhotnou surovinou pro výrobu skla…

Sběrového skla je letitý nedostatek, v letošním roce se ještě více prohloubil a jeho cena stoupá. Pro barevné sklo potřebujeme až 80 procent střepů, pro bílé 40 procent. Získat je v takovém množství v požadované kvalitě je na území ČR složité. Proto kromě lokálních dodávek dovážíme střepy z Německa. Dovoz se týká i speciálního materiálu pro co nejčistší surovinu bez příměsí, aby se například u sycených nápojů eliminovalo nebezpečí prasknutí láhve.

Lze v krátkodobém horizontu nedostatek suroviny vyřešit?

Můžeme přeplácet ostatní výrobce, ale pak nám stoupnou náklady. V České republice není špatné povědomí o třídění odpadu, přesto je potřeba ho ještě zvýšit. Pak je řešením dovoz. Cena střepů z Německa je mnohdy vyšší než z tuzemska a obchodují s nimi samozřejmě i místní dodavatelé. Problém nedostatku střepů a rostoucích nákladů na surovinu ovlivňuje cenu skleněných obalů a jejich konkurenceschopnost v porovnání s jinými materiály. Samozřejmě, pokud ty nebudou zatíženy nějakým poplatkem.

Text: Stanislav D. Břeň
Foto: O-I Czech Republic