Soňa Jonášová

Zakladatelka a ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky

Všichni potřebujeme obaly. Obaly nás obklopují. „Každý, kdo vnímá souvislosti a vidí, co se děje ve světě, ví, že pro zbytečné obaly už tu není místo. Pojďme proto dělat obaly kvalitnější, aby se daly znovu využít, aby se nestaly odpadem, ale cennou surovinou,“ říká Soňa Jonášová, ředitelka a zakladatelka Institutu Cirkulární Ekonomiky. Vyzývá zároveň obaláře, aby se začali bavit se zpracovateli a vytvořil se metabolismus a synergie na lokální úrovni.

Svět balení:

Ještě před rokem znalo pojem cirkulární ekonomika jen pár zasvěcenců a odborníků. Dnes se začíná skloňovat téměř všude. Přesto, můžete nám ho výstižně představit?

Soňa Jonášová:

Definice cirkulární ekonomiky je stále komplexně neuchopená, protože je to hodně široký pojem. Základem ale je, že se snažíme, aby zdroje, které jsou čerpány, byly čerpány co nejudržitelnějším způsobem, aby byly opětovně využívány a aby v celém systému, pokud možno, nevznikal žádný odpad. Spotřeba je čím dál náročnější. A právě díky přístupu, že se zdroje znovu používají, se již na začátku věci vyrábějí tak, aby dlouho vydržely, aby byly opravitelné, recyklovatelné, navratitelné zpátky do oběhu. Tím zvyšujeme využitelnost zdrojů, tvoříme nová pracovní místa. Souvisí to i se surovinovou bezpečností, protože spousta zdrojů, které potřebujeme k našemu každodennímu životu, má již přečerpané limity udržitelné těžby. A samozřejmě šetříme životní prostředí, protože násobíme hodnotu materiálů. Oproti současnému systému „vytěžit, vyrobit, vyhodit“ dokážeme materiály vrátit zpátky do oběhu, znovu je použít. Cirkulární ekonomika je nový směr, který kloubí otázky ochrany prostředí, ale zároveň je to i o generování zisků.

Svět balení:

Čím si vysvětlujete rostoucí zájem o tuto problematiku? Je za tím dobře cílený marketing, nebo prostě jen lidská touha po lepší planetě?

Soňa Jonášová:

Bohužel jsme se dostali do bodu, kdy už nemůžeme ignorovat to, v jakém stavu životní prostředí je. Je škoda, že jsme se tam dostali až teď, kdy jsme na suchu, kdy nám reálně v České republice dochází voda. Navíc po tomto létě všichni víme, co je to sucho, na vlastní kůži. Docházení zdrojů si ale uvědomujeme ve vícero sektorech. V oblasti stavebnictví dochází písek, protože na hlavu celosvětově spotřebujeme asi 18 kg písku za rok. A čím ho nahradíme? Automaticky se nabízí používat tyto materiály znova, recyklovat. To, co dřív bylo volně dostupné, se tak najednou stává cenným statkem. Takže jedna věc je reálný tlak na přírodní zdroje, druhá věc je, že toto téma začíná mít skutečně dobrý marketing. A to zejména proto, že prostě funguje. Aby také ne. Víceméně stimuluje přírodní procesy, které tady fungovaly vždy.

Svět balení:

Jak na vaše podněty reagují firmy?

Soňa Jonášová:

Dnes se k nim hlásí i nadnárodní společnosti, protože vidí, že to je zajímavý business potenciál a často jediná cesta, jak udržet jejich byznys. Spousta firem se oprošťuje od jednorázového prodeje, u kterého právě musíte zajistit nákladný marketing pro další výrobky. Raději přecházejí na systém pronájmu, půjčování. Zjišťují, že když už umějí využít jeden statek, dobrým pronájmem na něm lze vydělat víc než na jednorázovém. Takže naštěstí my jsme začali v dobrý čas. Svou roli hraje i změna legislativy, kdy byl přijat na evropské úrovni balíček k cirkulární ekonomice, který jasně stanovuje společné cíle.

Svět balení:

A co česká veřejná sféra?  

Soňa Jonášová:

Problémem je u nás stálá obhajoba skládkování. Je to miliardový business. Právě on vytvářel bariéry pro rozvoj cirkulární ekonomiky. Ale paralelně s tím, někdy od roku 2014, se začíná diskutovat, že Evropa přijme mnohem ambicióznější plány, než jsou ty české, a proto ministerstvo životního prostředí asi i správně vyčkávalo, jaké bude konečné znění balíčku o cirkulární ekonomice, aby do toho nového zákona skutečně připravilo to, co se připravuje i na půdě EU. Teď už ale tlak na podporu využívání druhotných surovin, recyklátu, je jak ze strany ministerstva životního prostředí i ministerstva průmyslu a obchodu tak enormní, že přijmout nový zákon je nezbytné. Pokud se nám to nepodaří, tak je to jen znakem toho, že tady pořád převládají silné lobbistické skupiny. Není přitom pravdou, že skládkování může být levné. Skládkování brání recyklaci. Recyklátoři by klidně navyšovali kapacity a investovali sami do infrastruktury, ale často k nim ten odpad nepřijde ke zpracování, protože je levnější ho zaskládkovat. Argumenty, že naše legislativa bude přísnější než ta evropská, jsou velmi zpátečnické. Evropa totiž našla kompromis třeba u skládkování na 10 % tak, aby se stihly přidat státy, které skládkují více než 90 %. Ale na Západě už dnes vyhazují jen jednotky procent a my se ošíváme tím, že je Evropa moc přísná. V tomto ohledu je to spíš směšné a doplatíme na to sami.

Svět balení:

Je u nás poptávka po výrobcích z recyklátu?

Soňa Jonášová:

Bohužel zatím velmi malá. A tady třeba vidím obrovský potenciál i v tom, že se mění legislativa týkající se obalů a množství recyklátu, které bude muset být v obalech, mění se i dobrovolné závazky producentů různých výrobků, kteří říkají, že budou sami využívat druhotné suroviny. A to už pomalu roztáčí poptávku a tím pádem to již brzy bude lepší. Zároveň se připravují metodiky pro zelené zadávání, které přestane tlačit jen na cenu a upřednostní například i recyklované výrobky. Takže podnebí pro legislativní změnu tady je. MŽP navíc dnes připravuje i strategii Cirkulární Česko 2040, která bude zveřejněna do dvou let. Dalším faktorem je neutichající osvěta veřejnosti o tom, že výrobky z druhotných surovin musí splňovat stejné normy jako ty z e surovin primárních, a proto není třeba se bát kvality.

Svět balení:

Jak se tedy mohou do cirkulární ekonomiky zapojit obaláři?

Soňa Jonášová:

Teď je hrozně důležité obaláře nevyděsit a nedávat jim pocit, že to zvládneme bez nich. Hodně se mluví o konceptu bezobalu, samozřejmě jsem fanda tohoto přístupu, ale je to velmi specifický styl nakupování, na který se sami musíte připravit, mít na to čas. Je to určitý způsob životního stylu. Pro obaláře nicméně cirkulární ekonomika znamená i velkou příležitost. Například teď ve chvíli, kdy lidé preferují a často vyhledávají znovupoužitelné obaly, tak jim je pojďte vytvořit. Měsíčně mám několik poptávek od systémů vratných obalů, například pro obaly na obědy, kde je jedinou cestou obal jednorázový, a mám doporučit výrobce. Když je zřejmé, že se trh mění, tak je dobré být napřed a trendy bedlivě sledovat. Za druhé by měli začít přemýšlet o využívání recyklovaných surovin, protože cirkulární ekonomika není jen to tom, že by se správně třídilo, to je jen první krok, ale mnohem důležitější je, že do vlastních produktů začnete recyklát používat. A potom se začít ptát a zjišťovat, kde je k dispozici.

Svět balení:

Máte už od nich nějaké reakce? Pomyslné první české vlaštovky?

Soňa Jonášová:

Uvedu příklad Karlovarských minerálních vod. Důvodem, proč nás oslovily, bylo i to, že pan ředitel, který je nakloněn používání recyklátu ve svých výrobcích, chce vědět, kde jeho materiál končí, a logicky ho chce využívat zpátky. Jsou to sice systémy, které čeří naše vody, ale ruku na srdce, kdo dnes sleduje skutečné materiálové toky? Jen se topíme v katalogových číslech, ale až dojde na věc a budeme se ptát po druhotných surovinách, tak je budou mít dávno nasmlouvané ostatní státy. Tady nemůžeme být pozadu.

Svět balení:

Podařilo se?

Soňa Jonášová:

Výsledky studie budeme představovat na konci roku, ale už teď je zřejmé, že konkrétně u PET lahví v České republice je míra „cirkularity“ zřejmě absolutní nula. Lokální PET se využívá na výrobu vláken a dalších materiálů, což je v pořádku, jde k recyklaci, ale konkrétně pokud chceme využívat recyklát do PET, tak ho nakupujeme ze zahraničí, což je obrovský paradox. Ale takhle je to dnes i s jinými toky materiálů. Cirkulární ekonomika je ale nejekologičtější a nejefektivnější, pokud hledáme primárně cesty uzavřeného koloběhu na lokální úrovni.

Svět balení:

A kam tedy putuje náš PET?

Soňa Jonášová:

Analýzu ještě dnes ověřujeme, ale vypadá to, že z celkového množství PET uvedeného na trhu odebereme zpět asi 69 %. Následují různé ztráty v průběhu vločkování, kdy se odtřídí víčka či etikety a zbylý materiál putuje k lokálním zpracovatelům, kteří z něj vyrábějí právě například vlákna, ale nevyrábějí z něj opětovně PET na lahve. Zbylý materiál putuje do zahraničí. Záměrem obalových firem by mělo být také to, aby měly přístup ke své surovině i potom, co poslouží zákazníkům. Myslím si, že je to první a důležitý krok k uzavření cyklu, kdy výrobce opětovně projeví zájem o svůj materiál. V tomto bodě je klíčové zmapovat skutečný materiálový tok a zahájit diskusi se zpracovateli. A to je také úplný základ, protože začne jinak zvažovat ekodesign, Což je další věc, kde je příležitost pro obaláře.

Svět balení:

Jaký přínos v tom vidíte pro obaláře?

Soňa Jonášová:

Je zřejmé, že když se podíváte do žlutého kontejneru na plasty, je tam obrovské spektrum plastů, kdy je ani lidské oko ani spousta přístrojů nedokáže odlišit, a pak reálná recyklace ani není možná. Nejkvalitnější recyklace je ve chvíli, kdy recyklujete stejné materiály. A já vidím obrovskou příležitost pro to, aby se obaláři domluvili a zúžili portfolio používaných plastů, protože už teď víme, že buď to udělá někdo za nás, nebo přijdou restrikce, které třeba zúží množství využívaných barev. Je dobré se už teď o tom začít bavit. Já vidím obrovskou příležitost v dobrovolných dohodách: říct si, že budeme používat ten a ten PE nebo PP, a pojďme to tak dělat všichni, pojďme se domluvit, jak obaly dělat, abychom je zpětně mohli recyklovat a využívat a být připraveni na to, že ona legislativní změna přijde. V současné době je recyklace plastů tak náročná a tak nefungující, že je zcela zřejmé, že to bude muset nastat.

Svět balení:

Jaké druhy obalů jde z recyklátů vytvářet?

Soňa Jonášová:

Z důvodu hygieny se například diskutuje, že nebude možné použít na výrobu obalů na potraviny plast PET, který je sbírán ve směsném plastu. Hrozí zde totiž různá křížová kontaminace. Možná bude třeba sbírat separátně. Pokud chceme mít z obalu na potraviny opětovně na obal na potraviny, je třeba mít materiálový tok velmi čistý. Pokud ale mluvíme o celé směsi plastů, je možné využívat obaly třeba na jiné druhy výrobků, nebo když mluvíme o obalařině, tak třeba různé foukané a tvarované výplně do krabic.

Svět balení:

Jaké je v cirkulární ekonomice místo pro marketing?

Soňa Jonášová:

Zde je obrovský prostor pro marketing. Dlouhodobě spolupracujeme s různými firmami, které si dělají vlastní průzkum o mínění zákazníků, a meziročně rostou procenta citlivosti na ekologické aspekty obalu nebo výrobku. Spousta zákazníků toto poptává. Například u Rohlíku.cz velký počet nákupčích napsal do poznámek k nákupu, že chce méně zbytečných obalů. Rohlík tak dnes zavedl filtr „bez plastu“, takzvanou bezplastovou uličku. Dalším krokem mohou být zálohové tašky, které se při dalším nákupu vrátí. Anebo je možné nabídnout při cestě zpět odběr vytříděného odpadu, to by mohl být skvělý krok, jak vrátit čisté obaly tam, kde je budou umět zpracovat. Ale je to jen nápad! Být první, ukázat, že to myslíte vážně, to je ohromný marketingový tah. Na tom si firmy udělají nejlepší jméno. Věřím tomu, že do roku dvou to bude absolutní trend, a pak už se tato příležitost ztratí. Už nás na konzultace poptávají i designová studia, která navrhují obaly. I studio může totiž říct zadavateli, že to či ono už lidé nechtějí. Obaly jsou nezbytné, ale pojďme je dělat lépe. Důležité je také nepodceňovat znalosti zákazníků, protože zákazníci, i pokud jde o materiály, začínají být náročnější, mají přehled.

Svět balení:

Propagujete pronájem před vlastnictvím. Čím ale chcete přesvědčit konzervativního člověka, který ze své podstaty lpí na všem vlastním, že si má věci jen půjčovat, pronajímat?

Soňa Jonášová:

Základní věcí je, že nechceme nikoho přesvědčovat. To je naše dlouhodobá strategie. Nechceme přesvědčovat firmy, ať dělají něco jiného, nechceme přesvědčovat zákazníky, ať nakupují jinak. Pro nás je hrozně důležité, abychom viděli výsledky a dokázali komunikovat čísla. Pak je totiž možné, že se lidé časem přesvědčí sami tím, že uvidí právě ty výsledky. Záleží i na tom, který aspekt je pro vás důležitý. Pokud je to ekologie a řekneme vám, podívejte se, je lepší, když si tu věc půjčíte, protože v průběhu roku si ji může půjčit dalších sto zákazníků a vy tím významně ulevíte výrobě, tak už to pro vás může být zajímavé. Půjčujte si sportovní vybavení, auto, pronajměte si byt, kancelář, jděte do sdílených prostor. Ať se do maxima využije to, co je kolem nás. Má to menší dopad na životní prostředí, ale i na čas a peněženku. To je často větší motiv než životní prostředí. Navíc mnohdy ani nemusíte řešit skladování, opravy apod. Další významný aspekt je sociální: půjčování, servis a opravy často dávají lidem práci, vytvářejí se tak nová pracovní místa i přes to, že jsme pod tlakem robotizace, průmyslu 4.0.

Svět balení:

Proč jít do pronájmu z pohledu firem?

Soňa Jonášová:

Velmi mě překvapilo, když jeden z našich partnerů, francouzská firma Groupe SEB vyrábějící elektroniku, přišel s konceptem deseti let opravitelného výrobku. Koupíte si výrobek se značkou „10 let opravitelný výrobek“ a znamená to, že po dobu deseti let budou k dispozici náhradní díly a vždy se vám to vyplatí opravit než si koupit nový. I koncept pronájmu pro ně začíná být výhodnější než klasická výroba orientovaná na rychlý prodej, která je paradoxně náročná na marketing. Neustále investujete peníze do toho, abyste si udrželi zákazníka. Takže ve společnosti je už patrná změna nastavení. Není potřeba přesvědčovat, ale dávat to jako alternativu a pak už tomu nechat volný průběh. V konceptu pronájmu je navíc obrovskou úlevou, že tady máme digitální technologie, platformy pro sdílení, které to dělají enormně jednoduché. A také se začíná využívat 3D tisk, díky kterému není třeba všechny náhradní díly držet skladem. Ekoinovace v technologiích i procesech jsou nedílnou součástí cirkulární ekonomiky.

Svět balení:

Komu budou všechny ty pronajaté věci patřit? Nebude to pak chaos? Kdo ponese odpovědnost?

Soňa Jonášová:

Je určitě důležité vyspecifikovat, kdo nese zodpovědnost za co. Ve chvíli, kdy na režim pronájmu přejde nějaká firma, tak je nezbytné, aby si promyslela, jakým způsobem zajistí servis a správu platformy půjčování. Musí například přiřadit k prodejně centrum oprav nebo zázemí. Typickým příkladem je IKEA, která otevřela projekt Druhý život pro nábytek. Využili stávající prostory, které dříve používali k přebalování vlastních výrobků. Po pilotní fázi zjistili, že je to pro ně marketingově obrovsky zajímavé, lidé se jim vracejí. Zodpovědnost je ale na nich. Pronajímatel je tedy zodpovědný za to, v jakém stavu výrobek je. To je model B2C. Ale ve chvíli, kdy je to peer-to-peer, mezi lidmi, tak je to o důvěře. Dobré je, že platformy fungují tak, že si dáváte vzájemné hodnocení, takže ostatní okamžitě vidí, jak je poskytovatel kvalitní. Zpětná vazba zde hraje klíčovou roli a technologie nám tyto platformy a jejich provoz velmi ulehčují.

Svět balení:

Vraťme se k zálohování PET lahví. V rámci výzkumné skupiny tuto možnost analyzujete. Jaký je současný stav analýz?

Soňa Jonášová:

Výzkum má mnoho etap. Z pohledu zadavatele studie je ambice využívat recyklovaný PET do svých vlastních výrobků. Ale v tuto chvíli si skutečně musí zmapovat, jestli dokáže PET dostat zpátky ke svým výrobcům obalů. Jak jsem již zmiňovala, dělali jsme analýzu materiálových toků a zjistili jsme, že cirkulární ekonomika v principu z lahve do lahve tady dneska nefunguje téměř vůbec. Další krok je zhodnocení současného systému a navržení takového, který by splnil cíl 90 procent míry zpětného odběru. Tyto výsledky budeme ve skupině porovnávat jak z pohledu nákladů na zajištění systému, tak z pohledu dopadu na životní prostředí. Zatím jsme ve fázi, kdy vidíme, že třídíme dobře, zpracování bohužel není nejlepší. V České republice přitom máme kapacity, mohli bychom zpracovávat ještě mnohem více. Je potřeba se zaměřit na to, aby to vše probíhalo na lokální úrovni. Pro mě osobně je důležité, aby tím vznikly příležitosti zejména pro naše místní firmy.

Svět balení:

Můžeme si v ČR zpracování plastu z vratných PET lahví dovolit? Máme na to kapacitu i finance?

Soňa Jonášová:

Máme. Kapacitu máme dokonce přesahující potřebu. Můžeme si to dovolit, protože pokud ten materiál tady je volně k dispozici, tak proč ho tady i nezpracovat.

Svět balení:

Kdo by byl za výkup lahví odpovědný?

Soňa Jonášová:

To se teprve bude dolaďovat. Čekáme na podklady a výsledky analýz. Správcem systému by mohl být například i EKO-KOM, nebo by na trh vstoupily nové firmy. EKO-KOM je tady ale osvědčený, má největší přehled, stojí za celým systémem tříděného sběru odpadů, takže proč ne on?

Svět balení:

Stále více pivovarů plní svá piva do plechovek. Jak zapadají plechovky do systému cirkulární ekonomiky?

Soňa Jonášová:

Plechovky a hliník je téměř nekonečně recyklovatelný, tak proč ne. Je samozřejmě důležité věnovat více pozornosti třídění plechovek. Buď se přistaví nový kontejner, nebo by se klidně mohly plechovky začít házet do plastů v některých případech, kdy pro nové kontejnery není místo, protože při třídění na linkách není těžké plechovky vytřídit. Je tedy důležité zvážit, zda by i u plechovek bylo možné zajistit zpětný odběr, aby se zase uzavřel ten kruh v co nejmenší vzdálenosti.

Svět balení:

Proč jsou většinou odpovědnější obaly a výrobky dražší?

Soňa Jonášová:

Odpovědnější obaly často znamenají, že už jsou z recyklovaných materiálů. Pokud jde o cenu, výrobky z druhotných surovin jsou opravdu často dražší než ze surovin primárních, protože cesta jejich výroby je nákladnější. Dá se ale očekávat, že například výrobky z druhotných surovin budou daňově stimulovány, aby se po nich rozjela poptávka, nebo bude úleva v daňové zátěži u nově vznikajících tzv. green jobs. Tato diskuse už se vede i na evropské úrovni.

Svět balení:

Je výrobek z recyklátu prokazatelně zdraví nezávadný?

Soňa Jonášová:

Výrobky z druhotných surovin musí splňovat úplně stejné normy na kvalitu a zdravotní nezávadnost jako výrobky z primárních surovin. I obal musí plnit stejná kritéria.

Stručný životopis

Studie

Je absolventkou studijního programu zemědělské inženýrství Mendelovy univerzity. Závěrečnou práci psala na téma: Možnosti implementace principů cirkulární ekonomiky v podmínkách České republiky.

Kariéra

Od roku 2015 je zakladatelkou a ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) a aktivně se po­dílí na přechodu z lineárního na cirkulární systém hospodářství v ČR. V INCIEN je zodpovědná za rozvojové aktivity a spolupráci s klíčovými zainteresovanými stranami v Česku i v zahraničí.

Záliby

Jejími hlavními zájmy je uzavírání biologických cyklů a tech­nických cyklů v rámci udržitelného rozvoje společnosti, což jsou oblasti zasahující do zemědělství, rozvoje nových ekonomik, oblasti nakládání s odpadem, ekoinovací a podpory lokálních a komunitních aktivit s cílem vytvoření zdravé společnosti a ekosystémů.

Iveta Křížová
šéfredaktorka
iveta.krizova@atoz.cz
linkedin.com/in/iveta-krizova