Jednatel a ředitel vydavatelství AGRAL s.r.o

Svět balení:

Kdysi proklínané, dnes opěvované. Řeč je o nejednom potravinářském výrobku, který se stále veze na retro vlně. Čím si vysvětlujete neutuchající retrománii? 

František Kruntorád:

Tak ono těch potravinářských výrobků, které by spotřebitel proklínal, zas mnoho nebylo. Mám na mysli období před rokem 1989. Nabídka celého spektra potravin, tak jak ji máme dnes, byla ovšem o hodně chudší. Pokud jde o jakost, byla na tom řada základních potravin lépe než nyní, zejména výrobky živočišného původu nemusely mít expirační lhůtu několik týdnů, takže jsme konzumovali mléčné a masné výrobky daleko „mladší“, tedy s podstatně vyšší mírou čerstvosti. Ono ale v minulé době nebylo možné tehdejšími technologiemi jiné výrobky vyrobit. To si až obchodní řetězce vynutily delší trvanlivosti, někdy až nesmyslné, a výrobci na to reagovali absolutním přezbrojením technologie. Přičteme-li k tomu ještě tlak na cenu, který nutí výrobce vyrábět výrobky s nižším surovinovým obsahem, dostaly se zejména chuťové vlastnosti jako rozhodující hledisko jakosti potraviny měřitelné spotřebitelem až na okraj udržitelnosti. Kuriózní na tomto stavu je, že i takovýto výrobek odpovídá zákonným předpisům, pokud souhlasí deklarace uvedená na obalu s obsahem jednotlivých složek ve výrobku. A tento stav začal být nejmarkantnější tak zhruba před deseti lety. Každá akce budí reakci, a tak se začalo s vylepšováním tohoto nepříznivého stavu. A jednou ze snah je právě ona RETROMÁNIE.

Svět balení:

Kdo za retrománií stojí? 

František Kruntorád:

Logickou snahou výrobců a prodejců je vždycky prodat co největší objemy. Najednou se zdálo, že nostalgie pomůže odbytu výrobců a vyššímu zájmu spotřebitelů. Myslím, že jeden z prvních, kdo „oprášil“ někdejší skoro zapomenutý výrobek, byla firma Nestlé. A šlo o „Hašlerky“. Jednou z významných snah pak byla aktivita Potravinářské komory ČR a Českého svazu zpracovatelů masa, která iniciovala výrobu masných výrobků podle někdejších ČSN. A pak obchod. Společnost AHOLD začala používat ve svém pultovém prodeji v prodejnách Albert slogan „RETRO – Kvalita, která chutná“, přívlastek RETRO se začal přidávat k názvům výrobků. Když to shrnu, kdo tedy stojí za retrománií? Oověď zní: snaha prodat. Podle mne však jsou lepší marketingové aktivity než tato. Především cílení na chuťové vlastnosti výrobků.

Svět balení:

A jak hodnotíte snahy výrobců o RETRO obaly u potravin?

František Kruntorád:

Pokud jde o úroveň balení potravin, tam byl proveden za posledních takřka 30 let nesmírný pokrok. A až na výjimky se těžko hledá příklad, kdy byl obal z minulosti kopírovatelný a uplatnitelný do dnešní doby. Tou výjimkou může být velmi úspěšná snaha firmy Bohemilk o lahev s pasterizovaným, tedy čerstvým mlékem. Ale i uzávěr na něm není ten, co býval, čili nikoliv hliníková ražená fólie, ale kovové lakované víčko se šroubovým uzávěrem. Velmi zajímavým výrobkem je Pribináček, ale on není zas tak RETRO, protože se nepřetržitě vyrábí od roku 1955. Ale obal je velmi podobný, i když už ne z povoskovaného papíru, ale z plastu a není uzavřen papírovým vloženým víčkem s pacičkou, ale je zataven hliníkovou fólií. A co je u tohoto výrobku z řady a naprosto výjimečné a příkladné? I při expiraci 30 dnů je lahodný a s vysokou mírou chuťových vlastností, hodně podobných době, kdy vydržel pouze 3 dny.

Z uvedených příkladů lze provést určité zobecnění. Sám nový RETRO obal u potraviny může přesvědčit spotřebitele většinou jen při prvním nákupu. Příště si ten výrobek koupí ale jen v tom případě, že mu vyhovoval funkčně, a hlavně že si pochutnal.

Svět balení:

Je dnes nákladné vyrábět retro obal?

František Kruntorád:

Ono je dost důležité, z jakého „minula“ má to RETRO vycházet. Ještě po druhé světové válce to mohly být noviny anebo kus utrženého pergamenu, později jeho pergamenové levnější náhražky, utržené hokynářem a stočeným do kornoutu a naplněný čímkoliv. Balilo se v krámě, výrobci potravin dodávali ve velkém a vše se vážilo. Tento stav se začal měnit v šedesátých letech minulého století, začaly vznikat samoobsluhy, výrobci museli na tento stav reagovat a začalo se balit téměř vše v potravinářské výrobě. Finanční náklad na obal se samozřejmě musel do konečné ceny potraviny promítnout. Dnes to bereme jako samozřejmost. Obal už nefunguje jen jako přenosný prvek, ale zejména slouží k ochraně potraviny. A další jeho bonusem pak je, že na něj lze napsat veškeré informace pro spotřebitele, včetně marketingových prvků. Dnešní obaly překypují nápaditostí, stejně tak obal na nový, tedy i třeba RETRO výrobek. Výrobci obalů umí dnes vyjít výrobcům potravin velmi vstříc. Už nejde jen o to „zabalit“, ale nazdobit a spotřebitele jednoznačně zaujmout. Nákladově je to určitě o mnoho dražší než nasypat cukrlátka do kornoutu či zabalit uzenáče do Rudého práva.

Svět balení:

Chutnaly dřív potraviny lépe, nebo se nám to jen zdá?

František Kruntorád:

Jakost našich potravin je možné hodnotit v obecné rovině velmi pozitivně. Současná technická a technologická vybavenost potravinářského průmyslu je na velmi vysoké úrovni a není pozadu, ani za západní Evropou, ani za dalším světem. Rušivou silou je však stálý tlak na cenu, a to možná větší silou od obchodních řetězců než od spotřebitele samého. Tím stále existuje řada potravin, které obsahují nižší podíl nezbytných složek pro to, abychom je mohli považovat za skvělé výrobky. Prostě musí být levné. Celková nabídka potravin je však tak široká a pestrá, že není problém si najít ten „svůj“ výrobek. Pokud však jde o chuťové vlastnosti, třeba i těch dražších výrobků, zejména masných, tam stále cítím, že je co dohánět. Jak už bylo řečeno, přehnaná doba trvanlivosti a k tomu vakuové balení „jdou“ proti chuti. Takže na otázku, zda chutnaly potraviny dříve líp, je nutné odpovědět: jednoznačně ano u řady výrobků (křupavá houska, voňavý gothaj, mokrá Lučina, játrová paštika v konzervě, vepřové ve vlastní šťávě). Ale většina našich potravin je bohužel v chuťovém průměru. Říkám tomu europotraviny, ač proti Evropě nic nemám. A co je nutné pochválit a vyzdvihnout? Užasnou kvalitu konzumních chlebů a jakost našich piv. V úterý a únoru vždy stejné a stejně dobré.

Svět balení:

Je něco, co v regálech z minulosti postrádáte?  

František Kruntorád:

Určitě nic a lze to vyjádřit i pohledem na termín „nedostatkové zboží“, který byl za totáče jedním z často skloňovaných a odborně využívaných pojmů. Věřím, nebo spíš doufám, že RETRO – nedostatkové zboží – na řadu už nikdy nepřijde, a to jak v době nejbližší, tak v životech našich dětí.

Stručný životopis

Studia a zkušenosti:

Absolvent Střední průmyslové školy mlékárenské v Kroměříži v roce 1964, 14 let pracoval v Laktosu. Během té doby vystudoval Provozně-ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v pražském Suchdole. Pak vedl 3 roky výrobu a technický útvar v Radlické mlékárně v Praze.

Ministerská praxe:

V roce 1982 nastoupil na Ministerstvo zemědělství a výživy jako referent na mléko a následně pracoval v útvaru potravinářského náměstka jako jeho tajemník, poté jako vedoucí oddělení výroby a odbytu potravinářských výrobků. Od roku 1990 vedl odbor výživové politiky.

Podnikání:

V roce 1996 založení společnosti  AGRAL – vydavatelství potravinářských periodik.

Spoluzakladatel Potravinářského sdružení ČR, v roce 2000 zakládající člen Potravinářské komory ČR, tajemník soutěže Česká chuťovka od roku 2008.

Iveta Křížová
šéfredaktorka
adres ikon:iveta.krizova@atoz.cz
linkedin ikon: linkedin.com/in/iveta-krizova