Marketing manager ve společnosti FANUC Czech s.r.o.

Vše, co je spojeno s roboty FANUC, je žluté jako čmelák. Důvod? Žlutá je barvou japonských císařů. Daniel Havlíček, který má v české pobočce japonské firmy na starosti marketing, mě sice ve žluté košili neuvítal, přesto když se rozhovořil o robotech, zářil jako žluté sluníčko. S výjimkou debaty o Průmyslu 4.0. Tam pohasl. Tento pojem je podle něj prázdný, nic z něj nezáří.

Svět balení:

Výraz Průmysl 4.0 se objevuje téměř všude. Pro některé je cestou k efektivnějšímu průmyslu, pro jiné je strašákem, který jim bere práci. Co znamená pro vás?

Daniel Havlíček:

Pro nás je Průmysl 4.0 evoluce současného stavu. Není to revoluce. Přestože jsme firma z oblasti průmyslové automatizace, pojem Průmysl 4.0 je pro nás spíš noční můrou: jednak musíme firmám vysvětlovat, že se ho nemusí bát, a naopak musíme zase brzdit ty, které už nějakou formu automatizace mají a myslí si, že musí mít úplně všechno. Zjednodušeně řečeno: je to hlavně ideální pojem pro média, marketingový tah.

Svět balení:

Říkáte, že je zejména marketingovým tahounem. Funguje to tedy? Láká pojem Průmysl 4.0 pozornost?

Daniel Havlíček:

Myslím si, že ze začátku ano, ale nyní už je na ústupu, protože přicházejí nové pojmy jako internet věcí či digitální automatizace. Což sice pořád je Průmysl 4.0, ale tyto věci si žijí svým vlastním životem.

Svět balení:

Zvýšila se díky tomu poptávka po robotech?

Daniel Havlíček:

Na to statistiku nemáme. Něco nám to samozřejmě přineslo, ale něco i zkomplikovalo. Musíme například vyvracet různé nesmysly, co si o tom lidé myslí. Průmysl 4.0 není samospasitelný, neposouvá nás do jiné dimenze.

Svět balení:

Co si pod tím tedy konkrétně představit v praxi?

Daniel Havlíček:

To je právě problém. Už ten název je nešťastný. Průmysl 4.0 či 4. průmyslová revoluce? Já bych to nepoužíval. Problémem dnešní doby je to, že máme moc informací a neumíme s nimi pracovat. Navíc každou chvíli je populární něco jiného.

Svět balení:

Co se těší momentální popularitě?

Daniel Havlíček:

Nejpopulárnějším tématem dneška jsou kolaborativní roboty. Je to sice zajímavá věc, ale není určena na všechno. Existují firmy, kde management rozhodne, že musí mít kolaborativní roboty, a je jedno, co budou dělat. Dostávají se pak do situace, že si pořizují kolaborativní roboty na aplikace, kde je ten robot úplně nesmyslný. Samozřejmě díky tomu, že to je populární, nové téma, jsou daleko dražší než standardní roboty. Musíme si ale uvědomit, že nejsou určené pro všechny. Musím mít kolaborativní robotiku, protože tím budu v Průmyslu 4.0? Nesmysl.

Svět balení:

Jaké jsou výhody a naopak rizika automatizace a robotizace?

Daniel Havlíček:

Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to budeme dívat. Každý dává své argumenty, ale pravda je někde uprostřed. Vývoj nezastavíme, to je jisté. Jedním z faktorů, který přispívá k rozvoji automatizace, je to, že firmy chtějí být konkurenceschopné. V neposlední řadě je to i současná situace, kdy je zde minimální nezaměstnanost. Firma, která chce dnes rozjet třetí směnu, musí přistoupit na automatizaci. Občas slyšíme, že roboty berou lidem práci. To je dogma. Roboty jsou většinou nasazované na stereotypní manuální práce, které nikdo nechce dělat. Ano, nějaké místo zanikne, ale současně vzniká jiné – potřebujete někoho, kdo roboty spustí, kdo udělá revize, preventivní prohlídku a tak dále. Takže někde něco zanikne, aby mohlo vzniknout něco nového.

Svět balení:

V kterém odvětví je o roboty a automatice největší zájem?

Daniel Havlíček:

Rozdělil bych odpověď do dvou částí. První část je, kdo nejvíc táhne automatizace. To je vždy automotive. Ten neustále vymýšlí, jak to udělat jednodušeji, rychleji, levněji. Jinak ale automatizaci najdete napříč všemi odvětvími průmyslu. Všude najdete nějaký bod, který může být automatizovaný.

Svět balení:

Jak je na tom obalový průmysl?

Daniel Havlíček:

Tam je samozřejmě také prostor pro automatizaci. Cesta pro roboty zde rozhodně je. Největší zájem je zejména o roboty pro paletizaci a manipulaci.

Svět balení:

Dalším žhavým termínem dnešní doby je digitalizace. Jak ji vnímáte?

Daniel Havlíček:

Ono se to protíná. Když budete robotizovat pracoviště, tak už ho automatizujete, a když budete chtít ještě to komunikovat přes internet, tak už digitalizujete. Člověk, který bude mít dohled nad automatizovanou fabrikou, nadneseně řečeno sedí někde v křesle a má před sebou tablet, stroje mu samy hlásí, co a jak. Takže je to provázané. Pojem digitalizace je možná nyní žhavější, ale je to propojené jedno s druhým. Je to spojená nádoba.

Svět balení:

Jak hodnotíte roli státu v Průmyslu 4.0, v procesu automatizace? Podporuje firmy dostatečně?

Daniel Havlíček:

Vrátím se zpátky k tomu, že nikdo vlastně ani neví, jak to celé uchopit. Máme tady sice státní definovanou politiku, ale v konečné fázi jsou v tom ty firmy samy. Přiznám se, že mi vadí i evropské dotace, protože z mého pohledu zkreslují konkurenční prostředí. Jedna firma na to může dosáhnout, a druhá ne? To není fér. Buď by to mělo být pro všechny, anebo vůbec.

Svět balení:

Nasazení robotů s sebou nese i akcent na technické vzdělání. Jsou na to Češi připraveni? Co české technické školství?

Daniel Havlíček:

Obecně velký problém. Tady bychom se měli vrátit zpět k otázce, co dělá stát. Nemáme žádnou koncepci k podpoře technického školství. Ve své podstatě máme x vysokých škol, které dnes ani nepotřebujeme. Všichni budou nezruční, netechnicky vzdělaní. Technicky vzdělaných lidí je dnes minimum. Přitom pro obor automatizace a robotizace je zručnost a technické vzdělání kruciální. Tady já bych očekávat mnohem větší aktivitu státu. Jednoduše nebudou lidi. Bojíme se toho, že budou roboty brát lidem práci, ale my pak na tu práci, co bude, ani nebudeme mít zručné lidi. Chybí tu vize do budoucna. Často se to také hází na firmy, že by se měly postarat ony. Proč by si měla firma zřizovat svoji školu? Může, ale nemusí. Tohle je funkce státu.

Svět balení:

Je ale ochota ze strany firem umožnit studentům praxi?

Daniel Havlíček:

To je případ od případu. Jsou firmy, které přesně říkají, že studenty na praxi pustí, ale není škola, se kterou by mohly spolupracovat. Narážíme i na to, že nejsou kvalifikovaní učitelé. Bavíme se tedy o Průmyslu 4.0, automatizaci, digitalizaci, ale ve své podstatě můžeme dojet na úplně jiné věci, například na špatnou vzdělanostní politiku.

Svět balení:

EU už začala vytvářet legislativní pravidla pro roboty. Jak se vás dotýkají?

Daniel Havlíček:

Něco jsme zaznamenali, ale opět je to takové to pravidlo: o nás bez nás. Každopádně většina výrobců robotů je v Asii, evropských jich je minimum. Takže uvidíme, co z toho vzejde.

Svět balení:

Debaty se vedou i o zdanění robotů.

Daniel Havlíček:

Co k tomu říci? Když se nad zdaněním robotů zamyslíme, teoreticky to svou logiku má. Ale musí to mít rozumnou míru. Prozatím je to pro mě víc volební slogan, realitu si v tuto chvíli neumím představit. To je věc, která je na širší diskusi.

Iveta Křížová
šéfredaktorka
adres ikon:iveta.krizova@atoz.cz
linkedin ikon: linkedin.com/in/iveta-krizova