Plasty patří k ekologicky nejvíce kritizovaným materiálům, navzdory tomu však jejich použití ve výrobě vzrůstá. Dlouho diskutovanými a stále aktuálními tématy jsou náhradní typy ekologičtějších materiálů. Vedle těch klasických, jako je papír, dřevo, sklo či plech, se uplatňují různé typy bioplastů, ať již ve smyslu biodegradabilních či oxodegradabilních. Zatímco první skupina je vyrobena na bázi přírodního rostlinného materiálu (obvykle kukuřičného, ale i rýžového či bramborového škrobu) a rozkládá se vlivem kompostování, druhá skupina není až tak přírodní, neboť její výroba obvykle spočívá ve zpracování ropy podobně jako u konvenčních plastů, nicméně při vlastním zpracování je do materiálu zakomponován některý z typů aditiva (např. d2w), který urychluje rozpad plastu při odpovídajícím působením světla. Tato skupina tedy řeší spíše problém litteringu (volně odhazovaného odpadu).

Bioplasty zřejmě na svůj masivnější nástup teprve čekají, ale už teď se s nimi můžeme setkat v nejrůznějších podobách – vedle obalů je možné z nich vyrábět jednorázové nádobí, hračky, pouzdra apod. Pokud zůstaneme u obalů, i u biodegradabilních plastů se lze setkat s různými funkcemi obalu včetně následného využití při jejich likvidací. Příkladem mohou být například sáčky na odpad. Ideálním materiálem pro sáčky a pytle pro oddělený sběr bioodpadu je kupříkladu známý biomateriál Mater Bi. Specialitou kompostovatelných sáčků vyrobených z plastu Mater-Bi je jejich paropropustnost. Pokud je sáček umístěn tak, aby kolem něj mohl proudit vzduch, dochází k vysychání bioodpadu uvnitř sáčku. Úbytkem vlhkosti se může dosáhnout nejen snížení tvorby plísní i dalších hnilobných procesů, ale i hmotnosti odpadu až o 40 % za týden, což již může mít reálný ekonomický dopad při svozu a platbách za zpracování bioodpadu. Sáček plní nejen funkci obalu, ale následně při kompostování plní i manipulačně-recyklační funkci společně se svým obsahem.

Z PET lahve lze vyrobit lustr

Byť jsou konvenční plasty neustále pod drobnohledem kritiky z hlediska ekologických dopadů, je na druhou stranu nutno připustit, že se jedná často o materiály, které lze následně po splnění jejich obalových funkcí nejen recyklovat, ale i využít dalším způsobem, a to jak užitným, tak i uměleckým – tedy k tvorbě různých dekorativních prvků či artefaktů. Asi nejznámější je sekundární využití PET láhví. Tento obal, který se stal fenoménem 21. století, lze nejen recyklovat zpět na regranulát, ale můžeme ho využít i jinak.

Výrazné jsou estetické kreace v podobě lustrů, světel, květináčů, dóz či obrazů. K vidění jsou i čluny či loďky z upotřebených plastových lahví. Umělecky využitelná jsou i barevná víčka. PET láhve se mohou uplatnit i ve stavebnictví. Meziříčská firma Tři pyramidy vyrábí vlastní originální vynález – střešní tašky z PET lahví z nově patentovaného materiálu plastbeton (drcené umyté PET lahve smíchané se sklářským křemičitým pískem).

Nejrozšířenější způsob využití recyklovaných PET lahví je však přesto v textilním průmyslu. Vytříděné PET láhve jsou dopravovány systémem dopravníků na mletí. Nadrcené vločky se dále čistí v pračkách pomocí louhů a saponátů, následuje filtrace ve filtrační nádrži, kde se jednotlivé složky láhve oddělí podle své hustoty – drť z víček má menší hustotu a ve vodě se drží nahoře, PET klesá ke dnu. Pročištěné vločky (flakes) se suší a následně dále zpracovávají. Flakes jsou přes zásobník dávkovány a za vyšších teplot taveny. Tavicí extrudér slouží zároveň jako zvlákňovací zařízení. Roztavená drť je vytlačována přes trysku. Hned pod tryskou je chladicí zařízení. V této části se přidávají do vláken i další příměsi. Jde především o mazadla, která usnadňují oddělení vláken, a látky proti elektrickému výboji. Vlastní vlákna jsou ještě dále upravována polykondenzací, jíž se zpřetrhaná vlákna částečně opět prodlouží.

Dalšími procesy vedle dloužení vláken jsou preparace, kadeření a sušení. Následuje fixace vlákna, řezání, lisování a balení. Vlákna jsou následně používána především v textilu. (výplně bund, jednorázová prostěradla apod.) nebo lze pro ně najít využití především v automobilovém průmyslu. Nejznámějším zpracovatelem PET tímto způsobem u nás je průmyslová skupina Silon, která se řadí mezi největší výrobce PET vláken ve střední Evropě.

Krabice hračkou, použitý papír fixací

Papír je naopak vnímán veřejností jako velmi ekologický materiál. Lze ho poměrně dobře opakovaně rozvláknit (cca osmkrát, později už je vlákno příliš krátké a roztřepené) a využít opět k výrobě. Přesto i papírový obal může mít ještě využití po použití. Existují varianty obalů, které mohou být i částí produktu samého. Již několik let se setkáváme s různými stolními hrami, které jsou v alternativě vyrobeny z lepenky. Jednou z nich je stolní fotbal, kde krabice, ve které jsou díly loženy, tvoří po rozložení plochu vlastního stolu. Obal v roli sekundárního využití je třeba i v případě různých hraček pro děti, kdy je možné ho vymalovat či vytvořit z něj hračku, nábytek či třeba jevištní plochu pro loutkové divadlo.

Sekundární využití však může mít i lepenková krabice, která původně sloužila pouze ke svému účelu. Podobně jako třeba z použitého kancelářského papíru, z něhož na skartovacím zařízení uděláme za chvilku papírovou vlnu, lze k fixaci použít i krabici. Vedle běžných kancelářských papírů se dříve zhodnocoval na skartovačích i obtížný výmět různých povrchově zušlechtěných papírů (s extruzním nánosem PE, lamináty, kašírovaná Al-fólie, vinylové tapety apod.), dnes však se toto využití omezuje opravdu jen na jednoduché papíry z administrativy.

Je třeba však zmínit, že vedle této jednoduché volně ložené fixace, získané téměř zdarma, existuje i její o trochu finančně náročnější alternativa. Tou je dnes již hodně známý Sizzle Pak vyráběný z cca 60 g/m² sulfátového papíru v různých dekorativních barvách, případně s antistatickou úpravou. Sizzle Pak proužky jsou navíc harmonikovitě poskládány, takže jsou následně při dávkování do obalu navzájem tak kompaktně propojeny, že do nich zabalený předmět nemůže v žádném případě poklesnout až na dno obalu.

Kartofix – fixace téměř zdarma

Obdobně jako již upotřebený papír lze na fixaci zpracovat i použitou krabici. Složenou použitou krabici lze nařezat na speciálních stolních řezačkách, kde nože umístěné proti sobě na hřídeli vytvoří na ploše diagonální či voštinový/hexagonální rastr, který je tvořen střídavými průřezy. Tento rastr může mít různou hustotu. Podle hustoty a výrobce bývá i různě nazýván – Eco Pack, Flextra, Easy Fill a podobně. Na českém trhu se prodává nejčastěji pod názvem Kartofix (dodává Servisbal). Aplikace tohoto materiálu je obdobná jako u klasické vlny a jeho výhodou (kromě příznivé ceny) je rovněž snadné a čisté vybalování předmětů, protože voština na rozdíl od mnohočetných částic (proužků) vlny nebo tělísek tvoří jeden celek. Balení je obvykle dodáváno cca po 30 kg. Vzhledem k tomu, že dobře tlumí rázy a otřesy, slouží hlavně pro měkké uložení výrobků. Má velmi univerzální použití a s krabicí tvoří jednopruhový biologicky odbouratelný odpad.

A ke kartofixu ještě na závěr typ na terciární využití – tím může být nejen umělecky ztvárněný artefakt, ale třeba i šaty na módní přehlídku vyrobené z papírových materiálů. Vedle papíru či lepenky lze dát nový rozměr i papírovým kompozitům v podobě nápojových kartonů. Kromě rozvláknění a recyklace na vlákno, PE a Al, existují i další varianty, které jsou vesměs založeny na prolisování (za působení teploty, tlaku, případně přidáním aditiv) vytříděných kartonů do forem. Takto lze dělat např. zatravňovací dlaždice, komponenty k lavičkám i kancelářské kufříky. Technologie se ve stavebnictví využívá i k výrobě stavebních příčkových či obkladových panelů.

Plech i sklo – recyklace beze změny vlastností

Navzdory energeticky náročné výrobě je recyklace plechu i skla hodnocena jako velmi environmentální záležitost. Důvodem je, že tyto materiály lze recyklovat bez změny jejich vlastností prakticky bez omezení. Ale i zde se můžeme setkat se zajímavými a inspirativními pokusy o sekundární využití obalu před vlastní recyklací. K velmi známým zdařilým aktivitám patří celosvětově proslulá soutěž Red Bull Art Of Can. Z vypotřebovaných plechovek designéři i amatéři z celého světa tvoří sochy, šperky, konzervy, obrazy, plastiky, ale třeba i plavky či fotoaparáty.

Jana Žižková