Svět balení:
26. června uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy v supermarketu v americkém Ohiu došlo k prvnímu načtení standardního čárového kódu z balíčku deseti žvýkaček. Tím byla dstartována informační revoluce, která naprosto změnila způsob maloobchodního prodeje. Jak reagoval náš domácí trh?

Pavla Cihlářová:

Do Čech tato zásadní proměna dorazila v plné síle až s příchodem maloobchodních řetězců v polovině 90. let. Nicméně první praktické zkušenosti s čárovým kódem EAN udělali českoslovenští výrobci již o deset let dříve, neboť standardní identifikace byla jedním z předpokladů pro úspěšný export našich produktů do západní Evropy. Začátky byly obtížné z mnoha důvodů. Ke vstupu do mezinárodní organizace EAN International v roce 1983 bylo zapotřebí souhlasu vlády; byli jsme první zemí východní bloku, která ke standardu přistoupila. V Československu nebylo zpočátku ani technické a technologické zázemí pro kvalitní tisk čárových kódů. Přesto se postupně podařilo všechny problémy vyřešit a náš průmysl byl relativně dobře připraven na rozmach automatické identifikace, který nastal v polovině 90. let s příchodem nadnárodních obchodních řetězců do České republiky. Na příběhu čárového kódu je především pozoruhodné to, že po celých 40 let využívání na pokladnách maloobchodních prodejen nedoznaly původní koncepce identifikačních čísel ani sám čárový kód EAN vlastně žádných změn.

SB: Přesto nelze přehlédnout rychlý rozvoj standardů. Postupně vznikaly nové identifikační struktury, nové datové nosiče, stále roste počet řešení na bázi těchto standardů. Co považujete za jejich největší změnu a v kterých oblastech fungují?
PC: Asi tou nejvýznamnější proměnou prošly samy datové nosiče. Kromě oněch klasických a rutinně využívaných lineárních kódů známých z obalů spotřebního zboží jsou dnes stále častěji k vidění i sofistikovanější varianty kódů, které mohou nést větší množství informací. Dá se říci, že to je trend, který se začal prosazovat zhruba před 15 lety v logistice, kde bylo potřeba zakódovat více než pouhé identifikační číslo; bylo potřeba automaticky snímat také šarži, váhu nebo datum doporučené spotřeby u produktů ložených na logistické jednotce. Postupem doby se obdobné informace dostávají do popředí zájmu i u spotřebitelských balení a hledá se způsob, jak je zpřístupnit automatizovaným způsobem, jak zabezpečit jejich sdílení napříč logistickým řetězcem, jak zajistit jejich kvalitu. Za tímto zvýšeným zájmem je jednak tlak na vysledovatelnost a bezpečnost produktů obecně, potravin a léků zejména, a jednak samozřejmě také snaha informovat co možná nejlépe konečného spotřebitele, tedy zákazníka. V tomto kontextu se dnes stále častěji setkáváme s dvoudimenzionálními kódy, které nesou standardní informaci, nejenom GTIN jako ony klasické EAN kódy, ale právě šarži, datum doporučené spotřeby nebo exspirace, nebo třeba i URL adresu, na které si spotřebitel může dohledat celou řadu dalších užitečných informací. Ani 2D kódy nejsou konečné řešení, pokud jde o kapacitu datového nosiče. Existuje celá řada aplikací, které využívají standardy GS1 v kombinaci s RFID technologií. Využití standardního elektronického kódu produktu, tzv. EPC, není sice zatím v maloobchodu běžné, ale již dnes lze najít tento typ řešení v textilním průmyslu nebo tam, kde je užitečné doplnit identifikaci o další funkcionalitu, např. hlídání teplotního řetězce nebo dodržení speciálního režimu manipulace.

SB: Již řadu let se na českém trhu diskutuje o tom, že situace, kdy dodavatel zboží každému ze svých odběratelů posílá různě definovaná kmenová data prostřednictvím různých formulářů, které si každý odběratel rovněž definuje jinak, je dlouhodobě neudržitelná. Přesto však realizace kvalitní datové synchronizace není stále jaksi na pořadu dne.
PC: Kvalitní kmenová data o produktech jsou základem pro elektronickou výměnu dat transakčního charakteru, jinými slovy pro datovou komunikaci podporující procesy objednávání, dodávky zboží či fakturace v klasickém i internetovém obchodu. Stále významnější roli však hraje kvalita dat také v oblasti poskytování informací spotřebiteli o složení, nutričních hodnotách, alergenech či původu zboží. Kvalitní data jsou žádaným artiklem při vývoji užitečných webových či mobilních aplikací pro zákazníky. Je proto zajímavé, že obchodníci, ať už se jedná o klasické obchodní řetězce nebo provozovatele e-shopů, toto téma stále podceňují a kmenová data o prodávaných produktech od svých dodavatelů získávají nejčastěji e-mailem v Excelu, a v některých případech i jako dokument Word nebo PDF. Paradoxem je, že ani v prostřední internetových obchodů není situace lepší. Často je dokonce horší a lze se setkat i s praxí opisování dat z neautorizovaných zdrojů. V procesu pořizování dat pak dochází k nadbytečným manuálním zásahům, které jsou nejen neefektivní, ale mají dopad i na chybovost. V Evropě však zdaleka nejsme s těmito problémy jediní, i když na západ od nás je situace většinou lepší. Dalším problémem je aktualizace dat, která opět musí proběhnout pro každého z odběratelů zvlášť, a není tedy překvapením, že ne vždy jsou data skutečně aktualizována všude tam, kde je potřeba. O získávání dat z webových stránek konkurence v případě některých e-shopů snad ani netřeba mluvit. A přitom právě internetové obchody jsou na kmenových datech o prodávaném zboží ještě závislejší, jelikož kromě B2B dat, která podporují primárně obchodní a logistické procesy, potřebují i B2C data, která na svém webu prezentují spotřebitelům.

SB: Řešením velké části výše uvedených problémů je v řadě evropských zemí použití certifikovaného elektronického katalogu sítě GDSN. Jaké jsou jeho výhody a jak jsme daleko s jeho aplikací pro český trh?

PC: Elektronické katalogy GDSN odstraňují čistě bilaterální komunikaci mezi obchodními partnery, což zn amená, že dodavatel vloží do katalogu svá kmenová data pouze jednou a všem odběratelům přihlášeným k odběru těchto dat jsou automaticky odeslána do jejich elektronických katalogů, a případně i do jejich informačních systémů, pokud jsou s katalogem integrované. Totéž samozřejmě platí i o aktualizacích, které stačí zadat také pouze jednou. Sémantika neboli význam a syntaxe neboli způsob vyjádření dat se navíc řídí globálními standardy. To znamená, že všichni uživatelé GDSN pracují s daty, která mají stejnou strukturu, definici významu, validační pravidla a formát, což má zásadní dopad na srozumitelnost dat a snazší práci s nimi, a to i v případě přeshraniční výměny. Z těch nejvíce zřejmých výhod lze uvést výrazné zjednodušení komunikace kmenových dat a související pracovní náročnosti na obou stranách či zvýšení kvality dat zejména na straně odběratelů. Rozvoji GDSN na trhu však obvykle brání nutnost změny některých procesů, a také jakési obecné přesvědčení, že systém je příliš složitý. Roli asi hrají i náklady spojené s integrací, která je na straně odběratele vzhledem k objemu přijímaných dat většinou nutná. Rozšířený je navíc postoj: vždyť ono to teď nějak funguje. A navíc stále chybí silný hráč – obchodní řetězec, který by s datovou synchronizací začal. To vše jsou důvody, proč GDSN v České republice zatím neslaví úspěch. Lze však očekávat, že i to se dříve či později změní. Aktuálně na tom může mít svůj podíl nařízení EU 1169 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům nebo úspěšné příklady ze zahraničí. Například v Nizozemsku je používání GDSN samozřejmostí a tamní Albert Heijn kmenová data jinak vůbec neakceptuje. Ve Švédsku dokonce funguje povinná kontrola kvality kmenových dat, kdy je fyzicky ověřováno, že odpovídají skutečnosti.