Důvodem jejich zavedení a dodržování je to, že vlastnosti nebezpečných látek a produktů – např. hořlavost, výbušnost a žíravost – mohou v rámci přepravy ohrozit bezpečnost osob, majetku a životního prostředí. Výrobci těchto nebezpečných produktů musí obaly vybrat nebo konstruovat tak, aby byla zajištěna bezpečná přeprava nebezpečných látek a produktů, současně mít na zřeteli efektivnost a přiměřenost použitých obalů.
Nebezpečné materiály vyžadují zvláštní zacházení
Soubor všech předpisů, které je třeba dodržet při zabalení nebezpečných produktů a jejich přepravě, je natolik rozsáhlý, že se vymyká rozsahu tohoto článku a je předmětem řady školení. Proškolením a složením příslušných zkoušek tak musí projít osoby podílející se na přepravě nebezpečných nákladů ADR (v silniční dopravě), RID (v železniční dopravě), ADN (v říční dopravě) a IMDG (v námořní přepravě). Jde zejména o bezpečnostní poradce, řidiče a posádky plavidel. Předpisy pro balení nebezpečných věcí pro leteckou přepravu vydává Mezinárodní asociace leteckých přepravců IATA v manuálu DGR, který se pravidelně aktualizuje. Vlastní obal musí splňovat příslušné předpisy pro nebezpečné zboží vztahující se na daný typ dopravy. Všechna tato pravidla jsou od roku 1976 v tzv. Orange Book definována jako doporučení Organizace spojených národů (angl. zkratka UN znamená United Nations) pro transport nebezpečného
zboží v železniční, silniční námořní a letecké dopravě.
Zabalení odpovídá odesílatel
Za to, že jsou nebezpečné produkty zabaleny a označeny podle předpisů, odpovídá odesílatel. Předat k přepravě smí jen ty věci, jejichž přeprava je povolena, k jejich balení smí použít jen schválené a předepsané obaly, je povinen zatřídit, zabalit a označit jednotlivé kusy nebezpečných produktů nápisy a bezpečnostními značkami a označit tak i kontejner. Rovněž musí ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných produktů a zabezpečit školení osob podílejících se na přepravě. Každá zásilka přepravovaná po silnici musí odpovídat požadavkům ADR (Accord Dangereuses Route), evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ukládající podmínky přepravy nebezpečných nákladů. Může tak použít pouze takové obaly, velké obaly, velké nádoby pro volně ložené látky (IBC) a cisterny, které jsou schválené a vhodné pro přepravu nebezpečných věcí a označené podle ADR. Pro balení jsou látky přiřazeny k obalovým skupinám podle stupně nebezpečí (I, II, III – velmi, středně a málo nebezpečné).
UN) 1A1/Y1.4/150/01/CZ/IMT
Takhle vypadá jeden konkrétní závazný kód podle vyhlášky Spojených národů (UN) pro kapalné látky, na kterém Akademie dopravního vzdělávání DEKRA CZ předvádí svým klientům, jak mu porozumět. Rozklíčovat ho lze takto: 1A1 – konstrukční typ obalu (sud-ocel-neodnímatelné víko), Y – vhodnost pro obalové skupiny, 1.4 – relativní hustota, 150 – hodnota hydraulického zkušebního tlaku v kPa, 01 – rok výroby, CZ – značka státu, který přidělil UN kód obalu, IMT – značka výrobce nebo zkušebny. Obdobné kódy mají obaly i pro další druhy látek (pevné, sypké…).
S obalem do zkušebny
Obaly pro nebezpečné materiály a produkty se musí podrobit stanovenému zkušebnímu programu. Zkoušení může provádět pouze k tomu určený certifikační orgán – v Česku jde např. o CIMTO nebo IMET. Po úspěšném vyzkoušení taková zkušebna přidělí obalu UN kód, kterým se musí označovat veškeré obaly pro nebezpečné věci. Zkoušky se provádějí na obalech připravených k přepravě, včetně použitých vnitřních obalů. Např. obaly z papíru nebo lepenky musí být nejméně 24 hod. vystaveny prostředí, jehož teplota a relativní vlhkost jsou řízené. Obaly z plastu musí být kondicionovány pro volný pád na -18 °C, pro zkoušku stohováním se používá teplota 40 °C po dobu 28 dní. Obaly z plastu určené pro kapaliny musí být skladovány po dobu šesti měsíců při pokojové teplotě naplněné zbožím, jehož přeprava je předpokládána, aby byla prokázána jejich vyhovující chemická snášenlivost.
Testování krabic
1. Pádová zkouška
Čím je zboží nebezpečnější, tím vyšší jsou požadavky na balení při testování krabice. V tomto testování je obal mimo jiné vystaven pádové zkoušce ze tří výšek. Balení v krabici z vlnité lepenky musí obstát v pádové zkoušce, která spočívá v pádu na dno, víko, boční a čelní stranu a roh krabice. V rámci úrovně nebezpečnosti se rozlišují tři obalové skupiny a úrovně:
Obalové skupiny jsou přiřazeny v souladu s pravidly pro přepravu v silniční, železniční, námořní i letecké přepravě podle tříd nebezpečnosti:
Vnější vrstva krabice nesmí přesáhnout určitou hranici nasákavosti. Pokud je při uzavření kartonu použito lepicích prostředků, i tyto materiály musejí být voděodolné.
2. Zkouška stohováním
Kompletní balení musí po dobu 24 hodin odolat zatížení, které odpovídá 3 m vysokému stohu z identických balení. Testovací zpráva je součástí pozdějšího schválení.
Označení krabic po schválení
Krabice na nebezpečné zboží musí být schváleny a příslušně označeny. Certifikované balení je k dispozici s UN značením, které musí být trvale připojené a viditelné.
Schválení podle 4gv
Schválenou krabici na nebezpečné zboží podle 4GV je možno použít jako vnitřní obal pro pevné látky nebo kapaliny – bez dalšího testování balení ve vnějším obalu. Předpokladem je, že jsou splněny požadavky provedených zkoušek.
Nejdůležitější podmínky pro schválení podle 4GV jsou:
• Pádová zkouška musí být provedena (odpovídá obalové skupině I) z výšky pádu 1,80 m.
• Celý obsah balení nesmí přesáhnout polovinu určeného maxima hrubé hmotnosti.
• Krabice na nebezpečné zboží obsahující tekutiny musí navíc obsahovat absorpční materiál a plastový sáček.
• Označení: písmeno V v označení 4GV označuje speciální balení.