Dekorovat sklo, keramiku či porcelán lze jak ručními, tak i strojními technologiemi. Některé typy dekorace lze použít u všech tří typů materiálů, většinou se však jedná o zpracování právě na základě specifičnosti výrobku.

Techniky se často kombinují

K hojně užívaným především u uměleckých dekorací porcelánu je barvení keramickými barvami, které se nanášejí na glazuru a vypalují se při teplotách 600–850 °C. Ruční dekorací je nejčastěji malba (květiny, ornamenty, krajinné a figurální motivy), email a reliéf, perokresba, fondy (tupování), dekorace drahým kovem (zlato, platina apod.). Tyto techniky se často i vzájemně kombinují. K hojně využívaným tiskovým technikám patří sítotisk, tamponový tisk či digitální potisk. Velmi často se lze setkat i s nalepováním obtisků a linkováním. Obvykle se dekorační vrstvy fixují na střepu dalším, tzv. dekoračním výpalem. Pokud se dekorační vrstva částečně vnoří do glazury, výpal je obvykle při teplotě 1200–1300 °C. Dekorační vrstvy, které jsou umístěny pod glazurou, se vypalují na konečné teploty 1350–1430 °C.

Sklo lze dekorovat buď přímo při výrobě (hutní zdobení) či mimohutně. Při mimohutní dekoraci dochází buď k narušení povrchu skla (broušení, rytí, leptání, pískování), nebo se na jeho povrch nanese vrstva nějakého dalšího materiálu (malba, listrování, lazurování, tisk). K moderním způsobům v dekoraci skla patří gravírování laserem. I sklo lze pochopitelně, stejně jako keramiku potiskovat – především sítotiskem, tamponovým tiskem či digitálně. Hojně se využívá i různých kombinací jednotlivých technologií, např. fotopískování, sublimační tisk.

Obtisk není etiketa

S obtisky jsme se v dětství setkali snad všichni. Ovšem většina z nás nikoli v podobě sklářských či keramických obtisků. Obtisky obecně slouží k přenosu a připevňování grafických i textových (méně často) informací na povrchy různých podkladových materiálů. Klasické obtisky slouží k dekorování hraček či velikonočních vajec. Dobře je znají i modeláři. Při ruční práci s obtiskem je zapotřebí trpělivosti a pečlivosti. Obrázek je na obtisku obvykle vyhotoven na tenké fólii, která je podobně jako samolepicí etiketa spojena s nosičem (papírem a lepidlem). Zatímco u samolepky je nosičem obvykle papír se silikonovou vrstvou, která lepidlo odpuzuje, tak že lepidlo zůstává součástí etikety, která je zároveň i s ním aplikována na povrch, u klasického obtisku je princip trochu jiný. Obtisk je sice také připevněn na papír, lepidlo je však vodou rozpustné. Po namočení celého obtisku ve vodě a rozpuštění lepidla se obtisk opatrně přenese z podkladového papíru na požadovaný podkladový materiál. S obtisky se v posledních letech hojně setkáváme i v kosmetickém průmyslu. Obtisky lze dekorovat nehty u rukou i nohou nebo je možné je použít při zdobení těla jako nepravé tetování.

Ve sklářském a keramickém průmyslu se používají speciální typy obtisků, které se po nanesení na podkladovou plochu obvykle za tepla zažehlují nebo zapékají v peci tak, aby vzniklo trvalé mechanicky odolné spojení obtisku s původním podkladem. Mnozí výrobci obtisků vyrábějí všechny uvedené typy. Příkladem může být i polská společnost Nomar, která obtisky prezentovala na letošním veletrhu Reklama & Polygraf v Praze.

Proč obtisk vypadá jako přímý tisk

Sklářské i keramické obtisky mohou být tištěny různými technikami (digitálně, sítotiskem apod.). Podle velikosti obtisku dochází k vytvoření optimalizace grafického layoutu na substrátu.

Příkladem může být i Český porcelán Dubí, kde vedle klasické malby cibulového vzoru kobaltovými barvami využívají právě i obtiskovou technologii. U komerčních vzorů používají vícebarevné obtisky od svých dodavatelů, u tradičních vzorů obtisky zhotovované přímo v závodě. Zajímavé je, že tyto vzory jsou na obtisk přenášené nikoli sítotiskem, ale ocelotiskem.

Dekorování obtisky kromě jiného nabízí i společnost Anglass, s. r. o. Podstatou výroby a použití sklářských a keramických obtisků je, že se jednotlivé barvy postupně nanesou plochým tiskem na speciální papír a celý motiv se nakonec přelakuje transferovým lakem. Následně se obtisk ve vodní lázni odlepí od papíru a přiloží se na dekorovaný předmět. Celý proces končí výpalem v peci, při kterém transferový lak shoří, a barvy jsou zafixovány na povrchu dekorovaného předmětu.

Tradice, výroba a zkušenosti

Byť se jedná o velmi specifický sortiment, na našem území je společností i menších firem, které se zabývají obtisky, dostatečné množství. A mnohé z nich mají s výrobou opravdu letité zkušenosti. Patří mezi ně i Tiskárna Hradišťko – Oricon, s. r. o. V areálu tiskárny byla zahájena výroba keramických a sklářských obtisků (tehdy jen na dvou kamenotiskařských rychlolisech) již v roce 1948. Místo zastaralých rychlolisů je nyní vlastní tisk převážně realizován na moderních sítotiskových poloautomatech, ke kterým v loňském roce přibyla další investice v podobě dvou nových technologií. Byl zakoupen hlubotisk a digitální tisk. Zatímco však hlubotisk špičkové kvality se využívá hlavně při tiskové produkci velkých nákladů a digitální Xerox zase naopak v nízkonákladovém tisku, u obtisků si sítotisk svou dominantní roli zachovává. Archový sítotisk totiž umožňuje výraznou a hlubokou kresbu barev, určenou zvláště pro vypalovací obtisky na sklo a porcelán a jiné výrobky, ve výborné tiskařské kvalitě.

Sklářské obtisky používají i výrobci luxusních produktů a vitráží. Mezi ně patří i společnost GLASSiCENTER, s. r. o., v Kamenickém Šenově. Motiv na sklo lze připravit na přání zákazníka (loga, firemní dárky atd.). Produkce, aplikace i výpal obtisků jsou možné i v menších sériích.

Od grafického návrhu až po výpal

Mezi výrobce obtisků patří i mělnická firma Jiří Horčic, DTP & dekor. Ta svou činnost zaměřuje především na grafické návrhy a tisk vypalovacích, sklářských a keramických obtisků na sklo, porcelán a keramiku. Dále pak provádí dekorování a výpal ve vlastních pecích. Podobně i firma HR Tisk z Kamenického Šenova nabízí pomoc již od návrhu grafiky a úpravy dat na PC. Po schválení návrhu zákazníkem i tato firma realizuje jak vlastní výrobu obtisků tiskem, tak i jejich aplikaci na povrch produktu včetně výpalu.

Kvalitní zakázkovou výrobu lze objednat i u společnosti GDS Technology, s. r. o. Vedle vypalovacích obtisků na keramiku a porcelán (vypalovací teplota 700 °C–1200 °C) nabízí firma i vypalovací obtisky na sklo (vypalovací teplota 500–580 °C při nízkoteplotním výpalu 160–190 °C) i obtisky na stavební sklo (teplota uzpůsobena výpalu v kalicí peci, cca 760 °C). Obtisky jsou tištěny poloautomatickými sítotiskovými stroji (přímé barvy, CMYK) nebo digitálně.

Článek připravila Jana Žižková

Doplňující informace:

Známe sklo?

Kdy se přesně objevilo na světě sklo, nevíme. Sklo, totiž tak jak ho známe, se v přírodě nevyskytuje. Některé prvky však svým vzhledem mají k němu blízko. Mezi ně patří i obsidián, který se využíval již v pravěku při zhotovování hrotů šípů. Kolem roku 1500 př. n. l. vyráběli Egypťané láhve a vázy ze skla, ovšem přirozeně využívali poněkud jiné technologie, než známe dnes my. Revolucí ve výrobě skla byl vynález vyfukování. Ploché i duté sklo se v současnosti vedle vyfukování dá tvarovat ručně i strojově lisováním, tažením, plavením, válcováním či kombinací některých postupů (např. lisofoukáním apod.).

Hutní zdobení skla

Při hutním způsobu se zdobení prolíná často s tvarováním. Lze tvarovat i z volné ruky, byť se jedná o umělecky poněkud náročnou záležitost. Dalším způsobem je přidání další vrstvy. V tomto případě se na jádro z bezbarvé skloviny nabere barevná sklovina (přejímání). Sklo lze i irisovat (na žhavý výrobek nasedají sublimované páry kovových solí), zatavovat i natavovat, provádět tzv. kraklé (dekorace prasklinami) či rapsodii (spojování sklovin různých barev).