Kdo je odpovědný za zajištění nákladu při přepravě? Podle zákona č. 361/2000 Sb., § 5 Povinnosti řidiče, je řidič povinen „zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu“. Podle § 52 Přeprava nákladu musí být předměty umístěné ve vozidle umístěny tak, aby neomezovaly a neohrožovaly řidiče nebo osoby přepravované ve vozidle a nebránily výhledu z místa řidiče.

Podle novely 283/2009 Sb., vyhlášky 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích § 15 odst. 11 musí být náklad na vozidle (i v soupravě) rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN 12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1.

Odpovědnost řidiče má meze

Řidič je odpovědný za to, že vozidlo je správně naloženo, náklad je bezpečně zajištěn, je dbáno zákonných i zvláštních předpisů a způsob jízdy bude odpovídat druhu naloženého zboží, naložené vozidlo nebude za jízdy zatěžovat okolí nadměrným hlukem, náklad mu nebude bránit ve výhledu ani omezovat bezpečné řízení vozidla, a konečně i za to, že naložením nákladu nebude překročena celková hmotnost vozidla ani dovolené zatížení jeho náprav.

Základními podmínkami pro bezpečnou přepravu nákladů jsou použití vhodného vozidla pro přepravovaný druh zboží, správné rozdělení nákladu na ložné ploše, správné upevnění a zajištění nákladu proti pohybu za jízdy. Zjistí-li řidič během jízdy, že náklad nesplňuje stanovené podmínky, je povinen závadu na místě odstranit: nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit.

„Za předepsané naložení a zajištění je z pohledu silniční kontroly v ČR bez výjimky odpovědný řidič,“ říká Libor Budina, lektor Akademie dopravního vzdělávání. „Z pohledu poškození nebo ublížení na zdraví v důsledku špatného zajištění je určení odpovědnosti složitější, věnují se mu pojišťovny i soudy.“

Podle § 622 čl. 2 písm. c) Obchodního zákoníku za škodu na zásilce dopravce neodpovídá, jestliže prokáže, že byla způsobena vadným obalem, na který dopravce upozornil odesílatele při převzetí zásilky k přepravě, a byl-li vydán nákladní nebo náložný list, v němž byla vadnost obalu poznamenána; neupozornil-li dopravce na vadnost obalu, neodpovídá dopravce za škodu na zásilce vzniklou v důsledku této vadnosti jen tehdy, jestliže vadnost nebyla při převzetí zásilky poznatelná.

Dalšími předpisy, které se zde uplatňují, jsou podle L. Budiny přepravní smlouva, Incoterms, zasílatelská smlouva, případně další.

Certifikace po krocích

Cíli certifikace na zajištění nákladu jsou bezpečnost silničního provozu, bezpečná přeprava zboží bez sankcí a dodržení termínů dodání na základě stanovení správného zajištění nákladu a jeho uložení na ložné ploše vozidla včetně stanovení vázacích a zajišťovacích prostředků.

Postup certifikace začíná získáním požadavků a podkladů od zákazníka, základním seznámením s jeho produkty včetně fotodokumentace i s jeho zkušenostmi s přepravou. Následuje samotné vypracování expertní analýzy. To je postaveno na prozkoumání dosavadního stavu užívání upínacích prostředků, jejich napnutí, dále druhu, typu a množství používaných jednotek (dopravních prostředků): zda jde o sólo přepravu (přímo v automobilu), v přívěsu nebo v návěsu, velikosti L nebo XL. Prozkoumány jsou i mechanické vlastnosti přepravovaných kusů (fotodokumentace, rozměry, hmotnost, manipulační jednotky, přepravní prostředky) a stanoveny vázací úhly. Do průzkumu vstupují rovněž zkušenosti řidičů, způsoby ložení a způsob nakládky a manipulace (z boku, zezadu, z rampy). Proměřena je současná doba nakládky.

Následuje výpočet optimálního stavu pro všechny varianty a typy zajištění pomocí metod třecího i diagonálního uvázání pro určitá vozidla nebo pro všechny druhy a typy vozidel (bez protiskluzových podložek a s nimi, s využitím nosnosti čelní stěny vozidla a bez ní) a jsou vybrány nejvhodnější varianty. V konečné fázi je vydán certifikát stanovující zároveň optimální postupy v dané firmě.

Článek připravil MIROSLAV DOČKAL (zpracováno podle materiálů společnosti Dekra).

Certifikací to nekončí

Dekra má tradici zejména ve vzdělávání řidičů přepravujících nebezpečné věci. Již v roce 1988 nabídla toto vzdělávání jako první organizace v ČR. Její působení je ovšem výrazně širší, zajišťuje mj. i služby externího bezpečnostního poradce. Loni v listopadu vydala brožuru s informacemi o přepravě nebezpečných věcí v kusech a volně loženém stavu podle Evropské dohody ADR 2013, platné od 1. ledna 2013.