Společnost LRQA, spadající pod českou pobočku mezinárodní společnosti Lloyd’s Register EMEA, uspořádala koncem ledna ve školicí místnosti Courier hotelu ParkInn v Praze kurz o hodnocení a analýze rizik při výrobě obalů, především potravinářských, pro desítku pracovníků předních českých výrobců obalů a velkých obalových tiskáren. Vedoucí kurzu Dan Jakubec sdílel s jeho účastníky kromě systematických poznatků i své bohaté zkušenosti z hodnocení mnoha provozů.

Podle standardu ISO 31000:2009 začíná management rizik stanovením kontextu, tedy vnějších a vnitřních parametrů, které mají být zohledněny. Následuje posuzování rizik: identifikace, analýza a samotné hodnocení, přičemž k posouzení rizika patří i stanovení četnosti rizika a analýza jeho případných následků. Do analýzy rizik patří i jejich řízení a komunikace o nich. Vstupem do analýzy jsou samozřejmě také informace o staženích výrobků, a to i konkurenčních či jiných firem. Na posuzování navazuje řízení rizika.

Tři hlavní typy rizik

Základní rizika při výrobě obalů lze rozdělit na biologická, chemická a fyzikální. Mezi biologická rizika patří například biotoxiny z plísní jako aflatoxin nebo bakterie, mezi chemická rizika těžké kovy, ftaláty, perfluorované sloučeniny, melamin, bisfenol A nebo azobarviva (zvlášť červené, které mohlo způsobovat hyperaktivitu u dětí). Mezi fyzikální rizika pak zejména cizí tělesa. Podle zprávy NFA 5 z roku 2011 jsou typickými rizikovými obaly vícevrstvé komplexy (nemyslí se tím jen potahované materiály či lamináty, ale i lakované, potištěné a lepené obaly), kompozitní obaly vystavené vyšším teplotám, krabice na pizzu z recyklovaných vláken nebo obaly se změkčovadly (například PVC těsnění na víku sklenice).

Jádrem HACCP je FMEA

Systém HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Point) neboli Codex Alimentarius vytvořila původně společnost Pillsbury ve spolupráci s americkou kosmickou agenturou NASA s cílem zajistit bezpečnost potravin během vesmírných letů. Základem HACCP je tzv. FMEA analýza (Failure Models and Effect Analysis) používaná dnes často v leteckém a automobilovém průmyslu s důrazem na prevenci a odhalení možných chyb, a to už v etapě návrhu výrobku a jeho obalu. HACCP stanovuje v procesu výroby a spotřeby tzv. kritické kontrolní body. Pro ty musí být definována kritická mez, jejíž překročení signalizuje, že proces se ocitl mimo kontrolu.
Klíčovou hodnotou FMEA je tzv. Risk Priority Number (RPN): číslo tvořené vynásobením číselného indexu závažnosti chyby (S), pravděpodobnosti jejího výskytu (P) a míry schopnosti detekce chyby (D). Pro každé nebezpečí je tak určena přijatelná úroveň, přičemž přijatelné může být i riziko s vysokým stupněm závažnosti (například smrti), pokud je jeho pravděpodobnost velmi nízká. RPN může být rovněž vyjádřeno ve finančních nákladech. Mezi přijatelným rizikem, které nevyžaduje zavedení dodatečných opatření, a nepřijatelným rizikem, které je vyžaduje, můžeme ještě rozlišit odůvodněné riziko, kdy je zavedení dodatečných opatření vhodné a užitečné. FMEA ovšem není schopna odhalit složité poruchy kombinující více důvodů selhání nebo zjistit očekávané intervaly selhání jednotlivých poruch.

Nejpřísnější jsou v Nizozemsku

Následné ověřování můžeme rozdělit na verifikaci a validaci: verifikace zjišťuje, zda jsme udělali správný výrobek, zatímco validace to, zda jsme jej udělali správnou cestou. Analýzu lze graficky vyjádřit například formou tzv. proudového diagramu.
Tzv. programy nezbytných předpokladů (PRPs) zahrnují například i postupy při stahování výrobku a samozřejmě i návrh a vývoj obalu. Je rovněž potřeba zohlednit obvyklé a očekávatelné druhotné využití obalu u spotřebitele (využívání jako transportního obalu apod.), a pokud obal nesplňuje kritéria pro toto druhotné použití, výslovně na to v rámci informací uvedených na obale upozornit. Obecně patří mezi rizika i pouhé neuvedení důležité informace na obale.
Je nutné respektovat legislativní požadavky. Mezi klíčové normy pro výrobce obalů patří například nařízení Evropského parlamentu č. 1935/2004, o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami, nařízení Evropské komise č. 10/2011, o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami ve znění pozdějších předpisů, nebo nařízení Evropské komise č. 282/2008, o recyklovaných plastech určených pro styk s potravinami. V některých případech je nutné či vhodné provést i vlastní experimentální studie. Evropskou Mekkou kvalitářů je podle Dana Jakubce zřejmě Nizozemsko.

Myši mají dozor…

Mezi rizika patří i přítomnost hmyzu či hlodavců ve výrobním provozu. Umístění lapačů hmyzu není dáno zcela striktně, světelné lapače by ale neměly nechtěně lákat do výroby hmyz zvenku. Podobně není pevně stanoveno pokládání návnad a pastí na hlodavce ani nakládání s nimi. Zakázány jsou ovšem od poměrně nedávné doby pasti s lepem a případná likvidace chycených hlodavců musí být humánní. Některé firmy chycené hlodavce prostě vypouštějí do volné přírody mimo areál závodu. Úsměvně na účastníky kurzu působil příklad jednoho nadnárodního producenta mléčných výrobků, podle něhož nesměla být v pastech na myši žádná návnada a myš do pasti měla vlézt prostě proto, že je zvědavá…
Zákazníci, tedy obvykle vlastníci značek, dost často předpisují výrobcům obalů své požadavky na výrobní proces – na základě vlastních zkušeností nebo interních standardů. V některých případech jde o nesplnitelné požadavky, například z hlediska pracovního komfortu, a musí dojít ke kompromisu. Některé obchodní řetězce ovšem začaly auditing rizik u svých dodavatelů využívat jako formu tlaku na další snížení cen formou srážek bonusů za tzv. neshody.

Kontaminace i tam, kde ji nečekáte

V rizicích vzhledem k primárním a sekundárním obalům existuje samozřejmě rozdíl, pro sekundární obaly mohou platit méně přísná kritéria a normy, jako je britská BrC/IoP, to také zohledňují. V praxi ale podle D. Jakubce zejména vzhledem k tlaku zákazníků výrobci obalů, kteří je zároveň plní obsahem, uplatňují zmíněná přísnější kritéria i na sekundární obaly.
Sledovat je potřeba i kontaminaci dalších vstupů, jako je například vzduch, a to tam, kde neslouží jen jako hnací médium, ale přichází do přímého kontaktu s obalem či výrobkem. Čistí-li se vzduch používaný ve výrobě jen zvnějšku na vstupu a mezi čisticím zařízením a jeho konečným užitím jsou rozvody, ty se často dlouhá léta zanášejí, protože jejich vyčištění je velmi obtížné. Výhodnější je proto čistit až u konkrétního místa užití a používat i přímo ve výrobě například separátory maziv ze vzduchu. Nemnoho pozornosti také bývá věnováno případné plísňové kontaminaci palet. Pokud jde o role papíru, je vhodné je rozbalovat až na odvíjecím trhu a prvních zhruba pět vrstev považovat za součást jejího obalu.
Kurz, z jehož programu jsme uvedli jen stručný výběr, měl velmi profesionální úroveň s podrobnými výukovými materiály, poutavou prezentací a mnoha praktickými cvičeními.

Miroslav Dočkal