Jan Čapek, MgA.
produktový designér
www.jancapek.net

Svět balení: Jak jste se vlastně dostal k designu nápojových obalů?

Jan Čapek: Při studiu produktového designu na VŠUP jsem pracoval i pro smíchovskou reklamní agenturu Erpet (nyní FOGI Design), jejímž klientem byly i Karlovarské minerální vody. Agentura tehdy dostala zakázku na exkluzivní obal nové skleněné lahve minerálky Mattoni pro restaurace: v obalu se měla lahev zasílat největším VIP klientům při jejím uvedení na trh. Erpet tehdy tu práci svěřil mně, externistovi. Klient byl trochu v šoku, když jsem navrhl seříznutý elipsoid z pěnového polystyrenu s embosingem loga italského studia Pininfarina, které bylo autorem lahve samotné. Elipsoid měl vnuknout tvary jednak sportovních automobilů, s nimiž je studio Pininfarina nejčastěji spojováno, jednak vejce jako symbolu zrodu něčeho nového. Přes počáteční překvapení návrh nakonec vzali, nechali vyrobit formu za 180 000 Kč a zhruba tisícovou sérii realizovali.
Za rok a půl se mi pak ozvali přímo, zda bych jim nenavrhl novou PET lahev pro Mattoni Sport 0,75 l. Dali mi málo času, ale tři ze čtyř mých návrhů se jim zamlouvaly a jeden se pak v téměř nezměněném provedení v roce 2005 uskutečnil. A dostal jsem na stůl smlouvu na pět let. Pak přišla od roku 2007 na řadu 1,5l PET lahev Mattoni, v roce 2008 Magnesia, redesign Aquily Aquagym, v roce 2009 ledový čaj Poděbradky Sunday Natea, voda Aquila Aqualinea, čaj Aquila Tea.m… A přidali se další klienti, jako např. Prazdroj (tedy SAB Miller) a Kofola s lahví Outdoor 1,25 l.
V Karlovarských minerálních vodách jsem tehdy zřejmě díky tomu, že jde o italskou rodinnou firmu, cítil větší nadhled než ve firmách s kaskádami manažerů. Vybrali si mě bez výběrového řízení, nad mými návrhy nepořádali focus groups s lidmi z ulice a schvalovali to, co se líbilo jim samotným. Zajímá mě samozřejmě každá reakce na mou práci, ale záleží na tom, jak velkou důležitost jí bude zákazník přikládat. Záleží na způsobu kladení otázek i na tom, jak se pak pracuje se získanými daty.

SB: Můžete blíže popsat specifiku práce na PET lahvích a problémy s ní spojené?

J. Č.: Navrhnout velkou PET lahev pro Mattoni mi třeba trvalo déle než menší Mattoni Sport, asi rok. Hlavně kvůli větším tlakům sycené vody při větší velikosti lahve. Musel jsem se vejít do 32g hmotnosti, tedy snížit váhu o čtvrtinu, pevnost lahve jsem přitom ještě zvýšil. Stabilitu na výrobní lince jsem zajistil dvěma zpevňujícími prstenci, aby se při obvyklé rychlosti linky mohly lahve opírat jedna o druhou v obou místech. Změnil jsem také dno, které se do té doby používalo unifikovaně bez ohledu na design zbytku lahve, vytvořil jsem tak nepřerušenou siluetu lahve a odlehčil ji. U „Sportky“, která je dnes mimochodem součástí stálé expozice Muzea designu plastu v anglickém Bournemouthu, jsem podtrhl ergonomii zdůrazněním úchopových zón a dynamiku asymetrickým tvarem. Nové dno i asymetrický úchop jsem později použil i u Magnesie, v kombinaci s dvojitým švem.
Kofolu Outdoor jsem navrhl s výstupky ve tvaru ostnů (pyramid). Mou původní inspirací zde byly vrcholky hor, ale výsledek asociuje i punkový a metalový design, středověké zbraně, masážní pomůcky a spektrum dalších možných výkladů. Tvarový design dnešních PET je často nijaký, bezpohlavní, a to se myslím o této lahvi opravdu říci nedá…
Člověk se v designu chytá toho, čeho lze, aby výsledek tvořil ucelenou rodinu, a to i v případě, že k dané značce existují jak skleněné, tak PET lahve. Málokdy zní zadání udělat něco úplně jinak, než to vypadalo dříve a než vypadají další výrobky dané firmy. Snažím se vystihnout podstatu značky, zvláště pokud jde o její klíčový výrobek. Při návrhu PET lahve musíte potlačit své ego a navrhovat věci co nejjednodušeji, brát ohled třeba na to, že vyfukování bude probíhat rychlostí třeba až 30 000 PET lahví za hodinu. Model se tvoří z různých materiálů, z finálního to v první fázi ani nejde. Po technologických zkouškách pilotní formy tvar dále upravuji, zjišťujeme například, které části se nedofukují. Zákazníkům také často dodávám 3D vizualizace na plakáty.
Zejména v posledních dvou letech cítím velký tlak zákazníků na váhu PET lahve, razantně se odlehčuje. Vynucuje si to změny tvaru, ale přitom se musí vymýšlet stále zajímavější tvary, aby byl výrobek prodejný, a tyto dvě věci jdou trochu proti sobě. Ale je to tak správně – proč by na jednorázovém obalu mělo být více materiálu, než je nezbytně potřeba? Lidé jsou v tomto ohledu trochu pokrytečtí: na jedné straně volají po ekologičtějších obalech a kritizují PET, který není ani zdaleka nejhorším obalovým materiálem, na druhé straně při každém změkčení a zeslabení třeba PET lahve Mattonky přicházely rozhořčené reakce, jak je nová petka nekvalitní. Někdy se mi zdá, že by všichni chtěli mít lahve jako Coca-Cola – ta má ale lahve dvakrát těžší než ostatní výrobci, jak je ostatně v USA zvykem, dobře si pamatuji třeba na dvojité sáčky v obchodních domech.
Ze své předchozí práce mám zkušenosti i s tvrdými vstřikovanými plasty. Čím více materiálů procházím, tím víc zjišťuji, že jsou si hodně podobné: musíte si dávat pozor na víceméně stejné věci, všude je například problémem udělat rovnou plochu, podobná práce je s formami a úhly v nich. V PET je to asi nejtěžší, záleží na každém gramu a mililitru. Řekl bych, že zde existuje 80 % technologických omezení a do zbytku se musí vejít všechno ostatní.

SB: Neomezujete se ale jenom na PET… Co nápojové sklo?

J. Č.: V roce 2007 jsem vyhrál výběrové řízení pro Plzeňský Prazdroj, v PET jsem udělal Radegast, Prazdroj Primus, Gambrinus, Kozel světlý a 11stupňový. V roce 2009 jsem pak navrhl skleněné půllitry Kozel a Radegast, později ještě Gambrinus. Kozel jsem například stylizoval do tvaru pivního soudku s uchem ve tvaru ocasu. Reklamní agentura Euro RSCG tehdy dokonce vyrobila televizní klip, ve kterém jsem vystupoval se svým otcem. Ovšem pivní kultura je – i ve srovnání například s minerálkami nebo čaji – hodně tvarově konzervativní, ve skle i v PET. Paradoxně například Šotolovy a Brabcovy pivní půllitry z 60. a 70. let byly mnohem méně „retro“ než dnešní, využívaly tehdy dokonale principů optiky a technologie skla i soudobý geometrický čočkový dekor a v mnohatisícových sériích se masivně vyvážely do světa. České lisované sklo a porcelán z té doby sbírám, zejména vázy.

SB: Nejste tedy jen nápojovým či obalovým designérem…

J. Č.: Přestože se nápojovému designu věnuji sedm let a převážně mě živí, nepovažuji se v první řadě za obalového designéra. Na střední škole ve svém rodném Turnově jsem vystudoval broušení a rytí drahých kamenů, dva roky jsem se tím na Manhattanu živil, pracovali jsme například pro Tiffany s kameny v hodnotě tří set tisíc dolarů… Později jsem v designovém centru Electroluxu v italském Pordenone další dva roky navrhoval pračky, ledničky a další elektrospotřebiče pro Electrolux, AEG i Zanussi. (Zde jsem také začal pracovat se softwarem Autodesk Alias Design, který používám i k návrhům lahví.) Doma jsem navrhoval – a stále navrhuji – také nábytek, umyvadla, křesla, svítidla a další předměty, od roku 2005 pod hlavičkou svého studia Jan Čapek Design.
K designu jsem se vlastně dostával docela oklikou, po návratu do Čech z brusírny jsem ještě dva roky studoval porcelán a keramiku na ústecké UJEP a později na VŠUP původně kov a šperk. Takže jsem oborů prošel víc a pro designéra je to myslím dobře, máte širší přehled po technologiích i materiálech.

SB: Co nového v českém designu nápojových obalů chystáte a co v něm naopak postrádáte?

J. Č.: Novinku vám prozradit nemohu, to by ze mě klient asi neměl radost. Nechte se překvapit, najevo by měla vyjít snad v létě. A druhá část otázky? V nápojovém i jiném designu by mohly hrát větší roli tvarové asociace: klidně třeba dívčích zadnic, což vás asi napadne u mé vázy Pin Up. Výrobci se dnes ale bojí už jen toho, aby ucho sklenice nevypadalo jako klika apod. Pokud bych jim měl tedy něco vzkázat, pak by to bylo zřejmě: Nebojte se asociací!