CFTA, „federální“ flexotisková odborná skupina při Společnosti tisku, uspořádala 27. dubna v budově České vědeckotechnické společnosti v Praze mezinárodní konferenci pod názvem Koncepce nových tiskových jednotek. O práci Společnosti tisku a CFTA v uplynulém roce a výhledu na rok příští promluvili v úvodu předseda Společnosti tisku Vladimír Lukeš a předseda CFTA Vladimír Bourek.

Předseda CFTA si posteskl nad nízkou účastí zájemců o jarní a podzimní kurzy flexotisku na vlnitou lepenku, konající se na pardubické katedře polygrafie. Jeden z kurzů se dokonce pro nízkou účast vůbec nekonal. Kurzy budou od září doplněny o praktickou část. Negativní je rovněž klesající zájem firem o členství v CFTA.

Jaké jsou dnešní flexotiskové stroje?
Po nepříliš optimistickém úvodu přišly na řadu odborné přednášky. Miroslav Děkanovský z táborského Flexoservisu podal výborný úvod do problematiky tiskových agregátů flexotiskových strojů, který po všech stránkách překročil toto vymezení a lze jej považovat za nejlepší přednášku celé akce. Věnoval se pouze strojům s orbitálními válci, ale většina z jeho postřehů platí i pro liniové a tandemové stroje.
Kromě vývoje tiskových agregátů rostla v minulých letech i úroveň dalších agregátů: inspekčních videosystémů, zařízení pro úpravu potiskovaných materiálů (korón) či viskozimetrů. Vyvíjely se tiskové a rastrové válce i raklové komory.
Zlomem v konstrukci tiskových jednotek se stalo zavedení přímého pohonu válců tiskových agregátů. Začátek období přímého pohonu jednotlivých os tiskových válců u strojů s centrálním protitlakovým válcem a přímého pohonu jednotlivých tiskových jednotek u liniových strojů můžeme klást do přelomu tisíciletí.
Dnes se již vývojová pracoviště výrobců tiskových strojů nesoustřeďují ani tak na další vývoj tiskových agregátů, jako spíše na optimální využití jejich již dosažených vlastností. Gearless revoluce odstranila jeden z hlavních zdrojů vibrací tiskových jednotek, náklady na ozubená kola, zjednodušila mechanickou část celé tiskové jednotky a otevřela prostor pro užití sofistikovaných systémů pro nastavení a řízení soutisku. Odstranila také „lidovou tvořivost“ tiskařů při napojování ozubených kol, kdy rozdíl mezi sklonem jejich zubů někdy činil i 10 stupňů.
Před dvaceti lety měly stroje v průměru šest jednotek, ještě dříve čtyři jednotky. Dnes mají osm, ale pomalu se přechází na deset jednotek, a dodávají se už i stroje s dvanácti jednotkami a centrálním protitlakem. To ale stroj zdražuje. Lze proto zaregistrovat i snahu výrobců prosazovat i stroje s menším počtem jednotek, konkrétně sedmibarvový tisk. V osmibarvovém tisku se první, čtvrtá, pátá a osmá jednotka při přistavování pohybují téměř po tečně protitlaku.
Miroslav Děkanovský vyjádřil pochybnost, zda to výrobci zohledňují v přítlaku. Čtyři tiskové jednotky nad sebou už produkují značné vibrace. Výrobci se snaží vyvíjet sleevy tlumící vibrace a potáhnout je samolepicím povrchem, který udrží tiskovou formu. Patrná je snaha o univerzální sady rastrových válců; úkol přidat barvu na sebe berou rastrové válce.
V seřízení a průběžném řízení soutisku a přítlaku existují podle slov přednášejícího dva přístupy: na základě již vytištěného vzoru anebo předběžným sejmutím parametrů pro přítlak, kdy jsou údaje o parametrech uloženy na čipu a seřizuje se automaticky. On sám dává přednost řešení, které umožňuje vložit návleky do stroje a nic už nekontrolovat.
Jaké jsou tedy základní rysy současné flexotiskové jednotky či stroje? Jde buď o jednotku s přímým pohonem os válců tiskové jednotky využívající na tiskové ose návleky s gravírovaným tiskovým motivem, nebo jsou tiskové desky na návlek montovány klasicky. Návleky jsou užity také jako nosiče rastru. Suporty s uložením tiskového a rastrového válce mohou pojíždět po temperovaných plochách bočnic stroje.
Tisk probíhá proti temperovanému protitlakovému válci. Zabarvování rastru je zajištěno uzavřenou raklovou komorou. Taková tisková jednotka je součástí stroje disponujícího řadou dalších doplňujících systémů a je schopna pracovat tiskovou rychlostí 600 až 800 m/min.

HQPP tisk – kvalita s nízkým odpadem
André Göpfert ze společnosti Göpfert Maschinen z německého Wiesentheidu se ve své přednášce State of the art – úroveň kvality v přímém potisku vlnité lepenky věnoval zejména vysoce kvalitnímu postprintu (HQPP) a podmínkám jeho uskutečnitelnosti. Představil zařízení Göpfert pro zpracování vlnité lepenky se zmíněnou technologií.
Stroj s technologií HQPP si nedávno pořídil všetatský závod společnosti THIMM Packaging. Mezi jeho hlavní přednosti patří jemnost rastru až do 60 l/cm a možnost lakování. Stroj umožňuje tisknout až šesti barvami včetně laku. Součástí stroje je i sušicí zařízení umožňující lakovat také křídové krycí papíry. Infračervené sušení je plynule regulovatelné jak celoplošně, tak parciálně. Každý přířez je na nakladači automaticky zarovnán. Kontrolní kamery porovnávají tisk a přesnost soutisku přířezů se stanovenou předlohou a chybné přířezy automaticky vytřídí. Konstantní viskozity a intenzity barev během celé zakázky je dosaženo temperováním barevníků. Ještě za chodu stroje lze aktuálně nevyužívané barevníky nastavit na novou zakázku, rastrové válce lze vyměnit do tří minut. Vhodným využitím technologie HQPP je například potisk prodejních obalů typu SRP (shelf ready packaging). V HQPP tisku už po páté otáčce stroje získáváme dobrou kvalitu tisku, odpad činí 5–15 raportů (1,5–9 m). Technologie disponuje okamžitou korekcí registru – přítlaku na každé barvě.

Etiketové rotačky Edale a Dotrix Modular
Bernard Grob ze společnosti Edale z britského Hampshiru hovořil o speciálních aplikacích v úzkorotačním tisku: od samolepicích a inteligentních bezpečnostních etiket přes obalové aplikace z vícevrstvých laminátů až po hliník. Zabýval se rovněž možnostmi digitálního tisku a off-line aplikacemi zušlechťování a finishingu. Představil flexotiskové stroje Alpha Multi a Gamma i speciální zušlechťovací zařízení Lambda, nový stroj FL-350 z bruselského LabelExpa.
Edale působí na trhu od 20. let minulého století, v 50. letech vyrobila první etiketovou rotačku. Čtyři pětiny strojů jsou určeny na specifické (niche) trhy, tedy vysoce specializované trhy s poměrně malou poptávkou. Specializují se rovněž na stroje pro RFID aplikace.
UV flexo má na rozdíl od dalších klasických technologií minimum proměnných a nastavení. Jde pouze o nastavení registru, nárůstu bodu a barevné denzity, zatímco u klasického flexa jde i o nastavení stírací rakle, rovnováhy rozpouštědlo/voda apod.
Jörg Immenroth ze společnosti AGFA Graphics mluvil zejména o hybridním UV inkjetovém stroji Agfa Dotrix Modular. Představil možnosti využití UV inkjetu při tisku POP materiálů. Modular s kombinovanými flexotiskovými a digitálními UV inkjetovými jednotkami lze velice rychle nastavit na výrobu digitálních obalů, například při sezonním poklesu zájmu o zboží, jako je zmrzlina. Hranice efektivity dig
itálního tisku na tomto stroji je zhruba na 3500 m² v zakázce.

Úspěšný boj Combatu
Giorgio Deliziosi ze společnosti Nuova Gidue z italského Tavarnuzze představil svou mateřskou firmu, významného dodavatele především úzkorotačních strojů a linek s kombinovanými jednotkami (flexotisk, ofset, sítotisk, digitální tisk). Představil rovněž nové tiskové stroje SHORT Combat s tiskovými válci a MASTER Combat s tiskovými sleevy. Oba stroje mají stejnou regulaci teploty, elektroniku a strukturu pohonu s plným řízením servopohony. Podle výrobce jde o jediné stroje na trhu, které jsou schopny tisknout neomezeně, na nepodporované substráty včetně PE, při použití barev jak UV tvrditelných, tak na vodní bázi. U obou strojů jsou k dispozici krátké, dlouhé a extra dlouhé dráhy potiskovaných materiálů s poháněnými chlazenými bubny. V porovnání s předchozími Combaty zaznamenali zákazníci snížení odpadu až o 80 % a zvýšení produktivity až na 200 %. Tyto stroje (podobně jako stroje řad S-Combat, F-Combat, E-Combat a Xpannd) používají jako novinku systém SnowBall. Ten je založen na jednoduché průlomové myšlence: navíjecí hřídel odpadové matrice se pohybuje na vodorovném vodicím prvku, který začíná od odvíjecí hřídele. Vzdálenost od bodu odvíjení k navíječi je extrémně krátká (160 mm) a nemění se v závislosti na změně průměru cívky. Průměr kotouče odpadové matrice roste, navíjecí hřídel bočně klouže a zachovává neustálý kontakt mezi bodem navíjení a odvíjecí hřídelí. Jde o obdobný proces jako u nabalující se sněhové koule: i když je větší a větší, kontaktní místo na zemi je stále stejné. Zavádění pásu netrvá déle než 15 sekund s jakoukoliv matricí. Není zde žádná proměnná v tahu v rámci role odpadové matrice vůči napětí navíjecí hřídele. Tlak cívky na kontaktní bod je rovnoměrný, regulovaný a stálý, takže vzniká dokonale kulatá a pravidelná cívka odpadní matrice při všech typech tvarů výseku. To vede ke 30% zvýšení rychlosti odvíjení a převíjení odpadu na každém vysekávaném tvaru, o více než 50 % na středně obtížných a až o 200 % u velmi složitých tvarů.
Další novinkou je inspekční systém Print Tutor založený na inteligentní kameře s vysokým rozlišením, podobné kamerám využívaným na dálnici při čtení SPZ aut. Kamera je umístěna za každou tiskovou jednotkou na vodicím prvku se servopohonem, který pojíždí příčně nad potiskovaným materiálem. PrintTutor automaticky řídí stranový a obvodový registr, různá obsluha bude pracovat se stejnou přesností registru. Ve verzi Plus je tento systém schopen monitorovat případný nadměrný či nedostatečný přítlak pro tisk a lakování pomocí značky registru, umožňuje automatické přenastavení registru a tiskového přítlaku.
Konference se zúčastnily zhruba čtyři desítky odborníků, pro které byl zajištěn i překlad cizojazyčných přednášek do sluchátek, bohužel bylo trochu patrné, že překladatelky se příliš nevyznají v oboru.

Miroslav Dočkal