V časopisu Svět balení č. 6 z roku 2010 byla na stránkách 18–20 popsána náročná procedura kolem legislativy plastů pro styk s potravinami. Od zpracování tohoto příspěvku došlo k významné změně, když 14. 1. 2011 podepsal předseda Evropské komise J. M. Barroso nařízení komise (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.

Rozsáhlý 89stránkový dokument byl publikován v češtině 15. 1. 2011 v Úredním věstníku EU s platností počínající 20. dnem od data publikace. Nařízení se použije ode dne 1. 5. 2011 s tím, že ustanovení některých článků se použijí později.

Nová, přímo použitelná forma
V úvodní části nařízení č. 10/2011 jsou uvedeny důvody tohoto kroku. Především se potvrzuje platnost nařízení EP a Rady ES č. 1935/2004 z 27. 10. 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. V návaznosti na článek 5 tohoto nařízení se ruší směrnice Komise 2002/72/ES ze dne 6. 8. 2002, která byla šestkrát podstatně změněna, a dále směrnice 80/590/EHS a 89/109/EHS.
Nové nařízení č. 10/2011 má formu přímo použitelnou ve všech státech EU, aniž by byla potřebná 12měsíční transpozice do vnitrostátních právních předpisů. Dřívější směrnice nepokrývaly inovované plasty, např. v kombinaci s dalšími materiály v takzvaných vícevrstvých materiálech a předmětech. Je povoleno, aby u materiálů a předmětů z plastů, které jsou potištěné, opatřené povrchovou úpravou nebo spojené adhezivními látkami, vrstva tvořená potiskem, povrchovou úpravou nebo adhezivními látkami obsahovala kromě látek povolených na úrovni EU pro plasty i další látky. Tyto vrstvy mohou podléhat dalším předpisům EU nebo jednotlivých členských států.
Dosud nebyly stanoveny žádné předpisy na úrovni EU pro posuzování rizika a používání barviv v plastech. Jejich používání by proto mělo i nadále podléhat vnitrostátním právním předpisům. V pozdější fázi by situace měla být znovu posouzena. Do působení tohoto nařízení nespadají polymery typu iontoměničové pryskyřice, pryže a silikony.
Protože plasty s molekulovou hmotností nad 1000 nemohou být vstřebány do těla, je potenciální zdravotní riziko polymerů minimální. Riziko však hrozí u monomerů a oligomerů, které mohou migrovat do potravin. Totéž se týká nečistot a předpokládaných reakčních a rozkladných produktů v plastech. Posouzení rizika těchto látek prováděné Evropským úradem pro bezpečnost potravin by mělo zahrnovat potenciální registraci za nejhorších předvídatelných podmínek použití a toxicitu.

Používat lze i nadále jen povolené látky
Nadále platí, že je možné používat pouze suroviny dle přílohy č. I – Látky. Rozsáhlá příloha má tyto části:
a) Seznam Unie povolených monomerů, jiných výchozích látek, makromolekul získaných fermentací, přídavných látek pro výrobu polymerů.
b) Skupinová omezení látek.
c) Poznámky týkající se ověření shody.
d) Podrobné specifikace látek.

Při výrobě polymerů jsou používány různé látky pro zahájení polymerizační reakce, jako jsou katalyzátory, a pro kontrolu polymerizační reakce, jako jsou činidla pro transfer, růst nebo zastavení řetězce. Tyto pomocné látky pro polymerizaci jsou používány v nepatrných množstvích a nemají v konečném polymeru zůstat. Proto by v této chvíli neměly podléhat postupu schvalování na úrovni EU. Jakékoli potenciální zdravotní riziko u konečného materiálu nebo předmětu plynoucí z jejich používání by měl posoudit výrobce v souladu s mezinárodně uznávanými vědeckými zásadami posuzování rizika.
Látky, které jsou na prozatímním seznamu a u nichž nebylo dosud přijato rozhodnutí o jejich povolení na úrovni EU, je možné používat v souladu s vnitrostátními předpisy do doby rozhodnutí ohledně jejich zařazení do seznamu unie.

Nové látky, nové vlastnosti, nová rizika
Nové technologie umožňují výrobu látek o velikosti částic, jež vykazují chemické a fyzikální vlastnosti, které se značně liší od částic většího rozsahu, například nanočástice. Tyto odlišné vlastnosti mohou vést k odlišným toxikologickým vlastnostem, a proto by měl úrad tyto látky, pokud jde o jejich rizikovost, posuzovat jednotlivě, dokud nebude o příslušné nové technologii známo více informací. Proto by mělo být upřesněno, že povolení, která se zakládají na posouzení rizika částic obvyklé velikosti určité látky, nezahrnují vyráběné nanočástice.
V posledních letech jsou vyvíjeny materiály pro styk s potravinami, jež se skládají ne z jednoho plastu, ale až z patnácti různých plastových vrstev, které mají zajistit optimální funkčnost a ochranu potravin a zároveň snížit odpad z obalů. V takovém vícevrstvém plastovém materiálu nebo předmětu z více materiálů mohou být vrstvy odděleny od potraviny funkční bariérou. Tuto bariéru tvoří vrstva v materiálech nebo předmětech určených pro styk s potravinami, která brání migraci látek za tuto bariéru do potravin. Za funkční bariérou mohou být použity i nepovolené látky, pokud splňují určitá kritéria a jejich migrace nepřekračuje daný limit detekce.

Testování
Krátká příloha II nařízení č. 10/2011 omezuje maximálně přípustné hodnoty uvolňování vyjmenovaných látek do potravin nebo simulantů. Ve vlastním nařízení jsou pak podrobně uvedeny zásady pro stanovení migrací látek z plastů do potravin nebo simulantů s odkazy na příslušné analytické metody. Příloha III obsahuje tyto části:
a) Simulanty potravin.
b) Obecné určení simulantů pro různé potraviny.
c) Zvláštní určení simulantů pro potraviny za úcelem zkoušek migrace u materiálů a předmětů, které ještě nejsou ve styku s potravinami.
d) Určení simulantů potravin pro zkoušky celkové migrace.

Prohlášení o shodě
Důležité opatření se týká prohlášení o shodě, podle něhož pokud je u podniků (výrobců plastů) vydáváno v souladu se směrnicí 2002/72/ES a pokud nedošlo ve výrobě k podstatným změnám ve vztahu k migraci nebo pokud nejsou k dispozici nové vědecké údaje, není nutno toto prohlášení aktualizovat ještě pět let po přijetí tohoto nařízení.
Příloha č. IV nařízení o prohlášení o shodě má devět bodů. Zkoušky shody jsou přílohou V nařízení a obsahují tyto kapitoly:
a) Zkoušky specifické migrace u materiálů a předmětů, které jsou již ve styku s potravinami.
b) Zkoušky specifické migrace u materiálů a předmětů, které ještě nejsou ve styku s potravinami.
c) Zkoušky celkové migrace.
d) Korekční faktory používané při srovnání výsledků zkoušek migrace s migračními limity.

Nezbytnou součástí nařízení jsou i definice (článek 3) a srovnávací tabulka jednotlivých článků a příloh nařízení se zrušenými směrnicemi 2002/72/ES, 93/8/EHS a 97/48/S.
Nové nařízení se jeví jako přínosné k bezpečnějšímu používání plastů pro styk s potravinami.

František Vörös
konzultant Sdružení EPS
ČR