Jak získat etikety různých tvarů z archu nebo role potištěného papíru či plastu? Nejznámější řešení jsou dvě: klasický výsek s raznicí pro větší a řezací plotr pro menší náklady. Je zde ale ještě jedno řešení, nejvýkonnější a vhodné zvláště pro etikety určené pro mokré lepení: protláčecí stroje čili protlačovačky.

S protlačováním se setkáme v mnoha průmyslových odvětvích, zejména pokud jde o protlačování kovů. Protlačovačky etiket jsou dimenzovány obvykle na papír a plasty. Na technologických veletrzích je poznáte velmi snadno podle prodlouženého „chobotu“.
Podle čeho se protlačovačky člení? Zásadním parametrem jsou rozměry protlačovaných etiket, maximální tlak používaný k protlačování, minimální a maximální plošná hmotnost i tloušťka vysekávaných etiket a škála zpracovávaných materiálů, mezi něž může patřit i kůže či hliníkové fólie.
Protlačovačky nejsou určeny pouze k výrobě papírových či plastových etiket, mohou doplňkově nebo i jako svůj hlavní výrobní program vyrábět třeba hrací a další karty se zakulacenými rohy nebo být používány s úspěchem k trojřezu sešitů a knižních bloků s libovolně zakulacenými rohy či obecně nejrůznějších tvarů. Kromě etiket pro mokré lepení, které se protlačují nejčastěji, lze takto zhotovovat samozřejmě i samolepicí etikety.

Miliony etiket za směnu
Základním rozdílem, který odlišuje protlačovačky od výseku i řezacího plotru a vede k jejich vyšší produktivitě, je schopnost protlačit (můžeme ale také říci vyseknout či vyřezat) celý stoh etiket o výšce např. 15 cm najednou, nikoliv pouze jeden arch či malou část odvinuté role. Toto protlačení nazýváme zdvihem a stroj je schopen těchto zdvihů či také taktů učinit během minuty i dvacet. Je ovšem potřeba říci, že na rozdíl od výseku či plotru nepracuje na profilu protlačovačka s celým archem, ale obvykle jen s etiketami nahrubo předřezanými na řezačce po jedné, maximálně po dvou či výjimečně několika málo kusech. Přesto je celý proces velmi produktivní: za osmihodinovou směnu lze protlačit i několik milionů etiket!
K vytvoření tlaku nutného k protlačování je obvykle použit vzduchový kompresor. Tlak se pohybuje zhruba od 10 do 100 kN (kilonewtonů) podle výrobce, modelu a jeho zamýšleného nasazení. Horní hranice gramáže materiálu je obvykle 500 g/m². Bezpečnost práce je podobně jako u řezaček papíru zajištěna u lepších modelů světelnou závorou, infraclonou, která kromě vyšší bezpečnosti zvyšuje také produktivitu vůči modelům s mechanickou závorou až o třetinu. Produktivitu protlačovačky lze výrazně zvýšit zapojením do linky s pásovým dopravníkem na odřezky, díky kterému není nutné tyto zbytky odstraňovat z protlačených etiket a linka může jet prakticky nonstop.
Protlačovačka podobně jako výsek potřebuje raznici. Majitel protlačovačky může vlastnit více raznic a obměňovat je: výměna a nastavení nové raznice zaberou kolem čtvrthodiny. Raznice lze kromě běžné řezné oceli vyrábět i z několika speciálních slitin. U nich však výrobci protlačovaček nejsou někdy schopni zajistit přebrušování, k němuž se musí tyto raznice zasílat výrobci dané oceli. Při přebrušování by nemělo docházet k vyštípání rohů a přebrousit by se měly zároveň i rozřezávací nože. Majitelé protlačovacích raznic si často pořizují jejich brusku, aby se u větších zakázek vyhnuli nutnosti mít raznice dvakrát kvůli čekání na přebroušení. Raznice se dodávají obvykle do 14 dnů a podle materiálu, pro jehož protlačování budou určeny, se vyrábějí z různých druhů oceli: běžné oceli, HSS nebo HM oceli a kombinací hliníku s nimi.
Protlačovačku lze doplnit protitlakovým zařízením čili protitlakem, obvykle pneumatickým. Ten funguje jako opora protlačovanému materiálu, a umožňuje proto zpracování materiálů typu ubrousků o velmi nízké gramáži (např. již od 15 g/m²) nebo pružných tenkých materiálů typu PP či PE fólií o tloušťce pod 0,05 mm (jako jsou in-mould etikety), dobře se hodí také pro výrobu etikety s jednostranným potiskem. Používá se rovněž při protlačování etiket větších rozměrů, protože umožňuje zvětšit velikost používané raznice, a obecně v případech, kdy potřebujeme maximální přesnost při protlačování. Nevýhodou jeho použití je snížení výkonu stroje až o polovinu.

Česká špičková kvalita za třetinu
Výrobců protlačovaček není příliš mnoho, v Evropě bychom je mohli spočítat na prstech jedné ruky. K těm hlavním patří německá firma Gerhard Busch a italská Dr. Massimo Lombardi. Z německy mluvících zemí jsou to ještě firmy Blumer (například model DG 18) a Schneider (Senator 260). Chorvatské Magraf HP-80 vyrobí kolem 800 000 etiket za hodinu. Z výrobců ze zbytku světa jmenujme Orto OOO Novosibirsk s protlačovačkami PGV (rychlost 360 000 etiket za hodinu s tolerancí 0,15 mm) a tureckou firmu Hamba – Teko Aluminyum ze Sanayi.
Jako v ostatních technologických oborech i zde mohutně útočí Čína. Její výrobky sice dosahují spíše jen střední produktivity, nejsou příliš flexibilní ani extrémně přesné a dovozní firmy musí často technicky upravovat jejich (zejména bezpečnostní) charakteristiky, ale v těchto parametrech se rychle zlepšují, a jejich cena přesto zůstává velmi zajímavá. Jmenujme například výrobce Ruian Ruize, Wenzhou Kingsun, Zhejiang Fengming nebo Yiwu Innovo Printing, všeobecně s dovětkem „Machinery“.
V Česku vyrábí protlačovačky ve stejné kvalitě jako špičkoví výrobci Busch a Lombardi a za zhruba třetinovou cenu malá moravská firma Bova plus v Olomučanech, do zahraničí je vyváží společnost Strati.

Miroslav Dočkal