Jedna z marketingových definic dobrého obalu zní: „Obal musí chránit to, co prodává, a prodávat to, co chrání.“ (Baker) Dobré balení musí chránit potraviny před teplem, chladem, vysycháním, vlhkostí, nárazy, špínou a škodlivinami. Chceme-li aplikovat plasty pro styk s potravinami, musíme respektovat nařízení EP a Rady ES č. 1935/2004 z 27. 10. 2004.

V rozvojových zemích, kde balení potravin nedoznalo úrovně rozvinutých zemí, se až 50 % potravin znehodnotí cestou od zemědělce k zákazníkovi. V zemích s rozvinutým systémem balení se při tomto procesu znehodnotí pouze 1 – 2 % potravin. Pro tyto účely se spotřebovává v Evropě 10 milionů tun obalových materiálů.
Podle Státního zdravotního ústavu v Praze patří do kategorie výrobků určených pro styk s potravinami všechny materiály a předměty, které záměrně přicházejí do styku s potravinami, potravinovými surovinami a pokrmy během celého výrobního procesu, včetně jejich odměřování, balení, skladování, přepravy a podávání.

Jedná se o:

• obalové prostředky všeho druhu (obalové fólie, kelímky a jiné nádoby, konzervové obaly, víčka a uzávěry);
• části potravinářských strojů a jiných potravinářských zařízení, které přicházejí do styku s potravinami;
• nádoby, náčiní a jiné pomůcky z polymerních materiálů, papíru, korku, skla, keramiky, porcelánu, smaltů, kovů a slitin;
• laky a povrchové úpravy kovových nebo dřevěných regálů či jiných částí nábytku, v němž jsou skladovány nebo i převáženy veškeré nebalené potraviny;
• pečicí plechy, včetně jejich antiadhezních úprav;
• zařízení provozoven společného stravování;
• kuchyňské spotřebiče (např. mixéry, šlehače, kávovary, varné konvice), nápojové automaty atd.

Plasty pro styk s potravinami
Obalové materiály tvoří kolem 3 % pevných odpadů. Přitom jich je ročně 60 % využito recyklováním nebo energeticky. Z energetického hlediska se v Evropě na výrobu plastů spotřebovávají 4 % fosilních paliv, na výrobu plastů pro obaly pak kolem 1,5 %.
Pro plasty určené pro styk s potravinami platí nařízení EP a Rady ES č. 1935/2004 z 27. 10. 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami – www.europa. eu/food.
Harmonizace legislativy materiálů pro styk s potravinami v rámci EU splňuje dva hlavní cíle:

• ochranu zdraví zákazníků,
• odstranění technických barier v obchodu.

 
Článek 3 nařízení č. 1935/2004 předepisuje, že materiály a předměty pro styk s potravinami musí být vyrobeny v souladu se správnou výrobní praxí tak, aby za obvyklých nebo předvídatelných podmínek použití neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla:

• ohrozit zdraví lidí,
• způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin,
• způsobit zhoršení organoleptických vlastností potravin.

I použité plasty tedy musí být dostatečně stabilní, aby se zabránilo přechodu látek do potravin v množství, která by mohla ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin nebo zhoršení jejich organoleptických vlastností. Tento přechod látek se nazývá migrace. Za limitní, tj. nepřekročitelné hodnoty byly pro plasty stanoveny:

• celkový migrační limit (OML) – 60 miligramů látky na 1 kg potraviny pro všechny látky, které mohou migrovat do potraviny,
• specifický migrační limit (SML) – pro individuální látky je stanoven jako akceptovatelný nebo tolerovatelný denní příjem. Počítá se jako maximum, které sní osoba o hmotnosti 60 kg pozřením 1 kg potraviny balené v příslušném plastu.

EFSA a ti druzí
Výše uvedeným nařízením EP a Rady ES byl zřízen Evropský úřad pro bezpečnost potravin – EFSA se sídlem v Parmě (Itálie) – www.efsa.europe.eu. Tato organizace je zodpovědná za veškerou agendu a harmonizaci evropských a vnitrostátních předpisů v oblasti bezpečnosti potravin. Jedná se o nezávislou vysoce odbornou organizaci, která je sice financována z prostředků EU, ale pracuje nezávisle na orgánech EU. Partnerem pro spolupráci s touto organizací za Českou republiku je Státní zdravotní ústav – www. szu.cr.
Oficiální seznam spolupracujících institucí, které jsou aktivní v oblasti plastů pro styk s potravinami, je následující:

• CEFIC Brusel a jeho komise FCA pro aditiva pro styk s potravinami,
• PlasticsEurope Brusel a jeho komise pro styk plastů s potravinami,
• EFBW Brusel – evropská federace výrobců balené vody,
• EPFMA Brusel – evropská asociace polyvinylových fólií,
• EuCIA Brusel – evropská asociace průmyslu kompozitů,
• EuPC Brusel – evropská asociace zpracovatelů plastů,
• Flexible Packaging Europe Düsseldorf,
• EuPR Brusel – evropská asociace recyklářů plastů,
• PETCORE Brusel – evropská asociace recyklářů PET lahví,
• EFPA Brusel – evropská asociace pro servis při balení potravin,
• EUROPEN Brusel – evropská asociace pro balení a životní prostředí.

Všechny tyto organizace a národní instituce spolupracovaly a spolupracují při vydávání a novelizaci nařízení 2002/72/EC. Jedná se o tzv. pozitivní seznam látek www.schp. cz – lišta plasty (z 5. 8. 2008), které mohou být obsaženy za stanovených podmínek v plastu pro styk s potravinami. V příloze je uvedena poslední pracovní verze tohoto dokumentu z 10. 4. 2008, která obsahuje i sedm doplňků, tj. i 146 dodatečně přiřazených látek.

Správná výrobní praxe v dokumentech
„Správná výrobní praxe“ pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami je vymezena nařízením EU č. 2023/2006 následovně:
Správnou výrobní praxí se rozumí taková hlediska zabezpečení jakosti, která zajistí, že materiály a předměty se soustavně vyrábějí a kontrolují tak, aby se zajistil soulad s pravidly, která se na ně vztahují, a s normami jakosti přiměřenými jejich zamýšlenému použití a aby neohrožovaly lidské zdraví nebo nezpůsobovaly nepřijatelnou změnu ve složení potravin nebo nezpůsobovaly zhoršení organoleptických vlastností. Pro výrobce polymerních plastů pro styk s potravinami je dále předepsána rozhodnutím 2007/19/EC tzv. podpůrná dokumentace v následujícím členění:

• dokumentace o přísadách použitých při výrobě monomery, aditiva, pomocné látky a prostředky pro p
  olymeraci, ostatní látky, např. barviva,
• dokumentace o posouzení složení,
• dokumentace o posouzení migrujících látek,
• dokumentace o opatřeních na prevenci rizik,
• dokumentace o správné výrobní praxi.

Tato podpůrná dokumentace musí být pravidelně revidována, aby v ní byly zohledněny případné změny složení polymeru, změny právních předpisů nebo dodavatelů. Nejnověji byly směrnicí 282/2008/EC z 27. 3. 2008 určeny postupy při použití recyklovaných plastů pro styk s potravinami.
Pokud chce výrobce plastů nebo jejich zpracovatel pro aplikaci plastu pro styk s potravinami použít látku, která není na seznamu podle nařízení 2002/72/EC, musí absolvovat následující postup:

• Podat žádost na národní kontaktní místo – v našem případě na Státní zdravotní ústav. Ten po prostudování předá žádost na EFSA. Pracovní skupina této instituce provede analýzu a předá podklady na jednání panelu EFSA, kde se vypracuje tzv. provizorní seznam aditiv. Po studiu a doporučení k zařazení na pozitivní seznam připraví EFSA návrh nařízení, který putuje do připomínkového řízení pracovních skupin při členských státech a při výše uvedených průmyslových asociací. Např. při PlasticsEurope pracuje stálá komise pro styk plastů s potravinami, ve které je zastoupeno 22 výrobců plastů.
• Po vyřízení připomínek následuje návrh normy EU, který se přeloží do 23 jazyků a stálá parlamentní komise pro potraviny jej doporučuje k přijetí. Následuje tisk v oficiálním Věstníku EU, čímž norma vstupuje v platnost.

V hlavní roli národní normy a instituce
I když to možná není zcela viditelné, sehrávají stále hlavní roli při schvalování plastů pro styk s potravinami národní normy a instituce. Při této příležitosti si neodpustím poznámku, že hodnocení zdravotní nezávadnosti plastů v bývalém Československu podle zákona a vyhlášky č. 20/1966 Sb. mělo i na základě dlouhodobé tradice vysokou úroveň a v řadě parametrů naše normy předčily normy evropské. V současné době platí pro výrobky pro styk s potravinami zákon č. 258/2000 Sb. a prováděcí předpisy Ministerstva zdravotnictví ČR č. 38/2001 Sb., č. 186/2003 Sb., č. 207/2006 Sb. a č. 551/2006 Sb.
Praktický postup zpracovatele polymerů na výrobek pro styk s potravinami je založen na vyžádání potvrzení o možnosti použití pro styk potravinami dodavatele plastu. Pokud při zpracování plastů využívá další aditiva, prověří si (např. www.schp.cz – lišta plasty – 5. 9. 2008), zda vybraná přísada je na pozitivním seznamu aditiv. Dále si vyžádá od výrobce nebo dodavatele aditiva potvrzení, zda produkt je registrován v Evropské chemické agentuře (ECHA) se sídlem v Helsinkách podle nařízení EP a Rady (ES) č. 1907/2006 Sb., o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH).
Technická normalizace jde ruku v ruce s požadavky na zdravotní nezávadnost plastů pro styk s potravinami. V současné době je v platnosti celkem 62 ČSN z této oblasti.

Projekt FACET bez účasti ČR
Ke zvýšení bezpečnosti při použití plastů pro balení potravin má přispět i celoevropský projekt FACET – Flavours, Additives, Contact, Exposure, Task. Projekt zahájil činnost v září 2008 a bude ukončen v r. 2012. Pod vedením irského institutu je v něm zapojeno 21 vědeckých institutů a pracovišť včetně zástupců z Maďarska, Polska a Rumunska – bohužel bez ČR.
Činnosti jsou rozděleny do tří pracovních skupin. U chemické skupiny je prioritou zkoumání vlivu ochucovadel, aditiv a materiálů pro styk s potravinami na vlastnosti a nezávadnost potravin.
Potravinářská skupina převezme a posoudí tyto údaje s ohledem na nabízené potraviny v rámci databáze potřebných potravin pro ochranu balením. Vypracuje limitní data koncentrací chemikálií pro jednotlivé skupiny potravin, včetně příslušných modelů.
Třetí skupina převede databáze do algoritmů, které budou koncentrovány do elektronické podoby pro ocenění pravděpodobných vlivů látek na cílové potraviny.
Největší evropské fórum vědců a expertů k problematice plastů a papíru pro styk s potravinami se sejde ve dnech 7. – 10. 12. 2010 na 27. výroční konferenci v Berlíně (www.food-contact.com). Budou podány informace o činnosti pracovních skupin, které řeší problematiku styku plastů s potravinami, problematiku regulace a migrace aditiv, barviv a adheziv, problematiku recyklovaných plastů pro styk s potravinami. Bude též podána informace o výsledcích projektu FACET.
Značně komplikovaná a finančně náročná problematika zdravotní nezávadnosti plastů pro styk s potravinami má za cíl nepřipustit poškození zdraví občanů v rámci EU.

František Vörös,
reprezentant PlasticsEurope při SCHP ČR

Box:
Cyklus energetické náročnosti
Studie INCPEN – Industry Counsil for Packaging and the Environment – hodnotila energetickou náročnost týdenní spotřeby potravin pro jednu osobu. Ta činí 337 MJ v celém řetězci od zemědělských aktivit přes zpracování, balení, transport do obchodu, nákup po skladování v ledničce zákazníka a tepelnou úpravu. Energetická spotřeba na výrobu obalů a vlastní proces zabalení činí 35 MJ/osobu/týden, tj. 10,4 % z celkové energetické spotřeby. Pro zajímavost uvádím, že energeticky nejnáročnější je výroba potravin (51 %) a vyšších hodnot než obaly dosahuje skladování v domácích ledničkách (17 %) a tepelná úprava (14 %). To koresponduje i s publikovaným údajem, že zemědělství na celém světě se podílí 25 % na emisích CO₂.