říká zakladatel a majitel Studia Činčera

Obaly by měly plnit nejen funkci ochrannou a manipulační, ale v dnešní době už i funkci informační, propagační i estetickou. O inspiraci a praxi v obalovém designu jsme hovořili s Janem Činčerou.

Svět balení: Jak byste charakterizoval obalový design v pojetí vašeho studia?
Jan Činčera: Naše studio je neustále rozkročeno mezi polohou výtvarnou a průmyslovou, nachýleno do několika různých stran. O naší současné práci mluvím jako o obalovém designu. Vystihuje to podstatu zaměření našeho studia, ale necháváme se neustále inspirovat vnějšími, naprosto příčnými vlivy. V naší práci je doufám znát, že každá zakázka je určitou výzvou, novým řešením, hledáním podstaty. Snažíme se splynout, podpořit, sloužit balenému předmětu. Po výtvarných zkušenostech s knihou a papírem jsem si uvědomil, že právě podřídit se, pochopit vnitřek – balený předmět je nejdůležitější pro vyznění obalu – vnějšku. Naše obaly nejsou standardní a masové. Vyplňujeme svojí produkcí určitou malou mezeru na obalovém trhu.

SB: Jak hodnotíte současnou úroveň obalů spotřebního zboží na českém trhu?
J. Č.: Jsem vlastně velice nespokojen s úrovní obalů jako nosičů informace a objektů chránících balený předmět. Schází mně estetická rovina, schází mně profesionalita práce s obrazem, písmem, kompozicí – sdělením. To se ale vůbec nevylučuje s marketingovými postupy! Myslím si, ale, že obaly jsou všeobecně chápány jako něco nadbytečného, co lze ošidit pestrým tiskem, jasnými barvami, velkými písmeny a statistickou úspěšností.
Samozřejmě přeháním, ale pro naši práci vycházím právě z této zkušenosti, že je více spotřebitelů jako já, kteří se radují z jednoduchosti, prostoty a čistoty (i když často právě dosažení těchto parametrů je nejkomplikovanější a nejtěžší). Nejsme grafické reklamní studio, neřešíme obaly na jogurty nebo na psí sušenky. Proto se mně dobře kritizuje, ale přesto současný stav ve mně vyvolává pocit profesionální nespokojenosti!

SB: Kdo tvoří portfolio zákazníků Studia Činčera?
J. Č.: Naši častí zákazníci (a současně naši přátelé díky práci) jsou designeři, grafici, skláři, architekti, keramici, cukráři, vinaři, výrobci něčeho, někdy i reklamní agentury, kteří chtějí a potřebují něco zabalit. My se do nich „vžijeme“, hledáme papíry, materiály, tvary, barvy, řešení. Tím, že se podřizujeme, získáváme vlastně svobodu tvůrčí práce! Výsledkem je např. kolekce obalů na dárkové předměty pro Úřad vlády v rámci předsednictví EU, dlouhodobá spolupráce s oděvní výtvarnicí Liběnou Rochovou, obaly na limitované série hodinek pro Škodu, ČEZ, Ministerstvo průmyslu a obchodu, kolekce dárkových obalů pro Kooperativu, bonboniery pro T Mobile, prezentační boxy pro ČSA, připravované obaly na kosmetiku pro Ryor….
Dělali jsme obal na státní dar pro anglickou královnu, ale upřímně, důležitější pro mne byly trojrozměrné skládačky pro slepé děti, bylo to více tvůrčí a snad i prospěšnější.

SB: Jaký tedy je současný český obalový design? Co potřebuje?
J. Č.: Minulý rok jsme navštívili, díky firmě Antalis – vyhráli jsme soutěž – veletrh Luxepack v Monaku, soukromě následně i letošní jarní frankfurtský Paperworld a květnový Luxepack v New Yorku. S určitou radostí a hrdostí jsem si uvědomil, (i díky moderním a současným papírovým materiálům Antalisu a Special Paper) že naše práce je na světové úrovni. Naše zakázky jsou sice malonákladové a nevelké, ale rozhodně srovnatelné se špičkou ve vlajkových obalových segmentech – parfémy, čokoláda, alkohol. To je mé subjektivní konstatování, za tím nejsou čísla, pouze pocit.
Obalový design nemůže pořád vyrůstat z úspěšnosti marketingových čísel, ale musí oslovovat a trhat za srdce, mladí lidé o tom vědí své a někdy mě napadá, že na to všichni zapomínáme a tváříme se strašně vážně a tím i nudně a prostředně. Krabice jsou vlastně dost obyčejné a určitě mohou být a jsou i nudné nebo špatné. Nechci jim (a sobě) přisuzovat větší, zásadní význam, ale já je cítím jako dost důležitý estetický akcent. Krabice – obaly jsou pro mne určitou komorní architekturou. Netroufám se přirovnávat k architektům, jejich práce si hodně vážím a mám mezi nimi hodně přátel, ale trojrozměrné proporce, kompozice, tvar, objem, náročnost i ekonomická kriteria – to jsou v malém i parametry obalové.

SB: Děkujeme za rozhovor.

Box:Jan Činčera
absolvoval v roce 1980 Střední průmyslovou školu grafickou, obor zpracování papíru a lepenek
u profesora Josefa Macháně. Několik let pracoval v Pražských papírnách, ve Středisku obalového inženýrství pod vedením Václava Metzgera. Studio Činčera založil spolu s manželkou v roce 1992, kdy byl ještě odborný asistent na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru konceptuálních tendencí profesora Miloše Šejna.