Sýr Maratonec, výrobek společnosti TPK Hodonín, se od května prezentuje na českém trhu nejen produktovou řadou s novým složením, ale také s novými obaly. Tváří produktu se stal Miloš Škorpil, známý vytrvalostní běžec a propagátor běhu a pohybu. Na obalech s moderním designem a mottem „každodenní energie“ se v průběhu léta začala objevovat jeho sportovní doporučení. Do konce července byly v distribuci promo obaly se spotřebitelskou soutěží „Kilometry s Maratoncem“.
Každé balení obsahovalo unikátní kódy, které soutěžící mohli proměnit na internetových stránkách www.maratonec.cz na kilometry virtuálního maratonu. V cíli, na 42. kilometru, očekávala prvních dvě stě soutěžících profesionální běžecká obuv.
Sýr Maratonec s novým složením (obohacen o vitamin D), který je na trhu ve variantách s vlákninou, se šunkou či jako plátky, je nabízen v různých baleních převážně tradičních formátů: v obdélníkové lepenkové krabičce, která obsahuje tři nebo šest obdélníčků a krabičce kulaté obsahující osm trojúhelníčků. Maratonec má ovšem i jeden unikátní formát, a to je tvar lichoběžníku (delta), který skrývá tři velké trojúhelníčky. Tento formát se vyskytuje pouze na českém trhu.
Lepenkové skládačky pro společnost TPK vyrábí Model Hostinné. Jedná se o standardní výrobu a úpravu.
Sýry jsou primárně zabaleny v hliníkové fólii z produkce společnosti AL Invest Břidličná. Jedná se o standardní samozatavitelnou fólii, do níž jsou sýry plněny za teploty v rozmezí 60 – 90 °C
přímo u výrobce v Hodoníně na italské balicí lince Corazza.
Design podporující pozici značky
Design nových obalů navrhla agentura ABIKO z Uherského Hradiště. Způsob práce s touto designovou agenturou byl nový, neboť brand manager TPK byl přímo v kontaktu s grafikem. „Tento způsob spolupráce se nám velmi osvědčil. Grafik dobře pochopil značku, byl od samého začátku u projektu a podílel se aktivně na procesu repositioningu,“ uvedla Vladimíra Litworová, brand manager společnosti TPK.
Ladislava Caisová
Box: První byl v pergamenu
První zmínky o tavených sýrech pocházejí z konce 19. století. Ale až v roce 1911 se ve švýcarském Thunu podařilo Walteru Gerberovi a Fritzi Stettlerovi vyrobit kvalitní trvanlivý tavený sýr, který dál nezrál. Nejprve byl do rozemletého ementálu přidán citran sodný, který posloužil jako tavicí sůl. Celá směs byla následně zahřívána. Díky použití tavicí soli byla emulze rovnoměrná a po ztuhnutí se mohl sýr zabalit. Zpočátku sloužil jako obal pergamen nebo plechové krabičky, kdy byla celá kulatá krabička vyplněna hmotou. Balení do nám známých trojúhelníčků nebo čtverečků začalo až po první světové válce.