Otvírání studánek Bohumila Martinů – koncertní kantáta s líbeznou melodií, plná citu, lehounce otevírá duši. Byl jí kdysi inspirován i Alfréd Radok, který využil její poetičnosti a vytvořil jakousi „laterno-magickou“ báseň. Bylo to však za vlády počínajícího socialismu, kdy kulturu ovládal málo kulturní Václav Kopecký. Alfréd Radok neobstál proti hitům jako „Já mám rád tu kudrnatou Káču…“ a uvedený Václav jej zametl. Jak je vidět, nejen knihy mají své osudy, o čemž svědčí již latinské Habent sua fata libelli. Není tak nic nového pod sluncem. Dnes vládne lobby obalová.

Jistě jste si všimli, že dostat se k některému výrobku je mnohdy neřešitelný problém. Příkladem může být jeden z nejlepších nekvašených tvarohových sýrů z Hané, který byl dřív balen do jakéhosi alobalu jednoduchým překládáním. Dnes je zapečen do kruhové fólie, kterou bez ostrého nože neotevřete. Mlékárna by měla přidávat návod na otevření.
Protože nejde jen o tento sýr, k získání obsahu různých nedobytných obalů si do kuchyně pořídíte kompletní opravářský kufřík průměrného automobilového kutila. Štípačky, dlátka, pilky, průbojníky, autogen, sikovky i lékárničku pro první pomoc. Pesimisté si poznamenají i telefonní číslo nejbližšího očaře.
Dříve jste ke krabici olejovek dostali jednoduchý klíček, jehož pomocí jste se k rybičkám snadno dostali. Dnes se zřejmě dělají plechovečky z roztavených tankových věží a obyčejným otvírákem je zprohýbáte, pouze trochu pootevřete a vidličkou vyšťouráte lahůdku.
Ostatně není snadné se dostat ani k některým v čokoládě máčeným keksům. Obal je z materiálu, který může být použit i na padáky. Marmelády, med, hořčice a jiné pochutiny bývají pro jednu osobu baleny do úzkých plastikových obalů, při jejichž otvírání si zapatláte ruce. Je nezbytné podat ke kávě i misku s vodou s kapkou citronu.
Totéž platí o malých miskách na marmelády, které dostanete v hotelu nebo v letadle ke snídani. Tvrdí se, že sovětský Aeroflot měl v kuchyních jen tolik mističek, kolik bylo sedadel v tupolevech, iljušinech a jiných strojích té doby, protože je nikdo nikdy neotevřel. A tak se prý dávaly od Lenina až do začátku doby Jelcinovy stále dokola.
Bez podstatné námahy se propracujete k čajům v sáčcích. Jenom se divíte, že taková troška bylinek je zabalena do tolika krabiček a pytlíků. Tak odhaduji, že obal je mnohokrát dražší než obsah, o který jde.
Slabý důchodce si koupí rum. Láhev má kovový uzávěr opatřený s kontrolním kroužkem slabými pojítky. Spolehlivé jsou na to sikovky. Jinak se nenapijete. Koupíte-li si ovšem Jeníka Chodce v láhvi plněné v Anglii, nemáte problém. Jde to snadno.
Šampaňské se otvírá tradičně nesnadno, a protože úsťová rychlost špuntu je stejná jako u kulovnice, mnoho uspěchaných pijáků přišlo o oko. Carští důstojníci to řešili useknutím hrdla šavlí. Poznamenejte si: Do kuchyňské techniky přidat šavli. Také po vypití moku házeli bojaři skleničky za sebe. Když jsem to praktikoval u sousedky, neviděl jsem na ní pražádné nadšení.
Otvírat se však musí i dům. Venkovní dveře bývají opatřeny zařízením dříve zvaným Zefýr. Jsou dnes zpravidla nastaveny tak, aby otevření šlo těžce. Lze se domnívat, že je tak seřizují majitelé domů. Slabý důchodce se tak nedostane do bytu, na ulici bídně zahyne a byt je bez drahého a zdlouhavého soudu připravený na neregulované nájemné.
Dveře u automobilů se již neotvírají krásným dámám, ale pouze politikům, což je jakýmsi paradoxem dějin.

Karel Helmich,
stále divící stařeček (82)