Snad to způsobil olympijský duch letoÅ¡ního léta, snad je to jen sportovní styl PR tvůrců. AÅ¥ tak Äi tak, máme ho tady: závod obalových materiálů o přízeň publika. Jako každá lehkoatletická disciplína potÅ™ebuje moderní, nápadný, zdaleka viditelný stadion. Další generace zákazníků, designérů i nákupÄích hledá nové podnÄ›ty. Program musí být dostateÄnÄ› atraktivní, aby vstupné – cena zboží na pÅ™eplnÄ›ném trhu – mohlo být pÅ™iměřenÄ› vysoké. V Pekingu vsadili na zbÄ›silé budování superstaveb. V obalovém průmyslu to bylo jednodušší. My své sportoviÅ¡tÄ› již pár let máme – jmenuje se trvale udržitelný rozvoj. Å ampionát, který se na nÄ›m rozehrál, je celosvÄ›tový. Hlavní disciplínou je bÄ›h na dlouhou traÅ¥ známý pod oznaÄením uhlíková stopa.

Pravidla závodu nikdo pÅ™esnÄ› nezná. Důvod je jednoduchý: v případÄ› produkce CO2 zpravidla chybÄ›jí skuteÄnÄ› exaktní údaje o tom, jaká množství lze jednoznaÄnÄ› fixovat k urÄitému výrobku nebo Äinnosti. LCA (Life cycle assessment) analýzy jsou provádÄ›ny buÄ velmi pÅ™esnÄ› na málo reprezentativním vzorku, nebo jsou sluÄována data z různých navzájem nezávislých zdrojů s odliÅ¡nou mírou vÄ›rohodnosti. KonÄí legrace a nastupuje byznys. Publikací a Äísel je mnoho. Jen pro zajímavost: zadáte-li ve vyhledávaÄi heslo „sustainable packaging“, poÄet odkazů již pÅ™evýší dva miliony. PÅ™ibývají dennÄ› po tisících. Naprostá vÄ›tÅ¡ina jsou spekulace, cílené i necílené dezinformace a marketingové triky. ÄŒekáte-li, že nabídnu východisko, budete zklamáni.

Jde skuteÄnÄ› o bÄ›h na dlouhou traÅ¥, který pravdÄ›podobnÄ› nikdy neskonÄí. Na rozdíl od atletických disciplín se bÄ›hem Äasu mÄ›ní pravidla i úÄastníci. Nové technologie, nové poznatky i nové potÅ™eby vedou k tomu, že dneÅ¡ní papír, plasty, sklo i kovy se znaÄnÄ› liší od tÄ›ch, které jsme znali pÅ™ed léty. Materiály zítÅ™ka budou zase jiné. V žádné chvíli nelze proto vyÅ™knout jakoukoliv absolutní pravdu o vztahu obalových materiálů k trvale udržitelnému rozvoji. ObjektivnÄ› se můžeme zabývat pouze aktuálním stavem a trendy. Z hlediska vývoje pak pÅ™edevším trendy.

Sofistikované fólie i tradiÄní plasty stále bodují

HodnÄ› napovÄ›dÄ›l letoÅ¡ní Interpack. V první pozici na startu stály biodegradovatelné fólie. Jsou považovány za natolik významné, že pro nÄ› byl vyhrazen samostatný pavilon. Jejich síla je v synergickém efektu. Zpracovatelnost a univerzálnost plastů se snoubí s biologickým původem, recyklovatelností a biodegradabilitou ÄásteÄnÄ› obdobnou papíru. Pro jejich využití v produkci obalů jsou příznivé jak možné (ale ne jisté) obnovitelné zdroje, tak i skuteÄnost, že potenciální odpad nezpůsobí dlouhodobé ekologické problémy. V analýze z pohledu trvale udržitelného rozvoje jsou favorizovaným materiálem, i když nutno pÅ™ipustit, že názory se různí podle odliÅ¡ného úhlu pohledu. Stále jeÅ¡tÄ› platí, že cesta od biologického materiálu k biodegradovatelné fólii není cestou přímou a uprostÅ™ed cyklu zůstávají energeticky a materiálovÄ› nároÄné technologické postupy.

TradiÄní plasty v obalech stále bodují. Narůstá jejich podíl, zlepÅ¡uje se kvalita, objevují se nové aplikace. PÅ™es trvalou hrozbu závislosti jejich výroby na neobnovitelných zdrojích jsou plasty již téměř vÅ¡udypřítomné. Za výhodu je u nich považována možnost recyklace. Od možnosti ke skuteÄnosti vÅ¡ak bývá dlouhá cesta. Ti, kdo se aktivnÄ› zabývají recyklací obalových plastů, o tom vÄ›dí své.

Podíl recyklace plastů je stále velmi nízký. Jen velice málo z plastů v obalech může být recyklováno do podoby původního materiálu. Snad s výjimkou PET, kde vÅ¡ak recyklovaný materiál obvykle konÄí mimo obalové aplikace, je možné konstatovat, že recyklací získáváme plasty nižší kvality.

Ostatní materiály obhajují své pozice

Výrobky na bázi papíru a lepenky jsou proti plastům relativnÄ› ve výhodÄ›. Mají vyÅ™eÅ¡eny způsoby opakovaného použití, zázemí ověřených systémů recyklace a na první pohled by se dalo soudit, že jejich pozice je nejlepší ze vÅ¡ech. Ale je tu drobný, dosti podstatný detail. Výroba papíru i jeho recyklace patří k Äinnostem ponÄ›kud kontroverzním vůÄi zdravému životnímu prostÅ™edí. KromÄ› toho stále trvá diskuse, zda je v tomto případÄ› vysoká míra recyklace skuteÄnÄ› optimálním Å™eÅ¡ením.
Z běžných obalových materiálů již zbývají jen kovy a sklo. Často se střetávají v sektoru balení nápojů.

A nyní k vysvÄ›tlení pojmu „teoreticky“ z pÅ™edcházející vÄ›ty. Uvedený graf je vÄ›rohodný pouze za pÅ™edpokladu, že jsou uplatnÄ›ny aktuálnÄ› platné metody a podíly recyklace i opakovaného využití jednotlivých alternativ. Ty znaÄnÄ› závisí na legislativních opatÅ™eních a spotÅ™ebitelských zvyklostech v jednotlivých zemích a stále se vyvíjejí. O tom, jak rychle lze zmÄ›nit zabÄ›hané stereotypy, se v posledních letech pÅ™esvÄ›dÄujeme na příkladech ze západní Evropy. Velkým tématem je PET. Ve hÅ™e jsou nejen opakovanÄ› použitelné PET lahve, ale i recyklace „bottle to bottle“, kterou se zatím příliÅ¡ prosazovat nedaří.

Recyklace v pozici rozhodÄího?

Podíl recyklovaných materiálů hraje mimořádnou roli v případÄ› skla a kovů. PodobnÄ› jako pro papír i pro sklo a kovy jsou systémy sbÄ›ru a recyklace velmi dobÅ™e vyÅ™eÅ¡eny. Recyklace je naprosto zásadní záležitostí pÅ™edevším pro hliník. Jako obalový materiál si hliník proÅ¡el těžkým obdobím. Po vlnách cenových zvratů byl ve veÅ™ejném mínÄ›ní diskvalifikován dlouhodobou kampaní o souvislosti s nÄ›kterými chorobami. ByÅ¥ dodnes tuto souvislost nikdo neprokázal, a dokonce vyÅ¡lo najevo, že hliník v lidském organismu pochází z naprosto jiných zdrojů než z obalů – pÅ™edevším ze samotných potravin, potravinových aditiv, nápojů a vody, semínko pochybností je stále jeÅ¡tÄ› živeno nÄ›kterými aktivisty bez zjevných racionálních podkladů. Jen pro zajímavost: denní příjem hliníku lidským organismem je udáván v rozsahu 2 – 7 mg. Norma pro pitnou vodu pÅ™ipouÅ¡tí v jednom litru 0,3 mg. Jen z vody absorbujeme mnohem více hliníku, než je vůbec teoreticky možné z obalové hliníkové fólie. Ta je navíc kryta ochranným lakem! PÅ™itom právÄ› hliník je jedním z nejvhodnÄ›jších materiálů pro balení potravin, nápojů, kosmetiky a léÄiv. V Å™adÄ› aplikací je naprosto nenahraditelný.

Hovoříme-li o trvale udržitelném rozvoji, narazíme na další stigma provázející hliník již od poÄátků jeho průmyslového využití. Výroba primárního hliníku vyžaduje velmi vysoký energetický vklad. To nelze zpochybnit. Je možné podotknout, že z velké Äásti jde o energii pocházející z vodních elektráren a bilance CO2 může být interpretována ponÄ›kud odliÅ¡nÄ›. Ale to není podstatné. Na druhé stranÄ› vah stojí jiný faktor – téměř neomezená možnost recyklace bez snížení kvality kovu. Celkem snadno lze zajistit i třídÄ›ný sbÄ›r a separaci z komunálního odpadu. VÄ›tÅ¡ina hliníku ve svÄ›tÄ› již jen prochází stále opakovanou recyklací a primární hliník je vyrábÄ›n jen na krytí ztrát z obÄ›hu a nárůstu spotÅ™eby (viz schéma kolobÄ›hu). SpotÅ™eba energie na recyklaci hliníku je jen 5 % v porovnání s těžbou a výrobou kovu z přírodních zdrojů.

Graf 2: SpotÅ™eba energie na výrobu různÃ
½ch materiálů v MJ/kg

mg

(zdroj: MA DEP Solid Waste Advisory Committee)

Dalším výrazným přínosem je možnost separace nebo likvidace laků a tiskových barev. VÄ›tÅ¡ina alternativních kompozitních materiálů a plastů, které jsou v poslední dobÄ› používány namísto hliníku, je opatÅ™ena stále složitÄ›jšími tisky. KonkurenÄní boj nutí designéry obalů v sektoru potravin, nápojů a spotÅ™ebního zboží využívat horní hranice možností vÅ¡ech tiskových technik. Obaly takto vytvoÅ™ené nelze recyklovat buÄ vůbec, nebo jen za cenu výrazného snížení kvality novÄ› vzniklého materiálu. Pro hliník podobné omezení téměř neplatí. Tisky na hliníkových fóliích jsou stejnÄ› kvalitní jako na fóliích plastových. Na rozdíl od plastů i pÅ™i vysokém podílu hmotnosti barev a laků stále jeÅ¡tÄ› existuje možnost získat nazpÄ›t původní Äistý kov.

Výrobci obalů na bázi hliníku vÄ›nují velké úsilí tomu, aby minimalizovali spotÅ™ebu kovu v obalech a snížili tak i jejich cenu pro koneÄného zákazníka. TlouÅ¡Å¥ka běžnÄ› používaných hliníkových fólií poklesla bÄ›hem 20 let o 30 %. Plech nápojových plechovek již má tlouÅ¡Å¥ku srovnatelnou s tlouÅ¡Å¥kou lidského vlasu.

Kompozitní materiály představují problém

Paradoxní je, že zatímco se producenti materiálů snaží chovat ekologicky a ekonomicky, urÄitá Äást zákazníků podporuje opaÄné trendy. Výrobci obalů jsou pak nuceni pÅ™ijímat kompromisní rozhodnutí, jak jejich oÄekávání naplnit. Jedním z negativních důsledků jsou kompozitní materiály. Jsou atraktivní, multifunkÄní a oblíbené. Pro recyklaci vÅ¡ak pÅ™edstavují závažný problém. PÅ™i náhradÄ› slabých kovových fólií metalizovaným plastem nebo papírem si spotÅ™ebitel Å¡kodí hned dvakrát. Za prvé zmizí z obÄ›hu Äást hliníku, která musí být nahrazena energeticky a ekologicky nároÄnÄ›jším primárním kovem. Za druhé vznikne obvykle nerecyklovatelný odpad, který se musí buÄ spalovat, nebo ukládat v deponiích. SouÄasnÄ› pÅ™icházíme i o Äást původnÄ› recyklovatelného plastu nebo papíru. ZmÄ›na technologie znamená pro výrobce urÄité investice a pár let Äasu. Pro životní prostÅ™edí mohou být bohužel důsledky dlouhodobé a nevratné.

Grafické znázornění koloběhu hliníku

(zdroj: ICMM)

Aspirant na zlatou

Informace o možnostech použití hliníku pro různé obalové aplikace jsou zatím v naÅ¡ich médiích dost vzácné. Není divu. Hliník se u nás nevyrábí a pro nejvÄ›tšího místního zpracovatele – „lesní továrnu“ AL INVEST v BÅ™idliÄné – je Äeský trh jen malou Äástí teritoria, na kterém působí.

Vraťme se však k tématu. Jde o trvale udržitelný rozvoj. Hliník je vnímán jako materiál, který spotřebuje příliš mnoho energie, než aby mohl být považován v tomto kontextu za přínosný. Srovnávejme však fakta s fakty. Pak se nám nestane, že uvidíme v Popelce jen služku a ve favoritovi outsidera. Zdánlivě je to nereálné, ale je to tak. Z pohledu trvale udržitelného rozvoje nenápadný stříbrný hliník aspiruje na zlatou.

Miroslav Broumovský,
Å™editel divize Obaly, AL INVEST, a. s., BÅ™idliÄná