Od 15. května 2008 je účinná novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, která se dotýká i obalů. Nepřináší sice pro tuto oblast významné změny, nicméně neuškodí si připomenout aktuální legislativní požadavky na prokazování hygienické nezávadnosti obalů potravin a materiálů pro kontakt s nimi, požadavky normy IFS, verze 5.

Současný stav bez významných změn

Poslední novela zákona č. 110/1998 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích zákonem č. 120/2008 Sb., která je účinná od 15. 5. 2008, nepřináší vzhledem k potravinovým obalům významné změny. Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny nebo látky uvedené v § 2 písm. i) až l) do oběhu, je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které

a) chrání potravinu před znehodnocením a znemožňují záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu,
b) odpovídají požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami,
c) senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu.

Požadavky na zdravotní nezávadnost obalů a obalových materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami jsou upraveny základními předpisy, kterými jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004/EC o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a jeho prováděcí vyhláška MZ ČR č. 38/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy ve znění novel č. 186/2003 Sb., č. 207/2006 Sb. a č. 551/2006 Sb. (transpozice nových směrnic ES). Do novely vyhlášky č. 38/2001 Sb. prozatím nebyly zapracovány poslední směrnice EU, tj. direktivy č. 2007/19/EC a č. 2007/42/EC, jejichž požadavky jsou obsaženy v připravované vyhlášce MZ ČR, která je v současné době v připomínkovém řízení (viz dále).
Kromě uvedených předpisů je nutné dodržovat požadavky přímo použitelných předpisů ES, kterými jsou pro oblast obalů potravin zejména:

• Nařízení Komise (ES) č. 1895/2005 ze dne 18. listopadu 2005 o omezení použití některých epoxyderivátů v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami.
• Nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 ze dne 22. prosince 2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami.
• Nařízení Komise (ES) č. 372/2007 ze dne 2. dubna 2007, kterým se stanoví přechodné migrační limity pro plastifikátory v těsnicích kroužcích ve víkách, která jsou určena pro styk s potravinami.
• Nařízení Komise (ES) č. 282/2008 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o změně nařízení (ES) č. 2023/2006.

Připravovaná novela vyhlášky č. 38/2001 Sb.

Jak bylo zmíněno, připravuje se v současnosti významnější novela vyhlášky č. 38/2001 Sb., spočívající v její harmonizaci se směrnicí č. 2007/19/EC z 30. března 2007 rozšiřující směrnici 2002/72/EC vztahující se k plastům a materiálům v kontaktu s potravinami a směrnici 85/572/EEC definující seznam simulantů pro testování migrace složek z plastů a předmětů určených pro kontakt s potravinami.

Nový národní předpis bude zahrnovat prakticky překlad požadavků uvedených ve zmíněné směrnici. Bude rozšířen pozitivní seznam povolených složek obalů a materiálů vhodných pro kontakt s potravinami, budou upřesněny podmínky migračních testů.

Zpřísnění požadavků na doložení nezávadnosti

Prakticky významné je zejména zpřísnění požadavků na výrobce a distributory obalových prostředků i provozovatele potravinářských podniků (PPP) k dokládání zdravotní nezávadnosti obalových materiálů určených pro kontakt s potravinami. Vedle požadavku na vypracování a dodávání písemného prohlášení o zdravotní nezávadnosti, který byl zahrnut již v původním znění vyhlášky č. 38/2001 Sb. (§ 8 odst. 4), se zvyšuje důraz na zodpovědnost výrobců a dodavatelů materiálů určených pro kontakt s potravinami, tedy i obalů, a to na všech stupních výroby, včetně výroby vstupních surovin. Zodpovědné osoby musí být schopny přiměřeně dokumentovat shodu s požadavky platné legislativy aktuálními zkušebními protokoly o úspěšných testech materiálů určených pro kontakt s potravinami, popř. surovin pro jejich výrobu. V každém stupni výroby obalů i u PPP musí být k dispozici podklady dokládající shodu se zákonnými požadavky a musí být k dispozici pro potřeby kontrolních orgánů.

Zpřísnění požadavků na PPP a podnikatele na dokládání zdravotní nezávadnosti obalových materiálů se ve směrnici opírá o článek 17(1) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které požaduje, aby provozovatelé potravinářských podniků ověřovali, že vlastnosti potravin odpovídají relevantním požadavkům, tj. musí mít přístup k odpovídajícím informacím dokládajícím, že migrační a jiné charakteristiky obalových materiálů jsou ve shodě s platnými předpisy.

Praktickým důsledkem všech výše uvedených změn bude povinnost výrobce potravin mít k dispozici kromě prohlášení o zdravotní nezávadnosti obalových materiálů také protokoly o migračních (popř. dalších) zkouškách. Tyto protokoly mohou být dodány již výrobcem či distributorem obalových prostředků spolu s prohlášením o shodě, nebo si je musí výrobce potraviny zajistit na vlastní náklady. Vždy by ale mělo být zřejmé, že zkoušky byly provedeny v laboratoři, která je k jejich provádění prokazatelně způsobilá (např. je pro ně akreditována).

Standard IFS je přísnější

Provozovatelé potravinářských podniků jako dodavatelé distribučních řetězců zavádějí pod jejich vlivem postupy podle norem GFSI (Global Food Safety Initiative). V našich podmínkách zejména podle norem BRC nebo IFS. Nové verze těchto norem zahrnují také požadavky na obaly. Norma BRC ve vztahu k obalům v nové verzi mnoho změn nepřináší.

Německo-francouzský standard IFS je ale v tomto ohledu přísnější. Požaduje mimo jiné, aby obaly odpovídaly platné legislativě a výrobce měl k dispozici detailní specifikace obalových materiálů, včetně prohlášení dokládajícího vhodnost použití obalů a všech materiálů v kontaktu s potravinami (surovinami, polotovary a hotovými výrobky).

Norma dále stanoví, aby obaly byly testovány s ohledem na možné nežádoucí interakce s balenou potravinou s nepříznivými důsledky pro spotřebitele (např. kontaminace potraviny) a doklady o těchto testech jsou také vyžadovány. Požadavek je obvykle vykládán tak, že provozovatel vedle prohlášení o zdravotní nezávadnosti obalu toto doloží aktuálním protokolem o migračních (popř. dalších) testech. Je zřejmé, že standard IFS v tomto ohledu směřuje ke stejnému cíli jako již zmíněná novela obalové legislativy.

Dalším požadavkem normy IFS, tentokrát nad rámec legislativy, je ověřování vhodnosti obalového materiálu, resp. systému balení, pro každý příslušný výrobek. Podle výkladu normy to v tomto případě mohou být testy funkčních vlastností obalových materiálů v kontaktu s daným produktem, doplnění relevantních zkoušek do postupu vývoje výrobku, zohlednění posouzení vhodnosti obalu v rámci testů trvanlivosti apod.

Z uvedeného je zřejmé, že předpisy určující pro
kazování hygienické nezávadnosti obalových materiálů přicházejících do kontaktu s potravinami jsou a budou stále přísnější. Pro všechny povinné osoby (PPP i výrobce a distributory obalových prostředků) je tedy důležitý přehled o stavu a vývoji v této oblasti.

Jaroslav Dobiáš, Michal Oldřich,
Ústav konzervace potravin a technologie masa, VŠCHT Praha