V lednu 2008 bylo publikováno nové, v pořadí již třetí vydání normy Global Standard for Packaging and Packaging materials, tedy normy pro výrobce obalů a obalových materiálů nejen pro potraviny, ale i pro další výrobky, u kterých je velmi důležitá výroba obalu v hygienicky nadstandardních a řízených podmínkách, např. obalů pro kosmetický průmysl.

Tato norma je zatím známější pod názvem BRC/IoP Packaging (BRC British Retail Consortium – Sdružení britských maloobchodníků) a IoP (Institut pro obalové materiály). Tyto organizace spolu tvoří normy pro obalářské společnosti dodávající obaly pro výrobce potravin, kteří dodávají výrobek pod privátní značkou maloobchodníka nebo přímo pro maloobchod.
Hlavní změny v nové normě jsou následující:

Třetí vydání neobsahuje oproti předcházejícímu znění tzv. doporučení správné výrobní praxe. Tato doporučení byla zapracována do základních požadavků pro jednotlivé kategorie výrobců.

Samotná norma se rozděluje na čtyři části:

1. část: Týká se možného použití normy, vztahu normy k legislativě, výhod implementace a certifikace a změn v roztřídění do kategorií.

2. část: Z pohledu výrobní společnosti se jedná o hlavní část, ve které jsou uvedeny požadavky pro jednotlivé kategorie – tedy kategorii 1 až 3.

3. část: Týká se problematiky certifikace společnosti, popisuje možnosti výběru certifikační společnosti, resp. auditora, průběh a délku auditu, rozdělení a vypořádání neshod, frekvence auditů a komunikace s auditorem.

4. část: Jedná se o závěrečnou část, která popisuje možnosti použití webových stránek www.brcdirectory.com, mezi které patří vyhledávání certifikovaných společností, certifikačních společností a další užitečné informace.

Norma obsahuje ještě přílohy, které jsou důležité hlavně z hlediska zařazení výrobních společností do kategorie 1, 2 nebo 3 podle požadované úrovně hygieny ve výrobních prostorech.
V přílohách jsou uvedeny důležité informace o požadavcích na vzdělání, zkušenosti a povinné zkoušky pro auditory, dále jsou zde uvedeny informace o frekvenci auditů, vzor certifikátu a vysvětlivky pojmů, které se vyskytují v normě a mohou být pro uživatele normy hůře srozumitelné.

Zásadní změnou oproti předchozím vydáním je rozdělení výrobních společností do tří kategorií z hlediska požadované hygieny výroby vzhledem k produkovaným typům výrobků:

Kategorie 1 – obaly, které přicházejí do přímého styku s vysoce rizikovými produkty.
Výrobci fólií pro pečivo nebo masné výrobky a obaly pro kosmetické výrobky.
Kategorie 2 – obaly pro vysoce rizikové produkty, ale nedostávají se do přímého kontaktu s nimi.
Do této kategorie skupiny patří např. výrobci papírových kartonů pro balení ovoce a zeleniny.
Kategorie 3 – obaly pro produkty s nízkou mírou rizika.
Do poslední kategorie mohou patřit výrobci etiket, které budou umístěny na sklenici nebo plastovém obalu.

K určení, do které kategorie výrobce patří, slouží rozhodovací strom, který je uveden v úvodní části normy. Rozhodnutí, do které kategorie se společnost zařadila, musí být dokumentováno a při auditu je to jeden z bodů, které musí auditor schválit.

Hlavní část normy, část druhá, týkající se jednotlivých požadavků na certifikované společnosti, se rozděluje na šest oblastí, mezi které patří:

1) Závazek vedení a trvalé zlepšování
– velmi podrobně jsou zde popsány vstupy pro přezkoumání vedením společnosti. V požadavcích je také zdůrazněno, že společnost musí mít k dispozici originální verzi normy, tištěnou nebo elektronickou.

2) Systém řízení nebezpečí a rizik
– tato část popisuje nutnost stanovení multidisciplinárního týmu a podmínek jeho výcviku a podmínek pro spolupráci s externími odborníky. Dále tato část obsahuje požadavky na analýzu nebezpečí a rizik.

3) Technický systém řízení
– třetí část obsahuje požadavky na stanovení politiky, příručku jakosti, zaměření na zákazníka, provádění interních auditů, hodnocení dodavatelů, řízení externích procesů, řízení dokumentace a specifikací, přehled nejnutnějších záznamů, podmínky pro sledovatelnost, řešení stížností, incidentů a stahování produktů z trhu.

4) Požadavky na závod
– další část obsahuje požadavky na zabezpečení a ochranu závodu, uspořádání výroby a výrobkového toku, požadavky na vybavení a údržbu výrobního závodu, zařízení pro pracovníky, provádění úklidu, nakládání s odpadem a minimalizaci výskytu škůdců, přepravu a skladování materiálu a hotových výrobků.

5) Kontrola produktu a procesu
– tato část obsahuje mnoho známých článků z normy ISO 9001, např.: návrh a vývoj nového výrobku, procesní kontrolu řízení neshodného produktu a požadavky na kalibraci zařízení. Mezi další požadavky, na které již norma ISO 9001 přímo neodkazuje, patří: požadavky na in-line zařízení, provádění analýz výrobku a kontrola cizích předmětů.

6) Personál
– závěrečná část se týká pracovníků společnosti. Jsou zde stanoveny požadavky na jejich výcvik a zdravotní kontroly, dále pak požadavky na vstup a pohyb pracovníků v rámci výrobního závodu, osobní hygienu a ochranné oblečení.

Závěrem lze konstatovat, že se jedná o velmi výraznou změnu oproti předcházejícím vydáním. Náročností stanovených požadavků se začala norma Global standard for packaging and packaging materials výrazně přibližovat normě Global standard for food safety určené pro výrobce potravin. Na zvýšení náročnosti může poukazovat i počet požadavků uvedených ve 3. vydání. Celkový počet požadavků vzrostl na celkových 242 oproti 178 požadavkům uvedeným ve druhém vydání.

Certifikační organizace budou provádět audity, resp. inspekce podle této nové normy až od 1. července 2008. Zainteresované společnosti tedy mají dostatečnou časovou rezervu pro implementaci nových požadavků stanovených v třetím vydání. Společnosti, které budou mít s implementací jednotlivých požadavků do praxe určité komplikace, mohou využít služeb některých poradenských společností, které mají se zaváděním těchto norem zkušenosti.

Stanislav Králík
Konfirm, s. r. o., Brno