Taška ve své papírové podobě patří k nejstarším typům lignocelulózových obalů. Ale i mnohem novější typ obalu, taška plastová, píše svou historii již téměř půl století. Z původně módní záležitosti se po odstranění základních nedostatků stala plastová taška jedním z typů nejvíce vyráběných obalů vůbec.

První tašky z plastu se vyznačovaly konstrukční i tiskovou nestabilitou. Nedostatečná kvalita potisku nebyla dána jen jednodušší grafikou, tedy tehdejším výrobním omezením reprodukce z hlediska dpi nebo lpi, ale bohužel i používáním nevhodných barev vzhledem k plastovému povrchu. Barvy se často stíraly z plastu a spotřebiteli hrozil jejich přenos na oděv. Svar v trupu měl často horší provedení, a pokud se neroztrhla taška, určitě se utrhlo alespoň odnosné nezpevněné ouško.

Tašky plastové versus papírové

Oproti papírové tašce však představovala i navzdory svým prvotním nevýhodám velkou výhodu z hlediska své skladnosti a prakticky absolutní odolnosti nejen vůči vzdušné vlhkosti, ale vodě vůbec. Po čase navíc došlo k odstranění uvedených nedostatků vývojem v technologii výroby. Dnešní tašky se vyznačují atraktivní grafikou s přímo brilantním potiskem. Jejich výroba je v průměru levnější než u tašek papírových. A přesto v současnosti snad neexistuje obal, o kterém by nejen ekologičtí aktivisté, ale i politici a legislativci na celém světě diskutovali s takovou vehemencí. A čeho se tyto diskuse týkají, ví dnes každý laik. Omezení jejich dalšího šíření.

Materiálu odpovídá i zpracování

Tašky z měkčené PVC fólie patří dnes spíše již do oblasti historie.Většina plastových tašek je vyráběna z PE – LDPE, LLDPE, MDPE či HDPE. Firmy nabízejí i materiálové mixy. Např. Oskar Plast, s. r. o., nabízí mix tašky z LD + HDPE. Vůči světlu propustná fólie má mléčný vzhled a vlastní materiálovou specifickou „tvrdost“. Z hlediska materiálové specifikace bychom neměli zapomenout ani na další typ plastových tašek, tedy tašky z tuhých plastů. Výrobci tohoto sortimentu z materiálů nejčastěji upřednostňují PP, PVC či PET. Asi nejvíce používaným zůstává PP, který se na výrobu používá ve formě fólií nebo archových desek. Povrch může být hladký, dezénový, u některého typu produkce se používají i PP desky ve formě komůrkového plastu. Konstrukční variabilita u tašek z tuhých plastů je vyšší. To je dáno způsobem technologie výroby, která je od výroby klasických tašek z měkkých plastů odlišná. Zatímco fólie na flexibilní tašku je zpracovávána na upravených velkorozměrových sáčkových strojích, tuhé plasty jsou zpracovávány výsekem. Na výrobu se používají planžetové raznice upevněné do konvenčních strojů na výrobu skládatelných obalů, tedy příklopových či horizontálních lisů. Tyto tašky jsou většinou designově zajímavější, ale samozřejmě i dražší. Oproti flexibilním taškám z měkkých obalů mají pro spotřebitele podobnou nevýhodu jako tašky papírové – nejsou tak minimalisticky skládatelné. Používají se jako různé typy promotion obalů, obalů na kosmetiku či jiné typy luxusnějšího zboží.

Alternativou jsou oxo/bio plasty

Nevýhodou plastového obalu z hlediska litteringu (volného odhazování odpadu) je jeho vysoká životnost. Než dojde v přírodě k rozložení běžného konvenčního plastu, vystřídá se na Zemi několik generací. Právě neustálý nárůst objemů plastu kolem nás vede k hledání a realizaci alternativních způsobů, které by byly k přírodě šetrnější. U tašek se nejčastěji hovoří o oxo- nebo biodegradabilních plastech. Zatímco oxodegradabilní plasty se rozkládají vlivem působení kyslíku, tepla a slunečního záření, biodegradabilní plasty se rozkládají vlivem působení mikroorganismů a bakterií, tedy zpravidla řízeným kompostováním. Bioplasty vznikají obvykle na bázi rostlinných škrobů (nejčastěji z kukuřice), v případě oxoplastů se jedná o konvenční plasty s aditivem, které urychluje rozklad.

Britská společnost Symphony Environmental (v ČR ji zastupuje Ecoplastic) nabízí oxotašky z PE s aditivem d2w. Doba trvanlivosti tašky, která je upravena množstvím aditiva, může být pouhé dva měsíce nebo až šest let podle potřeb odběratele. Zaslouženou pozornost na 1. českém a slovenském obalovém kongresu v listopadu 2007 vzbudily i odnosné tašky Naturbag od společnosti Granitol z Moravského Berouna. I tyto tašky jsou na bázi oxodegradabilních polymerů, řízená degradace PE je zajištěna aditivy od švýcarské společnosti OMYA AG.

Oxomateriály jsou z hlediska litteringu vhodným materiálem na výrobu tašek či sáčků. Na rozdíl od biodegradabilních plastů nejsou obvykle paropropustné, proto se nehodí na výrobu pytlů či sáčků na odpad. Tam se naopak používají bioplasty, které vzhledem ke svým vlastnostem eliminují vlhkost a procesy hnití bioodpadu.

K největším producentům bioplastů v Evropě patří společnost Novamont,výrobce materiálu Mater-BI. Společnost BASF nabízí na výrobu nákupních tašek nový typ směsného materiálu – plast Ecovio. Ten obsahuje 45 % NatureWorks PLA a 55 % Ecoflexu (biologicky rozložitelný plast z fosilních zdrojů).

Tři typy konstrukčních variant

Nejlevnější variantou tašky je zpravidla nepotištěná košilka. Je vyrobena z velmi tenké PE fólie, často se používá MDPE (mikroten). Fólie mohou být probarvené. Probarvenost obvykle vzniká již při výrobě fólie poměrovým smícháním různobarevného granulátu. Odnosná ouška jsou tvarově vyseknutá přímo v hadicovém přířezu, nejsou zpevněná výztuhou. Košilky mohou být dodávány v jednotlivých kusech či v návinu (blokaci). Z návinu se jednotlivé produkty oddělují pomocí perforace podobně jako plastové sáčky. Košilky mají poměrně vysokou nosnost. Např. některé košilky z HDPE o tloušťce 8 – 30 µm mají nosnost až 15 kg. Dnešní zákazníci upřednostňují košilky s postranními záhyby. Výhodou je, že při naplnění tohoto typu tašky dojde k rozevření bočních skladů, což umožňuje rovnoměrnější rozložení zátěže na fólii a zvyšuje nosnost tašky.

Dalším typem jsou plastové tašky s průsekem. Rukojeť je tedy nikoli vytvarována z trupu, ale naopak v něm vyseknuta. Průsek může být nezpevněný či zpevněný podlepením. Může mít různý tvar. Nejčastěji se vyrábějí tašky s průsekem typu C nebo D.

Posledním typem jsou tašky s navařenými rukojeťmi. Rukojeť může být pouze bodově k trupu navařený výlisek nebo může jít o typ navařené fólie z jiného typu materiálu (s větší tloušťkou i pevností). Dno tašek může být ploché svařené nebo naopak skládané svařené.

Grafika i potisk podle přání

Možnosti jsou dnes limitovány prakticky jen cenou. Tašky lze potiskovat jednostranně i oboustranně. Tiskne se ze CMYK i přímými barvami (zpravidla PANTONE). Častý je vícebarevný potisk (6 – 8 barev). Zpracovávána je grafika vektorová, bitmapová i kombinovaná. Vektorová grafika se nejčastěji připravuje ve formátech AI, CDR, PDF či EPS, bitmapová grafika pak v PSD, EPS či TIFF. Většina zpracovatelů nepovažuje za vhodné zpracovávat formáty JPEG nebo GIF.

Fólie jsou před tiskem upravovány. Aby bylo dosaženo dokonalé adheze tiskových barev, povrch fólie je upraven korónou (vysokofrekvenčním výbojem). Menší série s ne příliš jemným rastrem jsou čas
to tištěny sítotiskem, který vykazuje velice dobré parametry tisku na fólii. K nejobvyklejším tiskovým technikám používaným při výrobě plastových tašek patří flexotisk a hlubotisk. Tyto techniky vyhovují hlavně z důvodu možnosti nekonečného potisku. Fólie s uzavřeným povrchem je odvíjena z role, nejedná se tedy o potisk jednotlivých přířezů. Vedle reklamní grafiky firmy nabízejí i tisk značek či symbolů.

Technologie výroby se stále zdokonaluje

Jak již bylo řečeno, stroje na výrobu tašek jsou v podstatě založeny na výrobním principu velkoobjemových sáčkových strojů. Před vlastním zpracováním může být předřazena tisková jednotka (systém post print). Takto koncipované stroje mají pochopitelně menší rychlost výroby, navíc tiskové jednotky jsou schopny tisknout většinou maximálně čtyřbarevně. Dnes výrobci využívají spíše předtisk fólie na samostatných vícebarevných tiskových agregátech (preprint). Taškové stroje umějí zpracovávat jak odvíjenou fólii, tak i případný polotovar ve tvaru hadice či polohadice. Stroje podle své konstrukce mohou zpracovávat jeden i více odvinů.

Firma General Plastics nabízí novou generaci automatických linek na výrobu sáčků a tašek. Na těchto automatech lze zpracovávat až čtyři řady vedle sebe. Stroje jsou vybaveny velkým výběrem pomocných zařízení (převíječky fólie, výsekové moduly či moduly na přivaření rukojetí, mikroperforace, děrovací nástroje, skládací klíny atd.), která umožňují velkou variabilitu v produkci nákupních tašek či sáčků.

Vysokorychlostní linky jsou ovládané servopohony. Pracovní cykly, signály a další funkce jsou ovládány elektronicky z monitoru. Ve vybavení stroje je stabilizovaná svařovací lišta s Ni/Cr vláknem, systém uzavřeného objemu vodního chlazení i oscilační stohovací systém tašky či sáčku.

Vlastní zpracování může být odpalování, tedy svar současně se střihem nebo i jinou kombinací podle typu fólie či výrobku. Svařování fólie je buď kontaktní pomocí permanentně vyhřívané lišty, nebo impulzní. Na strojích lze zpracovávat fólie o tloušťkách 0,008 – 0,2 mm výrobní rychlostí 150 – 200 ks/min. Ještě o něco vyšší rychlostí se vyznačují stroje od světového giganta Windmöller & Hölscher, kde se rychlost stroje na výrobu tašek z PE (POLYREX® 85 SF-SERVO) pohybuje okolo 220 ks/min. Tašky mohou mít rozměry až 700 x 680 mm.

Jana Žižková