Co není v TV, to neexistuje!? Ještě neuplynulo ani půl roku a záběry zákazníků, odvázaných z nákupu „biotašky“, byly dávno nahrazeny záběry zákazníků odvázaných z nákupu úplně jiných produktů. I když zadavatelé byli různí, kampaně se sobě podobaly jako vejce vejci. Největší množství mediální vaty bylo použito na zobrazení procesu ochrany životního prostředí jako bojiště, na kterém se utkávají síly zla (všichni, kteří byli označeni jako lhostejní k osudu životního prostředí) a síly dobra (v první řadě zadavatelé kampaní, kteří zdůraznili svoji zodpovědnost – někteří k lidstvu, někteří dokonce i ke všem sousedům v domě).

Zdravý rozum při určování priorit prohrává KO

Více než 90 % objemu vytěžené ropy slouží jako palivo. Na výrobu plastických hmot je používáno zhruba 5 % (podle dostupných statistik) objemu vytěžené ropy. Tuzemská spotřeba odnosných tašek distribuovaných přes řetězce hypermarketů je zhruba 50 tašek na obyvatele za rok. Průměrná hmotnost jedné tašky je 19 g, průměrná hmotnost komunálního odpadu je 260 kg na jednoho obyvatele ročně. I kdyby (teoreticky) došlo k absolutnímu ukončení užívání odnosných tašek, vzniklá úspora (0,37 %) by nedosáhla ani velikosti statistické chyby… Kurióznost mediální kampaně na „biotašky“ zvyšuje fakt, že jejich tvůrci „zapomněli“ na rolované tašky pro samoobslužné balení pečiva a zeleniny, i když jejich spotřeba v hypermarketech je řádově vyšší než spotřeba odnosných tašek…

Termín bioplast je produktem novinářského newspeaku

Jedním z několika významů tohoto slova je označení konce životního cyklu plastu. Některé plasty vyrobené z rostlin se rozpadnou v kompostu bez ekologické zátěže (plasty přirozeně degradabilní). Plasty vyrobené z PE (z ropy) s přídavkem oxodegradabilních aditiv se také rozpadnou v kompostu, také bez ekologické zátěže. Oxodegradace probíhá dvoufázově. První fáze je dána použitelností plastu do jeho viditelného rozpadu (je uváděna v měsících a lze ji „načasovat“ aditivy). Druhá fáze je mikrobiální a její délka je závislá na mikroklimatu v kompostu.

Dalším z významů tohoto slova je označení původu plastu (rostlinný původ). Jeden typ těchto plastů je zároveň přirozeně degradabilní. Ze škrobu (především kukuřičného) je vyrobena kyselina polymléčná (PLA) a z ní je následně vyroben plast. Jiný typ plastů vyrobených z jiných rostlinných materiálů není přirozeně degradabilní, pro jeho degradaci je nutný přídavek aditiv a takový plast označujeme jako oxodegradabilní (byť je rostlinného původu, tedy z obnovitelného zdroje).

Obchodní řetězec Tesco označil svoje tašky termínem „organic“ s výkladem, že „jsou z recyklovaného materiálu a dále jsou recyklovatelné“. V tomto případě jde o „inovaci“ technického termínu (recyklace), ale jeho věcný obsah zůstal nezměněn…

Termín biodegradovatelný obal lze označit obal, který splňuje EN 13432:2000, event. její českou verzi ČSN EN 13432 Obaly – Požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci.

Žádné nejlepší řešení zatím neznáme
Přednosti a nevýhody jednotlivých variant jdou následující:

a) biodegradace – „logicky“ by se mohlo zdát, že z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí je optimálním řešením varianta přirozeně degradovatelných plastů vyrobených z PLA. Největší výhodou tohoto řešení je rostlinný (obnovitelný) původ suroviny a snadná kompostovatelnost odpadu. Největší nevýhodou tohoto řešení je jeho vysoká energetická náročnost. Ropa je výchozí surovinou pro výrobu hnojiv pro pěstování kukuřice, přičemž z vypěstované hmoty je využitelná pouze malá část (škrobová část zrna). Ropa je zdrojem energie pro průmyslovou výrobu PLA. Zvýšená poptávka po kukuřici, která je surovinou pro výrobu PLA, zvýšila cenu této základní potraviny nejchudších vrstev středoamerických států. Technologie výroby PLA v USA jsou znečišťovatelem životního prostředí. Důsledkem je vysoká cena tohoto produktu.

b) oxodegradace – hlavní výhodou je dostupnost (technická, cenová) okamžitého řešení a fakt, že plastový odpad dál nezatěžuje životní prostředí. V tuzemsku uvedl na trh tuto fólii Granitol, a. s., Moravský Beroun na sklonku roku 2007. Nevýhodou je to, že zdrojem pro výrobu je ropa a při kompostování není využita energie obsažená v plastu natolik, jak by byla využita při recyklaci nebo při spalování. Pokud chceme obaly z těchto materiálů kompostovat zároveň s jejich obsahem, předpokládá to existenci sběrného systému kompostovatelného materiálu.

c) recyklace versus oxodegradace – v Německu či Norsku se v praxi nenaplnily obavy z toho, že by přítomnost příslušných aditiv ohrožovala proces recyklace při použití oxodegradovatelných plastů pro recyklaci. Hlavními argumenty jsou:

– nízký podíl tohoto typu ve směsi recyklovaných plastů (princip rozředění)
– časový interval mezi druhotným dotříděním a výrobou recyklovaného materiálu. Oxodegradovatelný plast se v dotříděném odpadu rozpadl do šesti měsíců, tedy dříve, než byl zpracován na recyklovaný plast (princip expozice). Je ale pravděpodobné, že další rozšíření užití kompostovatelných plastů si vyžádá zavedení systému umožňujícího jejich oddělení na dotřiďovacích linkách (na plasty určené pro recyklaci, plasty určené pro kompostování).

Nejcennější devízou v systému nakládání s odpady je důvěra skupiny obyvatelstva, která se aktivně angažuje v ochraně životního prostředí. Vzhledem k tomu je poctivější přiznat, že žádné jediné nejlepší řešení zatím neznáme, než pravý stav věcí zakrývat reklamními kampaněmi vařenými z virtuálních „pravd“.

Tomáš Obr,
vedoucí odboru marketingu,
Granitol, a. s.