Odnosné tašky patří ke kultuře všedního dne. Nejsou jen praktickým obalovým a odnosným prostředkem, ale také nositelem image s velkým kreativním potenciálem. Co se týká jejich vzhledu a tvaru, fantazii se meze nekladou. Může to být nenápadná jednobarevná papírová taška, plastová taška poutající pozornost pestrými barvami a nápisy, ale i designově zajímavá, luxusní odnosná taška z ručně vyrobeného papíru.

Papírové odnosné tašky se používají více než sto let. Začátkem 20. století se vytvořila spotřebitelská vrstva, pro kterou se nákupy staly součástí jejího životního stylu, k čemuž jí obchody a obchodní domy ve velkoměstech nabízely dostatek příležitostí. Za spontánními nákupy se do obchodů chodilo bez nákupní tašky, a tak bylo potřeba vyřešit, v čem si zákazníci nákup odnesou. Vznikla první papírová odnosná taška se šňůrkovými držadly, která se objevila na německém trhu v r. 1906 a brzy se stala symbolem společenského statutu. V 50. letech se spontánní nákupy staly masovým jevem. S rozšiřováním nabídky a rostoucím počtem spotřebitelů se k papírovým taškám začala hledat alternativa, která by víc vydržela a byla i voděodolná. Začaly se objevovat první odnosné tašky z polyetylenu, staré známé „igelitky“, které rychle vytlačily papírové tašky z trhu. Zákazníci si zvykli po jednom použití plastové sáčky a tašky vyhodit.

Obchodníci je začali využívat jako levný reklamní prostředek. Ani krátká epizoda ropné krize, kdy se igelitky dostaly na index a objevily se první pokusy nahrazovat je jutovými taškami, nemohla zastavit jejich mohutné šíření. K jejich úspěchu přispěly i plastové tašky s vyztuženými držadly. I když v 90. letech začaly některé západoevropské obchodní řetězce a obchodní domy nabízet bavlněné nebo lněné tašky pro ekologicky uvědomělé zákazníky, pozici plastových tašek nijak neohrozily.

Obrovská produkce a spotřeba plastových sáčků a tašek však vedla k tomu, že jich teď po světě poletují miliardy, plní skládky odpadu a znečisťují půdu a vodu. Odhaduje se, že američtí spotřebitelé použijí ročně kolem 100 mld. plastových sáčků. S rostoucím ekologickým uvědoměním se v poslední době objevují po celém světě snahy toto množství omezit. Jako první přišlo s iniciativou Irsko, kde na plastové tašky uvalili vysoké daně a zákazníci si je musejí kupovat. Austrálie, která je po USA druhým největším znečišťovatelem životního prostředí na obyvatele, chce zakázat užívání plastových tašek od konce letošního roku. Ještě před Austrálií přišla s iniciativou překvapivě Čína, která od 1. června zakáže výrobu tenkých mikrotenových sáčků a volnou distribuci plastových tašek v obchodech. Podle vyjádření vlád Číny i Austrálie by se zákazníci měli vrátit k textilním taškám a na nákup zeleniny používat košíky.

Papírové vyžadují více energie

Boj proti plastovým taškám zahájili ochránci životního prostředí již v minulosti. Věděli však, že papírové sáčky nejsou ekologickou alternativou k plastu. Ostatně proto byly plastové tašky zavedeny, aby kvůli papírovým obalům nemusely být káceny celé lesy. Podle propočtů specialistů americké poradenské firmy Franklin Associates vyžaduje výroba papírového sáčku dvakrát víc energie než výroba plastového sáčku. Také při recyklaci vykazují plasty lepší ekologickou bilanci. Američtí ochránci životního prostředí se tedy soustřeďují spíš na základní změnu chování spotřebitelů. Cílem je, aby spotřebitelé využívali plastové tašky vícekrát, i když to bude trvat určitý čas, než si na to zvyknou. Použité tašky by se měly odkládat do kontejnerů určených k recyklaci. Další možností je víc využívat textilní tašky a nové biologicky odbouratelné plasty.

Odnosné tašky a móda

Boj proti plastovým taškám se stává symbolem nového myšlení. Ochrana životního prostředí je v módě, novým spotřebitelským trendem je LOHAS – Lifestyle of Health and Sustainability. Jak módní je to životní styl, prokázala v loňském roce textilní taška s nápisem „I’m not a plastic bag“, kterou navrhla britská návrhářka Anya Hindmarch a představila v rámci London Fashion Week. Poté, co se s ní ukázalo pár celebrit, se na ni stály fronty nejen ve Velké Británii, ale i v New Yorku a Hongkongu. Po 10 000 vyrobených kusech se jen zaprášilo. Anya k tomu dodává: „Chtěla jsem se pokusit o to, aby používání plastových tašek přestalo být módní. Textilní tašku jsem navrhla tak, aby byla stylová, praktická a víceúčelová. Měla takový úspěch, o jakém se mi ani nesnilo.“ Zdá se, že mladí spotřebitelé v západní Evropě si její poselství vzali k srdci a textilní tašku nosí jako módní doplněk.

Zajímavé je, že evropský trh zatím na tento trend nereagoval, textilní tašky lze sehnat dost obtížně. V obchodech s oděvy se téměř nevyskytují, nejspíš jen v některých supermarketech nebo drogeriích, kde stojí obvykle do 1 €.

I jako umělecký objekt

Pro některé lidi jsou plastové tašky víc než jen bezcenný předmět na jedno použití. Sběratel Heinz Schmidt-Badem z Dürenu stačil nasbírat 150 000 exemplářů a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů. Také v umění a ve filmu se stylizovaly jednoduché sáčky do estetických objektů. Ve filmu Americká krása se ptá chlapec Ricky Fitts své přítelkyně Jane, zda jí může ukázat to nejkrásnější, co kdy nafilmoval, a okouzlí ji i filmové publikum několikaminutovým videem, ve kterém tančí ve větru plastový sáček. Americký umělec Andy Warhol, zakladatel pop-artu, a Roy Lichtenstein pomalovávali igelitové sáčky a nazvali je „portable art“. Za dílo, které bylo tehdy k mání za 12 USD, nyní platí sběratelé až 5000 €. Jak však sběratelé již ke své lítosti zjistili, i plastové umění je pomíjivé a po čase se rozpadá.

Luxusní obaly

„Módní značky se profesionálně zabývají obaly až od poloviny 90. let,“ říká Maurizio Sedgh z firmy Brandart Image Packaging. Firma Brandart vyvíjí a vyrábí vše potřebné – od etiket přes krabice až po ozdobné stužky pro luxusní značky, jako je Gucci, Chanel a Dolce & Gabanna. „Užité materiály a kvalita obalu dodávají nakupujícímu pocit, jak je produkt luxusní.“ Pak je ovšem s podivem, proč se luxusní branže již dříve nezajímala o originální obaly. Přesto existují výjimky, které předběhly dobu. Například v obchodě Tiffany na newyorské Fifth avenue balili už v r. 1837 produkty do tyrkysově modré krabice se stříbrným nápisem. Oranžové krabice od Hermese ve 178 velikostech a tvarech existují od druhé světové války a jsou dnes ceněny jako sběratelský objekt.

Jana Sobotová
Autorka je redaktorkou TextilŽurnálu

Vzbuzují chuť nakoupit

Institut pro výzkum trhu MediaAnalyser Software & Research z Hamburku uveřejnil v r. 2007 studii k výzkumu o odnosných taškách, kterou si zadal německý svaz pro papírové a fóliové obaly Industrieverband Papier-und Folien Verpackungen. Cílem bylo zjistit, jaký účinek mají odnosné tašky jako prostředek reklamy na spotřebitele. V průzkumu bylo osloveno 627 žen a mužů od 16 do 39 let, kteří měli za úkol zhodnotit několik odnosných tašek a vyjádřit se k jejich používání.

Z průzkumu vyplynuly zají
mavé závěry. Víc než polovina dotázaných se domnívá, že krásné tašky povzbuzují chuť k nákupům. Téměř tři čtvrtiny dotázaných využívají tašky vícekrát: 48 % třikrát až pětkrát, 24 % dokonce ještě víckrát. Celkem 47 % respondentů vnímá reklamu na odnosných taškách jako příjemnější než třeba reklamu v televizi.

Odnosné tašky jsou oblíbené a kromě toho, že jsou praktické, poutají pozornost. Dohromady 85 % dotázaných odpovědělo, že si na ulici všimne zajímavé a nápadité odnosné tašky, 40 % zaujmou barvy. Velký účinek mají plakátové velkoformátové motivy, nápadné a výrazné barvy, silné barevné kontrasty, umístění značkového loga, dobře čitelný nápis. Odnosné tašky umocňují nákupní zážitek. Nelze podceňovat ani emocionální účinek a impulz k nákupu. Plné odnosné tašky vytvářejí pozitivní asociace a u 45 % dotázaných vzbuzují zvědavost, co obsahují.

Téměř 20 % dotázaných udalo, že u značky propagované na odnosné tašce budou s velkou pravděpodobností nakupovat vícekrát. Odnosné tašky posilují i image obchodu: 54 % dotázaných souhlasí s tím, že krásné odnosné tašky dělají obchod nebo značku sympatickými. Pro 42 % dotázaných je důležité, aby zboží bylo zabaleno do odpovídající tašky.