Skládačky jsou dnes velmi rozšířeným typem obalu, zároveň však patří k obalům, na které jsou kladeny stále vyšší nároky z hlediska konstrukčního i grafického designu. V dnešní době je takřka nemožné zmapovat všechny typy konstrukcí, se kterými se zákazník setkává.

Skládačky neboli skládatelné obaly vyráběné z dobře potiskovatelných lepenek nižší plošné hmotnosti (mS = 230 – 500 g/m-2)jsou jedním z nejběžnějších typů spotřebitelských obalů. Tyto obaly již od svého vzniku patří ve své kategorii k obalům nejpopulárnějším z hlediska vzhledu i funkce. Jsou velmi logisticky výhodné. K výrobcům zboží se dodávají ať už slepené či neslepené (podle konstrukce) ve složeném stavu, takže oproti velikostně stejným prostorovým obalům zaberou pouze dvacetinu svého objemu, čímž se výrazně šetří náklady na dopravu, manipulaci i skladování. Do prostorového tvaru se tyto typy obalů rozkládají až u výrobce zboží, tzn. při plnění. Po naplnění se obaly uzavírají zpravidla konstrukčními prvky – klopovým uzávěrem, kompletací u vícedílných skládaček, ale i lepením, přelepem či termoplastickým spojováním.

Trojúhelníkové průřezy, náročnější grafika
Skládatelné obaly se hojně vyskytují v jednodílných i vícedílných podobách, z důvodu pevnosti mohou mít rozdílný i stejný typ dna a vrcholu. Existují varianty s různými typy zalepovacích i zasouvacích klop, variabilita je pochopitelně i v dalších typech uzavírání – zasouvací či rozkládací skládačky, přiklápěcí víka apod.
Průřezy skládaček se zdaleka neomezují jen obdélníkové či čtvercové typy, nechybějí ovály či jakékoli jiné polygony. Zatímco před pár lety se spousta výrobců snažila soustředit na víceúhelníkové typy obalů – šesti- či osmistěny, nyní přichází móda trojúhelníkových průřezů. Doménou však z důvodu logistiky přesto asi vždy budou obaly pravoúhlých průřezů. A jak tyto na pohled fádní obaly zviditelnit? Grafikou, materiálem či obojím.
V době velkého rozvoje polygrafického průmyslu se u většiny těchto obalů stupňují nároky na grafickou úpravu a její provedení, tedy tisk. Z tohoto důvodu je nejčastěji využívanou tiskovou technikou ofset, se kterým je nyní dosahováno výsledků ještě před pár lety takřka nemyslitelných. Nechybějí však ani ostatní techniky a způsoby zušlechťování, jako je např. ražba, lakování či metalizace. Mezi skládačky patří i vrstvené obaly – nápojové kartony, které mají navíc i výborné bariérové vlastnosti.

Žádaná je průhlednost a atraktivní tisk
Skládatelné obaly nejsou již mnoho let vyráběny pouze z plných lepenek, i když ty jsou i dnes stále nejrozšířenějším typem materiálu. U náročnějších potisků se používají zvláště lepenky natírané – např. bílo-bílé, své místo si však drží i materiál nejtradičnější, chromonáhrada. Vedle plných lepenek se objevují i lepenky vlnité, třívrstvé s jemnější vlnou – mikrovlnou (E) a stále častěji i minivlny (F, O, G). Právě u minivln dochází k experimentálním přímým potiskům (postprint) ofsetem podobně jako u klasických plných materiálů. U vrstvených obalů je trendem snižování hmotnosti obalu snižováním tloušťek jednotlivých vrstev, ať už se jedná o karton, PE či hliník. U některých typů těchto kartonů bývá PE nahrazován PP (Tetra Recart). Většina obalů z výše uvedených materiálů se vyznačuje i vysokou kvalitou potisku.
Grafická úprava často sice zobrazuje zabalené zboží, ale neméně často u zákazníka navozuje i různé emotivní pocity. Ať už z toho či onoho důvodu je odtud jen krok k požadavku trhu vidět zboží v obalu v jeho reálné podobě.
Průhledné typy obalů na trhu nejsou nic nového. Jedná se o vyfukované či vstřikované plastové obaly, blistr nebo skin pack obaly a další. V posledních letech však nastává invaze obalů z tuhých plastů. Ty se nejprve uplatňovaly jako velkoobjemové, zvláště pro automobilový průmysl – různé typy přepravek, beden či boxpalet (většinou z komůrkového PP), nyní se pevné plastové fólie hojně vyskytují i ve spotřebitelských skládačkách. Na rozdíl od těch velkoobjemových je jejich největší předností právě průhlednost, často spojená s velmi atraktivním vícebarevným tiskem.

Výroba obalů z tuhých plastů začíná vyvzorkováním na plotru
Konstrukční návrh se neliší od návrhu klasické skládačky. Obal, který se může vyznačovat stejnou variabilitou tvarů jako lepenkové obaly, je navrhován v klasických CAD systémech – ArtiosCAD, EngView Package Designer, Impact, Verpack, Kasemake atd. K prvním odlišnostem dochází až při vyvzorkování na plotru.
Zde nedochází k problémům ve vyříznutí obalu, ale spíše v jeho linkách ohybu. Plast má na rozdíl od lepenky značnou tvarovou paměť i vyšší tuhost. Při uzavření obalu bývá síla zpětného pružení mnohem větší. Linky mohou být případně i naříznuté, čímž je ohyb snazší, ale od tohoto způsobu se ustupuje nejen z důvodu menší tloušťky materiálu a tím snížené pevnosti, ale především z důvodů estetických. Při složení do prostorového tvaru jsou tyto linky často velmi viditelné, bílé.
Především z těchto důvodů se u plastových skládaček upřednostňuje rýhování. Rylky jsou vyrýhované rozdílným přítlakem nebo jiným speciálním způsobem, obvykle na plotrech s oscilačními noži. Firma Aristo pro své plotry vyvinula řešení Infra CreaseTM, kde se při rylování materiál kontrolovaně změkčuje pomocí infračerveného světla. Tento způsob lze použít nejen při vzorkování skládaček, ale i u dalších plastových materiálů až do tloušťky 10 mm.

Technologie výroby plastových skládaček
Také zde je na první pohled výroba identická, ve skutečnosti tomu tak však není. Klasické i plastové skládačky jsou vysekávané planžetovým nástrojem. Skládačky z lepenek nižší plošné hmotnosti mohou být podobně jako některé etikety i vysekávané rotačním způsobem – pomocí vysekávacích plechů upnutých na magnetickém válci. Většinou však bývají vysekávané na lisech – horizontálních nebo příklopových. Vzhledem k vyšším objemům výroby těchto obalů výsek často probíhá na in-line automatech se zakomponovanými horizontálními lisy.
Plastové skládačky mají objemy většinou podstatně nižší, výsek může probíhat na stejných strojích, častěji jsou však upřednostňovány pomalejší příklopové lisy. Výsekové planžety (raznice) jsou sice dodávány stejnými výrobci, rylovací nože však mají o něco vyšší výšku. Stejně jako u vyvzorkování je tedy i při výseku největším problémem vytvoření ohybových linek. Ty lze vytvářet za studena i za tepla.
Technologie za tepla je ovlivněna teplotním rozsahem používaných materiálů. U plastových skládaček jsou nejpoužívanějšími materiály PET, PVC a PP. Na rozdíl od výroby lepenkových skládaček se u plastových prakticky nepoužívá protitlaková příprava (pertinax, kanálky, vyfrézovaný plech). Novinkou ve vytváření kvalitních rylek je patentovaná japonská technologie SmartKrease vhodná právě pro transparentní obaly z PP a PET. Zde se jedná o technologii používanou v kombinaci s teplotou (nahřátí desky). Obaly vyrýhované touto metodou se velice snadno skládají, tvarová paměť plastu je eliminována na nezbytné minimum. Při složení do prostorového tvaru jsou rylky prakticky „neviditelné“.
Skládat a spojovat lze i netradičně
S kvalitním o
hybem souvisejí další zpracovatelské postupy, tedy složení a spojování skládaček do prostorového tvaru. Průmyslové spojování v některých případech může opět probíhat na konvenčních zařízeních bez další úpravy. Ovšem tyto způsoby se týkají spíše méně estetických způsobů spojování, jako je sešívání. Vzhledem k tomu, že hovoříme o čistě plastových obalech, je jedním z používaných způsobů spojování přířezů termoplastické spojování, např. vysokofrekvenčním způsobem.
Většina plastových skládaček je však spojována lepením a zde se již pochopitelně s mnohými odlišnostmi setkáváme. Lepidlo lze nanášet za tepla i studena. Plnou funkčnost zajišťuje i lepení běžnými tavnými lepidly (hotmelty). Toto lepení má však svá úskalí z hlediska estetické funkce obalu. Slep bývá viditelný, a po čase vlivem působení prostředí tato lepidla často dokonce žloutnou, čímž bývá jinak perfektní vzhled skládačky značně narušen. Mnohem elegantnějším řešením je používání speciálních polymerních lepidel na plastový povrch. Při svaření materiálu dochází k narušení struktury plastu a jeho mezimolekulárních vazeb, zároveň se část složky lepidla odpařuje. Nesporným kladem těchto lepidel je, že nezanechávají žádnou barevnou stopu.
Dalším poněkud revolučním způsobem nanášení lepidla je metoda plasma treat. Ošetření plazmou již několik let někteří výrobci plastových obalů používají, ale trochu jiným způsobem a za jiným účelem. Plasty mají nízkou povrchovou energii a právě tato vlastnost vede ke špatné adhezi barev, nátěrových hmot či lepidel s povrchem polymeru. Aby docházelo k optimální adhezi, je třeba povrchovou energii zvýšit, což lze realizovat různými způsoby – koronovou úpravou, plamenem či plazmou. A právě úprava plazmou se velmi osvědčuje při lepení plastových skládaček. Tryska ionizujícím zářením molekulárně naruší povrch plastu v místě předpokládaného slepu a narušením povrchu se optimalizuje následná adheze lepidla. Takto upravenou plastovou skládačku lze lepit obdobně jako lepenkovou. I zde na narušeném povrchu lepidlo zakotvuje v podstatě stejně jako v mikropórech papíru.

Potisk a zušlechťování s metalickým efektem
V potisku plastových skládaček podobně jako u lepenkových skládatelných obalů dominuje ofset. Zdaleka se nejedná o jedinou používanou techniku. Zvláště při zvýšených nárocích na přenos silnější vrstvy barvy (zvláště metalické) či laku se upřednostňuje sítotisk. Při vyšších výrobních sériích potisku z rolí se používá hlubotisk, kterým se dosahuje vysoké kvality i u těch nejnáročnějších grafických návrhů. Jeden z nejznámějších výrobců plastových skládaček, firma Stäger Verpackungen, používá i digitální tisk. Firma je jedním z průkopníků plastových skládaček, nabízí je již od roku 1970. Tato společnost je vůbec novátorem na poli plastových obalů. Jen na okraj: v roce 1986 jako první začala extruzí zpracovávat PET.
Fólie se vedle těchto často vícebarevných tisků i zušlechťují. Velice efektní je spojení plastu s metalickou fólií. Dalším trendem u dražších obalů je plastová skládačka s ražbou. Na plast lze nástrojem razit různé typy fólií s rozličnými efekty – perleťové fólie, hologramy, zlaté či stříbrné fólie.
Výrobci se hodně „zhlédli“ v metalických efektech na fóliových skládačkách. Pokud se nepoužívá ražba, často se přímými metalickými barvami alespoň tiskne.

Design, který oslovuje
Jedním z veteránů je vedle Stäger Verpackungen i firma HLP Packaging Products, která při výseku používá již uvedenou technologii SmartKrease. Tuto technologii ocení zvláště zákazníci, kteří si přejí mít u skládačky skládatelné dvoubodově lepené dno pro automaty. U běžně rýhovaných plastových skládaček se právě zde projevuje paměť materiálu nejvíce. Tato firma se soustřeďuje na velice atraktivní transparentní obaly pro kosmetické, potravinářské a další spotřebitelská průmyslová odvětví. Obaly jsou potištěny většinou vícebarevně často s velmi fotorealistickým vzhledem.
Obaly z PET, PVC i PP mají dokonale čistý antistatický povrch a jsou velmi odolné vůči poškrábání. U většiny obalů je zachována tradiční pravoúhlá konstrukce, obal je zatraktivněn svou transparentností v kombinaci s kvalitním potiskem. Většina těchto obalů slouží k různým typům prezentace, z tohoto důvodu bývá konstrukce často doplněna o eurozávěsy. Vedle vysekávaných obalů má HLP Packaging Products ve svém nabídkovém portfoliu i transparentní vinuté obaly či kombidózy, tedy obaly s válcovým trupem krabice a s nasazovacím či vsazovacím víkem. V nabídce nechybějí pochopitelně ani obaly typu blistr či skin pack. Střízlivě elegantní transparentní obaly nabízí i Seufert Transparente Verpackungen GmbH. Jejich produkce získala i mnoho mezinárodních cen a ocenění (DuPont Awards for Packaging, Messe Poznaň, Deutscher Verpackungs-Preis atd.)
Obaly jsou převážně z PET a PVC v tloušťkách od 150 do 450 mikronů. Pro ruční balení a plnění jsou linky ohybu zhotoveny rýhováním za studena či perforací. Pro automaty se používají soft rylky zhotovené vysokofrekvenčně nebo speciální typ rýhování – Smart Line.
Jak je zřejmé, ve výrobě plastových skládaček jednoznačně vede PET a PVC. PP je tentokrát trochu na okraji zájmu.
Přesto právě u tohoto materiálu a u těchto typů obalů se lze setkat i s velmi environmentálně příznivou inovací. Již několik let je nabízen materiál Priplak®, který doposud používali zvláště výrobci displejů. Nyní tento materiál začínají zvolna oceňovat i výrobci plastových skládaček. Jednou z výhod materiálu Priplak® je jeho nízká hmotnost i při vyšších tloušťkách materiálu a dobrá potiskovatelnost také i UV barvami.

Umocnění vizuálními efekty
Dalším vývojovým trendem, kterým se výroba plastů ubírá, je použití lentikulárních fólií ve výrobě plastových skládaček. Na povrchu PET či PVC fólie jsou vylisovány pásy s oblými tvary lineárních čoček. Díky této struktuře vnímáme při změně úhlu pohybu pouze určité části plochy, která je potištěna v tenkých proužcích. Tímto způsobem lze dosáhnout prostorových či kinematických vjemů. Při různém natočení se mění barva či typ obrazu. Obraz se nemusí měnit problikáváním jedné sekvence v druhou, ale lze použít i větší množství sekvencí a tím dosáhnout např. plynulosti pohybu.
Lentikulár tedy není nic nového, ale v poslední době se jedná o velmi oblíbený nástroj v oblasti reklamy, DTP studií apod. A odtud je jen krok k použití potištěné lentikulární fólie ve výrobě skládatelných obalů. Obaly jsou netradiční, velmi atraktivní, ale hodí se spíše k tzv. promotion obalům. Jejich cena je pro větší série poněkud vyšší.

Plasty jako konkurent konvenčních skládaček?
Proč se plastové skládačky stávají stále více populárními? Svým způsobem za to částečně může kvalita potisku u běžných obalů. Je tak vysoká, že běžný spotřebitel má chuť konfrontovat vizuální vjem s reálným zbožím. Další roli hraje perfektní vzhled, který se mnohem hůře poškodí. Navíc i při omaku lze tento typ obalu snadno omýt. Hladkost, transparentnost i vyšší životnost povrchu často vede i k opakovanému použití či k následnému sekundárnímu využití obalu. Exkluzivita vzhl
edu je na druhé straně pochopitelně vyvážena i zápory, především zvýšenými nároky na zpracování a pochopitelně i vyšší cenou produktu. Z těchto důvodů tedy vyplývá závěr, že konkurent ano, ale jen v omezené oblasti produkce. Globálně se výrobci lepenkových skládaček určitě nemusejí bát ohrožení ze strany tuhých plastů.

Jana Žižková