Symboly, piktogramy a značky podobně jako v jiných oblastech i v obalovém sektoru usnadňují komunikaci, šetří místo a přispívají k jednoznačnosti sdělovaných informací. Používání některých z nich stanoví právní normy, u jiných technické normy. S čísly v trojúhelnících ze šipek či s písmennými zkratkami pod nimi se setkáváme na obalech denně. Značit se nemusí, ale může, a pokud se materiál obalu označí, musí se označit podle zkratek a číselných kódů uvedených ve zmíněných přílohách Rozhodnutí Komise 97/129/ES číslo I až VII. Žádný právní předpis neurčuje, zda a jakou značku při uvádění kódů či zkratek použít.
Zatím poslední novela zákona o obalech, která vstoupila v platnost 15. března 2006, zásadním způsobem změnila požadavky na označování obalů z pohledu environmentální legislativy. Je zřejmé, že režim povinné materiálové identifikace byl změněn na dobrovolný způsob označování materiálu, z něhož je obal vyroben. Tento vývoj lze hodnotit jedině pozitivně, neboť v režimu povinného značení bylo nutné vytvořit komplikovanou strukturu parametrů a výjimek. Značení dobrovolné s odkazem na přílohy Rozhodnutí Komise 97/129/ES je elegantní a současně není bezbřehé.
Nejčastěji se setkáváme s trojúhelníkem z plných šipek, s Möbiovou smyčkou, ale můžeme vidět i kroužek či šestiúhelník. Dobrovolnost jako výhoda vystane zejména v řadě aplikací, kde nelze jednoznačně na základě daných kritérií určit, zda se o kompozit jedná či nikoli. Podle § 2 zmíněného rozhodnutí je kompozit definován jako obal zhotovený z různých materiálů, které nelze od sebe oddělit rukou. Tuto definici jistě dobře naplňuje nápojový karton. Ale co si počít s tenkou fólií, na které je nalepena etiketa? Etiketu nelze z fólie sloupnout, společně s etiketou se utrhne i kus fólie pod ní. Nebo velmi častým příkladem je plato tablet v blistru. Tablety vymáčknete, ale hliníková fólie zůstává spojena s plastovým blistrem. Je snad skleněná láhev s grafickou etiketou, kterou nelze rukou sundat, kompozitem, ačkoli etiketa je oddělena v mycí lince? Měly by snad být pivní láhve místo značkou GL označeny C/GL?
Mohlo by se zdát, že brojím proti značení. Není to pravda. Značení materiálu obalu je důležité tam, kde přináší užitek, například u plastových přepravek. Je to výrobek velmi vhodný k recyklaci, a protože se hromadně vyrábějí jak přepravky polyetylenové, tak i přepravky polypropylenové, je označení materiálu zcela na místě.
Zapomeňte na normu ČSN 77 0052-2
Proč je široce rozšířené povědomí o značení materiálů obalů, tzv. materiálová identifikace podle české technické normy ČSN 77 0052-2? Zásadní vliv při tvorbě zákona o obalech mělo ministerstvo životního prostředí. Jeho úředníci do textu zákona, který vstoupil v platnost v roce 2001, prosadili povinnost označovat materiál obalu a způsob nakládání s obalovým odpadem, ačkoli to bylo nad rámec evropských požadavků. Samotný právní mechanismus fungoval tak, že zákon se odvolával na prováděcí předpis – vyhlášku ministerstva průmyslu a obchodu č.115/2002 Sb. a ta zase na technickou normu ČSN 77 0052-2. Tato trošku složitá konstrukce ale dovolovala průmyslu zasahovat do tvorby normy a tak korigovat značení s ohledem na technické možnosti. Novelou normy se to poměrně dobře dařilo, norma v sobě zahrnovala i zkratky a kódy uváděné v Rozhodnutí Komise 97/129/ES. Přímým odkazem zákona na toto rozhodnutí ovšem role normy končí, ale posloužila svému účelu dobře.
Nicméně v žádném případě nelze klást rovnítko mezi normu a rozhodnutí.
Panáček, basketbalista, tidy man je v ČR nepovinný
Jistě stojí za povšimnutí, že současně platný zákon o obalech žádným způsobem neupravuje používání symbolu „panáček, basketbalista, (tidy man = pořádkumilovný člověk)“. Co není zakázáno, je povoleno. Je pouze na výrobci baleného zboží, zda si na obaly nechá tisknout tento symbol.
To, co je výše řečeno o materiálové identifikaci i o panáčkovi, se týká českého trhu. Na Slovensku je panáček i trojúhelník povinný.
Platí, ale nestačí
Samozřejmě nelze říci, že norma ČSN 77 0052-2 neplatí. Platí, pouze ji nelze aplikovat pro plnění požadavků na označování podle zákona o obalech. A tato norma není jediná, která se zabývá označováním obalů. Další z řady důležitých norem je technická norma ČSN EN ISO 780 Obaly – manipulační značky. Ve srovnání s národní normou ČSN 77 0051, kterou nahrazuje, byl změněn význam některých značek (Chránit před slunečním zářením, Chránit před radioaktivním zářením), jiné byly doplněny (Nepoužívat vidlice, Zde neupínat), a další naopak vypuštěny (Zde neotvírat, Vnitřní upnutí, Hermetické balení, Foto). Zatímco se norma pro označování obalů léčiv Braillovým písmem připravuje, norma ČSN EN ISO 11683 (nahradila ČSN 77 4001) popisuje velikost a umístění výstražných značek pro zrakově postižené osoby na obalech zboží obsahujícího nebezpečné látky – jedná se vlastně o 3D značky. Tímto v podstatě náhodným výčtem některých norem bych rád připomněl některým aktivistům, a to zejména z řad nevládních organizací, že kvalitní technické předpisy slouží ku prospěchu všem a neměly by se stávat předmětem politických tahanic.
Vlado Volek
Box: Zákon o obalech, § 6 Označování obalů
Pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství: přílohy č. I až VII rozhodnutí Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997, kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech