Základní myšlenkou zpracování UCB (vrstvené nápojové kartony) bylo ověřit možnosti jeho rozvláknění a použití papírového vlákna k výrobě kvalitních skládačkových kartonů. Vzhledem k tomu, že projekt musel zákonitě začít osvětou a zajištěním tříděného odpadu a s tím souvisejícím nezbytným zainteresováním obcí, výrobně se začal realizovat až od jara 2003. O tom, jak tento systém funguje v Papírně Bělá pod Bezdězem dnes a s jakými problémy se zde potýkají, jsme hovořili s Miroslavem Hašlem, manažerem kvality a jakosti.

Svět balení: UCB jsou v Bělé pod Bezdězem zpracovávány již téměř čtyři roky. Co bylo hlavním impulzem pro zapojení papíren do tohoto projektu?
Miroslav Hašl: Papírny Bělá, a. s., patří se svou již více než třísetletou tradicí k nejstarším papírnám v ČR. Nosným programem je zde výroba skládačkových a natíraných lepenek a jejich zpracování na potištěnou (převážně skládačky) a nepotištěnou (tácky a dortové krabice) kartonáž. Vzhledem k tomu, že pro výrobu našich materiálů používáme z větší části sběrový materiál, více a více se potýkáme s absencí dlouhého vlákna v zanášce. Přitom na druhé straně u našich odběratelů je poptávka po materiálech s nižší plošnou hmotností, ale s vyššími pevnostními parametry. Buď tedy musíme zvyšovat dávkování pomocných papírenských prostředků, nebo používat při výrobě dlouhých vláken. To znamená buď nákup těchto vláken, který rozhodně není nejlevnější, anebo jejich získávání z kvalitního recyklátu. A tím UCB bezesporu jsou, neboť všechny nápojové kartony jsou vyráběny z primárního celulózového vlákna, kterým se u lepenek zlepšuje hlavně pevnost v průtlaku a tuhost.

SB: Jakým způsobem je zajištěn tříděný sběr UCB?
M. H.: V současnosti sběr probíhá asi v 50 svozových oblastech, tedy v přibližně 750 obcích a je v podstatě zajišťován třemi způsoby. Nejrozšířenější je sběr do nádob ve směsi s plasty, kdy nevýhodou je nutnost dotřídění UCB od ostatních složek. Další metodou je sběr do samostatných nádob či pytlový sběr. Z hlediska objemu školní sběr představuje poměrně malou část, jeho nespornou výhodou je však jeho vysoká čistota, minimalizuje tedy náklady na jeho dotřídění.

SB: Jak je tedy UCB v papírnách zpracováván?
M. H.: Ke zpracování využíváme stávajícího vertikálního rozvlákňovače VOITH, který je používán i ke klasickému rozvlákňování ostatních typů sběru. Technologie má v podstatě čtyři fáze. Zanáška UCB do rozvlákňovače, vlastní rozvláknění, odčerpání vodolátky s proplachováním a nezbytné vyčištění rozvlákňovače včetně výběru nerozvlákněného odpadu. Důležitý při zpracování je i systém rozvláknění, fólie se nesmí rozdrtit, aby neucpala třídicí zařízení.

SB: Jaké množství UCB se tímto způsobem dá zpracovat a jaká je výtěžnost vlákna?
M. H.: Celý tento cyklus trvá při zanášce jedné tuny zhruba čtyři hodiny. Oproti běžnému zpracování sběrového papíru je tedy několikanásobně delší. Za směnu jsme schopni zpracovat dvě takovéto zanášky, přičemž výtěžnost je asi 50 – 60 %, zbytek tvoří odpad PE s AL. UCB se tedy samozřejmě nezpracovávají každý den. Ročně v průměru zpracujeme 150 – 200 t UCB.

SB: Dají se tedy dnes, po čtyřech letech výroby, zobecnit pozitiva a negativa tohoto projektu?
M. H.: Určitě ano. Prokázalo se, že získané vlákno je opravdu kvalitní se všemi požadovanými vlastnostmi. Cena jedné tuny takto získaného vlákna je okolo 6500 Kč, tzn. zhruba poloviční oproti ceně celulózy. Ze strany EKO KOM ještě existuje finanční dotace zhruba 800 Kč na tunu materiálu. Z hlediska ekologie se jedná o využití druhotné suroviny s minimálním dopadem na životní prostředí. Projekt však má samozřejmě i slabé stránky – mezi ně patří nízká produktivita práce a vysoký podíl manuální práce při čištění, které trvá čtvrtinu z celkové doby cyklu zpracování. Na stávajícím zařízení tedy UCB zpracovávat lze, ale plně vyhovující určitě není.

SB: Jsou nějaké plány do budoucna, jak tato negativa odstranit?
M. H.: Perspektivní cestou by bylo postavení nové linky pro zpracování UCB. Linka by oproti stávajícímu zařízení byla doplněna o další komponenty. Např. by se jednalo o rozvlákňovač, několikastupňové třídiče, zařízení na odloučení a odvodnění balastu a jeho lisování do balíků. Pro tento náš odpad se již dnes nachází způsob, jak jej dále využít a zpracovat. Linka by produktivitu několikanásobně zvýšila a mohla by být využívána v nepřetržitém provozu. Tato investice je však nesmírně finančně náročná, a určitě tedy musí být podmíněna získáním finanční dotace.

Jana Žižková

Box do textu: Ing. Miroslav Hašl
Absolvoval Fakultu strojního inženýrství na ČVUT v Praze. Po ukončení studia v roce 1971 nastoupil do Papírny Bělá pod Bezdězem, kde prošel mnoha pozicemi včetně řídících. Od roku 1985 pracuje ve funkci manažera kvality. Ve firmě se podílel na zavedení systému řízení kvality podle ISO 9001.