V případě zavedení zálohového systému na jednocestné plastové lahve by se obchod stal jedním velkým kontejnerem – skládkou. Každá provozovna potravinářského podniku (mezi které maloobchod také patří) musí dodržovat hygienické předpisy souhrnně nazývané hygienický balíček. Zavedení nového prostoru v obchodě pro „odpadky“ by znamenalo zásah do systému HACCP, tedy další kritický bod možné kontaminace potravin, kterému by se musely přizpůsobit vnitřní mechanismy prodejen.

Pro malé jde o likvidační záležitost
Menší obchody by bojovaly o přežití – musely by vymezit část svých prodejních či skladových prostor, aby zde bylo možno zabezpečit speciální čtecí a lisovací stroj či skladování pytlů s prázdnými PET lahvemi. Samozřejmě by to znamenalo dodatečné náklady – nejen na vybudování nového prostoru, ale také na zakoupení příslušného technického vybavení.
Obchodník by měl vázán svůj kapitál v zálohách samotných, stejně jako zákazník, v období mezi zakoupením a odevzdáním plastových lahví zpět do obchodní sítě. Došlo by tak ke zvýšení investičních i provozních nákladů, zavedení další administrativy u všech zúčastněných podnikatelských subjektů i spotřebitelů.

Investice v řádu miliard
Investice spojené se změnou systému, jejíž výsledky ve zvýšení recyklace plastů jsou nejasné, by ale zaplatil každý – jako daňový poplatník či spotřebitel – a musely by se promítnout i do cen výrobků. Zkušenosti s modelem aplikovaným v SRN ukazují náklady na sběr jednoho obalu od nápoje prostřednictvím zálohového systému okolo 2 Kč na jeden kus. Spotřebitel by tak platil za dva souběžně fungující systémy sběru.
Podle Vlada Volka, ředitele obalového institutu SYBA, by zavedení záloh a s ním spojené investice do nákupu nových technologií přišly výrobce na celkem 30 mld. Kč. Peníze vyžaduje i vybírání a přeprava prázdných obalů.
Názor ministerstva životního prostředí, že investice v řádech miliard korun do sběru jednocestných, tedy dnes nevratných a opakovaně nepoužitelných obalů, mají vést k posílení používání opakovaně použitelných obalů na českém trhu, je nerealistický. Nelze předpokládat, že obchody a výrobci nejprve investují miliardy do instalace automatů na sběr jednocestných lahví a následně tyto jednocestné lahve nahradí technologiemi pro opakované použití, které vyžadují jinou organizaci a technologické zajištění sběru – tedy opět další investice.
Investice vložené do zavedení systému recyklace, který dnes velmi dobře funguje, by vyletěly do povětří. Český spotřebitel dnes přitom díky roky trvající výchově patří v případě třídění komunálního odpadu k nejukázněnějším v Evropě.
Přispělo by navrhované opatření ke zlepšení životního prostředí? Odklonění jedné části obalového odpadu, která reprezentuje jen asi desetinu celkového obalového toku, do zcela samostatného logistického celku nutně znamená nárůst přepravních výkonů, tedy i zátěže životního prostředí. Je otázkou, zda očekávaný nárůst recyklace či očekávané rozšíření opakovaného použití budou kompenzovat evidentní nárůst zatížení životního prostředí dopravou a zda nadále povede k úspěšnému třídění ostatních složek komunálního odpadu.

Také výrobci jsou proti
Tuzemští výrobci nápojů, stejně jako např. Potravinářská komora či ČSZV, důrazně vystupují proti případným snahám zavést povinné zálohy na další druhy obalů (např. tzv. jednorázové PET lahve). Důvody shrnuje JUDr. Zdeněk Huml, výkonný tajemník Svazu výrobců nealkoholických nápojů:
– Recyklace obalů se osvědčila. ČR má zaveden osvědčený a oceňovaný systém recyklace obalů. Náklady na recyklaci obalového odpadu patří mezi nejnižší v Evropě.
– Komplikace pro výrobce. Systém označování a třídění zálohovaných lahví by byl technicky, investičně i provozně velmi nákladný. Zvýšily by se náklady na etikety, skladování a dopravu.
– Komplikace pro prodejce. Skladování vrácených lahví by zásadním způsobem zhoršilo prostředí v prodejnách. Zavedením systému záloh by prodejci byli nuceni k nákupu automatů na výkup obalů.
– Byl by poškozen i spotřebitel. Vysoké náklady spjaté s vytvořením zálohového systému by vedly k dalšímu zdražení potravin. Vracení zálohovaných jednorázových obalů by pro spotřebitele bylo velmi nepohodlné.
– Negativní dopad na státní rozpočet a zaměstnanost. Značnou část z nákladů na zavedení systému záloh na jednorázové obaly by nesl stát. Spotřeba a tím i výroba např. balených vod a dalších nealkoholických nápojů by klesla. Řada podniků by propouštěla zaměstnance. Došlo by k poklesu odváděných daní za zaměstnance i za výrobky a ke snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění.
– Diskreditace pověsti ČR v zahraničí. Zavedení systému záloh na obaly v ČR by mohlo být považováno za vytvoření překážky volného trhu v rámci EU. Česká republika by se vystavila riziku sankcí ze strany EU, která žádala i o sankce proti SRN (2004) a Maďarsku (2006) právě v souvislosti s vytvářením obdobných národních překážek volného obchodu.
– Negativní dopad na rozpočty obcí. Zavedení zálohového systému jednorázových obalů by ohrozilo stávající funkční systém tříděného sběru komunálního odpadu. PET patří v tříděném odpadu mezi nejhodnotnější suroviny. Prodej této suroviny kryje významnou část nákladů na třídění odpadů v obcích.
Případné zavedení systému záloh na plastové lahve, o němž uvažuje ministerstvo, zdraží nápoje v Česku až o 7 %. Vyplývá to ze studie Institutu pro strukturální politiku IREAS, kterou si MŽP loni nechalo zpracovat. Ministerstvo však výsledky analýzy odmítá a hodlá zadat novou studii.

Jak se zachová spotřebitel?
Představa, že spotřebitel bude kupovat nápoje v zálohovaných jednocestných PET lahvích, které bude poté prázdné – a nepoškozené – skladovat doma, aby je oproti záloze vrátil nejbližšímu obchodníkovi k likvidaci, zní poněkud „kocourkovsky“.
Pokus s vícecestnými zálohovanými PET lahvemi již na českém trhu v 90. letech dva výrobci nealkoholických nápojů podnikli. Spotřebitel je však odmítl, a tak od této technologie ustoupili. Do jaké míry se spotřebitel od té doby změnil?

Hana Michovská, SOCR, Eva Klánová, Moderní obchod