říká Jiří Zukal z První obalové společnosti

První obalová společnost, součást mezinárodní skupiny Pregis, se specializuje zejména na průmyslové balení včetně exportního, a to i zámořského do ztížených klimatických podmínek. Zaměřuje se na náročné zakázky a zvláštní požadavky zákazníků. O této problematice jsme hovořili s vedoucím exportního balení v Praze.

Svět balení: Proti čemu všemu je zboží exportním balením chráněno?
Jiří Zukal: Výrobek chráníme zejména proti hrubému zacházení obecně, což je nejčastější příčina poškození. Dále proti nárazům, vibracím (při přesouvání baleného zboží se objeví téměř vždy), statickému a dynamickému stlačení (kompresi), proražení nebo poškození povrchu a jeho odření, a konečně vlhkosti (včetně kondenzační) a teplotním extrémům.

SB: Jak se na exportním balení projevila ekonomická krize a její postupné překonávání?
J. Z.: Zájem o exportní balení se proti loňsku zvedá, i české firmy začínají zase více vyvážet. V našem oboru se ovšem krize neprojevila tak jako jinde. Velký rozdíl proti minulosti ale je: všichni museli jít s cenou dolů. Šlo to odshora, každý tlačil na své dodavatele, až zlevnil celý řetězec. Každý ale přece už před krizí musel vědět, že se růst cen musí jednou někde zastavit, že nemohou růst donekonečna. Pokud jde o jednotlivé regiony, za poslední tři čtvrtě roku stouplo balení do Ruska více než za předchozích pět let. Jde převážně o firmy ze západní Evropy, které mají v Česku své pobočky. Čína naproti tomu spíše stagnuje. Hodně se rozvíjí transport do Indie, Brazílie a Mexika.
Problémem jsou ale požadavky na několikaměsíční fixaci dohodnutých cen od zákazníků. Nikdo z dodavatelů nechce zafixovat ceny, protože není jasný budoucí vývoj; vidíte, co se děje třeba v Lesích ČR. Stále více firem také dělá výběrová řízení se třemi až čtyřmi firmami i na menší zakázky. I když je ale naše cena třeba o něco vyšší, může hrát roli zjištění, pro koho balily, jaké zásilky a zda měly nějaké reklamace.

SB: Existují v tomto oboru nějaká regionální specifika?
J. Z.: Rusko je výjimečné v délce požadovaných záruk, jedná se i o 12–18 měsíců. Pro stroje totiž často nejsou připraveny podlahy, rozvody vzduchu či další infrastruktura a bedny s nimi pak stojí nevybalené i přes půl roku. Balení musí být navíc velmi důkladné vzhledem ke špatnému stavu cest a manipulacím. Pro Čínu nebo Thajsko je zase typické, že se transportní bedny důkladně rozeberou a použijí na různé účely, třeba i na stavbu obydlí.
Exportní balení je většinou jednocestné, výjimkou jsou obaly zboží zasílaného na výstavu, kdy se počítá s použitím obalu i pro zpáteční cestu. Letos jsme dokonce zhotovovali kufříky s dvouletou životností pro opakované zasílání na výstavy. Zakázky zvláště do vzdálenějších evropských zemí – Ruska či Španělska – si firmy často nechají zabalit jako zámořské balení, tedy důkladněji a i s vysoušedly. Činí tak i tehdy, pokud vědí, že bedna bude někde dlouhé měsíce čekat na vybalení. Předpisy pro exportní balení jsou na celém světě podobné, určitou výjimkou byla Austrálie se speciálními požadavky na tepelnou úpravu dřeva, ale dnes už se i její legislativa sjednotila s ostatními.
U letecké dopravy se předpokládá manipulovatelnost ze všech čtyř stran. Lze u ní někdy použít balení bez vysoušedla, ale záleží na klimatu a na ročním období. Nejcitlivější jsou jaro a podzim, kdy mají teploty velké výkyvy během dne. Nedávno jsme vypravili zásilku na veletrh do Ženevy. Na data loggeru jsme měli v noci pět stupňů Celsia a odpoledne 68 stupňů uvnitř bedny! Kamion totiž stál tři dny na slunci, než jej vybalili. Bez vysoušedla začnou už třeba za čtyři dny některé kovové součástky rezavět.

SB: Zmínil jste data logger. Můžete přiblížit jeho funkci?
J. Z.: Jde o elektronické zařízení připevněné na balení zevnitř magnetem a zaznamenávající v určených intervalech nárazy, vibrace, přetížení, teplotu či vlhkost. Díky němu jsme například zjistili, že největší rázy jsou na kontejnerovém překladišti. Pokud jsou doporučené hodnoty několikrát překročeny, lze nárokovat škodu na přepravci. K data loggeru vždy dostane adresát zásilky kufřík, v němž jej zašle zpět poté, co si z něj stáhne data. Životnost baterie je kolem 5000 hodin, a to stačí i na velmi dlouhé cesty. Jde ovšem o poměrně drahé zařízení. V této chvíli máme jeden data logger se zásilkou v USA, jeden v Japonsku a další se nám vrací z Dubaje.

SB: Jaké materiály se v exportním balení používají?
J. Z.: Ze dřeva se používá smrk nebo smrkové a topolové překližky. Borovice je příliš měkká, má větší průhyby a menší nosnost. Jednou po nás chtěl zákazník obal z exotických dřev, ale tuto zakázku jsme nakonec odmítli. Používáme pěnové desky, technické LDPE pěny s uzavřenými buňkami, PP pěny pro termotvarování, zesíťované LDPE pěny pro citlivé výrobky, PUR pěny, vysoušedla, vzduchové podušky a dvou- či třívrstvé bublinkové fólie na křehké zboží. Sesterské výrobní závody skupiny Pregis nám dodávají zejména PE pěny na fixace, které mají velmi dobré tlumicí vlastnosti.
Každý závod skupiny Pregis se výrobně nějak specializuje. Teď v srpnu se chystáme na školení, abychom, až přijde novinka, našli ty správné aplikace.

SB: Vaše společnost zajímavě spojuje návrh exportního obalu s jeho testy…
J. Z.: Ano, v tom máme myslím výhodu. Náš americký vlastník velmi dobře vybavil naše European Design Center se čtyřmi designéry řezacím plotrem Zünd M-1200 s přesností řezu +/- 0,001 mm. Toto centrum by mělo, jak již jeho název napovídá, perspektivně sloužit i pro zákazníky Pregisu z dalších evropských zemí. Rozvíjíme již činnost v Polsku, několik projektů jsme dělali pro Německo a Velkou Británii. V rámci EU jsme schopni vyrobit vzorek obalu do 48 hodin, v Česku za poloviční dobu.
Navržené obaly můžeme testovat v naší zkušební laboratoři na pádové a vibrační testy pro ISO, ASTM, TAPPI, JIS a ISTA standardy. Testovacími přístroji jsou zejména drop tester a vibrační stůl. Drop tester simuluje pád balení na roh, hranu nebo plochu, pracuje v součinnosti s trojosým akcelerometrem. Vibrační stůl simuluje kruhový synchronní i nesynchronní pohyb. Na rozdíl od poměrně drahých služeb státní služebny jsme schopni nejen říci, zda obal požadavkům vyhověl nebo nevyhověl, ale i v čem přesně je problém a co se s ním dá dělat, jak jej dodatečně upravit. Služby naší laboratoře využívají i firmy, které si přímo u nás balení neobjednávají. Pokud jde o naše vlastní balení, nikdy nepustím bednu, kterou jsem nevyzkoušel.

SB: Jak probíhá typická velká zakázka?
J. Z.: Mohu uvést příklad z poslední doby. Po schůzce se zákazníkem se výrobek, který má být zabalen, nahrubo proměří a podle toho se stanoví cena. Po dohodě se zákazníkem na ceně se začne
připravovat obalový materiál. U větších zakázek se zboží měří nadvakrát, třeba po 14 dnech. Přesné proměření už cenu obvykle nijak výrazně nezmění. Někdy ale zákazník nevezme dostatečně v úvahu nutné rozměry beden a vznikne tak nadlimitní náklad, který se nevejde do kontejneru. Žádná obalová firma si ale nedovolí poddimenzovat bednu, natož třeba do Ruska. Co se nevejde do kontejneru, odveze se auty. Průběh celé zakázky zabere v průměru dva měsíce.

SB: Můžete zmínit některé speciální zakázky z poslední doby?
J. Z.: Ano, balili jsme například náhradní díly pro vojenské transportéry a naše balení mělo velký úspěch, takže se objem této zakázky znásobil. Úspěšná byla také naše fixace letadlových dveří na airbusy. Francouzi následně přestěhovali balení do Česka právě kvůli nám, protože zjistili, že to umíme lépe než oni. Na druhé straně balíme třeba i umělecká díla pro galerii Vltavín…

Miroslav Dočkal

Box:
Jiří Zukal
vystudoval střední odbornou školu zaměřenou na gastronomii a absolvoval rekvalifikační kurs na tesaře. V První obalové společnosti začal pracovat jako obchodní zástupce, následně s brněnskými kolegy jezdil na montáže a seznámil se tak s exportním balením, kterému se věnuje již patnáct let.