Kovové sudy představují vhodné obaly pro sypké a pevné látky, kapaliny nebo třeba asfalt. Přepravovat se v nich mohou např. i zvlášť agresivní kapaliny. Z čeho se kovové sudy vyrábějí? Jaké jsou jejich parametry, nebo jak se postupuje při jejich repasi? O tom se můžete dočíst v následujících řádcích.

Sudy s víkem a bez víka
Kovové sudy je možné rozdělit do dvou skupin. První z nich tvoří sudy s odnímatelným víkem, jejichž součástí je pákový uzávěr. Používají se ke skladování, manipulaci a dopravě především sypkých a pevných látek. Pokud je odnímatelné víko vybaveno odpovídajícím těsněním a sud je schválen podle podmínek ADR (RID), je do něj možné uskladnit také nebezpečné věci podléhající dohodě ADR (RID).
Druhou skupinu tvoří sudy s neodnímatelným víkem (uzávěrem, zátkou), které jsou určeny pro kapaliny. Tyto sudy se dále dělí podle počtu uzávěrů a podle jejich typů, přičemž tradiční výpustný uzávěr představuje tzv. TRI-SURE (trojité jištění). Kromě vypouštění a napouštění mohou uzávěry plnit různé další funkce – např. odplyňování nebo odvzdušňování, používají se rovněž různé přídavné uzávěry.
Další rozdělení kovových sudů spočívá ve tvaru, který může být oválný nebo kónický. Sudy s kónickým tvarem se používají pro menší objemy produktů – od cca 20 l do 110 l. Pro větší objemy jsou pak vhodné standardní oválné sudy s objemem 210 l. Ale jako všude i zde platí výjimky.

Koroze ubírá sudu na kvalitě
Z hlediska materiálu mohou být kovové sudy vyráběny z hliníku, z černé nebo nerezové oceli. Povrchovou úpravu představuje pozinkování nebo lakování. Někteří dodavatelé však uvádějí, že
povrchová úprava není pokaždé nutná. Například v případě manipulace s asfaltovými výrobky by ztrácela na významu a zbytečně by zvyšovala cenu sudu. Asfalt se totiž přepravuje zpravidla na stavbu a po jeho použití se sud okamžitě zlikviduje.
Pro chemický a potravinářský průmysl se sudy mohou lakovat podle požadavků zákazníka po vnější i po vnitřní straně. Jedná se o ochrannou povrchovou úpravu znemožňující styk produktu s kovem. Pro balení v kovových sudech se často používá také vnitřní pytel z plastu. Tento způsob je vhodný pro sypké látky, které jsou umístěny v pytli a uloženy v sudu s odnímatelným víkem.
Jaké parametry určují kvalitu sudu? Důležitým parametrem je vzhled kovového sudu, přičemž pochopitelně platí, že na kvalitě ztrácí sud, který podléhá korozi. Význam má rovněž technologie svařování pláště ovlivňující těsnost sudu. Těsnění je nesmírně důležité v případě sudů určených pro kapaliny, zejména pak pro žíraviny nebo těkavé látky.

Repase se musí vyplatit
Podle názoru některých odborníků má význam tzv. rekondice (repase) sudů. Po příslušném ošetření se pak sudy vracejí do oběhu a plní funkci vratného obalu. V rámci rekondiciování dochází k vyčištění sudů, provede se mechanická úprava pláště a povrchová úprava sudu. Následuje vybavení novým víkem, popřípadě novými zátkami. Repasovaný sud je pak na trhu nabízen o přibližně jednu třetinu levněji než sud nový.
Odborníci uvádějí, že u ocelových sudů repase vyžaduje také energeticky náročné sušení, které je nutné pro zamezení koroze. Složení mycích roztoků pak musí respektovat materiál sudu. Pokud má ovšem repase zahrnovat i poškozené sudy, přibývá ještě vyrovnání a lakování.

Sud musí těsnit, jinak produkt uniká
Jedním z významných výrobců kovových sudů je společnost Greif Czech Republic, která má výrobní závod v Ústí nad Labem. Polotovary, z nichž jsou sudy vyráběny, zde vznikají stříháním kovového svitku na příslušné rozměry. Pláště sudů jsou svařeny podélným průběžným odporovým svarem. Dna a víka sudů se k plášťům připojují technologií rotačního tváření zastudena. Výrobky s odnímacími víky mají víka připevněna profilovaným svěrným kruhem obvykle vybaveným pákovým uzávěrem (pro sypké a pevné produkty). Existují však i modifikace, kdy je kruh uzavřen šroubovým spojením (pro kapalné látky). Výrobky pro kapalné látky jsou opatřeny většinou dvojicí šroubových uzávěrů sloužících k plnění sudů zákazníkem. Povrchové úpravy firma provádí bezvzduchovým lakováním, takzvaným airless, jednovrstvým stříkáním ohřáté barvy na kovový podklad.
„V případě velkých sudů určených pro kapaliny s objemem 216,5 litru dochází ke kontrole na těsnost speciálním automatickým testovacím zařízením, které je pomocí helia schopno kusy s případnou netěsností z produkce vytřídit,“ zdůraznil Roman Weiss, finanční ředitel společnosti Greif Czech Republic. „Sudy musí dokonale těsnit, aby nedošlo k sebemenšímu úniku produktu. Jsou v nich totiž často přepravovány nebezpečné věci.“
Sudy vyráběné v ústeckém závodě bezezbytku splňují požadavky na výrobky přívětivé životnímu prostředí, a to od jejich vzniku přes používání až po ukončení jejich použitelnosti, neboť jsou vyráběny za podpory technologií a procesů produkujících minimum odpadů. Roman Weiss upozornil na vysoké užitné vlastnosti při minimální spotřebě materiálů, které mohou být znovu zhodnoceny 100% recyklací hmotnosti obalových odpadů. Kovové sudy jsou v souladu s přísnými kritérii dohody ADR (RID) a jsou určeny pro balení nebezpečného i bezpečného zboží v obalových skupinách II až III nebo I až III.

Testování prověřuje spojení všech dílů
Jestliže mají být ocelové sudy použity pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, železnici, letecky nebo námořní či říční lodí, pak musí splňovat požadavky specifikované v ADR/RID/IATA/ IMDG-Code/ADN, respektive při přepravě po Rýnu v ADNR. Po splnění požadavků jsou sudy označeny kódem obalu začínajícím písmeny ADR nebo RID nebo UN vyraženými nebo natištěnými na každém sudu. Letecká a námořní přeprava vyžaduje vždy obaly s označením UN. V případě dopravy výhradně po souši jsou obaly často označeny pouze skupinou písmen RID/ADR, aby bylo možné takový obal s nebezpečným zbožím přepravovat v přepravním řetězci železnice – silnice. Testování sudů pro přepravu nebezpečných věcí probíhá také v souladu s RTDG – UN (doporučení pro dopravu nebezpečného zboží). Tento systém lze považovat za globální standard pro přepravu nebezpečného zboží využitelný ve všech kombinacích druhů dopravy.
František Šoural ze společnosti Greif Czech Republic uvedl, že sudy musí pro přidělení kódu obalu, bez rozdílu toho, zda se jedná o RID, ADR nebo UN, projít důsledným testováním v pověřených zkušebnách. Testování začíná překlápěním, kdy jsou sudy na podlaze převrženy do požadovaného směru. Poté následují testy volným pádem při maximálním předpisy určeném zatížení. Tento test je určující
, do jaké obalové skupiny bude obal zařazen. Obalové skupiny jsou ve všech předpisech definovány tři. V ADR a RID do skupin I, II a III, k nimž se v kódech obalů pro označení obalové skupiny používají písmena X, Y, Z. Obalová skupina I/X je podrobena namáháním volným pádem z výšky 180 cm, II/Y z výšky 120 cm a III/Z z 80 cm.
Pro obaly určené k přepravě kapalných produktů je předepsána též tlaková zkouška těsnosti vnitřním (hydraulickým) přetlakem. Důležitým testem je test stohovatelnosti; při něm se ověřuje, zda jsou naplněné obaly schopny odolávat zatížení, které je vyvoláno hmotností stejných naplněných obalů do minimální výšky tří metrů. Pro sudy naplněné nebezpečným zbožím směřujícím do USA je nutné provádět testování vibracemi v souladu s U.S.DOT § 178.608.
„Všechny testy mají za úkol prověřit všechna spojení dílů, z nichž jsou sudy sestaveny. V žádném případě se po namáhání na obalu nesmí objevit netěsnosti, jež by umožnily únik kapalného nebo sypkého produktu z prostoru sudu,“ upozornil František Šoural a závěrem dodal, že podrobné popisy testování jsou uváděny v předpisech RID a ADR publikovaných ve Sbírce mezinárodních smluv v kapitole 6.1.5 nebo na webových stránkách Ministerstva dopravy ČR.

Václav Podstawka
autor je šéfredaktorem časopisu NEBEZPEČNÝ NÁKLAD