Kovy se proti jiným typům materiálů vyznačují téměř 100% bariérou. Z tohoto důvodu se můžeme s metalickými aplikacemi setkat jak u spotřebitelských, tak i přepravních obalů. Často se dokonce jedná o nenahraditelný materiál pro obal. K nejstarším typům metalických obalů patří dekorační dózy a tuby. K velmi populárním patří nápojové plechovky. V některých případech je kovový obal pevně spojen i s technologií zpracování produktu. Posledně jmenovaný případ se týká především konzerv.

Zaměřeno na materiál a výrobu
Dnes se konzervárenské plechovky vyrábějí obvykle z ocelových plechů (tzv. bílý plech) o tloušťce 0,2–0,3 mm nebo z lakovaného hliníku či hliníku v kombinaci s plasty (menší rozměry obalu). Dnešní materiály bývají navíc ještě dalšími způsoby zušlechťovány – pocínováním, lakováním z jedné či obou stran apod. U hliníku často dochází před vlastním lakováním k elektrochemické povrchové oxidaci (eloxování). Zušlechťování má význam nejen z hlediska pevnosti spoje či estetiky, ale ve většině případů působí účinně (zvláště u ocelového plechu) i proti korozi, ke které jsou nezušlechtěné kovy náchylné. Všechna tato rizika jsou eliminována pouze ve spojení se správnou tepelnou úpravou produktu a dodržováním všech přísných hygienických zásad při plnění. Vždyť již na přelomu 19. a 20. století se vědělo, že cínová vrstva je odolná i v silně kyselém prostředí, ale pouze pokud není přítomen kyslík nebo jiné oxidační látky.
Dalším rozdílem proti starším typům konzerv je, že zatímco původní konzervy byly ručně stáčené a letované, dnes se plechy stáčejí a následně spájejí či svařují nebo spojují laserem ve spoji v pláštích plechovek. Další operací je zalemování plechu s tvarovanými dny a víky. Na plech bývají často nanášeny plastové disperze; nánosem různých plastových polymerů do profilované drážky výlisků lze pak dosáhnout absolutně dokonalé těsnosti spojů s trupem. Klasické plechovky jsou třídílné (dno, plášť, víko), lze se však setkat i s dvoudílnými (plášť a dno jsou jedna část, víko druhá).

Otevírání stále méně komplikované
I když od doby, kdy se konzerva otevírala bajonetem, již nějaký čas uběhl, přesto otevírání bylo (a někdy ještě i je) dlouhodobě slabinou tohoto typu obalu. Vedle klasického otvíráku se lze u konzerv setkat s otevíráním pomocí klíčového otvírače. Ten nebyl vynalezen až novodobými výrobci sardinek v konzervě, ale je to záležitost podstatně starší. První takové klíče jsou z roku 1866, systém tohoto otevírání využil faktu menší pevnosti letovaného plechu. Dalším krokem k usnadnění otevírání byla změna výroby plechovky koncem 19. století, kdy se začalo používat naválcování dna a víka plechovky pomocí tzv. dvojitého švu místo leto­vání, řezná hrana otvíráku tedy mohla být vedena po obvodu uzávěru.
Otevírání velmi usnadnila i další technologie, i dnes hojně používaná. Paralelním naříznutím plechu do určité hloubky dochází k jeho zeslabení a pomocí již zmiňovaného klíče či očka se dá plocha uzávěru snadněji odvinout nebo odtrhnout. I tento systém je však dnešnímu spotřebiteli málo, a proto vznikají různé další easy open systémy.
Snazší otevírání se vyskytuje i u tzv. polokonzerv, kde je pasterovaný výrobek neprodyšně uzavřený v obalu, má sice zvýšenou trvanlivost, nejvýše však šest měsíců. Na rozdíl od trvanlivější konzervy jsou výrobky v hermeticky uzavřených polokonzervách podrobeny tepelnému ošetření, kde pasterace odpovídá účinku 100 ºC po dobu 10 min. (u konzerv dochází ke sterilizaci odpovídající účinku 121 ºC po dobu 10 min.). 

Ne každá plechovka je konzerva
Někdy je nesprávně označována jako konzerva také plechovka – dóza vyráběná obdobným způsobem, produkt v ní však nebývá konzervován. Tento typ plechovek je velmi populární např. při balení kávy, kde kov tvoří účinnou bariéru vůči ztrátě aroma. Tento druh obalu má však většinou uzávěr přiklápěcí či šroubovací, někdy také doplněný o peel-off hliníkovou fólii.
Obdobným tvarem, materiálem i výrobou se vyznačuje další typ obalu – plechovka na barvy. Ani zde se produkt z pochopitelných důvodů tepelně neupravuje. Na rozdíl od klasické konzervy je zde obvykle otevírání snazší – víko je odnímatelné. U větších obsahů je obal doplněn odnosnou, zpravidla opět kovovou, rukojetí.

Kam za konzervami či plechovkami
K tradičním výrobcům (nejen) konzervárenských plechovek patří Ardagh Metal Packaging Czech, a. s. (dříve Impress, a. s.) Vyrábí jemné kovové obaly a plechovky od 80 ml do 10 kg na konzervování ovoce, zeleniny, masa, ryb apod. Konzervové plechovky jsou vyráběny tažením dvoudílně či trojdílně. Vedle vlastních obalů výrobce dodává i součástky pro technologie potravinářského průmyslu (zavírací technika konzerv, nastavení sterilizátorů). Vedle konzerv má společnost v nabídce i další podobné plechovky, hlavně kruhové s vtlačovacím víčkem (3, 5, 10 kg), a plechovky kruhové na balení barev, laků, ředidel a produktů chemického průmyslu.
Skupina Ardagh Group získala na letošním Interpacku ocenění iF gold award za optimalizované easy open otevírání. Systém OptiLift Pull-Off Lid je koncipován tak, aby v žádném případě neničil uživateli nehty. Na otevírání konzervy pomocí očka potřebuje konzument mnohem menší sílu, aniž by hrozilo utržení komponentu. Při aplikaci nového řešení navíc výrobce u uzávěru ušetřil 10 % materiálu (více SB 3 str. 9).
I skupina Alupak se soustředila na řešení snadného otevírání. Pro konzervy na rybičky vyvinula nový typ otevírání PeeliCan®, kde víčko je přivařeno ultrazvukem k tělu obalu. K otevření zákazník potřebuje jen tah vlastní ruky.
Plechovky vyrábí i jeden z našich největších výrobců kovových víček (Omnia, Pano, Twist off), společnost Tecnocap, s. r. o. (majitel TECNOCAP S.p.A.). Plechovky různých rozměrů mají kruhový průřez. Jsou vyráběny z pocínovaného plechu technologií svařováním. Vnější a vnitřní povrchová úprava jsou voleny podle druhu používaných náplní (např. sušené mléčné výrobky apod.).

Jana Žižková, Ladislava Caisová

Box 1:
Původní konzerva
V roce 1795 vyhlásil známý francouzský vojevůdce a pozdější císař Napoleon Bonaparte odměnu (12 000 franků) pro toho, kdo objeví způsob delšího uchování potravin pro jeho armádu. Podmínky soutěže beze zbytku splnil pařížský kuchař Nicholas Appert (Armádě předložil vzorky jídel ve sklenicích, které byly uloženy 130 dnů v moři, a nezkazily se!), jeho konzerva však byla nejprve skleněná. Původní technologický způsob prodloužení životnosti potraviny při domácím zavařování používáme i dnes. Appert jídlo povařil, vložil do skleněných nádob, uzavřel korkovými zátkami a
opět povařil.

Box 2:
Lukrativní podnikání
Výrobu první plechové konzervy lze datovat 25. dubna 1810, kdy získal anglický obchodník Peter Durand od anglického krále Jiřího III. patent na její výrobu.
První firmu na výrobu potravinových konzerv založili v roce 1812 Angličané Bryan Donkin a John Hall, kteří koupili Durandův patent za tisíc liber. Produkce konzervovaných potravin se brzy rozšířila i do dalších zemí. V roce 1818 byl Durandův patent uznán v USA.
Genialitu konzervování brzy poznali i mnozí výrobci potravin, především Heinz (fazole) či Campbell (polévky). Ke konzervám našli „grafický“ vztah i umělci (Andy Warhol). V ČR se výroba konzerv průmyslově rozběhla až po první světové válce.