Podle výzkumné společnosti Pike Research má dnes světový trh obalů hodnotu 429 miliard USD a během pěti let překročí hranici 500 miliard. Podíl obalů na bázi papíru přitom činí 40 %. Podle Stephana Pienze ze společnosti Heidelberg se ovšem množství digitálně tištěných obalů během nejbližších čtyř let zečtyřnásobí a podle společnosti HP Indigo získají digitálně tištěné obaly 10 % obalového trhu, podobně jako už mají digitálně tištěné etikety.

Začaly to etikety…
Podle společnosti Efi, výrobce inkjetových strojů Jetrion či Vutek, dnes například digitální tisk 500 etiket o rozměrech 4,5 x 8 palců (zhruba 11 x 20 cm) může nákladově vyjít i na 28 USD, zatímco při použití flexotisku až na 108 USD. Latexová velkoformátová tiskárna HP Designjet L25500 umožňuje nízkonákladový tisk 500–1000 etiket; využívána je ve spojení například s řezacím plotrem Summa. UV Durst Tau 150 dnes nabízí efektivní náklady až 2500 etiket a v závislosti na pokrytí inkoustem, rozměrech etiket a ceně médií prý hranice efektivity sahá až k 50 000 etiket (o tom si ale dovolujeme pochybovat). Roland o své LEC VersaUV tvrdí, že je efektivnější než flexotisk až do nákladu 10 000 etiket. U velmi nízkých nákladů etiket je často vhodnější použít spíše archového než rolového inkjetového stroje vzhledem k nutnému odpadu při zavádění či dojezdu role.
K tisku etiket jsou v inkjetu specificky určeny stroje značek Efi Jetrion, Epson, Gerber a Durst. Obvykle poskytují 13palcovou šíři (tedy zhruba 33 cm), jako například u SurePressu L-4033A od Epsonu, maximální standardizovaná šířka etiketových médií se pohybuje kolem 20 palců (50 cm). Při vhodné technologii lze ale pro potisk etiket využívat i 64palcových a širších UV inkjetových strojů.

Na řadě jsou flexibilní obaly a lepenky
Stoupající využívání digitálních tiskových strojů můžeme v obalovém tisku sledovat již několik let. Jde zejména o tisk etiket, ve stále větší míře ale také o potisk flexibilních a lepenkových obalů.
Pro potisk lepenek se využívají především velkoformátové UV inkjetové stroje, tzv. flatbedy. Donedávna šlo především o tisk vzorků a velmi malých sérií pro testovací či marketingové účely, některé stroje, jako jsou například výkonné modely Durst, ale již můžeme považovat za produkční. Problémem zůstávají pouze některé plastové fólie, které jsou citlivé na UV záření, jež je degraduje. Výrazně se zlepšila kvalita tisku UV flatbedů na lepenky, a zejména jeho elasticita, kdy dříve někdy docházelo při skládání takto potištěné lepenky k praskání barvové vrstvy.
U solventních i latexových inkoustů zřejmě existují přirozené technologické bariéry rychlosti, u UV inkjetu nikoliv. Upřesněme, že velkoformátové UV inkjetové stroje se dnes stále v zásadě dělí na rolové stroje i flatbedy, přestože se můžeme stále častěji setkat i s tzv. hybridy, což jsou obvykle stroje zkonstruované jako flatbedy a doplněné rolovou opcí. Rychlost tisku UV inkjetových strojů dnes činí až 1000 metrů, respektive 100 archů (včetně silných lepenkových desek) za hodinu.

Změny na inkoustovém trhu
K růstu kvality inkjetového tisku přispělo i zmenšování velikosti tiskové kapky, a zejména rozšíření technologie měnitelné tiskové kapky (variable dot), kdy lze velikost každé kapky měnit v rozsahu od 6 do 42 pl, a dosáhnout tak jak prokreslených detailů, tak plynulých plných ploch. Roste rovněž počet trysek v inkjetové hlavě, což dále zvyšuje kvalitu a spolehlivost tisku. Důležitým úkolem je nyní certifikace inkoustů pro kontakt s potravinami a léčivy.
Svůj obalový potenciál mají i zcela nezapáchavé latexové inkousty na vodní bázi, které nedávno po HP začali uvádět i další výrobci, jako je již zmíněná Mimaki. Využití solventních inkoustů pro potisk obalů představuje rizika, ekosolventní inkousty jako Epson UltraChrome GS již ale v sobě nemají významný podíl VOC látek ani další rizikové látky, jako je nikl.
Roli při volbě inkjetového, případně tekutého tonerového tisku (HP Indigo) pro potisk etiket či obalů hraje samozřejmě i cena inkoustů, která je v průměru výrazně vyšší než cena barev například ve flexotisku. Tento problém lze částečně vyřešit nakupováním velkokapacitních balení (tzv. bulk-system) nebo používáním levnějších, tzv. alternativních (někdy známých také jako kompatibilní) inkoustů například od výrobců, jako jsou Nazdar nebo Bordeaux Digital PrintInk.

LED sušení i pro teplocitlivé obaly
Novinkou v UV inkjetu je používání LED sušení místo tradičních rtuťových výbojek. LED technologie vede k velké úspoře energie – o to větší, že není nutné následné energeticky náročné chlazení stroje a materiálu – a umožňuje rovněž potiskovat tenké pružné a termocitlivé materiály typu smrštitelných etiket (shrink-sleevů). Barvová vrstva je přilnavější a elastičtější než u UV inkjetu s klasickým sušením, což opět usnadňuje potisk obalových fólií na rolových UV inkjetových strojích, Nezanedbatelný je rovněž větší barevný gamut (tedy množství zobrazitelných barevných odstínů) a delší UV odolnost proti slunečním paprskům. Vytvrzovací síla LED sušení se v posledních letech zečtyřnásobila, a přestože stále nedosahuje rychlosti rtuťových výbojek, je jeho rychlost již dostatečná. O jejím dalším zvýšení rozhodnou především inkousty s novým složením, které dokážou k vytvrzení využít širší UV spektrum než dosavadní inkousty vyvíjené pro výbojkové sušení. Zajímavé řešení nabízí například tiskárna Mimaki UV LED-JFX plus používající po základním vytvrzení povrchu dodatečný vytvrzující modul, který zkracuje čas vytvrzení o 80 % a umožňuje tisk rychlostí 23,6 m².

Bílé a metalické inkousty na postupu
Velmi důležité pro obalový tisk je rostoucí využívání inkoustu bílého a inkoustů metalických. Na rozdíl od sítotisku jsou tyto barvy v digitálním tisku poměrně novinkou, přičemž u bílé, nezbytné například pro potisk transparentních obalových fólií, již můžeme mluvit o významném rozšíření. Podle Randyho Paara ze severoamerické pobočky Océ například jejich zákazníci kupují už více bílého inkoustu než černého nebo azurového (cyanu). Stále více inkjetových strojů má speciální kanál pro bílou – dodejme, že tento inkoust se od běžných CMYK výrazně liší. Problémy jsou stále v rychlosti tisku bílou: obvykle je třeba více průchodů, aby bylo odstraněno riziko bandingu (pruhování). Rovněž spotřeba poměrně drahého inkoustu k dosažení dobrého výsledku je značná a problematičtější než u jiných inkoustů je rovněž čištění stroje. Metalické inkousty jsou pak naprostá novinka a nabízeny jsou zatím v inkjetu i jiných digitálních technologiích spíše výjimečně.

Prosadil se i laserový toner
Zajímavým počinem je i linka Gallop vyrobená papírenskou a obalářskou společností Stora Enso v napojení zprvu na tonerový laserový tiskový stroj Xeikon, později na Xerox. Jeho iGen4 tiskne rychlostí 2200 archů/hod. se šesti výseky (užitky) na archu. Gallop byla pův
odně určena pro balení CD a DVD. Velký skok v kvalitě tisku zde znamenalo zvýšení rozlišení Xeikonu z 800 na prakticky fotorealistických 1200 dpi. Podle konkurenční společnosti Esko Artwork je ovšem linka Gallop velmi dobře využitelná pro balení do standardizovaných obalů, ale pro vytváření obalů z různých materiálů či formátů je již nutné digitální dokončovací zařízení, jako jsou její řezací stoly Kongsberg, nabízené již i v automatickém provedení s nakladačem a vykladačem.

Klasika nevyklízí pole
Klasické technologie ovšem také nezahálejí. Ofsetové stroje díky automatizaci a novým zařízením mohou už efektivně tisknout i 100archové náklady a nabízejí výhody v in-line lakování a ražbě fólií. Rotačky s úzkou dráhou dnes kromě tisku etiket slouží i k potisku lepenek nízkých gramáží a formátů pomoci flexotisku nebo ofsetu (zejména v jejich UV verzích), někdy kombinovaných s inkjetem pro datování, kódování a další personalizaci. Společnost Müller Martini vyrobila průlomovou rotačku VSOP s měnitelným raportem a EB sušením (proudem elektronů) k tisku na fólie. Náklady jednotlivých sérií obalů ale stále klesají, přestože jejich celkový objem roste, a můžeme zde proto čekat další rozšíření podílu digitálního tisku.