Problematika organických materiálů uvnitř balení je zcela obecná bez ohledu na typ použité ochrany proti korozi. Lepenka, strojní lepenka nebo dřevo patří k základním prvkům, které se používají při skupinovém balení, neboť jsou levným a dostupným materiálem, který se nevyplatí vracet zpět. Všechny tyto materiály bez výjimky jsou však také zdrojem mnoha problémů, zejména při déletrvající záoceánské přepravě nebo skladování.

Organické materiály používané v klasickém balení jsou hygroskopické a jako takové vždy obsahují větší nebo menší podíl vody, který je navíc velmi obtížné udržet pod kontrolou. Paradoxně není problém vyrobit kvalitně vysušené dřevo nebo expedovat suchou lepenku, nýbrž zajistit dostatečně kvalitní přepravní a skladovací podmínky materiálu tak, aby před samotným použitím neabsorboval velké množství vody nebo vodních par. Takto vlhký materiál uvnitř balení totiž následkem výrazných změn teplot a poměrně kvalitního uzavření obalu způsobí, že se vodní páry uvolňují do prostoru baleného zboží. Pokud tedy není zabalený kovový materiál (nebo obecně materiál citlivý na vlhkost) chráněn jiným způsobem, dochází k jeho znehodnocování.

Rozklad je cítit octem
V případě použití ochrany proti korozi sice zvýšená vlhkost není základním zdrojem korozních problémů, nicméně může docházet k dalšímu jevu. Vodní páry se vlivem střídajících se teplot srážejí (zpravidla na konkrétních chladnějších místech) a rozklad organického materiálu vytváří základní organické kyseliny. Jejich roztok je poměrně velmi slabý, a proto jeho agresivita není příliš velká, tento poměr se však změní s dalším teplotním výkyvem, kdy kyselina vysychá a tím se výrazně koncentruje. Vzhledem k tomu, že k výkyvům teplot dochází ve značném rozsahu minimálně s periodou den – noc (případně častěji, pokud dojde k nenadálé změně počasí), je na konci přepravního řetězce velké riziko, že po otevření obalu příjemce ucítí typický octový zápach doprovázející rozklad organického materiálu.

Také chloridy je třeba monitorovat
Vzhledem ke stále rostoucímu významu exportů do Asie nebo Jižní Ameriky je zapotřebí k problému s organickými kyselinami vzít v úvahu další nebezpečí v podobě chloridů. Po celou dobu, po kterou je zboží přepravováno po moři, je současně vystaveno velmi vysoké koncentraci chloridů, které kontaminují prostor uvnitř obalu i zabalené zboží. Koroze je elektrochemická reakce, která pro svůj průběh potřebuje elektrolyt. Vodivost elektrolytu (tedy rychlost průběhu koroze) je závislá na koncentraci chloridů, a znovu tedy platí, že při opakovaném vysychání takového elektrolytu se rychlost koroze prudce zvyšuje. Chloridy, které balení kontaminovaly, jsou navíc v balení přítomny i následně, např. při skladování ve vnitrozemí. Je tedy zapotřebí tento stav monitorovat a v případě potřeby zboží přebalit.

Škodí otisky prstů i hmyz
Jestliže papír, dřevo nebo lepenka jsou tradičními elementy způsobujícími problémy s korozí, je zapotřebí zmínit ještě další dva, které jsou naštěstí obvyklé podstatně méně. Jedním z nich je nedbalost při výrobě a balení, kdy se nepoužívají rukavice. Otisky prstů na povrchu kovů vytvářejí malé množství, avšak o to agresivnějších organických reziduí, která se v konečném důsledku chovají stejně jako výše popsané zdroje problémů. Jejich nebezpečí spočívá navíc v tom, že působí na povrch materiálu okamžitě po kontaktu rukou s kovem, zatímco k aktivní ochraně dochází až později. V některých případech je použití rukavic velmi komplikované, a je tedy třeba hledat jiné cesty k zajištění čistoty povrchu (opakované mytí apod.). Většinou se však jedná o neznalost problému, a škody způsobené korozí jsou tak naprosto zbytečné.
Druhým ojedinělým rizikem, zejména v našich zeměpisných šířkách, je hmyz. Hmyz je organickou strukturou a jako takový znamená naprosto stejné riziko (ne-li větší) jako kterýkoliv organický obalový prostředek. Vzhledem k poloze České republiky se s tímto problémem setkáváme spíše v opačném směru (z tropických zemí směrem k nám), nicméně ani toto riziko nelze podceňovat.
Naprosto výjimečným a spíše úsměvným příkladem „organického materiálu“ je pak nalezení kompletního hnízda i s vajíčkem uvnitř přepravky. Zřejmě se malému ptáčkovi líbil otvor v boku přepravky a udělal si z ní takovou vlastní malou budku (viz foto).

Organické materiály je lepší nahradit
Obecně jsou organické materiály uvnitř balení problém. Nikoliv neřešitelný problém, nicméně dost vážný na to, aby se před jejich použitím věnoval dostatečný čas přípravě balení, která vyloučí všechna možná rizika s tímto balením spojená. Proti vlivu organických kyselin neexistuje žádné opravdu spolehlivé řešení. Vysoušedlové systémy fungují pouze v případě, že se nenaruší vnější obal, a i tehdy může zbytková vlhkost uvnitř lepenky nebo dřeva v přímém kontaktu iniciovat korozi. Olejové, inhibiční nebo pasivační metody jsou v této věci zcela bezbranné. Z tohoto důvodu je nejlepším řešením zcela vyloučit organické materiály z vnitřního prostoru balení a nahradit je inertními, např. plastovými proložkami. Není-li to možné, je vhodné alespoň nedopustit přímý kontakt organického materiálu s povrchem kovu a zajistit použití suchých materiálů.

Jakub Hájek
aplikační inženýr, Excor-Zerust