Zastoupení různých materiálů na výrobu obalů a použitých tiskových technik na jejich vzhledové řešení poměrně výrazně kolísá hlavně podle toho, jedná-li se o obaly spotřebitelské, skupinové, vystavovací (displeje) nebo přepravní, a také podle toho, sledujeme-li statistické výsledky spotřeby (nebo výroby) obalů v tunách, metrech běžných nebo čtverečních, kusech nebo finančních ukazatelích.

Je zřejmé, že nelze objektivně porovnávat a vyhodnocovat produkci velkých a těžkých přepravních obalů, kde stále dominují především obaly z vlnité lepenky (většinou potištěné flexotiskem), se spotřebitelským balením do sáčků, kde převládají plasty (mikroten většinou bez potisku), a konkurovat se jim snaží nanejvýše papírové sáčky (často také s flexopotiskem). V počtech kusů se jedná v případě obou typů sáčků o velmi vysoká čísla, ale v tunách produkce nemohou objemu výroby přepravních obalů z vlnitých lepenek konkurovat. Všechna statistická čísla o produkci obalů jsou tedy v podstatě velmi obecná a zprůměrovaná, takže se často se jedná spíše o údaje vycházející z celkové spotřeby surovin a materiálů, které se na výrobu předmětných obalů používají.
To, že obaly všech druhů a typů samozřejmě musí plnit v první řadě požadavky ochrany zboží, zajištění snadné manipulovatelnosti a podmínky snadného plnění příslušných množství a objemů zboží, je zcela zřejmé. V posledních letech však stále více do popředí vystupují i požadavky vizuálně komunikační, informační a marketingové, které zajišťuje především design obalů a jejich potisk. Finální uživatel pak vnímá celkový výsledek všech výše zmíněných aspektů balení dohromady bez ohledu na to, že obaly se dnes vyrábějí z nejrůznějších materiálů od papírů, kartonů a lepenek (včetně vlnitých) přes nejrůznější druhy a formy aplikací plastů až po plech, dřevo, sklo, textil a jejich případné kombinace.

Perspektivy papírenského oboru a obalů na lignocelulózové bázi
Celkově poměrně optimistická perspektiva papírenského oboru ve výhledu do daleké budoucnosti vychází jednak z dlouhé tradice umění výroby papíru trvající prakticky 2000 let, a pak překvapivě také z environmentálních pozitiv. Jde o to, že jako jediné průmyslové odvětví vedle zemědělsko-potravinářského komplexu používá papírenský průmysl jako základ své produkce trvale obnovitelné suroviny.
Historicky se papír začal vyrábět z vláken pocházejících z recyklovaných hadrů, od poloviny 19. století se rozhodující surovinou stalo dřevo (vedle stále od prvopočátku uplatňované recyklace). Dřevní hmoty pro papírenský průmysl by mohl být dnes i do budoucna zřejmý dostatek (např. v ČR dřevní hmoty přirůstá ročně o cca 10 % více, než je vytěženo), a to také proto, že papírny zpracovávají především tenčí kmeny z probírek pro tento účel použití původně vysazených jehličnatých lesů (nejedná se tedy o dřevo staré, z listnáčů a z nějakých pralesů). V zahraničí se pak pěstují dřeviny speciálně pro papírenské zpracování vysloveně plantážním způsobem (např. eukalyptus, který je těžitelný již po sedmi letech) a papír lze vyrábět i z jednoletých rostlin. Problém je dnes spíše to, že dřevo se využívá většinou jako prostá biomasa ke spalování (až polovina vytěženého dřeva), a odvětví, která dřevo zhodnocují (výroba pilařských výrobků a stavebního dřeva, nábytkářský stejně jako papírenský průmysl) bohužel spíše bojují s jeho nedostatkem.
Velká část energie potřebné v papírenském odvětví je dnes získávána rovněž z čistých zdrojů – spalováním surovinových odpadů, kůry a výluhů z výroby buničin, a ani čistota vod již není problémem (maximální snaha o zachování vyčištěné vody v oběhu celulózky – papírny).

Podíl recyklátů není zanedbatelný
Významná je při výrobě papíru také recyklace. Zhruba 43 % papíru a lepenek vyráběných v ČR vzniká na bázi recyklace, tedy využitím již sebraného odpadového papíru vytříděného pro následnou recyklaci. Za rok 2010 bylo v ČR sebráno 729 319 t papíru, z toho vyvezeno bylo 475 280 t (tedy více než 65 %). Po dovozu 74 573 t (vytříděné speciální sortimenty) bylo v ČR zpracováno 328 612 t sběrového papíru, tedy podstatně méně, než bylo vyvezeno. Tuzemské recyklační kapacity jsou totiž omezené a v posledních letech se spíše snižují po odstávkách některých zařízení, což je nelogický trend.
V Evropě však bylo podle údajů CEPI (Konfederace evropských papírenských svazů) vyrobeno v roce 2010 na bázi recyklované vlákniny až 52 % papírů a lepenek s velmi rozdílným podílem v jednotlivých zemích.
Procesem recyklace je možné vyrábět pouze některé sortimenty papírů. Z tiskových papírů je to jenom novinový a některé LWC a SC papíry, jejichž produkce ale má spíše sestupnou tendenci. Většina recyklované vlákniny je používána na výrobu obalových (suroviny na výrobu vlnitých lepenek) a balicích papírů, a také lepenek, problematické však může být užití na přímé balení, kde je recyklovaný papír v přímém kontaktu s potravinami. Malá část sběrového papíru pak směřuje i na výrobu hygienických papírů.
Z globální produkce papírů a lepenek je dnes již jen kolem 45 % tzv. komunikačních (kulturních) papírů určených pro tisk, psaní a rozmnožování, což byl vlastně jediný původní účel užití papíru až do 15. století. Dalších 5–7 % globální produkce jsou hygienické papíry (tissue) a nejméně – 48 % papírů a lepenek – je určeno především k balení a výrobě obalů a obalových materiálů (např. vlnitých lepenek). Tento základní poměr se v současné době mění stále více ve prospěch technických (balicích) papírů, a to nejenom díky nástupu moderních informačních technologií, které výrazně konkurují komunikačním papírům, ale i vzhledem k novým a stále vylepšovaným druhům obalů a obalových prostředků na bázi papírů a lepenek (skládačky, kartonáž z vlnitých lepenek, flexibilní obaly, nasávaná kartonáž, etikety nebo obaly ze zušlechťovaných kartonů typu Tetra Pak apod.). Na balení potravinářských produktů je přitom určeno podle různých evropských statistik 70–78 % obalů z papírů a lepenek, přičemž tento údaj výrazně kolísá podle již zmíněného způsobu statistického sledování (hmotné jednotky, kusy, finanční údaje, obaly spotřebitelské, skupinové či přepravní apod.).

Papír a lepenky pro obalové použití
Z celkové papírenské produkce v ČR za rok 2010 ve výši 768 532 t bylo jenom něco málo přes 12 % komunikačních papírů (93 022 t), necelá 2 % hygienických (tissue) papírů, ale dokonce až 86 % (664 156 t) balicích a technických papírů (včetně skládačkových lepenek a surovin na VL). Jenom produkce vln
ité lepenky činila 466 890 t. Údaje o spotřebě se od výrobních údajů dost výrazně liší, neboť v ČR se spotřebovává podstatně více papírů a lepenek, než se zde vyrábí, a to přesto, že vývozy přesahují 80 % produkce. Spotřeba komunikačních (tiskových) papírů tak hlavně díky vysokým dovozům dosahuje výše asi 45 % z celkové spotřeby, hygienických papírů byla spotřebována jen 2 %, a zbytek ve výši 53 % zahrnuje technické, balicí a obalové papíry a lepenky (cca celkem 719 tis. tun). Spotřeba vlnité lepenky dosáhla hodnoty 430 683 t, z čehož je zřejmé, že se také ve významném množství vyváží. Právě porovnání čísel o spotřebě papírenských obalových materiálů se spotřebou plastů, skla, plechu, dřeva apod. na výrobu obalů vypovídá o velmi významném postavení papírenského odvětví a jeho produktů v obalovém průmyslu.
Spotřeba papíru a lepenky na obyvatele celkem u nás v roce 2004 již dosáhla výše 129,7 kg, v roce 2007 překročila 150 kg a nyní po krizi v minulých letech je cca 130 kg. Průměr spotřeby v EU byl těsně pod 200 kg a v celé Evropě pak 128 kg na obyvatele za rok. Celosvětová spotřeba papíru a lepenky za rok 2004 ovšem činí jen kolem 56 kg papíru na obyvatele a zvýšení se čeká jen minimální. Globální vzestup produkce papírenského odvětví o 2–3 % za rok je totiž současně kompenzován stejným, nebo spíše ještě vyšším přírůstkem počtu obyvatel planety. Spotřeba papírů a lepenek v nejrozvinutějších zemích překračovala 300 kg na obyvatele za rok (Belgie, Lucembursko, Finsko, USA) s tendencí poklesu vzhledem k šetření, v Africe však dosahuje v průměru jen cca 6,2 kg, v Indii 6,5 kg a v nejdynamičtěji rostoucí ekonomice v Číně stále jen málo přes 50 kg na obyvatele.
Také tato čísla o spotřebě papíru a jeho nutném dalším vzestupu dávají papírenskému odvětví do budoucna velmi dobrou prognózu. Aby celý svět dosáhl alespoň dostačující spotřeby kolem 120 kg papíru na obyvatele za rok (a z toho více než polovina by měla připadat právě na obalové papíry a lepenky, a následně tedy obaly z nich), rozvoj oboru výroby a zpracování papírů a lepenek musí nutně i nadále pokračovat. Navíc je zřejmé, že stále rostoucí světovou populaci je nutné především uživit, a k tomu mohou dobře posloužit právě obaly z papírů a lepenek jako nejvhodnější obalové materiály na uchování zemědělské a potravinářské produkce.

Miloš Lešikar