Asi to znáte. V nespočtu variant je to běžný začátek dne mnohých z nás. Probudíte se, vypnete korejský budík, umyjete se holandským mýdlem, vyčistíte si zuby švýcarskou zubní pastou, posnídáte polská vajíčka s anglickou slaninou německé provenience, finský chléb namažete belgickým máslem, vše zapijete indickým čajem od anglického výrobce. V čínské košili, italském obleku a v botách z argentinské kůže usednete do francouzského auta a vydáte do práce. Téměř již neustávající proud kamionů v pravém pruhu D1 a stejný proud osobních aut vlevo na téže cestě opět potvrdí, co už dávno víte. Vše je v pohybu: lidé i zboží. Podmínky jsou na první pohled ideální pro vznik a vývoj integrovaných logistických systémů.

Prioritním zbožím jsou ve všech dobách potraviny a nápoje. I kdyby byla krize sebevětší, bez jídla a pití nelze existovat. Jejich distribuce však v tichosti, ale o to větší rychlostí, doznává poměrně zásadní změny. Stejně jako u surovin a spotřebního zboží i v případě potravin je lokální spotřeba nahrazována spotřebou nejen internacionální, ale stále šířeji interkontinentální. Zatímco ekologové si rvou vlasy, ekonomové si mnou ruce. Producenti obalů pro potravinářský sektor jsou nuceni reagovat na nové faktory, jako je globální působení obchodních řetězců, specializace zemědělských producentů v jednotlivých klimatických oblastech nebo rostoucí kapacita přepravních prostředků všeho druhu. Spotřebitelské obaly jsou vyráběny ze stále kvalitnějších materiálů a opatřovány složitějšími tisky. Obaly dříve skupinové a přepravní přebírají v diskontních prodejnách funkci obalu spotřebitelského. Přeprava potravin i nápojů na stále na větší vzdálenosti, často i letecky, vyžaduje vývoj nových typů kontejnerů plnících řadu aktivních funkcí.

Obaly potravin indikují stav trhu
Díky vysoké dynamice změn a inovací jsou obaly potravin velmi citlivým indikátorem stavu trhu. Nejnázorněji je tato skutečnost patrná u spotřebitelských obalů, které jsou bezprostředními nositeli informace o prodávaném zboží. Tím, že umožňují nahradit prodavače v maloobchodě, přispívají k rozvoji samoobslužného prodeje. To je známé. Méně známý je sekundární důsledek – vliv na tvorbu trhu a organizaci logistických toků. Původně stál na jedné straně trh dodavatelů a na druhé trh spotřebitelů, oba se vyvíjely ve vzájemných interakcích zprostředkovaných obchodní sítí. Současná situace přináší nový fenomén – tvorbu trhu obchodní sítí. Zdánlivě nejde o nic nového, vždyť obchod hýbal světem snad odjakživa… Ano, hýbal, ale měl své bariéry: na jedné straně možnosti a zájmy výrobců, na druhé straně potřeby a kupní sílu zákazníků. Koncentrace obchodní sítě pod kontrolou několika řetězců však přinesla mnohdy majoritní kontrolu trhu těmito uskupeními. Důsledky již jsou patrné. Nákupní rozhodnutí zákazníků jsou stále intenzivněji ovlivňována prostřednictvím marketingových praktik. Výrobci jsou tlačeni do kouta rostoucím podílem privátních značek. Poptávku stále určuje trh, jenže do značné míry modifikovaný tlakem obchodních řetězců.

Just in time vždycky nestačí
Základním principem logistiky je řízení procesů tak, aby správné zboží ve správném množství a kvalitě bylo na správném místě ve správný čas. Obchodní řetězce mají sofistikovaný způsob řízení, ověřený léty praxe v podmínkách různých zemí. Jejich logistické toky jsou optimalizovány tak, aby nedocházelo ke ztrátám. Zásobování je řešeno principem just in time prostřednictvím centrálních skladů a limity zásob jsou obvykle na nutném minimu. Kdyby šlo o uzavřený separátní systém, jde o příkladné řešení. Jenže: výroba a spotřeba potravin a nápojů nebývají vždy v souladu. Existují sezonní výkyvy, výrobní linky mají dané kapacity, produkce zemědělských plodin má určité agrotechnické lhůty… V konečném důsledku to znamená, že v globálním systému distribuce potravinářských výrobků musí některé z částí převzít „černého Petra“ v podobě zásob umožňujících vykrýt náhodné či plánovité změny poptávky (např. v důsledku výkyvů počasí nebo marketingových kampaní). Budiž, zemědělci, výrobci potravin i výrobci obalů byli zvyklí s podobnými eventualitami počítat. Jenže na globálním trhu jsou kalkulace poněkud zavádějící. Nikdo již dnes nemá záruku, že uskladněné zboží se dostane na trh. Stačí lepší cenová nabídka z Polska či Turecka a místní výrobce spláče nad výdělkem.

Je to na dodavateli obalů
Realita však je před námi a nedá se jí vyhnout. Řešení se skrývá v odpovědi na podvojnou otázku: vyrábět, či nevyrábět a skladovat, či neskladovat? Odpověď je nasnadě. Ani jednu, ani druhou alternativu nelze za daných okolností postavit do protikladu. Jedinou garancí úspěchu je proporcionální nastavení poměru operativní výroby a skladu. U spotřebního zboží je to jednoduché. Se životností často neomezenou a zárukami v řádu měsíců i let je jediným problémem morální zastaralost výrobků. U potravin si nelze podobný přepych dovolit. Doba možného skladování je vždy omezená. Výrobci potravin proto musejí vytvářet rezervy spíše ve formě volných výrobních kapacit a zásobách surovin. Tedy i obalů. Podle zásad štíhlé výroby ne však ve vlastních provozech, ale raději u dodavatelů.
Pro výrobce potravinářských obalů tím řetězec předávání odpovědnosti za zásoby pomalu, ale jistě končí. Operativně dostupné zásoby už je obtížné přesouvat do rafinerií v případě plastů, či do lesů v případě papíru a kartonů, o kovech a sklu už ani nemluvě. Onen pověstný černý Petr tedy zůstává v jejich rukou a s ním i odpovědnost za to, že jejich technologické vybavení umožňuje vyrábět efektivně velmi malé série zakázek nebo mají dostatek skladových prostor na to, aby mohli držet skladové zásoby v konsignaci s nadějí, že nedojde ke změně typu balení přinejmenším do té doby, než bude skladová zásoba spotřebována. Čím výkonnější stroje tedy finální výrobce obalů má, tím častěji bude nucen zvyšovat své skladové zásoby.
Z pohledu integrace logistických toků jde o anachronismus. Z pohledu flexibilních řešení v globální logistice jde o nutnost. Paradoxně tak zdánlivým návratem k původním řešením přicházíme s něčím novým. Naučme se s tím počítat – i v dokonalých logistických systém
ech, potřeba skladů bohužel neklesá.

Miroslav Brumovský