V listopadu se konal v pražské centrále firmy Heidelberg dvoudílný seminář Výroba obalů z hladké lepenky. Kurz vedl Pavel Franko, který je mladým, ale již velmi uznávaným expertem v oblasti strojů pro dokončovací zpracování obalů a dalších výrobků zejména na bázi papíru, kartonů a lepenek. Před svým poměrně nedávným nástupem do Heidelbergu byl několik let obchodním ředitelem firmy Strati, specializující se mj. na dovoz a úpravy japonských a čínských strojů pro tento segment. Kurz byl doprovázen dobře připravenými materiály jak v tiskové podobě, tak promítanými z diaprojektoru, včetně krátkých instruktážních filmů a animací.
Výsek a bigování
Vysekávat lze na poloautomatických příklopech, automatických horizontálních strojích, rotačních výsekových strojích (pro hrubou kartonáž a in-line u flexotisku) či na speciálních strojích.
Automatické výsekové stroje mají nakladač a vykladač podobně jako tiskové stroje. Využívají se zejména pro střední a větší provozy a náklady od několika tisíc archů. Obsahují obvykle i výlup a rozlam.
Existují dvě základní metody výseku: buď se pohybuje spodní stůl a horní je pevný, nebo se pohybuje horní stůl a spodní je pevný. Na spodním stole na namontovaný výsekový plech, na horním výsekový nástroj. Spodní přípravu pro výsek mohou tvořit bigovací žlábky, frézovaný pertinax nebo frézovaný výsekový plech. Samotné formy tvoří CNC laserem vypalované nosiče, do nich se nasadí výsekové, bigovací či jiné planžety. Výsekové nástroje mají různé složení, obvykle se používá běžná ocel, kombinace hliníku s běžnou ocelí, HSS plnoocel a HM ocel či jejich kombinace s hliníkem. Pro hladké lepenky se využívají 18 mm silné nosiče, pro vlnité lepenky 15mm nosiče.
Nosičem je obvykle překližka z břízy, méně často se vyskytují desky se skleněnými vlákny a nejméně sandwiche: ocelový plech s vrstvou epoxidové pryskyřice.
Nejlepší variantou upínání nosiče je hydraulický výsekový rám, kdy celé upnutí trvá kolem 30 sekund. U horizontálních výsekových strojů s deskou nahoře nelze použít více než jeden kus nosiče (desky), na knihtiskovém cylindru lze použít i dvě desky paralelně.
U výsekových nožů se používají dva základní typy ostří: centrické (CF) je pro lehkou kartonáž nejpoužívanější, jednostranné (SF) se používá při výseku okének či pravoúhlém řezu. Nože se dělí podle síly v jednotkách pt. Nejčastěji se používají 2pt nože (0,71 mm) s výškou 23,8 mm, síla nožů se ale může pohybovat od 1,1 do 6 pt a jejich výška může činit od 20,3 po 25,4 mm dle druhu nože. Vytlačovací guma se dodává v tvrdostech 20 – 80 shore a výšce 4 – 18 mm.
Pro podlepování výsekových nožů v místech, kde není výsek dokonalý, se používají podlepovací pásky s přesnou tloušťkou: papírové (častěji, zejména vzhledem k nižší ceně) či ocelové. Dodávají se v tloušťkách 30, 50 a 100 mikronů při délce 10 metrů. Ocelové podlepovací pásky Chanell mají šířku 7 mm a návin 10 mm a jsou ve třech tloušťkách. Modré, červené a žluté papírové pásky Profi Tape se liší podle síly (30, 50 a 80 mikronů), šířky (3, 5,8, 12 mm) a návinu (35, 25, 18 m). Pásky by se neměly přelepovat přes sebe, vznikla by hrana.
Pro urychlení spodní přípravy v případech, kdy je nutné vysekávané archy i bigovat, se používají samolepící bigovací žlábky. Jsou dodávány na plechové podložce (standard) nebo bez ní ve třech druzích: normální (trax) s jedním žlábkem uprostřed, offcentry (mají jeden žlábek po straně, pokud je třeba udělat dva bigy vedle sebe ve vzdálenosti 4 – 10 mm) a dvojžlábky (multi), které mají na podložce umístěny dva žlábky vedle sebe pro dva bigy ve vzdálenosti 3,5 mm. Šířka žlábku by měla činit dvojnásobek tloušťky materiálu plus tloušťku bigovacího nože, hloubka žlábku by měla být stejná jako hloubka materiálu.
Stroj kombinující výsek s výlupem zvládá kromě výseku i výlup vnitřních částí archu, bočních stran a zadní hrany, a odlomení záchtové (?) hrany. Na výlup se používají střední, horní a spodní nástroje. Nejčastější kombinací je horní a střední nástroj současně.
Lepení podle bodů
Základními druhy lepení jsou podle Franka jedno-, tří-, čtyř- a šestibodové lepení, u CD/DVD se používá dvoubodové lepení. U krabiček je téměř vždy nutný předlom lepicí záložky v úhlu co nejblíže 180 stupňům vzhledem k pozdějšímu bezproblémovému plnění. Jednobodové lepení je nejčastější, používá se zejména při výrobě obalů na léky a v potravinářství. U tříbodového je navíc složené a zalepené dno krabičky. U čtyřbodového lepení se u starších strojů používala k nanášení kolečka, dnes již přesnější trysky. U moderní čtyřbodové lepičky se již z bezpečnostních důvodů používá ochranná klec. Šestibodové lepení vychází ze čtyřbodového.
Podle Franka čtyř- nebo šestibodovou lepičku nemá téměř smysl kupovat bez taktového nakladače, díky němuž řemeny nakladače a lepičky pracují stejnou rychlostí. U přířezů z vlnité lepenky, velkých kartonů a problémových zakázek je vhodné použít přisávání v nakladači, pro lepší oddělování přířezů v nakladači se používá vibrátor.
Vyrovnávací modul vyrovnává přířezy za vykladačem na pravou či levou stranu.
Nanášecí kolečko se dnes používá nejčastěji na jednobodové lepení nebo při tříbodovém lepení k aplikaci lepidla na záložku. Lze jej využít pouze u disperzních lepidel. Dříve se používala také frézka na narušení povrchu záložky, pokud měla krabička povrchovou úpravu, která nedovoluje odpovídající spojení materiálu (lamino, lak, UV lak). Dnes je toto částečně nahrazeno náseky na boční záložce, nejlepší je ale samozřejmě, pokud se UV lak či lamino na děné části krabičky vůbec nenachází (čehož je ovšem někdy obtížné dosáhnout, zejména u lamina).
Při nanášení lepidla tryskami je možné použít teplého i studeného lepidla. Většinou se využívá disperzní lepidlo, lze se ale setkat i s tavným nebo jejich kombinací zejména u tříbodového lepení. Součástí systému je obvykle i programovací zařízení pro přesné dávkování lepidla podle potřeby. Lepidlo je možné dávkovat jak v linii, tak i v bodech nebo v několika liniích za sebou. Tryskové nanášení je velmi přesné a dostatečně rychlé a variabilní při přestavbě na jiný druh zakázek. Využívá se při dvou- až šestibodových lepení.
Lepičky a skládačky obsahují kontrolní systémy, např. čárových kódů či nánosu lepidla. Proto se na nich často aplikuje Braillovo písmo: na rozdíl od ražby na výseku je zde zaručeno, že Braillovo písmo bude opravdu na každé krabičce. Lze je také doplnit digitální přítiskovou jednotkou či vkládáním a vlepováním brožur, CD/DVD či reklamních vzorků.
Termoražba a aplikace hologramů
Termoražba je založena na principu knihtisku. Lze jí aplikovat kromě barvy (včetně metalické) i transparentní materiály či hologramy a je při ní možné provádět reliéfní vytvarování archu – slepotisk. Pro aplikaci se používá plastová fólie s nánosem barvy a lepidla. Barva z fólie se fixuje pomocí tlaku a teploty 80 – 160 °C. Termoražba je podle Franka vždy určitou alchymií: je nutné najít zkouškami optimální kombinaci fólie a jejích vlastností, tlaku a teploty. Nástrojem termoražby je „zlatící“ štoček, nejčastěji leptaný z hořčíku nebo frézovaný z bronzu (kvalitnější a dražší). U termoražby je štoček vždy reliéfní, u aplikace hologramů naopak vždy plochý a v přesné velikosti jako holografický znak. Nástroje jsou upnuty na vyhřívané plotně. K aplikaci termoražby slouží klasické výsekové stroje nebo přestavěné knihtiskové stroje (v našich podmínkách zejména Grafopressy). K šířce štočku je při aplikaci nutno připočítat 5 mm (2,5 na každé straně).
Kašírování po evropsku a asijsku
Kašírováním označujeme lepení velkých ploch. Ve výrobě obalů se obvykle využívá, není-li možno dostatečně rychle, nákladově efektivně a přitom kvalitně potisknout určitý materiál (například vlnitou lepenku ofsetem). Potiskne se tedy kvalitnější papír a ten se nakašíruje (nalepí) na tužší podkladový materiál (vlnitou lepenku apod.). Oba lepené archy jsou společně zalisovány.
Kašírování může být jednostranné i oboustranné. Při jednostranném kašírování lze lepit na uzavřenou vlnitou lepenku (tří- až sedmivrstvou) archy od plošné hmotnosti 100 g/m², na otevřené lepenky (dvou- až sedmivrstvé) od 200 g/m². Při kašírování se používají z 90 % disperzní lepidla, zbytek tvoří lepidla tavná, klihová.
Podle Franka lze ke kašírování přistoupit buď po evropsku, nebo po asijsku. Evropský způsob se snaží dosáhnout co nejpřesnějšího spasování archů a opírat je o spodní materiál, při výseku na náložky o spodní arch. To vyžaduje přesnost slepení archů v toleranci do +/- 1 mm. Rychlost práce se většinou pohybuje mezi 1500 a 4200 archů/hod., plošná hmotnost horního archu činí 100 – 250 g/m².
Asijský způsob se snaží dosáhnout maximálního výkonu při kašírování na úkor přesnosti. Přesnost nalepení horního archu bývá v toleranci 4 – 20 mm přes okraj lepenky. Zde je nutné opírat archy o potištěný materiál. Přesnost výseku vůči grafice se sice nesníží (spíše naopak), ale jsou zde velké ztráty na odpadu, který je až o 30 % vyšší než u evropského způsobu. Rychlost práce činí 4000 – 9500 archů za hodinu, plošná hmotnost horních archu 300 – 550 g/m². Tento způsob je vhodnější zejména při nižší ceně materiálu a u velmi vysokých nákladů, v Asii typických.
Na semináři byly podrobně představeny také funkce dokončovacích strojů distribuovaných Heidelbergem: zejména výsekového a razicího stroje Kama a lepičky Diana.
Výše uvedené řádky jsou jen malým vzorkem informací, které na semináři zazněly. Cena výuky PMA je na české poměry spíše vyšší (i kolem deseti tisíc korun za jednodenní kurz), ovšem stojí za to – u popsaného kurzu to platí bezesporu.
František Tichý
V režii Print Media Academy
Zhruba před rokem zahájila svou činnost česká pobočka Print Media Academy (PMA). Tuto vzdělávací instituci založil v roce 2000 německý výrobce polygrafických strojů (zejména archových ofsetových, dnes již ale i výrobce či dodavatel a „zaštiťovatel“ dokončovacích zařízení) Heidelberg ve svém sídle ve stejnojmenném německém městě. Společnost Heidelberg ovšem i české odborné vzdělání podporovala již dříve a její tiskové i interaktivní výukové materiály jsou dlouhá léta používány k výuce i na českých středních polygrafických školách.
Výuka PMA není zaměřena pouze na specifická řešení Heidelbergu a s ním spolupracujících firem či značek z jeho portfolia, ale také na všeobecné principy fungování strojů a technologií v různých segmentech polygrafie. A tak, přestože zde nejsou většinou zmiňována řešení výrobců vůči Heidelbergu přímo konkurujících (jako jsou například němečtí ofsetoví výrobci KBA a manroland či japonští konkurenti), jsou semináře PMA velmi užitečné pro ty, kdo stroje Heidelbergu či s ním spolupracujících výrobců dokončovacích zařízení přímo nevlastní. Akcionářem české pobočky PMA (patnácté na světě) je kromě Heidelbergu i Svaz polygrafických podnikatelů a Střední škola polygrafická Praha, odborným garantem katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity v Pardubicích, kde česká PMA oficiálně sídlí a v místním penzionu Staré časy koná část svých kurzů, vedených českými a (s překladem) i zahraničními lektory. Mnoho dalších probíhá v příjemné moderní prezentační místnosti pražské centrály Heidelbergu.
ft
